Nejsme zdaleka jedinou zemí, kde politické názvosloví ztrácí svůj obsah. Při nadějném výsledku referenda z Malty, kdy se ukázalo, že odmítnutí vstupu do EU může být zcela reálnou věcí - tamní obyvatelé to nezvládli jen o pár procent - je asi nejpřekvapivější, že v roli zrádce národních zájmů, který chce vygumovat státní nezávislost a suverenitu tohoto malého souostroví, je jakási nacionální strana. Je vidět, že Bruselem placení náboráři se neštítí žádného prostředku k ohlupování národů, které mají být rozpuštěny v socialistické Eunii a stát se tak dočasnou záchranou krachující německé ekonomiky a rozpadajícího se francouzského sebevědomí. Jásot eurofanoušků je každopádně předčasný, neboť na Maltě je krátce před parlamentními volbami a tak mají tamní občané velkou šanci složit reparát za své ukvapené referendum. Je zcela jasné, že tato otázka se stane hlavní v předvolební kampani a skuteční vlastenci tak mají šanci odhalit jemné předivo vlivových cestiček a skutečné důvody tamních huráevropanů a může se jim podařit zvolit parlament, který bude obhajovat zájmy obyvatel Malty a nikoliv neúspěchy portugalských spisovatelů, finských zemědělců nebo řeckých hutníků. Ať už se ve skutečném finále rozhodnou obyvatelé Malty jakkoli a je to samozřejmě jenom a výlučně jejich věc, bylo by užitečné mít větší přehled o tom jaké metody se tam používají. Rád bych věděl, jestli tamní veřejnoprávní televize, pokud tam vůbec takovýto nefunkční hybrid existuje, rovněž používá druhořadé umělce k tomu, aby z obrazovky pronášeli jásavé výpotky úředníků tamního ministerstva zahraničí, jako vystřižené ze svazáckých kronik padesátých let a jestli jsou tamní kumštýři, podobně jako u nás, existenčně zastrašováni slovy, že ten kdo jde proti národu, nemůže počítat s dalším televizním či rozhlasovým angažmá, takže vzniká atmosféra plně srovnatelná s dobou, kdy u nás byla podepisována Anticharta, za kterou se dnes všichni stydí.

Ing. Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku