Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.3.2003
Svátek má Eduard




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Investoři hledají jistotu
 >NÁZOR: Nedemonstruji
 >NEVNÍMÁNO: Oběti a vrazi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co zbývá Saddámovi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rozpaky nad čištěním bot
 >PSÍ PŘÍHODY: Po čem pátrá Bart
 >POLITIKA: Proč Tvrdík nemluví pravdu?
 >KOMUNIKOVÁNÍ: Čeští mobilní operátoři odhalují svou pravou tvář
 >ARCHITEKTURA: Chcete bydlet v karlínské sýpce?
 >HUDBA A ZVUK: Měříme poslechem
 >POOHLÉDNUTÍ: Krokem do manželství krok do Ameriky
 >NÁZOR: Válka v Iráku budí rozpaky
 >TÉMA:O tramvajích, universitních platech, a přežití
 >NÁZOR: To přece každý ví
 >NÁZOR: Ne válce v Perském zálivu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
18.3. ZDRAVÍ: Děti a rodiče v nemocnici
Dagmar Fousková

"Nechceš si k nám přijít pohrát?" Učitelčinu otázku, která se u malého adresáta okamžitě setkává s kladnou odezvou, následuje informace matce o provozu mateřské školy a nabídka zajímavých aktivit. Nic mimořádného, zdá se. Až na fakt, že zmíněnou mateřskou školu a hernu v jedné podobě využívají z větší části pacienti Oddělení dětské chirurgie Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze - Krči (přednosta prof. MUDr. Petr Havránek, CSc.). Toto pracoviště, vedené primářem MUDr. Vladimírem Kvasilem, poskytuje vysoce specializovanou péči v plném rozsahu dětské chirurgie s výjimkou léčby vrozených vad jícnu, plic, bránice a tumorů dětem ve věkovém rozpětí 0–18 let a umožňuje hospitalizaci dětí s matkami na pokoji. Většinou velmi krátký pobyt dětských pacientů na oddělení se už dávno neomezuje na hodiny strávené na nemocničním lůžku. Herna, odborné pedagogické vedení (pro školní děti zde velmi dobře funguje základní škola, její učitelky zajišťují event. i péči o propuštěné pacienty dlouhodobě ponechané v domácím ošetřování), tabule a police s knihami a hračkami na chodbách, veselá výzdoba připomínající nejmilejší pohádkové postavičky, pečlivě udržovaná čistota prostředí a především ohleduplné jednání a přátelská atmosféra, kterou svým neformálním a laskavým přístupem k pacientům pomáhají vytvářet lékaři i sestry, jsou prvky, které charakterizují toto oddělení i celou kliniku. Vlídná nenucenost, jež zde panuje, má ovšem svůj pevný řád určovaný náročným operačním programem a plánem léčebného postupu, který umožňuje zkrátit dobu pobytu v nemocnici na nezbytné minimum a doléčit děti v domácím ošetřování. Trvalá přítomnost maminek na oddělení, které se tak stávají členy týmu pečujícího o dítě, rovněž napomáhá rychlejšímu uzdravování dětí. Maminky nejen že tu pomáhají zajišťovat běžnou denní péči, které jejich dítě při pobytu v nemocnici potřebuje, tzn. oblékání, hygienické potřeby, krmení a – zejména u hodně malých dětí – starost o jeho zábavu, ale mají možnost sledovat a osvojit si i jednodušší ošetřovatelské úkony, a vrátit se tak domů bohatší o cenné zkušenosti a potřebné dovednosti. Především však usnadňují dítěti poznávání prostředí, které je pro ně nové a vzbuzuje strach, pomáhají mu zmírnit pocity úzkosti, zabránit stresu z odloučení a ve spolupráci s nemocničními pedagožkami a zdravotníky alespoň částečně odejmout tajemství z léčebných a diagnostických procedur…Až potud moje nedávná osobní zkušenost, za niž jsem velmi vděčna. Podobné poznatky má v současnosti jistě mnoho maminek malých dětí z nejrůznějších koutů republiky. Praxe, jež se zdá být samozřejmostí, si však zaslouží malé ohlédnutí a připomenutí těch, kteří ji pomáhali prosadit.

V uplynulém desetiletí měla česká veřejnost možnost sledovat především na stránkách tisku diskusi o potřebě nových přístupů k hospitalizaci dětí. Šlo o to zkrátit dobu pobytu dětí v nemocnici, přiblížit prostředí dětských oddělení nemocnic domovu a vytvořit takové podmínky, které by umožňovaly rodičům začlenit se zde do celodenní péče o dítě. Tento nový typ péče o hospitalizované děti nazvaný Family Centred Care a založený na zásadách Prohlášení Spojených národů o právu dítěte a Evropské charty hospitalizovaných dětí měl už svoji dlouholetou tradici v Anglii a dalších evropských zemích. I v České republice dostal postupně podobu konkrétního projektu a začal se stávat součástí běžného nemocničního režimu. Nelze v této souvislosti nevzpomenout manželů MUDr. Olgy a Jaroslava Starkových, vynikajících dětských lékařů českého původu působících po dlouhá léta v Hospital for Sick Children at Great Ormond Street v Londýně, který se stal po srpnu 1968 také jejich domovem. Projekt DAR (Děti a rodiče v nemocnici), jak byla jejich iniciativa pojmenována, byl od počátku podporován britskou organizací Action for Sick Children a Charity Know How v zastoupení bohužel již zesnulé MUDr. Olgy Stark.

Spolu se svým manželem, dětským kardiochirurgem MUDr. Jaroslavem Starkem, britskou dětskou psycholožkou Peg Belson a dalšími odborníky seznamovala českou veřejnost s ideami projektu DAR, s oficiálně zformulovanými 10 důvody, proč má být maminka s dítětem v nemocnici. Zkušenosti z dlouholeté pediatrické praxe v Anglii, poznatky osobně ověřované na jednom z nejvýznamnějších evropských pracovišť dětské hrudní a srdeční chirurgie, kde jsou rodiče začleňováni do péče o děti před operací a po operaci, jednoznačně vypovídaly o tom, že nemocné dítě potřebuje trvalou přítomnost matky nebo někoho blízkého z rodiny, a to nejen doma, ale také a především v nemocnici. Dítě se totiž uzdravuje rychleji, když je pomáhá ošetřovat matka nebo jiná blízká osoba, a dobrá péče o ně musí vzít v úvahu nejen jeho potřeby fyzické, ale rovněž psychické, citové a sociální. Přítomnost rodičů v nemocnici působí velmi dobře nejen bezprostředně na psychiku dítěte, ale usnadňuje také lékařům a celému ošetřujícímu týmu kontakt s dětským pacientem, neboť právě rodiče nejlépe znají zvyklosti a potřeby svého dítěte.

Podpoře a prosazení myšlenky, aby se i čeští rodiče mohli stát rovnocennými partnery zdravotníků v celém ošetřovacím procesu, věnovali manželé Starkovi mimořádné úsilí. V roce 1990 založili s několika přáteli nadaci Catching Up Trust. Ta pak po celé desetiletí zajišťovala a finančně zabezpečovala českým lékařům několikaměsíční pobyty na předních anglických pracovištích. Studijní pobyty byly umožněny i zdravotním sestrám, herním terapeutům, pracovníkům z prvního českého hospicu i dalších podobných organizací. Mimořádná pozornost byla věnována zejména snahám o zavedení hry jako součásti terapie, výchově a vzdělávání tzv. play specialists – herních specialistů. I když mnohé z těchto idejí ještě čekají na své uskutečnění, ty, které se podařilo zrealizovat, si zaslouží ocenění a poděkování všem, kteří se o jejich opravdové naplňování snaží. Představují významnou etapu ve vývoji moderního českého zdravotnictví a vklad, jehož zúročení ocení generace naše i ty příští.




Další články tohoto autora:
Dagmar Fousková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku