Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.3.2003
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Evropa regionů
 >TÉMA: Kolik stojí české televize?
 >EKONOMIKA: Pesimismus na akciových trzích nezměněn
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pero Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Byt (příbytek) jako laboratoř
 >PSÍ PŘÍHODY: Starosti majitele něžného psa
 >FEMINISMUS: Žena, žena, žena…
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (3)
 >ÚVAHA: Krize kultury komunikace
 >NÁZOR: Klausův masážní salón
 >FEJETON: Chudinka jednovozová
 >CHTIP: Život je otázkou priorit...
 >ŽIVOT: Zlatý odznak
 >POLITIKA: Důvěra či nedůvěra?
 >NÁŠ RYBNÍK: Nechutné zneužití autodafé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
11.3. ŽIVOT: Psové a jiné animálie (3)
Jan Beneš

Pes Ob

Ob je slovo hebrejské. Zkracuje se tak oboth, čili měch. Kabbálisté pak používají ho i co výrazu astrálního oslnění duchem, vnitřního hlasu hovořícího z lidí posedlých. Cosi, co známe od chudáka Johanky z Arku a občas můžeme popatřit i u nás ve sněmovně, ba i při projevech jiných ústavních činitelů. Jinak sibiřský veletok zásobující ledové moře a skoro čtyři tisíce kilometrů dlouhý. S šestadvaceti přítoky, mezi něž patří i Irtyš. Což rozhodně také není žádný potok.
Ku svému jménu pes Ob pravděpodobně přišel díky tomu, že se Sibiří a Obem seznámili více než by bývali kdy chtěli, naši legionáři. Dle všech zpráv o psech v rodině zachovaných, však pes Ob, ač hezky vybarvený slídič, nesplňoval lovecké naděje dědečkem v něj kladené. Neslídil. Vůbec o nějaké slídění nejevil zájem. Slídění bylo mu cizí. Takže v pozdějších dobách nehodil by se ani za domovního důvěrníka. Děd v rámci své buržoasní mentality vážně uvažoval o tom darmožrouta se zbavit. Nicméně pes později projevil vlastnosti jež věru možno přisoudit právě jen astrálnímu oslnění. Tudíž prokázána predestinace jménem.
To když mu byla poskytnuta možnost prokázat konečně své kvality. Buržoasní dědeček si dopřál odletět zalovit na Podkarpatskou Rus. Což byl zemský správní celek tehdejší Republiky československé, skládající se ze Země české, Země moravskoslezské, Země slovenské a Země podkarpatoruské. Ve velkém státním znaku, dosud zachovaném v chrámu svatého Víta, Podkarpatskou Rus představuje rudý medvěd se zlatými drápy v bílém poli, i ostatní heraldické zbraně, zuby, má zlaté. Dále pak na půleném štítě tři břevna v poli zlatém. Myslím, že prvá a poslední skutečná heraldika, jíž se té zemi, kdysi poskytnuté věnem jakési kyjevské princezně při vdavkách do Budapešti dostalo. Jinak vás třeba kandelábry městského osvětlení v dnešním Užhorodě a víka kanálů poučí, že dodány firmou Hoffmann Plzeň. Dokonce i lavice v čekárně na nádraží se projevily trvanlivější než SSSR. Nesou totiž emblém předválečných ČSD.
Buržoasní dědeček vědoucí, že čas jsou peníze zvolil k cestě letadlo. Československé aerolinie ho přepravily hezkým třímotorákem Avia (licenční Fokker) hornoplošníkem se značkou OK-AGF, na lince Praha Užhorod a zase zpět. Zachoval se snímek. Do letadla se tehdy smělo se zbraní a děd tudíž svírá na schůdcích letadla flintu. Na hlavě má myslivecký klobouk s peřím. Na krku dalekohled, na sobě kazajku, či vlastně přímo kamizolu s knoflíky z parohů, přes rameno koženou kabelu krytou srnčí kůží i se srstí a jakousi ozdobou, jež nelze na snímku přesněji určit. Šněrovací kotníkové boty. Pletené fusekle s křížovým vzorem kryjí ladná lýtka a kalhoty dnes už neznámého typu, ani pumpky, ani rajtky, ale cosi mezi nimi, uzavřené pod kolenem třemi knoflíky. U nohou fena Lovka, rasy setr a pes Ob. Není sám, děd. Je tam celá lovecká parta dnes už jmen i titulů neznámých. Známá jest pouze tvář člověka jménem Tvrdek. Svého řemesla advokát a známost buržoasním dědečkem vysoce považovaná. Zastupoval v jakýchsi sporech dra Edvarda Beneše. Později byl prý i příčinou dědova pádu do neúprosného kola dějin, když se postavil do cesty historického pokroku německého dělnického a národního socialismu. Což je celkem jedno, protože děd by se byl zajisté, veden zásadami nesmiřitelného a stále se zostřujícího třídního boje, nějak postavil i tomu socialismu bez přívlastků němectví a dělnictva. Takže ta sekera v Berlíně vlastně jen ušetřila práci následné lidově demokratické justici. V Rokycanech jí třeba neunikl nikoli národní demokrat, ale lidovec Broj.
Podstatné na této cestě, vlakem do Prahy a letadlem do Užhorodu však je, že tam odletěl dědeček se dvěma psy, ale vracel se jen s jedním. Vracel se letadlem zajisté jen do Prahy a vlakem pak zase do Rokycan. Dědovým (i vnoučkovým) oblíbeným spojem byl motorový rychlík zvaný Modrý šíp. Jistě ho použil i tenkrát.
Pes Ob nejen, že neprokázal při těch lovech v Karpatech žádné kvality, slídičské, či jiné, ale navíc se v Zemi podkarpatoruské docela obyčejně ztratil. Zaběhl. Nebyl. Lovy v Karpatech odehrávaly se v říjnu, a když následného prosince zasedla rodina ku štědrovečerní večeři (kohoutovi jež už nahradil toho setnutého štědrovku, hrachu jeho družce) začal rušit z psince se ozývající neobvyklý řev. I vyšel děd popatřit, cože neobvyklého to jeho psiska tak vzrušilo a uklidnit své druhy nejvěrnější. To se mu podařilo natolik, že mohl slyšet i jakési kňučení a pokusy o ňafání z ulice. Což byl z Podkarpatské Rusi se navrátivší a velmi zubožený Ob, domáhající se práva na domovinu. Dostalo se mu jí, ku slídění ani žádným lovům již nikdy nebyl nucen a změnil se v pouhého psa dekorativního. Logického vysvětlení jak se mu ten návrat zdařil dodnes postrádám. Quasi nutno sečkat, než se problému chopí nějaký občan zákonodárce. Nejlépe by to asi vysvětlil pan Kavan, tuším. Ten vždy osvětlí vše.

(budeme pokračovat)


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku