Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.3.2003
Svátek má Radek




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (12)
 >POLITIKA: Proč jsem pro válku v Iráku
 >PROPAGANDA: Goebbels o Spojených Státech
 >NÁZOR: Afgánistán ano, Irák ne ?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger moderuje panelovou diskusi
 >PSÍ PŘÍHODY: Válečné vstávání
 >MÉDIA: Polemika o vině a trestu
 >NÁZOR: e- knihy
 >VÝSTAVA:Zemětřesení - výstava rytin v Karolinu
 >POVÍDKA: Nečekané napadení
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od náměstí Svornosti k Eiffelově věži - itinerář
 >TÉMA: Deset miliard
 >KONFLIKT: Válka mírová
 >POLEMIKA: Ohlas na článek "Teorie pustého ostrova"
 >CHTIP: Co by se stalo, kdyby Irák vyhrál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.3. POVÍDKA: Nečekané napadení
Lydie Junková

"Byla tak rozčilená, že jsem jí nejdřív vůbec nerozuměl,"hlásil podporučík Křížek. "Až za hodnou chvíli mi došlo, že ji někdo napadnul. Prý úplně nečekaně a -"

"V bytě?" otázal se Viktor Gall, aby dodal líčení spád.

"No to jsem se vůbec nedověděl! Najednou se začala třást, potom padla na zem - " Teď už je na psychiatrii - "

"Je schopna výpovědi?" zeptal se kapitán Doubek. Vytáhl ze zásuvky dýmku a obřadně ji plnil voňavým tabákem..

"Ale je to vůbec případ pro nás?" otázal se skepticky poručík Gall.

Křížek vytáhl z kapsy papír. "Myslím že jo, tuhle jsou moje poznámky, který jsem si udělal, dokud ještě mluvila jakžtakž normálně.

"Raději nám to přečti !"

Vlastimil Křížek měl sám značné potíže, aby přelouskal svůj rukopis. "No - ona - mimochodem se jmenuje Alena Pásková - říkala, že… Ano, že jí nejdřív někdo asi třikrát telefonoval, aby si dala pozor a nic neprozradila…"

"A co neměla prozradit?"

"No to mi právě odmítla povědět Opakovala jen, že je to všivák a že zneužívá lidi, který dostal do maléru. Když jsem jí domlouval,vysoukala ze sebe nakonec jméno: Václav Klapoun. Už jsem zjistil jeho adresu. Má to být nějaký inženýr. "

O hodinu později se poručík Gall zastavil před jednopatrovým domkem.Nevyhlížel právě luxusně. Místy měl popraskanou omítku a betonový překlad nad vrátky nevyhlížel příliš bezpečně. Zazvonil, ale nikdo se neobjevil. Maně vzal za kliku, nebylo zamčeno. Vydal se po vydlážděné cestě, která přála bujné trávě, dozadu, za dům.U skleníku kutila cosi v předklonu tělnatá paní.

Když poručík pozdravil, s vydatným heknutím se zvedla a otočila se. "Nic nekupujeme!" prohlásila rezolutně.

"Bydlí tady pan Klaboun?" otázal se poručík zdvořile.

"Leda Klapoun!A co má jako bejt? On nepřijímá, žádný návštěvy!"

"Nejdu na návštěvu, milá paní."

Takové oslovení ji rozlítilo. "Neřekla jsem vám dost jasně, že za ním nemůžete?"

Nezbývalo než se představit.

Poněkud zmírnila tón."Ale co mu chcete? On nemá čas."

"Chodí do zaměstnání?"

"To ne - totiž on pracuje doma. Nevím ale, jak se ta firma jmenuje!"

"Díky, na to už se ho zeptám sám. Kde ho najdu?"

"Nahoře, v podkroví," zamumlala nevlídně.

"Vy jste jeho příbuzná?"

"Ne. On je jenom nájemník! Já jsem vdova a tak potřebuju -"

To už byl poručík u vchodu do domku. Zvolna stoupal nahoru..Zastavil se přede dveřmi, vzorek jejich tapety byl kolem kliky setřený. Zaklepal.

"Co je, paní domácí?" ozvalo se. "Pojďte dál!"

Viktor Gall otevřel a spatřil záda ohnutá do oblouku nad stolem, pokrytým různými lejstry. "Dobrý den," pozdravil.

Záda zvolna, neochotně změnila polohu. Ukázal se úzký, špičatý nos, potom celá hubená tvář lemovaná rozježenými vlasy. Nijak estetický dojem."Co chcete?" Ústa se stěží pohnula.

"Rád bych si s vámi promluvil o paní Aleně Páskové!"

Muž se vymrštil ze židle, hubený jako jeho obličej, okamžik mlčky zíral, rty se otvíraly a zavíraly. "Vy jste policajt?" syklo z nich posléze.

Několik vteřin na sebe zírali vzájemně..

Nepříjemné oči, pomyslel si bezděky Viktor Gall, vodové, ale přitom pichlavé. Jako by chtěly uhranout… "Proč jste paní Páskové vyhrožoval?" zaútočil přímo. Dočkal se jen protiútoku."To vám řekla ona?" syklo z těch úzkých rtů. "Ona je blázen!" Klapoun se téměř pobaveně zašklebil. "Anebo si mě s někým spletla! Je prostě pomatená. Mstí se lidem !"

"Z jakého důvodu?"

"To si snad policie zjistí sama, ne?" zahihňal se zlomyslně hubeňour. Znovu několik vteřin čučel na poručíka, jako by zvažoval, zda mu má trochu napovědět… " Možná byste se jí mohli zeptat na Rudolfa Nebesáře,"utrousil posléze.

Měla to být skutečně nápověda, nebo snaha svést vyšetřování jinam?

U tohoto člověka bylo možné obojí.

Sotva kapitán Doubek vyslechl poručíkovo líčení, objevil se podporučík Křížek s novým hlášením."Volal nějaký Nebesář, že ho někdo ohrožuje. Prý potřebuje ochranu."

"Nechceš to náhodou spojit?" obrátil se kapitán na Viktora Galla, "má to jakési podobné rysy "

"A nevíš, kde bych toho Nebeského chudáka měl hledat?".

"Nebesář Rudolf!" opravil ho Křížek. "A řeknu ti, kde ho můžeš najít. Každý všední den jezdí lokálkou z Domějova do Vysoké. Navečer, okolo páté."

"A jak ho poznám?"

"Snadno! Je nazrzlý a přes čelo se mu táhne široká jizva."

"Měl bys ostatně vzít Vlastíka s sebou!" mínil kapitán Doubek.

"Děkuji, takové prkotiny zvládnu sám."

Zrzoun seděl v druhém voze té legrační lokálky, jako vystřižené z dávných časů. Nějaký nadšenec si zřejmě myslel, že ji uživí, nebo na ní dokonce vydělá? A možná, že ano: vláček byl dost obsazený, hlavně dělníky v montérkách kteří jím zřejmě každodenně dojížděli do práce.Za okny se míhala krajina, přívětivá a poklidná, s náznaky podzimu.. Rybník odrážel romantické nebe, pluly po něm světlounké mráčky, nevysoko nad hladinou klouzalo k pásmu pahorků slunce. Poručíkovi to připomínalo krajinu z pohlednice, kterou měl doma na knihovně s pozdravem a ujištěním, že i bez něj se dovolená vydařila… Nedodalo mu to ani špetku

nálady. Otráveně se zadíval na zrzka, který měl přivřené oči, snad si klidně usnul. Netrpělivě poposedl, celé tohle tajné poslání bylo čirým nesmyslem, nedůstojným zkušeného kriminalisty..

Ujeli sotva dvacet minut, když vláček zahoukal a zpomalil. Stáčel se doprava, sunul se stále pomaleji.Zrzek znenadání otevřel oči, rychle vstal a hrnul se do chodbičky. Poručík se vydal za ním . Mašinka teď jela téměř krokem. Chlap vyskočil na plácek vedle kolejí, zrzavá hlava zmizela za hustým křovím lemujícím úzkou cestu. Viktor Gall chviličku počal a potom - s jakýmsi divným pocitem nechuti - vyskočil za ním.

Cestička se mírně stáčela, po muži ani stopy. Nepříjemný pocit. Stíny větví se mihotaly, pás křovin mlčel, maně pohlédl dolů ze stráně.. Z křoví zaslechl slabý praskot, ohlédl se, ale už pozdě. Ucítil silný úder do ramene, zavrávoral, marně se snažil udržet rovnováhu..Letěl dolů z kamenité stráně, stále rychleji. Dole se zarazil o balvan. Když otevřel oči, uviděl malé nádraží.

"Co jste to prováděl?" ozval se nad ním zneklidněný hlas.. Patřil staršímu železničáři. "Chytněte se mě, pomůžu vám vstát!" Podařilo se to s jen s obtížemi. "Že vy jste vyskočil v zatáčce! Občas to někdo udělá. Vede tamtudy zkratka do vsi. Ale nikdo ještě nesletěl dolů, aspoň co já vím."

"Jak se jmenuje ta vaše vesnice?" zeptal se Viktor Gall.

"Vysoká. Malá Vysoká. Ona je ještě Velká Vysoká , kousek odtud."

"Děkuju Vám. Moc jste mi pomohl." Poručík si třel rameno."Neznáte náhodou takového zrzavého muže s jizvou přes obličej?"

"Jo, ten bydlí kousek odsud ! Tamhle, vidíte tu věž kostela?"

"Jak se to tam jmenuje?"

"Prasečkov. Odsud jsou to asi dva kilometry."

"Tak tohle se ti ještě nestalo!" konstatoval kapitán Doubek. Měl tolik ohledu, že nepřipomněl svoje doporučení, aby jel také Křížek. "Tak si to zrekapitulujeme," řekl místo toho. "Máme už tři napadené, když počítám i tebe…"

Podporučík Křížek se dostavil s informací, že Václav Klapoun v uvedené firmě vůbec nepracuje, v životě o něm nic neslyšeli. "Takové divné jméno by prý si pamatoval, ujišťoval mě personální šéf a potvrdila mi to i jedna moc příjemná paní ve vrátnici."

Chvíli si to každý po svém srovnávali v hlavě. Otevřeným oknem vletěla vosa a zkoumala nezvyklý prostor. Poručíka probudila k činnosti. Ohnal se po ní a řekl: "Jak mohl Nebesář vědět, že ho sleduju.?"

"Musel na to být připraven, když si na tebe počkal a…"

"No dobře, dobře. Rozhodně ho mohl informovat jen Klapoun!"

"To mě podržte," vmísil se Křížek , "co je to za divnou hru? Na takovou já nemám

dost fantazie."

Stanovili si jakés takés pravděpodobné verze. "Ale kulhá to na všechny nohy," mínil poručík skepticky.

Mezitím se rozběhlo pátrání Policejní aparát postupoval krok za krokem, neochvějně, podle rutinních programů, které neměly zabudovány žádné skeptické úvahy.Sunul se kupředu, nevzrušeně, téměř nezúčastněně, abstraktní mašinérie složená ze specializovaných přístrojů a stejně specializovaných mozků, krmená profesionálním expertízami a výsledky složitých analýz, které však dosud neměly k dispozici dostatečný přísun materiálu.- a žádnou skutečnou oběť zločinu. Zatím se pátralo v kartotékách trestně stíhaných nebo obviněných, zaběhaná mašinérie předla jako dobře naolejované soustrojí.

K ní se připojil i lidský faktor.. "Já bych si šel popovídat s tou bytnou od Klapouna," navrhl Křížek. "Ona mě nezná a třeba -"

"Jen běž!" opáčil spokojeně kapitán Doubek. "Ty víš, jak na starší dámy."

""Určitě mu nabídne makové buchty!" dodal kousavě poručík, poněkud nalomený ve své obvyklé sebejistotě. "Já bych se šel poohlédnout po Nebesářovi."

"Ale nebav se s ním zas někde nad svahem!" podotkl znepokojeně kapitán.."Ostatně, tentokrát pojedu s tebou!"

Za chvilku nasedli do vozu. Kdyby byli čtvrt hodiny počkali, mohli si přečíst hlášení, které se mezitím ocitlo na kapitánově stole.

Krajina s jejich cestou zřejmě nesouhlasila, neboť jim vyslala vstříc černé, výhrůžné mraky. Netrvalo dlouho a na kapotě vozu zacvakaly kroupy, stromy podél silnice se prohýbaly jako zdivočelé tanečnice ,bylo vidět stěží na dva metry..

"Kdybych zastavil, může na nás nějaký smrk spadnout," utrousil Gall a trochu ubral plyn.

"Jsme vůbec ještě na silnici?" zeptal se kapitán Doubek s pochybnostmi v hlase.

Nakonec se přece jen ocitli bez úhony nahoře, na kopci, liják se změnil v drobné mžení; před nimi se rozevřela takřka neskutečná krajina jako obrovitá škeble, sevřená shora věncem mraků, zdola utopená v páře, stoupající z luk. Kdesi v dálce ještě slabě zahřmělo

Celý romantický výlet skončil však pochmurným zjištěním, že Nebesář není doma

"Jo, bydlí tady sám, v tom jeho domku!" rozpovídala se malá, drobná stařenka ze sousedství. "My jsme ho skoro neznali, on se s náma nebavil.! "Měl tu nějaké přátele?" zeptal se mírně kapitán. "Stýkal se s někým?"

"Kdepak ten! On stěží pozdravil."

"Byl někde zaměstnán? Jezdil někam do práce?"

"Asi jo, ale nikdo neví, kde dělal. Často pobejval celý dny doma, ale někdy zase v noci někam zmizel. To vím, protože ani nerozsvítil!"

"Děkujeme," řekl zdvořile kapitán Doubek.

Zřejmě u staré paní vzbudil důvěru, poněvadž potichu dodala: "Je to asi dva roky, to byl nejmíň rok pryč, ani se neukázal.. Lidi povídali, že - no že snad byl zavřenej…"

Zpráva o tom, že Nebesář byl skutečně trestán, ležela zatím nečinně v kanceláři na stole. Uvádělo se v ní, že byl odsouzen za manipulaci s drogami.

"Rád bych viděl ten spis!" řekl kapitán.

"To asi nepůjde, už se po něm dívali, ale prý ho měl soudce u sebe - a - "poznamenal Křížek

"Skončil ve vodě!" hádal Viktor Gall.

"Tak to máte pravdu!"

"Jakým právem ho měl u sebe?" mračil se kapitán.

"To už se nedovíme. Při těch záplavách přišel soudce nešťastnou náhodou o život.."

Náhoda! Jak se tak často říká, bývá zlomyslná. Pohráváte si s nějakou myšlenkou, upnete se na ni, ale ta zlovolná míchačka příčin a následků obrátí všechno vzhůru nohama.

"Je to vůbec ještě náhoda?" Poručík se zadíval na zeď, jakoby luštil jakési Mene tekel . "Není se co divit, že ji filosofové nedokáží jednotně a zřetelně definovat."

"To mudrování nám moc nepomůže," ozval se nezvykle příkře kapitán.

Bezradné ticho protrhl telefon. "Cože?" Kapitán chvíli poslouchal."Ano, jasně."

Poté se podíval na oba kriminalisty.a řekl: "To nám ještě chybělo! Klapoun je mrtvý.

Někdo ho zastřelil."

Proběhly všechny úkony, kterými je čtenář až do omrzení - a někdy snad aby

přibylo stránek - zahlcován méně nápaditými autory detektivek.Ušetřme si vzájemně takové trapné líčení.Faktem bylo., že znali typ zbraně, věděli všechno o náboji, vzdálenosti, ze které byl vypálen, přibližný čas smrti ….. Pitevní protokol ležel způsobně ve spise. Jediné, co nevěděli, byl motiv činu a identita vraha. Psychologický portrét nebyl nijak výmluvný. Klapounova bytná nevěděla o žádných nepřátelích, kteří by na něj měli spadeno

"A příbuzný žádný neměl, to vím určitě. Ani nějaký kamarády - skoro nikam nechodil a za ním málokdo. Stejně nevím, kdo to byl. On byl hrozný tajnůstkář.… Taky nikomu nic nedlužil, nevím, že by ho někdo uháněl. Cože? Poštu? Tu jsem mu přece neotvírala! A ostatně mu přišly leda nějaký účty - ty jsem mu chodila platit na poštu."

Jediná slibná hypotéza se týkala Rudolfa Nebesáře. Byl kdysi trestán - s Klapounem se určitě stýkal - a ten na něj kriminalisty sám upozornil! A ještě ke všemu nyní zmizel, jak zjistili. .

Bylo po něm vyhlášeno pátrání. Popis zrzavého muže s jizvou na čele znala celá operativa. Příslušníci měli přesné instrukce. Dopravní hlídky prováděly silniční kontroly. V okruhu desítek kilometrů se nenašel ani jediný člověk, který by popisu odpovídal.

Okruh pátrání se proto rozšířil . Lidé se divili, lekali, rozčilovali. V zátahu uvázlo aspoň několik celostátně hledaných osob, stovky řidičů pro požití alkoholických nápojů, jeden pohřešovaný senilní důchodce a dvě podnikavé děti.. Poblíž Chlumce byl zadržen muž, který na pohled vyhlížel slibně. Zrzavý, se starým zraněním na čele. Za hodinu ho propustili, jednak to byl zaměstnanec místního podniku a navíc měl na inkriminovanou dobu bezpečné alibi: pomáhal odstraňovat následky povodní.

"Podíváme se za paní Páskovou!" rozhodl kapitán Doubek. "Když je Klapoun po smrti, nemusela by se už ničeho obávat."

Lékař je přivítal, potřásaje hlavou: "Vypadá to s ní teď mnohem lépe: nemá žádné záchvaty, začala víc jist, baví se s ostatními pacienty…".

Zdálo se to být jasné: Klapouna už se nemusela bát, pokud nevěřila v nadpřirozené vlivy nebo posmrtný život. A to sotva, když nyní tak ožila... Pásková je přivítala takřka s radostí. Byla pečlivě učesaná, vyhlížela upraveně a klidně.

"Čím vám pan Klapoun vadil?" otázal se Viktor Gall bez okolků.

"Byl to pěkný mizera!" odvětila . "On nevyhrožoval jenom mně!"

"Můžete nám to vysvětlit?"

"Samo sebou !" pohodila hlavou, jako by troubila k útoku.Avšak najednou zvadla, zadívala se někam mimo ně., v očích se jí zatřepala nejistota.

"Čeho se obáváte?" zeptal se kapitán.

"On - on si vedl kartotéku různých lidí, o kterých si opatřil všelijaké choulostivé informace,"

odpověděla konečně. "Třeba, že prodávali drogy a podobně."

"Jak k nim přišel?"

"Já vím jen to, že dělal asi rok v nějaké soukromé detektivní agentuře!"

Poručík Gall pohlédl na Křížka: "Jak to, že o tom nic nemáme?"

"Ona se totiž už rozpadla," vysvětlila. " A ty její majitelé zmizeli bůhvíkam, asi byli zadlužení, či co."

"To víte od pana Nebesáře?" zeptal se věcně kapitán.

Na vteřinu se opět zarazila. "On - já - Totiž já přesně nevím, co na něj Klapoun věděl…"

"Ptám se na něco jiného! Znáte se s panem Nebesářem zřejmě dost dobře," mínil Doubek.

Stále mlčela, v očích zřetelnou nejistotu.

"My víme, že pan Nebesář je vdovec," vložil se do debaty podporučík Křížek, "nejde přece o nic špatného."

Podívala se na něj nešťastně. "Já - já o něj mám strach."

"Vy jistě víte, kde by mohl být!"

"Ne,ne!" odvětila zbrkle, mírně se jí chvěla brada.

"Buďte klidná, nemáte se přece už čeho bát."

"Právě že mám!"

Kapitán Doubek se obrátil k lékaři, který po celou dobu stál u dveří.

"Musíte pomalu!" řekl nyní a přistoupil k ženě. "Zůstaňte v klidu, paní Pásková, vždyť už

jste z nejhoršího venku," domlouval jí.

Rozplakala se. "Já - o něj mám strach! Aby se mu něco - aby si něco neudělal!"

"Tím spíše nám povězte, kde je!"

Chvilku váhala, potom náhle vyhrkla: "Bude asi na chatě…"

Cesta se vlekla, ačkoliv poručík Gall nejezdíval nikdy zvlášť pomalu. Dokonce vyndal na střechu majáček. Asfaltka si to šněrovala k obzoru, lemovaném nevysokými vrchy. Projeli dlouhou alejí, kolmice stromů se bleskově vrhaly dozadu, za ně.

"Už tam brzo budeme," řekla stísněně Alena Pásková; jako by jí něčí ruce svíraly hrdlo. "Víte, Rudla má dceru - je těžce nemocná a tak potřeboval na léčení spoustu peněz…Ona určitě brzo umře - a on se bojí, aby se nedověděla, že její táta - byl v kriminále…"

"Tak proto ty drogy," podotkl kapitán a otočil se k ní z předního sedadla dozadu. Vyhlížela jako rozplizlý sněhulák na konci zimy.

"A Klapoun ho do toho navlíkl," řekl soucitně Křížek.

Potom už všichni mlčeli.

Pahorky se přiblížily na dosah. "Tady - ten před námi," řekla.

Poručík zastavil na malém odpočívadle, vedle přetékajícího koše na odpadky. Vedla od něj úzká vyšlapaná cesta nahoru.

"Ta chalupa je až na tom vršku?" zeptal se Křížek.

"Ano, před smrčinou. Hned za ní je příkrý svah dolů," zajíkla se.

Křížek ji vzal pod paží. .Mezi stromy se natáhla slabounká mlha, odněkud se ozýval nezřetelný praskot. Viktor Gall měl vtíravý pocit, že je pozorují něčí slídivé oči. Konečně se mezi stromy zjevila špičatá střecha.Kapitán mávl rukou. "Potichu!" zašeptal. Napětí se zjevně přeneslo i na něj.

Plížili se opatrně blíž, chata před nimi rostla, nikde se nic nehýbalo. Ani hlásku..Viktor Gall s kapitánem šli opatrně vpřed, Křížek s chvějící se ženou zůstali stát.

Dveře byly otevřené, zevnitř se nic neozývalo. Pomalu se sunuli podél stěny dopředu.

Najednou tam stál. Proti šedomodrému nebi se týčila tmavá postava jako tragický, varovný vykřičník. Nízko nad ním plachtil po nebi velký dravec.

Kdyby ho překvapili, skočí dolů, nebo možná leknutím spadne.Bezradně se zastavili, ani poručík si nevěděl rady.

"Rudo! Počkej na mě!" zaječela vysokým hlasem Alena Pásková, vytrhla se Křížkovi a

utíkala ke svahu.

Muž se prudce otočil. Naštěstí nespadl dolů. Doběhla až k němu. "Pojď ke mně!" zavzlykala.

"Já nemůžu," zasípal vyděšeně.." Vždyť víš - co - jsem udělal!"

"Nic jiného si nezasloužil!" Držela se ho křečovitě kolem krku.

"Stejně mě zavřou! A radši ti ušetřím nepříjemnosti…" šeptal a snažil se vymanit z toho zoufalého objetí.

Viktor Gall došel až k nim a sevřel mu pevně paži. Kapitán Doubek řekl mírně: "Musíte jít teď s námi."

Smutný průvod se sunul z kopce, Pásková se opírala o Nebesáře. Ten náhle nečekaně napadl kapitána a dal se na útěk., Nebylo těžké ho dohonit. .Za chvíli nasedli do vozu.

."Odkud jste měl ten revolver?" zeptal Viktor Gall.

"Ten mi dal on !" Zakryl si oči. "Ta moje ubohá holčička!"

"Soud jistě zváží všechny okolnosti," řekl kapitán Doubek.

"Budu u ní," zašeptala Alena Pásková. "Neboj se."

Vděčně na ni pohlédl. Potom celou cestu už mlčeli.

Na obzoru se objevily známé siluety gotických věží, netečných k času a nicotným lidským strastem.


Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku