Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.3.2003
Svátek má Vlastimil




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Já nic, já Železný
 >MÉDIA: Kdo nese odpovědnost
 >MÉDIA: Poznámky k výsledkům stockholmské arbitráže
 >NEVNÍMÁNO: Armáda snů
 >MROŽOVINY: Americký scénář irácké války
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motorkářský svátek
 >PSÍ PŘÍHODY: Nářek, až srdce usedá
 >POLITIKA: Bránění, strkání a další fauly
 >PROTEST: Euroskeptici nebo tajtrlíci?
 >FOTO: První sobota nového českého prezidenta
 >POLEMIKA: Teorie pustého ostrova
 >POEZIE: Sonet o zbytečnosti básníků
 >FEJETON: Jak jsem podcenil inovaci a tím se přesladil
 >TÉMA: Televizní debaty
 >DOKUMENT: Českému národu přestaly starosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
17.3. FEJETON: Jak jsem podcenil inovaci a tím se přesladil
Václav Husák

Měl jsem v životě štěstí na partnerky, s nimiž jsme se jak na veřejnosti tak i v nejskrytějším soukromí navzájem oslovovali docela obyčejně křestními jmény, v jedinečných situacích jmény zdrobnělými. Proto jsem byl ušetřen z mého úhlu pohledu pokryteckých oslovení typu "miláčku", "drahoušku", "srdíčko", "zlatíčko" či "cukroušku". Být z pohledu milované osoby "slaďoučkým" může být jistě pozitivní stav, ale pro správného chlapa to jistě nemůže být cílem.
Mně se to však mimoděk podařilo. Vzhledem k mé oblibě velmi silně oslazené kávy a stále více mne znervózňujícího obvodu pasu jsem již před několika lety přešel od klasického cukru k umělým sladidlům. Po mnoha experimentech jsem si nakonec oblíbil sladidlo FAN. Protože ho však všude nevedou, nakupuji si obvykle větší zásobu. Tak se stalo minulý týden a já jsem si do kuchyňské skřínky uložil deset plastových krabiček s mým oblíbeným sladidlem.
Ale pak to přišlo. Potřeboval jsem si osladit kávu. Otevřel jsem skříňku, vzal první krabičku, zmáčkl tlačítko na jejím boku ... a nic. Tlačítko se dokonce ani nevrátilo do původní polohy. Druhá krabička ... zase nic. Třetí, čtvrtá, pátá a už jsem zuřil. "To snad není možný !!!" Šestá, sedmá, osmá, devátá i desátá ... stále totožný výsledek.
Na to již moje nervová soustava nebyla dost odolná a já jsem vztekle mrštil hrstí nefunkčních zásobníků zpět do kuchyňské skříňky. Nárazem z většiny z nich odletěla víčka a stovky malinkatých tabletek zasypaly široké okolí. Kromě jiného jsem měl kompletně pocukrovanou přední část saka a košile, také do hrnku s kávou stojícím pod otevřenou skřínkou napadala "vražedná" dávka sladidla. Prsa jsem si přeluxoval, kávu vylil a vzteklý odešel na domluvené jednání.
Rozhodl jsem se výrobci sladila "pomstít" tím, že o své katastrofální zkušenosti s jeho výrobkem napíši. Protože jsem si samozřejmě nepamatoval, jak se ono "hrozné" sladilo jmenuje (nakupuji ho podle vzhledu krabičky), probral jsem se odpadkovým košem, kde nakonec všechny prázdné krabičky skončily, a jednu z nich si vzal na pracovní stůl. Když už jsem měl napsaný článeček, (poněkud jiný, než tento), otočil jsem v ruce onou inkriminovanou krabičkou, a zůstal šokován. Její spodní část byla totiž naprosto neviditelně inovována. Místo, odkud v minulosti vždy vypadávaly tabletky, bylo přelepeno papírkem s nápisem: "Zde odtrhnout!"
Z toho plyne následující poučení. "Pokud Vámi již léta letoucí nakupovaný výrobek najednou nefunguje, ještě nemusí být vadný. Možná, že je jen inovovaný !!!"


Další články tohoto autora:
Václav Husák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku