Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.3.2003
Svátek má Růžena




  Výběr z vydání
 >EVROPSKÁ UNIE: Až příliš jednoduchý koncept
 >PRÁVO A SMRT: Humanistická justice na rozcestí
 >ŽIVOT: Každému jeho Ameriku
 >POLITIKA: Máme prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s tvrdohlavým tirákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Štěkání na řemeni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O Iráku bez mandátu
 >TÉMA: Umíme diskutovat?
 >MÍSTO: 750 let města Náchoda
 >MOUDRO: Sonet o bídě politiků
 >GLOSA: Dejte knihám volnost
 >METEO: Počasí v Kanadě
 >ZAMYŠLENÍ: Důvěra, vláda a media.
 >DOKUMENT: Stanovisko ČMKOS k iráckému konfliktu
 >ÚVAHA: O umění stáhnout ocas mezi nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.3. ŠAMANOVO DOUPĚ: O Iráku bez mandátu
Jan Kovanic

Členové Českomoravské konfederace odborových svazů chtějí zabránit válce v Iráku, a proto se připojí k výzvě amerických odborů a Evropské odborové konfederace a v pátek na několik minut zastaví práci. Aspoň podle předsedy ČMKOS Milana Štěcha, jak jsem si přečetl v úterních Hospodářských novinách. Odboráři taky mohou vyjádřit nesouhlas zasláním písemného stanoviska odborovým svazům. Nebo mají najít "jinou vhodnou formu" aby "podpořili mírové řešení irácké krize", jak se praví přímo v odborářském dokumentu.

Jakožto odborář jsem celej šťastnej, že jsem konečně informovanej, jakej mám názor na řešení situace v Iráku a jak ho mohu vyjádřit. To jsem celej vedle sebe, že jsem se dověděl důvěryhodnou informaci o stávce, kterou nastoupím. Já hlupáček jsem si myslel, že když se rozhoduje o stávce, tak je to hlavně na pracovištích, kde mají nějaký těžký problém , který již nelze řešit se zaměstnavatelem jinak, než stávkou.

No dobrá, má jít pouze o stávku manifestační, ale o to spíš bych čekal, že k ní nejdříve proběhne v členské základně nějaká diskuse. A teprve potom bude stávka vyhlášena - pokud se k ní najde většinová vůle! Já debílek jsem ještě věřil, že v odborech existuje něco jako demokracie. Jenže k demokracii je třeba dvou stran - strany lídrů a strany členské základny.

Odbory svůj význam jistě mají a také cosi - nejen pro své členy - prosadily. Vidím to i na základní úrovni, kde se však starají hlavně obětavé bytosti. Obětavé bytosti se starají a členstvo se veze. A to je ta druhá strana demokracie - líný lid. Na rozhodující schůzi často delegáti sedí, mlčí a čekají, až se převalí zprávy revizní komise o hospodaření, až se dovědí novinky o stravenkách a plavenkách. Pak aklamačně odvolí a do diskuse se nepřihlásí nikdo. Aby náhodou neseděl na schůzi přes konec pracovní doby. A také protože řízky stydnou, bramborový salát teplá a šlehačka na dortících vadne. Takže nakonec i když se hlasuje, odhlasuje se, lépe řečeno "odsouhlasí se" úplně vše. Pokud možno tak, aby nebyla nutná osobní odpovědnost. Tato pasivita členské základny je nejspíš tím, co činí dotazy odborových "nadřízených orgánů" směrem k jednotlivým svazům i samotným členům zbytečnými. Vždyť odboráři by to jistojistě - odsouhlasili! Ano, stále se říká "nadřízené orgány", ačkoli by mělo jít pouze o "vyšší orgány". Ale nejde. Vyšší orgány "nařizují" a "podřízené" poslouchají. Jako v klasické totalitní pyramidě moci.

Podivoval jsem se tomu už dříve u železničářské stávky - lidi přišli do práce a dověděli se, že stávkují. Někdo "nahoře" rozhodl. To není problém jen těch "nahoře", ale hlavně i problém nás "dole". Já budu stávkovat - ale jen když mi to někdo naporučí. Vzpomínám na rozzlobeného kolegu, který tepal nepřístojnosti, jichž se na nás firma dopouští. Volal: "A co pro nás udělají odbory?" Zeptal jsem se ho: "A když to bude nutné, půjdeš do stávky?" Odvětil, že ne, že bude dělat dobrovolně i věci, které nemá v popisu práce - pokud mu to zaručí, že zůstane u firmy. Jo, to kdyby mu někdo tu stávku nařídil...

Také si myslím, společně se členy českých, evropských i amerických odborových svazů, že případná válka v Iráku může způsobit ekonomické ztráty a snad i nárůst nezaměstnanosti. Dokonce se hrozím lidských obětí na naší straně, vždyť tam máme i své kluky a holky. Netěší mne ani "vedlejší ztráty" iráckého civilního obyvatelstva. Obávám se, zda se podaří ukočírovat dopady války v regionu i v globálním měřítku. Mám strach, když lezu do metra, a doufám, že zrovna můj vlak nebude zaplynován. Ale přesto si myslím, že další krok v Iráku je nezbytný. Tím krokem míním svržení Saddáma Husajna silou a likvidaci možného ohrožení zbraněmi hromadného ničení z území Iráku.

To je mé osobní mínění, na které se ale šéf české odborové centrály Milan Štěch, senátor za ČSSD, jeden ze šesti senátorů, který hlasoval proti stanovisku české vlády k Iráku, neptal. On je prostě předseda. Tak svolá Radu. Rada vydá Stanovisko. To zašle odborovým svazům. Odborové svazy rozešlou Stanovisko Výborům základních organizací. Výbory základních organizací napíšou členům:

"V příloze připojujeme Stanovisko Rady ČMKOS k iráckému konfliktu ze dne 10. 3. 2003 s tím, abyste dle vlastního uvážení zvolili vhodnou formu podpory mírového řešení irácké krize. V případě podpory formou přerušení práce (jak je uvedeno ve stanovisku ČMKOS) je tuto skutečnost třeba konsultovat se zaměstnavatelem. O formě podpory stanoviska Rady ČMKOS a Evropské odborové konfederace (EOK) informujte odborový svaz na fax či na e-mail..."

Ne tedy, jestli s tím souhlasíte nebo nesouhlasíte. Koukejte nahlásit, jakou formou podpoříte boj za uchování míru... Za mír jsem "bojoval" osmatřicet let svého života! Ale tehdy, v jednotném Revolučním odborovém hnutí, se občas svolávaly nějaké schůze, kde aspoň proběhla hra na demokracii. Dnešní profesionální odboráři nepotřebují ani to!

Američané prý k vojenskému zásahu v Iráku nemají mandát Rady bezpečnosti. Jaký mandát však má Českomoravská konfederace odborových svazů k "jednostrannému ultimativnímu požadavku" na "mírové odzbrojení Iráku"?

Můj ne.

Psáno v Praze dne 11. a 12. března 2003
(Kratší, starší a spisovná verze má vyjít v pátečních Hospodářských novinách pod fádním názvem "Stávkovat nebudu".)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku