Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.3.2003
Svátek má Růžena




  Výběr z vydání
 >EVROPSKÁ UNIE: Až příliš jednoduchý koncept
 >PRÁVO A SMRT: Humanistická justice na rozcestí
 >ŽIVOT: Každému jeho Ameriku
 >POLITIKA: Máme prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s tvrdohlavým tirákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Štěkání na řemeni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O Iráku bez mandátu
 >TÉMA: Umíme diskutovat?
 >MÍSTO: 750 let města Náchoda
 >MOUDRO: Sonet o bídě politiků
 >GLOSA: Dejte knihám volnost
 >METEO: Počasí v Kanadě
 >ZAMYŠLENÍ: Důvěra, vláda a media.
 >DOKUMENT: Stanovisko ČMKOS k iráckému konfliktu
 >ÚVAHA: O umění stáhnout ocas mezi nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
13.3. ŽIVOT: Každému jeho Ameriku
Alex Koenigsmark

"Něco jsem objevil," vyprávěl mi jeden můj přítel, "a totiž určení okamžiku, kdy začneš stárnout. Je to ve chvíli, kdy zjistíš, že existují slavní zpěváci, které jsi nikdy neviděl a ani neslyšel. Ale tvůj definitivní konec, totiž začátek období totálního dědkovství, nastává až v okamžiku, kdy jsi nejen zapomenutý a nikoho neznáš, ale zato neustále objevuješ, že ostatní pořád objevují Ameriku. To je ale velice frustrující skutečnost…
Můj dědeček vrtěl nespokojeně hlavou, když se díval na to, jak upadá vzdělání, jehož se dostává mému otci na školách. Můj otec mě litoval, jak málo se naučím na svých školách a já zase jen bledl, když jsem s děsem sledoval, co se to učil, respektive co všechno se neučil můj syn a ten teď vrtí hlavou nad nevzdělaností svých dítek."
"Tomu se nediv," řekl jsem mu. "Je to jednoduché. Poklesu kvality vzdělání předchází pokles kvality pedagogů. Divit se není čemu, jelikož dnes začínají učit ne ti, které jsme učili my, ale už jejich žáci - a to je tedy pořádný úpadek, už my jsme měli horší učitele, než rodiče a ti dnešní studenti mají logicky ještě nevzdělanější kantory, než jejich kantoři. Ale není to jen nevýhodné…"
"Proboha, v čem je ta výhoda?" omdléval můj přítel.
"Čím méně víš, tím je tvůj život bohatší. Mají pořád co objevovat a přicházejí s pořád novými nápady a myšlenkami. Může to ovšem vést ke špatným koncům. Povím ti takový příběh, zní absurdně, ale je to pravdivý příběh.
Na počátku dvacátého století žil v jedné bosenské horské vesnici Bosňák Božko Bosnič a ten měl syna Srečka. Malý Srečko se při porodu přidusil, trochu pokřivil, byl chlupatý a skoro bez krku, vypadal jako opice a matka i otec byli přesvědčeni, že se raději neměl ani narodit, styděli se za něj a tak ho brzy poslali do těch nejvzdálenějších kopců, kde aspoň pásl kozy a ovce.
U toho se Srečko nudil a hrál si s kamínky. Řadil je tak všelijak vedle sebe a když večer kontroloval, zda má ovce všechny, napadlo ho, že prostě za každou ovci položí jeden kamínek, za berana černý, za ovečku šedý, za jehně bílý oblázek… Za kozla břidlici, za kozu pyrit, za kůzle úlomek červeného mramoru.
Nevíme jak, ale z té hry se sčítáním různých kamínků vznikly matematické úlohy a Srečko řešil čím dál složitější problémy, až postupně objevil nulu, rovnice i iracionální počet. Ostatní horalé ho však proto neobdivovali, mysleli si, že je blázen a nebýt toho, že se mu neztrácely ovce a jeho sýry byly výtečné, možná by ho byli také vyhnali.
Když mu bylo asi čtyřicet let, přišli Němci a v horách se objevili partyzáni, kterým Srečko dodával sýr, jako komukoliv jinému. Zátah zvláštního komanda proti partyzánům měl jen jeden úspěch. Partyzáni utekli, ale Srečko padl gestapu do rukou, či co to měli.
Velitel Heinlein uviděl, jak si Srečko, jehož nenapadlo, že by ho snad chtěli zastřelit, krátí čas se svými kamínky, podivil se tomu a nechal si to vysvětlit. Srečko měl radost, že jeho hračičkaření někoho zajímá a pokusil se vysvětlit Heinleinovi, jaké zajímavé věci s kamínky objevil. Vzdělaný Heinlein užasl, nenechal Srečka zastřelit, ale poslal ho do Berlína, aby si ho prohledli a poslechli učenci v Deutsche Akademie. Jeho objevy vzbudily úžas a profesor Meineke, který výzkum vedl, byl ošklivým a jinak tupým géniem zcela okouzlen. Jestliže se takhle daleko dopracoval se šesti druhy kamínků, jaké úžasné perspektivy se asi otevřou, když dostane k dispozici jiné prostředky? Mezi genialitou, šílenstvím a debilitou, věděl Meineke, leží jen ono příslovečné ostří nože… Brzo se ale ukázalo, že Srečko sice objevil iracionální počet a jiné matematické principy, jež byly ve zbytku světa objeveny už někdy v 16.století , není už ale schopen jaksi pokračovat. Dveře k dalším třináctým komnatám už byly zamčeny pevně.
Jeho génius odpovídal právě stavu matematiky v šestnáctém století. Bylo to sice zajímavé, ale to bylo také všechno. Místo genia se stal chudák Srečko jen raritou, která sama o sobě nebyla zase příliš zajímavá. Když se Rusové blížili Berlínu, zanechal utíkající Meineke Srečka s jeho kamínky v nemocnici na psychiatrickém oddělení a tam mu někdy v posledních dnech dubna 1945 dali injekci pentotalu jako ostatním chovancům. C'est tout, finita la commedia."
"Hrůza," řekl přítel. "Ale jaké je tedy řešení?"
"Ale to je přece jednoduché," triumfoval jsem. "Snadná pomoc - nikam nejezdi, zůstaň doma, nikomu se neukazuj, nic nečti a objevuj dál."


Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku