Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.3.2003
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Evropa regionů
 >TÉMA: Kolik stojí české televize?
 >EKONOMIKA: Pesimismus na akciových trzích nezměněn
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pero Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Byt (příbytek) jako laboratoř
 >PSÍ PŘÍHODY: Starosti majitele něžného psa
 >FEMINISMUS: Žena, žena, žena…
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (3)
 >ÚVAHA: Krize kultury komunikace
 >NÁZOR: Klausův masážní salón
 >FEJETON: Chudinka jednovozová
 >CHTIP: Život je otázkou priorit...
 >ŽIVOT: Zlatý odznak
 >POLITIKA: Důvěra či nedůvěra?
 >NÁŠ RYBNÍK: Nechutné zneužití autodafé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
11.3. PSÍ PŘÍHODY: Starosti majitele něžného psa
Ondřej Neff

Jaké může mít majitel něžného psa starosti?
Pošetilý to povzdech! Jeho hlavní starostí jsou právě ti neněžní psi, jako je náš Bart, kteří ty něžné otravují a volchují a v krajním případě se je pokouší pozřít.

Jsou v tom ovšem různé stupně něžnosti a neněžnosti.

Tak kupříkladu se Bart kamarádí s jednou legrační fenou, velmi mladou, veselou, podnikavou. Ta velmi ráda běhá (Bart ne) a pokud pes za ní nechce běhat (Bartův případ), všemožnými prostředky se ho snaží k běhu přimět.

Dělá to i jiným pejskům.
Pozoruju to se zalíbením, ty vyzývavé tance, piruety a otočky, a když na to přijde, i nějaká ta ťafka a kousnutíčko.

Dnes se to opakovalo a připletl se do hry i jeden legrační pejsek a zmíněná fenka měla najednou kamarády dva a oba pošťuchovala a bylo to útěšné, pohoda se hodila k čerstvému slunečnému dni.

Domů jsem se vracel s Bartem a s paní té hravé feny. Druhá paní s pejskem šla na opačnou stranu.

"To je dobře, že tu byl váš Bart," poznamenala po chvilce zmíněná paní. A svěřila se, že ta druhá paní má strach, aby její fena nezmordovala tomu veselému pejskovi ucho!
Můjtysmutku! Když si vzpomenu na ty psí bitvy... které ve skutečnosti nejsou bitvami, protože ty pravé bitvy mezi psy jsou zase někde řádově úplně jinde, než v rovině zápasu Barta s Tomem anebo Maxem... Tam jde spíš o vrčení a ňafání a vyhrožování, vypadá to děsivě, ale ve skutečnosti o nic moc nejde. Jsou to stupně nevraživosti, a holčičí žižlání ucha pokládám za stupeň pod-nulový.
Záleží ale na měřítku, a měřítka je třeba respektovat...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku