Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.4.2003
Svátek má Dušan




  Výběr z vydání
 >DOKUMENT: Neprofesionalita řízení resortu vnitra
 >MROŽOVINY: Čím a jak se bojuje v Iráku
 >ZA ZRCADLEM: US Army je z velké části armáda neamerických občanů zvaných "potrava pro pušky".
 >POLITIKA: Vítejte v Klauslandu aneb Prezidentská volba jako politický zvrat
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Za internet bezpečnější
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart už nekulhá, ale...
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Na Montmartre
 >SPOLEČNOST: Medvědí služba
 >SPOLEČNOST: Životní styl typu Big Mac
 >O KNIHÁCH: Vaculíková aneb vzpomínka na Jana Lopatku
 >KOMENTÁŘ: Milan Hejduk
 >ZAMYŠLENÍ: Mizaru, kikazaru, iwazaru
 >NÁZOR: Americká válka
 >EKONOMIKA: Inflace klesla, sníží ČNB úrokové sazby?
 >NÁZOR: Byla RRTV skutečně odvolána?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
9.4. MROŽOVINY: Čím a jak se bojuje v Iráku
František Novotný

Pro preventivní úder proti iráckému režimu Saddáma Husejna zvolily USA strategii bleskové války s obchvaty nepřátelských postavení a jejich uzavřením do "kapes". To americko-britským silám umožnilo, aniž by se zapletly do pozičních bojů, rychlé dosažení Bagdádu a zahájení bitvy o hlavní město.
Rozhodujícími faktory této strategie byly absolutní vzdušná nadvláda, z ní vyplývající mobilita a svoboda manévru, a v neposlední řadě "chytré" robotizované zbraňové systémy, dávající spojencům i absolutní převahu v palebné síle.

VZDUŠNÉ PROSTŘEDKY:
F-18 Hornet: Prototyp palubního stíhacího bombardéru McDonnel Douglas F-18 vzlétl v roce 1978, nasazen do služby 1983. Dvoumotorový stroj dosahuje rychlosti až M = 1,8, je vyzbrojen rotačním kanonem Gatling 20 mm a unese více než 8 t pum a řízených střel.
F-14 Tomcat: Kořeny tohoto palubního stíhacího letounu známého z filmu "Topgun" sahají až do roku 1970. Dosahuje rychlosti M = 2,34, nese kanon Gatling 20 mm a 6,5 t podvěšené výzbroje.
F-15 Eagle: Pozemní stíhací bombardér firmy McDonnel vzlétl poprvé v roce 1972. Nese rotační 6hlavňový kanon 20 mm a 10 tun závěsné výzbroje. Dosahuje rychlosti až M = 2,54.
F-16 Fighting Falcon: Pozemní stíhač pro vybojování vzdušné nadvlády firmy General Dynamics byl i v tendru pro české letectvo. Je koncipován pro rychlost M = 2,1, vyzbrojen rotačním kanonem 20 mm a závěsníky pro 9 tun pum a raket. Spolu s F-15 startuje ze základen v Kuvajtu.
B-52 Stratofortress: Famózní strategický osmimotorový bombardér, jehož prototyp vzlétl již v roce 1952! Unese až 22 tun pum a řízených střel a při dotankování ve vzduchu je jeho dolet prakticky neomezený. K náletům proti Iráku startují stroje z Anglie a jejich hlavní zbraní je řízená střela ALCM s kusovou cenou 1 milion USD.
F-117 Nighthawk: Žádný jiný stát nemá v řadové službě letouny technologie "Stealth". Stíhače F-117, neviditelné pro radar, startují z Kataru a používají pro ně vyvinuté řízené pumy EGPU-27.
Tomahawk: Pověstná řízená střela s plochou dráhou letu je vlastně moderní obdobou německé letounové střely V-1. Miniaturní plynová turbína žene robot se 450kg konvenční bojovou hlavicí. První modely používaly porovnávací navigaci, počítač srovnával mapu uloženou v paměti s tím, co viděla jeho kamera. Dráhy k cíli se musely napřed naprogramovat. Nynější střely používají globální navigační systém GPS, takže doba přípravy k vypuštění se z desítek hodin zkrátila na desítky minut. Střely jsou vypouštěny jak z hladinových plavidel, tak z ponorek US Navy.
JSOW, kluzáková puma: Celým názvem je "Joint Stand-Off Weapon" řízenou kluzákovou pumou s výměnnou hlavicí. Může být použita multihlavice s protipancéřovou submunicí k ničení tankových kolon, kontejner s grafitovými vlákny pro zkratování vedení vysokého napětí a pod. Vypouštějí je bombardéry B-2 Spirit startující ze základny Diego Garcia.
EGBU-27: Pod celým názvem "Enhanced Guided Bomb Unit-27" se jedná o další "chytrou" leteckou munici, o řízenou pumu o hmotnosti 900 kg, určenou pro F-117. Navádí se buď laserem nebo GPS, takže se dá použít za každého počasí a nezastaví ji ani kouřová clona. Čtyřmi těmito pumami, svrženými na bunkr Saddáma Husejna, byla válka zahájena.

TAKTICKÉ LETECKÉ A POZEMNÍ SYSTÉMY:
Apache Longbow: Pokročilý bitevní vrtulník firmy McDonnel Douglas je rozhodujícím bojovým prostředkem současné irácké kampaně americké armády. Pancéřovaný stroj slouží jako hlavní protitankový systém a ideální vzdušná platforma palebné podpory jak při postupu či při rozbíjení nepřátelských pokusů o protiútok. Všechny vojenské znalce zajímá, jak se osvědčí v ulicích Bagdádu. Je poháněn dvěma turbohřídelovými motory, nese řetězový kanon MD-30 (s elektricky pomocí řetězu poháněným rotujícím závěrem) a pod křídelními pahýly až 16 protitankových střel Hellfire. Jeho řídící systém je schopen zachytit a evidovat až 120 cílů, z nichž vyhodnotí 16 nejnebezpečnějších a zbytek předá dalším strojům - to vše za méně než 30 sekund. Ve výzbroji od roku 1984, max. rychlost 365 km/hod.
M1A Abrams: Hlavní bojový tank US Army má spletitou historii, sahající až do 70. let. Jedná se o stroj o hmotnosti přes 60 t, poháněný plynovou turbínou Lycoming AGT-1500C o výkonu 1500 k. Vozidlo chrání vícevrstvý kompozitní pancíř typu CHOBHAM z legované oceli, hliníkové slitiny, keramiky a plastu, respektive z ochuzeného uranu u tanků M1A1HA (Heavy Armour), jehož přesné složení se tají. Hlavní výzbrojí je 120mm kanon Rheinmetall Rh-M-120 s hladkým vývrtem hlavně, z něhož se odpalují 4 typy granátů: podkaliberní střela s uranovým jádrem, odhazovatelnou "košilkou" a šípovou stabilizací (typu APFSDS, v žargonu SABOT), víceúčelová kumulativní střela, která propaluje pancíř "paprskem" (typu HEAT-MT = High Explozive AnTitank Multi-Purpose), střela MPAT s iniciací v blízkosti cíle, vhodná proti vrtulníkům a bitevním letounům protivníka, a střela STAFF proti skrytým cílům za terénní vlnou. Novou kvalitou je integrovaný systém řízení palby, obsahující balistický počítač, optický/laserový/termovizní zaměřovač a dálkoměr s dosahem až 8000 m a přesností 5 m. Nevýhodou tanku se čtyřčlennou osádkou a rychlostí až 68 km/hod je velká spotřeba pohonných hmot (cca 460 l/100 km) a citlivost turbíny na prach, což vyžaduje komplikovanou soustavu filtrů. Cena tanku je 4,3 milionu USD.
M 109 Paladin: Samohybná houfnice, jež vypaluje granáty ráže 155 mm až na vzdálenost 30 km. Čtyřčlenná osádka v plně uzavřené věži má k dispozici klimatizaci, která je primárně určena k ochraně před chemickými zbraněmi. Pásový podvozek umožňuje špičkovou rychlost 56 km/hod a cena činí 1,8 milionu USD.
BVP M2 Bradley: Bojové vozidlo pěchoty Bradley dopravuje na bojiště jak pěší družstvo, tak mu poskytuje palebnou podporu z věžového řetězového kanonu 25 mm s kadencí 200 ran/min a vypouštěním protitankových střel. Vozidlo se špičkovou rychlostí 72 km/hod má tříčlennou posádku a uveze 6 pěšáků. Jeho cena činí 3,2 milionu USD. MLRS M 270: I ČT přinesla efektní záběry palby z Multiple-Launch Rocket System, skříňového raketometu na pásovém podvozku. Aniž by musela opustit kabinu, může jeho osádka vypálit 12 protizemních raket především s tříštivými hlavicemi proti živé síle. Jedná se o zbraňový systém téhož typu jako sovětský GRAD, jenž navazuje na slavné "kaťuše".

JEDNOTKY A VÝZBROJ PĚŠÁKA:
Pochopitelně se nejedná o úplný výčet, ale o přehled těch nejdůležitějších pozemních svazků.
101. výsadková divize: Americká výsadková divize, která má slavnou minulost, včetně účasti při vylodění v Normandii 6. června 1944. Dnes čítají "Křičící orlové" 17 tisíc mužů (a žen?) a mohou počítat s masivní podporou bitevními vrtulníky Apache. Divizi velí 50letý generálmajor David. H. Petraeus. Ve West Pointu graduoval v roce 1974, bojové zkušenosti má z Haiti a Bosny.
173. výsadkový pluk: Speciálně cvičená jednotka parašutistů k dobývání bodových cílů. Vysazeni na severu Iráku, aby oddělili Kurdy a Turky a zajistili otevření severní fronty. Velitelem 1 800 výsadkářů je 42letý plukovník William C. Mayville.
1. expediční sbor námořní pěchoty: Tato jednotka zdědila slávu 1. divize USMC, jež se zapsala do dějin vyloděním na Guadalcanalu za 2. světové války. K její podpoře je vyčleněno více než 100 letounů F-18 a 50 vrtulníků palebné podpory (gunship) AH-1 Cobra. Asi 85 tisícům mariňákům velí 55letý generálporučík James T. Conway, který se zúčastnil již první války v Zálivu.
3. pěší divize: Tato jednotka představuje podíl armádních sil. 3. pěší divize bojovala za 1. světové války na Marně, dnes ji tvoří 20 tisíc mužů, 200 tanků Abrams a 260 BVP Bradley. (Čeští novináři a novinoví korektoři prokazují ostudnou neznalost českého jazyka a řemesla, když ve svých článcích píší o 3. "pěchotní" divizi. Jak dokládá Slovník spisovného jazyka českého, toto přídavné jméno je příslušné ke zbraním - např. pěchotní dělo, kdežto jednotka může být jenom pěší). 3. pěší divizi velí 32letý Texasan generálmajor Buford C. Blount III.
82. výsadková divize: I tradice této jednotky sahá až ke dni D 6. června 1944. Jejích 4 tisíce mužů se vysazuje z černě natřených dopravních letounů C-130 Hercules i s vozidly Hummer a houfnicemi. Velí jim 54letý generálmajor Charles H. Swannack Jr.,který prošel kampaněmi na Haiti, v Bosně a Panamě.
Britské síly: Přes 20 tisíc britských vojáků tvoří i pověstné "Pouštní krysy" 7. tankové brigády, 4 tisíce příslušníků Královské námořní pěchoty a 1. tanková divize, která převzala po amerických mariňácích 1. expedičním sboru obléhání Basry. Divizi velí 51letý generálmajor Robin Brims, jenž je současně velitelem všech britských pozemních sil v oblasti.
4. pěší divize: V neděli 6. 4. 2003 se v Perském zálivu začala vyloďovat další jednotka US Army, která čítá i s podpůrnými silami 30 tisíc mužů a žen a je experimentálně vyzbrojena především komunikačními prostředky. Zřejmě má vystřídat unavené prvosledové jednotky a zasadit rozhodující úder Bagdádu.

Pokročilé technologie jsou uplatněny přímo na osobní výstroji amerického pěšáka. Začíná to u kevlarové přilby z uhlíkového kompozitu, která je lehčí než ocelová a přitom je schopna zadržet střelu z malorážové zbraně, o střepinách nemluvě, a pokračuje neprůstřelnou vestou z obdobných materiálů. V případě ohrožení chemickými a biologickými zbraněmi jsou vojáci vybaveni ochrannou maskou s velkými očnicemi a vícevrstvým oděvem JSLIST. Sestává z blůzy a kalhot, přičemž obé je vyrobeno z 5vrstvé tkaniny. Vnitřní vrstvu tvoří nylonový trikot, pak následují 3 karbonové vrstvy pro zachycení chemického a bio agens, a povrch tvoří nepromokavá tkanina s maskovacími skvrnami. Manžety z materiálu velcro těsní rukávy a nohavice, výstroj doplňují gumové rukavice a galoše.

BAGDÁD.
Sofistikovanou výstroj a výzbroj uplatní příslušníci amerických jednotek v pouličních bojích v Bagdádu. Každý voják je vybaven monokulárním noktovizorem, zavěšeným na přilbě, který je propojen s útočnou puškou M-16 a může tedy sloužit i jako zaměřovač. To znamená, že není třeba před výstřelem lícit, noktovizor ukazuje, jako by voják hleděl hlavní!
Do speciální výstroje dále patří lehký skládací žebřík na zádech, vrhací lano s kotvičkou, malé zrcadlo, jež umožňuje nahlížet a vést palbu za roh vysunutou zbraní. Nechybí ani svítilna a reflexní samolepky pro označování cílů, ani světlice. Zcela novým faktorem pouličních bojů bude i individuální přístroj GPS, který umožní každému vojákovi dokonalou orientaci i ve změti ulic cizího velkoměsta.
Taktika počítá s palebnou podporou bitevními vrtulníky Apache Longbow přímo nad ulicemi a s uplatněním vertikálního obkličovacího manévru pomocí výsadků z vrtulníků UH-60 Black Hawk. Oba typy mají napadat ohniska odporu v domech uragánem palby z automatických kanonů, respektive odpalovat rakety proti zpevněným cílům.
Američané budou v bagdadských ulicích operovat v osmičlenných či ještě méně početných týmech. Pro obsazování budov a čištění místností jsou pak určeny týmy čtyřčlenné, jejichž pohyby jsou secvičeny s choreografií, za niž by se nemusel stydět ani balet Velkého divadla v Moskvě.

Je třeba se zmínit i o druhé straně, o rizicích, kterým budou spojenečtí vojáci v Bagdádu vystaveni. Pokud to vezmeme shora dolů, v prvé řadě to jsou snajpři na střechách, pak střelci z raketometů a pancéřovek v oknech a na balkonech. Dále je téměř jisté, že mešity, nemocnice a historické budovy, na něž spojenci nechtějí útočit, budou sloužit jako sklady munice a shromaždiště obránců, dá se i očekávat, že dělostřelecká postavení a kulometná hnízda budou umístěna v nejhustěji obydlených čtvrtích. V garážích, průjezdech a zdmi budou v léčce nastraženy irácké tanky, iráčtí vojáci budou převlečeni za civilisty a budou mezi ně zamícháni. Budou se i skrývat mezi lidmi v krytech a sklepích, aby vyráželi k sebevražedným útokům. Pod "povrchem"se dají očekávat i jiná překvapení - miny, nastražené výbušniny za dveřmi a dalšími vstupy do budov, koncentrace iráckých bojovníků a zbraní v tunelech a v kanalizaci.

Již proběhlé výpady amerických obrněných kolon do středu Bagdádu napovídají, že k eliminaci výše uvedených rizik bude použita tzv. taktika "vpichů". Každý výpad je "vpich", který testuje pouliční obranu a dává obraz o odporu v místě "vpichu". Následuje "vytažení jehly" a poté další "vpich". Pokud je odpor silnější, pozice se vyklidí a provede se "vpich" jinde, pokud ne, zůstane "jehla" vbodnuta. Každý "vpich" pochopitelně obranu zeslabuje a usnadní celkové "prošití" Bagdádu, který nevejde do historie jako Saddámův Stalingrad - ale jako Berlín.

Znalcům amerických ozbrojených sil se omlouvám za kusost údajů - v opačném případě bych musel napsat encyklopedii a nikoli základně informační článek.

Psáno v Praze 7. 4. 2003, údaje z časpisu Time, March 31 2003 a Special Issue, dále z archivu autora


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku