Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.3.2003
Svátek má Eduard




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Investoři hledají jistotu
 >NÁZOR: Nedemonstruji
 >NEVNÍMÁNO: Oběti a vrazi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co zbývá Saddámovi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rozpaky nad čištěním bot
 >PSÍ PŘÍHODY: Po čem pátrá Bart
 >POLITIKA: Proč Tvrdík nemluví pravdu?
 >KOMUNIKOVÁNÍ: Čeští mobilní operátoři odhalují svou pravou tvář
 >ARCHITEKTURA: Chcete bydlet v karlínské sýpce?
 >HUDBA A ZVUK: Měříme poslechem
 >POOHLÉDNUTÍ: Krokem do manželství krok do Ameriky
 >NÁZOR: Válka v Iráku budí rozpaky
 >TÉMA:O tramvajích, universitních platech, a přežití
 >NÁZOR: To přece každý ví
 >NÁZOR: Ne válce v Perském zálivu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
18.3. ŠAMANOVO DOUPĚ: Co zbývá Saddámovi
Jan Kovanic

Irácký prezident Saddám Husajn jest přesvědčován, aby se vzdal svého úřadu a aby opustil zemi. To by bylo celkem dobré řešení nastávajícího konfliktu, má však malý nedostatek: Husajn to nemůže učinit. Totiž může, ale nechce. A také nemá kam by se vrtnul. Kdo by se ho ujal? Lybie? Sýrie? Francie? Rusko? Čína? Kuba? Severní Korea? Středoafrická republika? Izrael - pardon - palestinské území Gazy??? Demokratická země nemůže a země, kde vládne diktátor? Ten si zase nebude nasazovat do kožichu bývalého diktátora, přidávat si nové problémy ke svým vlastním a riskovat případné válčení či embarga.

Dejme tomu, že se nějaká země najde a nabídne Saddámovi možnost politického důchodu. Co by ho tam asi tak čekalo, jaký komfort by mohl využít? Jistě ne desítky paláců s desítkami pater pod zemí, s bazény, konkubínami a tělesnou stráží zvící malé armády. Mohl by si koupit nějaký ostrov a opevnit se na něm. Jenže tento ostrov by nikdy nemohl být chráněn tak, jako je samotný Irák, suverénní země, člen OSN. Nájezd brigády školených žoldáků by soukromého pana Husajna lehce zmohl. Jistě by si nesměl do svého útočiště vzít letectvo a rakety, bojové plyny a špinavé radioaktivní bomby. Ba ani sedmnáct dvojníků.

A z čeho by tam žil? Teď může osobně disponovat celým národním rozpočtem. Problém je v tom, že ač by mohl teoreticky přesunout miliardová konta, jakožto nesympatickému soukromníkovi mu je může kdokoli zablokovat. A první, kdo by ty prachy chtěl zpátky, by byla nová irácká vláda! Ani švýcarské banky už nejsou z hlediska uchování zločinně nabytých peněz to, co bývaly ještě v minulém století. No a pak by se jistě ozvali příbuzní Saddámových obětí s nároky na odškodnění. Tedy v tomto případě spíše jejich američtí právní zástupci. Sami postižení lidé by jistě požadovali Saddámovo vydání k mezinárodnímu soudu v Haagu, který by pak mohl začít svoji činnost hned tučným soustem. A to nemluvím o tom, co by Saddámovi Husajnovi mohli provést ochránci divokých zvířat, která povraždil za minulé války v Zálivu ani o trestu, který by si zasloužil za zločiny na životním prostředí...

Ne, Saddám není blb, proto do exilu nepůjde. Exil rovná se ztrátě vlády, peněz, svobody a tím i života. Proto pryč nechce a proto pryč nepůjde. Aby prchal v anonymním převleku s plastickou operací? Ledaže by poskytly USA svému arcinepříteli systém ochrany svědků...

A abdikovat a zůstat ve vlastní zemi? Poté, co abdikace jeho politických protivníků rovnala se umučení či sežrání krokodýly? Ne, Saddám je teď v situaci Hitlera, obklíčeného v ostřelovaném Berlíně. Má jen dvě možnosti: Buď se mu podaří využít své spojence v EU, bojovníky za mír a nechuti Evropanů angažovat se v choulostivém konfliktu, a pak na nějaký čas opět zvítězí tím, že přetrvá - anebo, pokud se mu toto nepodaří, pak mu zbývá jen sebevražda. Vraždu dvojníka a následný sladký anonymní život ponechme ke zpracování do filmových třasáků.

No ale - vracím se ještě k jedné možnosti, kterou Hitler neměl (nesrovnávám osoby, srovnávám situace). Totiž k abdikaci, která se fakticky rovná dobrovolnému přechodu do vězení haagského soudu. Toto vězení by bylo mnohem fešáčtější, než jsou obvyklé penziony pro obyčejné seniory, s peklem Saddámových mučíren se nedá srovnávat. Toto řešení Hitler neměl, toto řešení by nenapadlo žádného holywoodského scénáristu, ale je možné. Avšak nikoli jako dobrovolný akt diktátora tohoto typu. Takže velmi brzy to může vypadat takto:

Američani na Saddáma udeří i samostatně bez podpory OSN či proti její vůli. Tím jim vzniknou jisté problémy ve vztazích s Evropou i arabským světem. Ale to může být Saddámovi ukradené. V okamžiku útoku se ukáže jeho slabost. Stejně jako Hiter prohraje a stejně jako Hiter bude chtít za sebou prásknout dveřmi (srovnávám osoby i situaci). Adolf nechal zatopit berlínské metro, Saddám může nechat zaplynovat Bagdád. Však se tuhle někde ozvalo, že kolem Bagdádu je připraven k vypuštění ochranný val z jedovatých plynů. "Val z plynů"? Ten se rozvalí, totiž rozplyne, a jestli bude opravdu kolem dokola, tak nezáleží ani na směru větru - pokryje celý Bagdád.

Je také možné, že jednotky teroristů již číhají u svých cílů v Americe či v neposlušných evropských státech aby splnily svůj smrtonosný úkol, jakmile začne útok na Bagdád.

Ale než toto se stane, zaútočí Saddám na jednotky připravené k boji. Vojsko, chystající se na ofenzivu, je nejzranitelnější. Poté, co nemohou Američani využít k nástupu pěchoty Turecko, soustřeďuje se jejich hlavní síla v Kuvajtu, prakticky na několika kilometrech čtverečních. Hlaveň na hlavni, pás na pásu a stan na stanu. Raketa, která sem dopadne, nemůže minout cíl. V případě, že to bude raketa s bojovými plyny, tak potěš pámbu.

Takže Saddám teď sedí někde ve svém tajném hnízdě a má prst na spoušti. Čeká, až mu Reuters nebo CNN nebo úředník OSN nebo prezident USA oznámí začátek pozemní akce. Hodinu před tímto avizovaným začátkem to spustí. Snad budou plastikové pytle angloamerickým imperialistům a jejich pomahačům stačit.

Přepokládám, že pak získají Američani konečně podporu světového veřejného mínění. Aspoň takovou, jakou měli před dvanácti lety lachtani a mořští ptáci, pokrytí ropou...

Psáno v Praze dne 17. března 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku