19.3. Jsme ve válce
(eff)
Neznám nikoho, kdo by měl rád válku, kdo by se radoval z války, kdo by si přál válku.
Bohužel, ve válce jsme. Už dlouho. Útok na WTC 11. září 2001 byl jen zviditelněním
té války. Pro mě osobně nastal okamžik prozření, když Taliban vyhodil do povětří prastaré
sochy Budhů. Tehdy jsem se nad tím pozastavoval na stránkách Neviditelného psa. Byl jsem
vlažný. Všichni jsme byli vlažní. To byl signál, že drzost fanatismu přesáhla určitou
tolerovatelnou hranici.
Neznám nikoho, kdo by měl rád válku, kdo by se radoval z války, kdo by si přál válku. Ve
válce však jsme. Útok na Irák, k němuž dojde možná dnes, možná zítra, ale pravděpodobně
ještě tento týden, je logické pokračování této války Už nás neohrožuje nacismus, už nás
neohrožuje komunismus, je to náboženský fanatismus, neméně tupý a vražedný, jako ty dvě
historické ideologie.
Útok povedou Američané, podporovat je budou spojenci - a jsem hrdý, že k nim patříme.
Můžeme mít různé názory a postoje. Můžeme se na Bushe a na USA dívat tak či onak. Ale
myslím, že nastala chvíle, kdy si každý z nás musí položit otázku: co chci, aby se
stalo? Chci aby ve válce, v níž jsme, zvítězil Saddám Husejn, a ten by zvítězil, kdyby
Francouzi a Němci prosadili svoje, nebo aby Saddám Husejn prohrál? Ať konflikt který
probíhá dopadne jakkoli, nebude to znamenat žádný konec dějin, jak se domnívá jistý
myslitel. Dějiny půjdou dál, ovšem na výsledku konfliktu bude záviset, jakým směrem.
Ten, kdo dnes, v dnešní pacifistické a antiamerické náladě řekne ne válce, ten má
snadný život. Bohužel, toto ne válce automaticky znamená vítězství pro
Saddáma. Neznamená to žádnou nulovou variantu. Neznamená to odpusťme si, co
jsme si. Znamená to, že síly teroru a náboženské intolerance prosadily svoji i zde, v
Evropě. Neodvažuji se odhadovat, co nastane potom - jen si myslím, že to nebude dobré.
Proto se domnívám, že je nutné, aby v této fázi probíhajícího konfliktu Saddám
Husejn prohrál. A k tomu je nezbytná válka, která podle všeho nastane v nejbližších
hodinách.
Aston
| 
