Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.3.2003
Svátek má Marián




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: "Bomby padají a akcie rostou"
 >PRÁVO: Kauza Hučín ukazuje problémy našeho trestního soudnictví
 >KONFLIKT: Masmediální masáž
 >KONFLIKT: Bůh s USA
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že by Mloci na Vltavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Bendžo a Bart
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Rizika války (2)
 >FOTOGRAFOVÁNÍ: INTERKAMERA 2003
 >ARCHITEKTURA: Palác Flóra - Nová dominanta na rozhraní Žižkova a Vinohrad
 >HUDBA A ZVUK: Prenatální hudební zkušenost
 >Kdo přijde po Saddámovi?!
 >Z MĚST: Co trápí Neratovice?
 >KONFLIKT: S kým tedy jsme?
 >FILM: 8 Mile
 >ŽIVOT: Patálie s ovladačem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
25.3. HUDBA A ZVUK: Prenatální hudební zkušenost
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 293

Úterý 25.3.2003 Forbína Ančerlovy nahrávky v analogu a digitálu - přípodoteky Dřevěná píšťalka Václava Žilky končí; Benefiční koncert na obnovu poškozených hudebních fondů - recenze - Karel Ančerl Prokofjev: Romeo a Julie - scény z baletu, Peter and the Wolf (Česká filharmonie - Karel Ančerl) - ftipy - Prenatální hudební zkušenost …..Marek Franěk.
Přípodoteky Forbína
Na trhu se už objevila další série šesti CD s nahrávkami České filharmonie řízené Karlem Ančerlem. Postupně je tu všechny uvedu. Pro mně to je krásné shledání - recenzoval jsem je už na LP deskách, když vycházely poprvé. Jsou teď, pravda, digitálně vypulírované, tj. vyčištěné: nejspíš byly použity originální pásy a ne kopie určené pro lisování. Mám ještě některé ty desky ale hlavně několik kopií částí těch nahrávek pořízených přímo z originálu: ovšemže analogových a po technické stránce pokud bylo lze 1:1. (profi pás, stereo, rychlost 38 cm půlstopý záznam, magnetofon téže značky - Revox).

Marná sláva - tohle je zvukově pořád znatelně lepší.


Přípodoteky
> Dřevěnou píšťalku stihl osud tolika dobrých projektů - příčina - nedostatek sponzorů a tak trochu nezájem rodičů, kteří podcenili fakt, že renomovaný muzikant i pedagog - a tím flétnista Václav Žilka zajisté byl - se s úspěchem snaží už 27 let upoutat pozornost nejen na dobrou hudbu, ale i na hodnoty estetické i mravní, které bychom měli rozvíjet a které mohly dnes odpoutávat pozornost dětí například drog. Za tu dobu se seznámilo s "Dřevěnou píšťalkou" víc, než 8000 účastníků.

Existuje ještě jeden projekt Léčivá píšťalka - tam jde přímo o podporu zdraví - ten zatím zůstává zachován.

Benefiční koncert Collegium Marianum - Týnská vyšší odborná škola pořádá na obnovu povodněmi poškozeného knihovního fondu Národního muzea - Českého muzea hudby 27. března 2003 v 19.30 hodin Barokní knihovní sál, Melantrichova 19, Praha 1

CONVERSATIONS GALANTES

G. Ph . Telemann - Pařížské kvartety č. 5 & 6, J. L. Krebs - Sonata D dur (uloženo v Českém muzeu hudby), C. Ph. E. Bach - Triosonata d moll Wq 145

Helena Zemanová - barokní housle Jana Semerádová - flauto traverso Pablo Kornfeld - cembalo

Marek Štryncl - barokní violoncello, j.h.

PŘEDPRODEJ A REZERVACE VSTUPENEK:

Pokladna Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1 (denně od 10 do 20 hodin), tel.: 224 22 94 62, 224 22 02 07, e-mail: marianum@tynska.cuni.cz

www.tynska.cuni.cz


recenze

>Karel Ančerl Prokofjev: Romeo a Julie - scény z baletu, Peter and the Wolf

Vypravěč Eric Shilling, Česká filharmonie - Karel Ančerl

CD Supraphon SU 3676

Je stará zkušenost, že chceme- li hudbě velkých jevištních žánrů - opery, baletu - prodloužit život a dostat ji k uším většího počtu posluchačů nezbývá, než napsat suitu z té hudby - ale raději suity dvě, nebo tři. A tak skladatelé píší - a rádi. Taktéž Prokofjev: jeho balet Romeo a Julie z roku 1935-6 je jeho baletem prvním a hned posluchači nejmilovanějším. Zájem projevilo více divadel, ale jedno po druhém se zaleklo nezvyklé hudby a hlavně toho, že se dílo naprosto vymyká klasickému baletu. Je to už další etapa vývoje tohoto žánru. Hudba sestává z 52 částí komponovaných jako pevně skloubený celek , ale málem bychom ji neznali, protože nebyl kdo by se novátorského baletu ujal. Nakonec byla premiéra v Brně (1938) a hráno bylo originální znění. Skladatel napsal rovnou tři suity a ještě deset skladeb klavírních. Uspořádány jsou jinak než baletní čísla, takže dirigenti si vybírají - tato nahrávka je výběrem z dvou suit.

Péťa a vlk je symfonickou povídkou, proto tu vystupuje vypravěč : skladatel napsal i vlastní text. Děti se tu naučí poznávat rozličné hudební nástroje. Děj je samozřejmě výchovný - zlý vlk je potrestán.Ale děti se tu naučí poslouchat moderní hudbu bez předsudků, spojení hudby a slova je přirozené, děti nepodceňuje ani se jim nepodbízí, prostě se je snaží zaujmout bohatstvím nápadů. Skladba (z roku 1936) měla hned od počátku veliký úspěch v Rusku i jinde - toto je anglická verze.

Interpretace je prvotřídní - však také Česká filharmonie byla na vrcholu hráčsky i umělecky. Zvuk poněkud ostrý, nicméně průzračný. Je to ovšem ještě ADD.


Ftipy …ale spíš něco ze života

Korespondence slavných lidí by se měla ničit. Jak k tomu přijde Konstance, aby dnes celý svět věděl, co ona nevěděla celý život. Totiž to, co o ní napsal její milovaný manžel W. A. Mozart: že není ani hezká, ani chytrá.

Velký Johann Sebastian Bach měl (se dvěma manželkami) dvacet dětí. Vnucuje se tudíž otázky, kdy to vlastně skládal.

Haydn jinak zvaný "papa Haydn" byl k ženám vždy neobyčejně galantní, ale o vlastní manželce mluvil jenom jako o bestii. Vzal si totiž sestru své vyvolené. Stalo se, co se stát muselo: z Haydna vypěstovala zlá a svárlivá manželka prvotřídního záletníka.


Prenatální hudební zkušenost

Marek Franěk

V populární hudební literatuře se občas objevují historky, podle kterých se některým hudebníkům přihodilo, že slyšeli pro ně zcela novou a neznámou skladbu, a přitom měli pocit, že jí ale velmi dobře znají. Rodiče jim pak sdělili, že se jednalo o hudbu, kterou jejich matka často hrála, zpívala či alespoň poslouchala. Proto také byly těhotné matky - v zájmu rozvoje hudebního nadání svých dětí - často vyzývány, aby svým dosud nenarozeným dětem zpívaly. Na začátku 20. století někteří obchodníci ve Spojených státech dokonce nabízeli těhotným ženám speciální přístroj na rozvíjení hudebnosti jejich dětí. jednalo se o reproduktor spojený s mechanickým gramofonem, který si ženy měly položit na břicho. Předpokládalo se, že časté přehrávání hudby nenarozenému dítěti za pomoci takovéhoto přístroje zvýší jeho muzikálnost v pozdějším věku. Jedná se o nepodložené jen historky a představy, či lidský plod může skutečně slyšet zvuky z vnějšího prostředí, reagovat na ně a dokonce si je pamatovat v období po narození i v průběhu svého života?

Může sluch plodu zachytit zvuky pocházející z vnějšího prostředí?

Sluchový systém lidského plodu je plně funkční v období okolo tří až čtyř měsíců před narozením (viz např. Lecanuet, 1996). Od tohoto období může plod vnímat zvuky, které jej obklopují. Jedná se o dvě základní kategorie zvuků:

1) Zvuky vytvářené tělem matky Akustické prostředí plodu v děloze je tvořeno zvuky vytvářenými zažívacím systémem matky, kardiovaskulárním systému, dále pak hlasem (řeč, zpěv) a zvuky vyvolávanými pohyby (včetně chůze). Část těchto zvuků je závislá na emocionálním stavu matky. tyto zvuky plod s funkčním sluchovým orgánem slyší. Protože tělo plodu je v bezprostředním spojení s tělem matky, které funguje zároveň jako rezonátor, jsou pro něj tyto zvuky vytvářené tělem matky výrazně lépe slyšitelné než zvuky pocházející z vnějšku. Zvuky vytvářené tělem matky mají intenzitu přibližně okolo 60 dB, zatímco zvuky pocházející z vnějšku mají intenzitu okolo 20-30dB (viz např. Lecanuet, 1996).

2) Zvuky přicházející z vnějšku Zvuky přicházející z vnějšku jsou dostatečně silné na to, aby se prosadily i přes hladinu zvuků zaznívajících v prostředí dělohy a plod je mohl slyšet. Tělo matky funguje jako určitý filtr (kůže, břišní a bederní svaly, kosti, děloha, plodová voda), který nepropustí některá frekvenční pásma a zeslabuje tak intenzitu těchto podnětů.

Před narozením

Lidský plod před narozením reaguje na vnější zvuky včetně řeči

Lidský plod již v období před zrozením reaguje na vnější zvuky. Tyto reakce se projevují buď jako polekání doprovázené zrychlením srdečního tepu nebo naopak uklidnění spojené se zpomalením srdečního tepu.

Učení plodu

Pokud by prenatální hudební zkušenost měla mít nějaký význam pro další životní období, je třeba prokázat, že plod si vůbec zapamatuje to, co uslyší. V oblasti hudby tuto skutečnost prokázal například Hepper (1991), který zjišťoval, v jakém období těhotenství si může plod zapamatovat určitou konkrétní hudbu, které je opakovaně vystavován. Paměť plodu je možné testovat následujícím způsobem: pokud si plod skutečně zapamatoval opakovaně prezentovanou hudbu, při jejím opětovném hraní se začne v děloze pohybovat. V Hepperově studii se ukázalo se, že plod ve věku 36 až 37 týdnů (devátý měsíc) již reaguje na opakovaně prezentovanou hudbu a tudíž si ji i pamatuje, ve věku 29 až 30 týdnu (sedmý měsíc) však tato reakce ještě pozorována nebyla. Z toho vyplývá, že schopnost plodu se učit se objevuje přinejmenším až po 30. týdnu, přestože jeho sluchový orgán je plně funkční již v období 3 až 4 měsíce před narozením.

Po narození

Prenatální obeznámenost s určitými zvuky či skupinami zvuků může po narození vést k tomu, že tyto zvuky novorozenec preferuje před jinými, s kterými se v prenatálním období neseznámil. Jedná se zejména o preferenci: a/ určitého mluvčího (matky) b/ určitého prozodického úryvku, který matka během posledních týdnů svého těhotenství četla nebo zpívala c/ určitého hudebního úseku či celé hudební skladby d/ mateřského jazyka

Plod po narození reaguje na známé zvuky

Pokud je lidský plod po delší dobu vystavován působení určitých akustických podnětů, po narození se tato zkušenost nějakým způsobem projeví. Nejpřesvědčivějším projevem této skutečnosti je, že novorozené děti preferují hlas své matky. Jak ukázal výzkum (DeCasper a Prescott,1984), tato preference není dána jen intenzivním kontaktem novorozence s matkou v období po narození. Ukázalo se totiž, že dvoudenní děti nedávaly přednost hlasu svého otce před jinými mužskými hlasy, přestože se svým otcem trávily až 10 hodin denně. Hlas své matky však novorozenci preferují před hlasy jiných žen.

Preference hudby, kterou matka poslouchala během těhotenství

Ve výzkumu, který prováděl Feijoo (1981), matky během 3 měsíců před porodem poslouchaly denně fagotový part z Prokofjevovy skladby "Péťa a vlk". Když dětem byla tato skladba přehrávána čtvrtý a pátý den po narození, výrazně se utišily a poslouchaly hudbu. Podobné výsledky získal i Hepper (1991). Matky během těhotenství sledovaly určitou televizní show (celkem 360x), která byla uváděna charakteristickou hudební znělkou. Jejich novorozené děti v období dva až čtyři dni po porodu reagovaly na tuto znělku pohybem a zpomalením tepu srdce ve srovnání s kontrolní skupinou novorozenců, jejichž matky tento pořad nesledovaly. Byla rovněž testována reakce novorozenců na jiné druhy hudby, avšak na hudbu, kterou jejich matky před porodem neposlouchaly, děti podobným způsobem nereagovaly.

V nedávné době započala Lamont (2001) dlouhodobý výzkum hudební preference na základě zkušenosti z prenatálního období. K dispozici jsou zatím jen první výsledky. Oproti oběma uvedeným výzkumům se však testovala dlouhodobá paměť - testování probíhalo až rok po narození. Výsledky ukazují, že skladbu, kterou dítě opakovaně slyšelo v posledních třech měsících před narozením, rok po narození rozpoznává a preferuje ji před jiným skladbami. Výzkum tak ukázal, že paměť pro prenatálně prezentovaná podměty může trvat daleko déle, než se běžně soudilo.

Jedenáct těhotných žen tři měsíce před porodem přehrávalo svým dětem pravidelně jedinou hudební skladbu zvolenou podle svého vlastního výběru. Jednalo se buď o klasickou hudbu (opera, Mozart, Vivaldi), word music, reggae nebo pop. Rok po narození byly pak děti testovány. Podmínkou experimentu bylo, že celý první rok po narození děti vybranou skladbu nesměly slyšet, znaly ji tedy jen z prenatálního období. Test byl zahájen tím, že začala blikat barevná světla, která vzbudila pozornost dítěte - dítě se podívalo směrem ke světlům. Pak začala hrát hudba z reproduktoru umístěného u světel. Jakmile se dítě přestalo dívat směrem ke zdroji zvuku, světla přestala blikat. Preference pro určitou hudbu se měřila jako délka doby, po kterou dítě směřovalo svůj pohled ke zdroji hudby. Děti rychle pochopily, že mohou pohledem na světlo ovlivnit délku skladby, kterou chtějí slyšet.

V testu byly dětem přehrávány skladby, které slýchaly v prenatálním období, ale pro kontrolu rovněž také další skladby, které se blížily stylem, tóninou, tempem a hlasitostí těm, které slýchaly v prenatálním období. Děti však, i přes stylovou a zvukovou podobnost, jednoznačně preferovaly skladby, které si pamatovaly z prenatálního období. Děti z kontrolní skupiny, kterým nebyla hudba před porodem přehrávána, se při testu nepreferovaly žádnou z této skupiny skladeb.

Styl hudby nebyl důležitý, děti si dobře pamatovaly jak skladby z okruhu klasické hudby, tak populární. Poslech klasické hudby tedy nevybudoval lepší hudební paměť než poslech populární hudby. Důležité bylo pouze tempo skladby - děti, které v prenatálním období slýchaly rychlejší hudbu pak vykazovaly silnější preferenci než ty, které před narozením poslouchaly pomalou skladbu.

Lamontová chce dále sledovat dlouhodobý efekt hudby prezentované v prenatálním období. Zajímá ji, jak se bude u dětí vyvíjet hudební vkus. Bude hudba, kterou dítě slyšelo v prenatálním období nějakým způsobem formovat jeho hudební sluch? Stane se z dítěte, které v prenatálním období poslouchalo určitou operní árii, v dospělém věku obdivovatel opery?

Dlouhodobé navykání na určité akustické podněty

Prenatální zkušenost s určitými často se objevujícími rušivými zvuky vede k tomu, že děti jsou po narození na tyto zvuky méně citlivé. To bylo například prokázáno při výzkumu prováděném v okolí tokijského letiště. Děti, které byly v prenatálním období delší období vystaveny hluku leteckého provozu, po narození v tomto hluku lépe usínaly než ty, jejichž matky žily v hlučné oblasti jen kratší dobu (Ando a Hattori,1970).

Zlepšuje prenatální hudební zkušenost dětský vývoj?

Klíčovou otázkou je, zda prenatální zkušenost s hudbou může mít také nějaký pozitivní mimohudební účinek? V devadesátých letech 20. století se této otázce věnovaly dva výzkumy. Blum (1998) vytvořil speciální prenatální program, při kterém těhotné matky poslouchaly různé druhy hudby. U novorozených dětí pak zjistil urychlený vývoj v orientaci na zvuk, v lingvistickém vývoji (žvatlání), ve vizuálním sledování (orientace) a v kontrole motoriky. Přestože v tomto výzkumu nebyla pro srovnání k dispozici kontrolní skupina dětí neúčastnících se programu, Blum ukázal, že dosažené výsledky překračují normy běžné pro normální populaci. Autoři Lafuente a kol. (1997) zkoumali, jaký vliv na psychomotorický vývoj má speciální metoda "Firstart method" . Těhotné matky nosily pás, který obsahoval malé reproduktory spojené s magnetofonem. Bylo k dispozici 8 pásek s nahrávkami sólových houslí. V období 28 až 36 týdne těhotenství matky přehrávaly svým dětem průměrně 70 hodin hudby. V průběhu prvních šesti měsíců po narození měly matky podle speciálního dotazníku za úkol hodnotit chování svých dětí. Děti, které se podrobily této metodě, byly rozvinutější v jemným motorických aktivitách (obecná motorická koordinace), v lingvistickém vývoji, ve vizuálním sledování (koordinace oko-ruka) a v určitém kognitivním chování (explorace předmětů ústy, imitace výrazu tváře).

Provedené výzkumy ukazují důležitost prenatálního účinku hudby na vývoj dítěte. Problémem těchto studií však je, že výsledky byly většinou založeny na pozorování matek. Mohou být tedy poněkud zkresleny tím, že matky očekávaly, že dlouhodobý program, kterému se v těhotenství podrobily, musí nutně vést k určitým pozitivním výsledkům.

Prenatální zkušenost a emocionální význam hudby

Podle teorie o prenatálním původu hudebního významu Parncutta (Parncutt,1987) hudební struktury, které připomínají zvuky, jež plod obklopovaly v mateřském těle, spouští při poslechu hudby specifické emocionální reakce.

Teorie o prenatálním původu hudebního významu nabízí vysvětlení pro to, proč člověk odlišným způsobem interpretuje význam pravidelného pulsu a rubata. Připomeňme, že tempo hudby se pohybuje mezi dvěma extrémy - přesně pravidelný puls a rubato. Hudba založená na přesně pravidelném pulsu evokuje představu fyzického pohybu a tance, zatímco nepravidelný puls, rubato, spíše odpovídá výrazu emocí. Člověk má zkušenost z prenatálního období s pravidelnou pulsací - chůze a tep srdce při vyrovnaném emocionálním stavu matky, zároveň však má také zkušenost s nepravidelným tepem (zrychlování, zpomalování), který doprovází emocionální vzrušení matky. Tělesné pohyby při chůzi nebo běhu jsou velmi pravidelné, i když mají různou rychlost. Možná právě proto hudba založená na pravidelném pulsu evokuje fyzický pohyb a tanec. Oproti tomu tep srdce není tak pravidelný, ale zrychluje se a zpomaluje společně se změnou emocionálního stavu. Plod se tak může podílet na emocích matky. Hudební rubato má stejnou podobu, je nepravidelné, hudební proud se místy zpomaluje, místy zrychluje. Zřejmě tato souvislost způsobuje, proč změny tempa velmi výrazně evokují vzrušený emocionální stav.

S touto hypotézou do jisté míry souvisí výsledky výzkumů reakce novorozenců na různé typy rytmických akustických sekvencí, které prováděl Salk (1960). Do místnosti pro kojence dal umístit reproduktor s nahrávkou akustických pulsů o frekvenci 72 úderů za minutu, aby zjistil, zdali řada těchto podnětů bude asociovat prenatální zkušenost - klidovou frekvenci tepu matčina srdce. Hypotéza se potvrdila, kojenci se chovali spokojeně, usínali, zatímco při přerušení podnětů u nich opět vzrůstal neklid. Druhé skupině byl předložen rytmus o frekvenci 128 tepů za minutu a třetí skupině pak tečkovaný rytmus. V obou případech vzrůstal neklid.

Shrnutí

Výsledky výzkumů z posledních dvaceti let ukazují, že mozek plodu (nejen člověka, ale savců), se již může - přes svoji relativní nedospělost - učit a výsledky tohoto učení mohou ovlivňovat chování po narození.

Zatímco je dnes již k dispozici řada poznatků prokazujících, že plod reaguje na zvuky či hudbu, a že novorozenec preferuje některé zvuky, které slyšel v prenatálním období, daleko méně je známo, jaký dopad má tato zkušenost na pozdější hudební vývoj, či rozvoj v jiných oblastech. Význam prenatální hudební zkušenosti (a nakonec i prenatální zkušenosti v dalších oblastech) se těžko hodnotí, protože dítě je po narození vystavováno okamžitě řadě dalších podnětů a vlivů. Rovněž není jasné, jak dlouho může určitý podnět, s kterým se dítě seznámilo v prenatálním období (například určitá hudební skladba) přetrvávat v paměti. Informace o paměťovém přetrvávání těchto podnětů až do dospělého věku nám zatím přinášejí jen těžko ověřitelné historky, systematický longitudinální výzkum v této oblasti nebyl dosud prováděn. Důležitá je ovšem otázka, proč by měly mít podněty vnímané a zapamatované v prenatálním období větší důležitost pro určité dlouhodobé preference než podněty, kterým je člověk vystavován až po narození? Možná je to dáno tím, že v prenatálním období není mozková kůra ještě dostatečně rozvinutá, paměťové stopy se tedy musí ukládat jiným - a zřejmě i efektivnějším - způsobem, než v období dětství a dospělosti. Shody je v tom, že prenatální podněty mají význam pro rozvoj emocionality dítěte. Je tedy možné, že prenatální hudební zkušenost se podílí také na vytváření naší emocionální reakce na hudbu. Literatura je i zde příliš obsáhlá, má-li kdo vážný zájem může se obrátit na autora

mfranek@volny.cz


Lubomír Fendrych




Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku