Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.3.2003
Svátek má Josef




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O duši umělce
 >POLITIKA: Principiální postoj ODS
 >TÉMA: Cíle dnešní války
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla VII
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zajímavé policejní auto
 >PSÍ PŘÍHODY: V roli hodného, s výhradou
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od náměstí Svornosti k Eiffelově věži
 >Kovboj Bush
 >ZAMYŠLENÍ: Je nebo není Železný oběť?
 >GLOSA: CME, Železný, Pavel Dostál a my
 >POSTŘEH: O pouštěči
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (4)
 >ROZHOVOR: Jan Kraus o filmu
 >EKONOMIKA: Sníží Fed úrokové sazby?
 >GLOSA: Přežraní Američani

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Francie  
 
19.3. FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od náměstí Svornosti k Eiffelově věži
Marcela Bendáková

Když nechali pařížští konšelé v roce 1748 na počest uzdravení krále Ludvíka XV. zhotovit jeho jezdeckou sochu, bylo pro ni upraveno volné prostranství za hradbou Tuilerské zahrady. Nové náměstí nesoucí královu sochu i jméno, mělo tvar osmiúhelníku ohraničeného balustrádou a obehnaného příkopem. V rozích stály pavilónky, který ukrývaly schody umožňující přístup na níže položené terasy. Později posloužily i jako podstavce pro sochy znázorňující velká francouzská města. Toto nové prostranství bylo sice na dohled od Louvru, ale v podstatě na neobydlené periferii, daleko od centra tehdejší Paříže, dál na západ pokračovaly už jenom rozsáhlé zalesněné pustiny. Jen pomalu se toto zákoutí stávalo oblíbeným cílem procházek a Pařížané by se asi ušklíbli tvrzení, že se jednou stane největším a nejrušnějším náměstím - Place de la Concorde.
Než bylo definitivně pojmenováno náměstím Svornosti, zažilo nejrůznější zvraty a vystřídalo mnoho názvů. Bronzová socha krále skončila během francouzské revoluce i s jeho koněm ve slévárně a byla 1792 zahrazena obrovskou sádrovou sochou Svobody, pod jejímž dohledem tu během 13 měsíců gilotina sťala na 1200 hlav. Po revoluci, když se řešilo, čím sochu nahradit, objevila se spousta návrhů, bohužel v té době těžko přijatelných, protože většinou představovaly spodobnění některého z králů. Nakonec padla volba na luxorský obelisk, který dostal darem král Ludvík Filip. U takto neutrálního monumentu se dalo předpokládat, že nebude rozdmýchávat vášně republikánů ani roajalistů. Jeho vztyčení roku 1836 bylo velkou událostí, kterou sledovalo 200 000 diváků. Přes 23 m vysoký a 250 tun vážící obelisk byl umístěn na pomyslnou spojnici dvou vítězných oblouků (Arc de Triomphe de l'Etoile a L´arc du Carrousel u Louvru) a stal se tak součástí 7 km dlouhé osy, na níž se dostalo během dvou století do zákrytu několik důležitých památek.
Byl to Napoleon, kdo jako první pojal myšlenku vytvořit "Triumfální cestu" a dal na oslavu své armády a jejích vojenských úspěchů postavit ony dva vítězné oblouky a upravit trasu mezi nimi. První metry této cesty však určil, aniž to tušil, již De Notre, dvorní architekt Ludvíka XIV., směrem hlavní aleje v Tuilerské zahradě, na kterou později navázala dále na západ jilmová alej - zárodek budoucích Champs-Elyssées.

Tuto osu, tvořenou v 19. století dvěma oblouky a luxorským obeliskem, prodloužili architekti ve 20. století, když k ní připojili na západě při budování nové čtvrti la Défense další oblouk (Grand Arche) a na východním konci skleněnou Pyramidu na nádvoří Louvru. Že jsou všechny tyto body skutečně v ose můžete dobře zkontrolovat z vyhlídkové terasy oblouku na náměstí Charles de Gaulle (Place de l'Etoile). Tam se ocitáte zhruba v jejím středu.

Prostor pod Vítězným obloukem a úsek mezi náměstími Concorde a Charles de Gaulle si získal věhlas. Je to místo, kde se shromažďují Pařížané při oslavách nejrůznějších historických událostí - nekonečné davy se tu sešly, aby pozdravily Napoleona I., vyprovodily ostatky Viktora Huga, vítaly generála de Gaulla po osvobození Paříže roku 1944. Ale shromažďují se i při všednějších akcích - pravidelně tu končí cyklistický závod Tour de France, startovaly zde první ročníky závodu Paříž - Dakar, slavil se začátek nového milénia, vítají tady každoročně nový rok, …

Až pokročíte ve své procházce k paláci Chaillot (Trocadero), přivřete při pohledu z terasy směrem k Eiffelovce oči a představte si, jak to tu vypadalo v minulosti, v době světových výstav. Kdybyste navštívili tu v roce 1889, stál by za vámi palác Trocadero, pozůstatek předchozí výstavy (1878), podivná budova se dvěma minarety a na druhé straně řeky by se tyčila nová, právě dokončená Eiffelova věž. Při poslední výstavě v roce 1937 by už za vámi stál současný rozlehlý palác Chaillot, kterému ustoupil palác Trocadero (když ho demolovali, neobjevila se prý jediná námitka, jeho maursko-byzantský sloh nikomu k srdci nepřirostl a ani na akustiku jeho koncertní síně se velká chvála nepěla). Obrovské výstavní pavilóny Německa a Sovětského svazu přímo pod terasou byly v té době považovány za symbolický vchod na výstaviště. O tři roky později se už nechával právě na téhle terase fotografovat Hitler s Eiffelkou v pozadí.

Cestou k mostu možná na protějším břehu zahlédnete mezi stromy vlevo od věže (proti proudu) velké staveniště. Budují tam muzeum umění a civilizací Afriky, Asie, Oceánie a Ameriky (Musée du Quai Branly). V této nové zajímavé budově postavené podle projektu Jeana Nouvela, bude na více než 39.000 m2 vystaveno přes 300.000 exponátů. Nemusíte prozatím moc spěchat, otevírat budou až v roce 2005.

Příště itinerář pro trasu:
Place de la Concorde - Champs-Elysées - Arc de Triomphe - Palais Chaillot - Tour Eiffel - Champs-de-Mars - Les Invalides - Muzeum Rodin - Musée d'Orsay


Další články tohoto autora:
Marcela Bendáková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku