Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.3.2003
Svátek má Růžena




  Výběr z vydání
 >EVROPSKÁ UNIE: Až příliš jednoduchý koncept
 >PRÁVO A SMRT: Humanistická justice na rozcestí
 >ŽIVOT: Každému jeho Ameriku
 >POLITIKA: Máme prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s tvrdohlavým tirákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Štěkání na řemeni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O Iráku bez mandátu
 >TÉMA: Umíme diskutovat?
 >MÍSTO: 750 let města Náchoda
 >MOUDRO: Sonet o bídě politiků
 >GLOSA: Dejte knihám volnost
 >METEO: Počasí v Kanadě
 >ZAMYŠLENÍ: Důvěra, vláda a media.
 >DOKUMENT: Stanovisko ČMKOS k iráckému konfliktu
 >ÚVAHA: O umění stáhnout ocas mezi nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.3. EVROPSKÁ UNIE: Až příliš jednoduchý koncept
Jan Beneš

Sjednocování Evropy, jež se v minulosti nezdařilo křesťanství ani komunismu, nemluvě o konceptu Nové Evropy o který usilováno (po roce 1943, kdy už to měl nahnuté) Evropou skoro sjednocenou pod botou Adolfa Hitlera, by tedy, pokud jde o nás, mělo vcházet do svých závěrečných podob.

Jenže ten koncept mi, zvláště při sic dobře zaplacené ale dle mého soudu dost mizerné inserci této myšlenky v TV, opravdu připadá až trochu příliš jednoduchý. Skoro jako slova oné libé písně v níž si libovali zastánci lepšího příští zaníceně usilující (nechť třísky létají, kácíme-li les).

Až povstane proletariát,
svrhne kapitalistický řád,
pak nastanou ty krásné chvíle
jež popsal Marx ve svém díle.

Krásné chvíle nám nynčko údajně mají nastat po včlenění do evropského superstátu. Ejhle, ejhle. Skoro cos jako Království boží na zemi.
Nevyskytují se však, mezi nadějnými zprávami o tom, kterak obyvatelé Evropy hledí s nadějemi do lepšího příští například žádné zprávy o tom, že i takové Estonsko, jež zajisté má svou tvrdou empirii o tom, co jest to být od Evropy oddělen, momentálně (zvláště když nám pan Chirac dal vědět, zač toho bude v Evropě sjednocené náš loket) tedy, že maličké ale veleúspěšné svobodné Estonsko váhá, zda svůj osud s touto (Chiracovou) Evropou, jistému Mugabe státní pocty prokazující, spojit.
Rozsah informací, jež nám všelijací baviči předestírají z obrazovky, zdá se mi totiž sázet hlavně na indolenci obzíratelů. Evropa budoucnosti nabízí se nám zde, jako cosi na způsob nejdokonalejších dámských vložek. Masírování informacemi o tom, že není jiné cesty než cesty do EU, tuze mi zas připomíná výrok jiného uznávaného vypreparovaného vzdělance o tom, že ve XS. století všecky cesty vedou ku komunismu. Takže abychom nedopadli jako Maryša, pro níž také nebylo jiné cesty pod čepec, a pak to tedy řešila jak Mrštíky popsáno jedem na krysy. Neb jedna z těch starých pravd jež ani EU nevyvrátí, je vyjádřena příslovím, že žádný oběd není zadarmo.
Vadí mi antiamerikanismus, kterým si Francie smývá své pocity z toho jak dostala hanebně nabančeno a jak málo se sama zasloužila o to, že je dosud Francií. Vadí mi málo evropské rohy, jež zdají se narůstat Německu od časů sjednocení. Neboť, jak co do míry občanské svobody, tak co do kvality života, to byly Spojené státy, jež posledních dvě stě let zde světu ukazovaly cestu a dobrý příklad. Měrou útisku berního jsou ostatně příkladné i dnes. Neznám na světě místo, kde by člověk musil tak málo a mohl tak mnoho.Hezké bylo onehda prohlášení v LN otištěné. Pravil jakýsi rozumbrada, že svou protiamerickou demonstrací nepodporuje Husseina, ale že tento pán může být odstraněn od svého vládnutí jen mezinárodním soudem.Kdo rozhodnutí tohoto soudu prosadí už milého demonstranta, ale ani redakci LN zjevně nezajímá. Co dokáže. Či nedokáže Evropa prosadit, se zcela nedávno ukázalo na Balkáně. Evropa a především pak Německo, tam ten malér zadělala. Bylo však na Strýci Samovi, aby ho zpacifikoval.
Že v Americe strýčka Sama, pokud jde o nacionalismus dosáhnuto mnohé o čem nám nutno jen přemýšlet, budiž dokumentováno skutečností, že v městech jako Chicago, či Saint Louis, ač tam místní čtvrti německé, polské a české spolu sousedily, nikdy nedošlo k vzájemnému rozbíjení hlaviček, jemuž se dotyčné národy s gustem oddávaly ve svých původních vlastech, prakticky po celou dobu své dějinné existence.
Zajisté, ač toho nevzpomínáno, pro EU mluví například to, že svůj historicky oprávněný strach z Německa můžeme v tomto svazku spojit s tím dánským, holandským i norským. Zatím jsme se ani nepokusili spojit ho s tím polským. Kdopak o to asi bral péči a proč?
Méně už pak (ač v to doufáno) možno věřit v omezení a výlučnost kohoutů na našem politickém smetišti, neb například zkušenosti s Radou Evropy dokládají, že krást možno a stihat se to nebude.
Prostě. Pokud členům EU nekyne ani taková míra samosprávy věcí vlastních, jako mají jednotlivé státy (či teritoria) Severoamerické unie, opravdu nemyslím, že tam máme co dělat. S mírou byrokratické zpupnosti domácí máme přece své zkušenosti a přejeme si ji rozmnožit ještě o nějakou nadnárodní?
Vydává-li vláda věcí našich pár stovek milionů na propagaci členství, je přinejmenším unfair, že ani korunu nevěnovala těm, kdož o něm pochybují. Kletě. Tohle přec známe a máme odžité ve volbách s jednotnou kandidátkou.

Takže takto:

Byl pozdní večer, první máj,
červánků škleb svůj lesk v borový vrhl háj
svou lásku Pithart Pollertovi pěl,
a Pepa Novák směrem k Bruselu, zvlhlým okem zřel:
Tu zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou
vlast jedinou i v dědictví mi danou,
Unii šírou, EU, EU jedinou !

Však v rokytí i úskalí,
se Grebeníčci vztekali
a vyli - vyli, divnou věc,
že nablízkou je pitomec.
Anežka Česká právě z rovu vstává
a bystře se na E 55 vydává,
nedbaje příliš svoji na tensi,
aby měl náš Venda na pensi

Vlastně jediné, co mluví pro EU je ta maličkost, že naši milí komunisté jsou tak silně proti. Arciť, že se nám nechce být s nimi souhlasní. Vlastně se jim musíme divit, neb EU nám v minulosti několikrát silně vyčetla Lustrační zákon, který přece soudruhům vadí také. Jest jeho uplatnění sic spíše nulové, ale spolu ze zákonem 198 (o protiprávnosti komunistického režimu) je vlastně už jen jednou z mála připomínek, co cosi zde bylo a cosi nás poznamenalo.


Knihu Jana Beneše Čas voněl snem a páchl mrtvolami, najdete na pokračování ve vědecké sekci NP-Universum


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku