Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.3.2003
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Evropa regionů
 >TÉMA: Kolik stojí české televize?
 >EKONOMIKA: Pesimismus na akciových trzích nezměněn
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pero Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Byt (příbytek) jako laboratoř
 >PSÍ PŘÍHODY: Starosti majitele něžného psa
 >FEMINISMUS: Žena, žena, žena…
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (3)
 >ÚVAHA: Krize kultury komunikace
 >NÁZOR: Klausův masážní salón
 >FEJETON: Chudinka jednovozová
 >CHTIP: Život je otázkou priorit...
 >ŽIVOT: Zlatý odznak
 >POLITIKA: Důvěra či nedůvěra?
 >NÁŠ RYBNÍK: Nechutné zneužití autodafé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
11.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Byt (příbytek) jako laboratoř
Ondřej Neff

Je to něco přes půl roku, co mi umřela Míša a pomalu si zvykám na staromládenecký život (odmítám hnusné slovo "vdovec", i když - čistě technicky, prakticky, právně a absolutně vdovcem jsem). Výhod je pramálo - například: nikdo mě necitýruje, když konám v bytě pokusy.

Jako kupříkladu dnes. Pro moji webovou stránku Digineff jsem připravoval článek, který - pokud do toho něco nepřijde, vyjde stejně jako tento v úterý, ten se zabýval velmi častým dotazem čtenářů: proč se na snímcích někdy dělají kulaté flíčky. Ty vznikají při fotografování za použití zábleskového zařízení, tzv. fleše: zmáčknete spoušť, blesk blejskne - a rozzáří částečky prachu ve vzduchu. No a ty pak jsou vidět na fotce jako rozostřené kulaté flíčky.

Takže jsem popadl prachovku (mám prachovku, dokonce jsem koupil tři prachovky a co víc - utírám prach!) a na chodbě prásknul prachovkou jako bičem a do toho jsem exponoval. Zkoušel jsem dva foťáky, jeden s reflektorem blesku těsně u objektivu, druhý kousek dál - a práskal jsme na chodbě prachovkou...

To by bylo řečí! To by bylořevu! Už to, že bych vzal prachovku do ruky by vzbudilo nelibost.
Ono to totiž funguje obvykle jinak, než jak se má za to - nejde o to, že chlapi nepomáhají v domácnosti, respektive že nepřispívají svým pracovním podílem. Jakmile totiž začnou něco dělat, narazí na nevrlost a na kritiku, že to dělají špatně. Pokud se ohradí, že utírání prachu se nedá dělat špatně, je oheň na střeše.
Na tohle vzpomínám ještě z dětství - babička používala věc dnes už skoro neznámou, totiž tyčku a na konci byla peříčka barvy zelené - snad od papouška či kýhoďasa. Mně se zdálo, že jen víří prach a že je to zdánlivé uklízení, že ten prach klesne někde jinde a jeho celkový objem v bytě se nesníží.
To bylo řečí, kluku pitomá, nepleť se do věcí kterým nerozumíš...

No jo. To bylo řečí. Všechno nemůže být napořád, to by nebyl život.
Tak aspoň můžu pokusničit na chodbě. Taky dobrý.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku