Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.3.2003
Svátek má Růžena




  Výběr z vydání
 >EVROPSKÁ UNIE: Až příliš jednoduchý koncept
 >PRÁVO A SMRT: Humanistická justice na rozcestí
 >ŽIVOT: Každému jeho Ameriku
 >POLITIKA: Máme prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s tvrdohlavým tirákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Štěkání na řemeni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O Iráku bez mandátu
 >TÉMA: Umíme diskutovat?
 >MÍSTO: 750 let města Náchoda
 >MOUDRO: Sonet o bídě politiků
 >GLOSA: Dejte knihám volnost
 >METEO: Počasí v Kanadě
 >ZAMYŠLENÍ: Důvěra, vláda a media.
 >DOKUMENT: Stanovisko ČMKOS k iráckému konfliktu
 >ÚVAHA: O umění stáhnout ocas mezi nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
13.3. PSÍ PŘÍHODY: Štěkání na řemeni
Ondřej Neff

Ráno jsem s Bartem ve společnosti pana Suchého a jeho dvou psic Dariny a Fanynky došel až dolů k Bertramce. Kterési hovado tam vysypalo hromadu molitanových ústřižků a je to tam teď pěkně hnusné. Cedulky, o kterých jsem psal včera, někdo stačil během 24 hodin ukrást. To jen na dokreslení situace.

Potkali jsme jednu paní provázející bílého pejska, jméno jeho Punťa. Vzezřením odpovídal jménu, bylo by nepatřičné, kdyby se jmenoval Nero anebo Bush. A najednou se tento Punťa osopil na Barta, ohrnul pysky (pyskejčky) a vycenil zuby (zoubečky). Bart krátce štěkl a kdyby nebyl na vodítku, asi by Punťovi dal ťafku.
Jenže Punťa by možná neštěkal.
Pak jsme se vraceli domů. Šli jsme přes palouk před hotelem Blaženka - a znenadání Bart vyrazil. Tak tak jsem chytil rovnováhu!
Cesta vede pod úrovní terénu a po cestě šel jeden ze tří až čtyř hlavních Bartových protivníků, tzv. Velký Max. Byly z něho vidět jenom uši -ale Bart je stačil zahlédnout a vyrazil se stonásobnou silou a řevem, než co před krátkou dobou prezentoval Punťa.
I já jsem vyrazil... k nejbližšímu stromu a vodítko jsem kolem kmene omotal. Je to rok, co jsem koupil desetimetrový naviják, a byl to jeden z rozumnějších životních kroků, jež jsem kdy učinil.

Pán svého velkého Maxe odvedl, vzájemně jsme se přátelsky zdravili: jsou to volové, ti naši psi, co se dá dělat, už nebudou jiní, dobrýtro a pěknej den!

Zajímavé: Bart, když se uklidnil, si utíral hubu v křovinách. Po rvačce se taky takto otírá - myslel jsem si vždycky, že ze sebe smývá stopy protivníkových slin. K Maxovi se však nedostal ani na pět metrů!
Je to nejspíš rituální omývání.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku