Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.4.2003
Svátek má Izabela




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (15)
 >FEJETON: Spreje a sprejeři
 >ŽIVOT: Záchranná služba
 >POLITIKA: Demokracie bez demokratů
 >GLOSA: Žádný ti nemůže dát tolik, kolik Špidla může slíbit
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Těšení na Interkameru
 >PSÍ PŘÍHODY: Fantomatický pes
 >FILM: Rozhovor s Janem Hřebejkem
 >ZAMYŠLENÍ: Národní socializmus
 >NÁZOR: Svržení Saddáma Husajna a česká TV.
 >NÁZOR: O charakteru současné světové války
 >POSTŘEH: O revizorech
 >FEJETON: Zajímavé čteníííííííí!
 >INFO: Nový vir
 >TÉMA: SARS se šíří.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství  
 
11.4. FEJETON: Spreje a sprejeři
Alex Koenigsmark

Mám přítele psychiatra, takového velikého a velice klidného, až rozvážného muže. Vyzařuje z něj vyrovnanost, láska k lidem a pochopení. Pacienti se k němu hrnou a důvěřují mu, já taky.
Nedávno ke mně tento obr s duší dítěte, hlasem Peruna a dobrotou anděla, jak říkali obrozenci, přišel a pravil: "Slyšel jsem, že někde teď zakládají spolek pro chytání sprejerů a budou jim usekávat prstíčky, tak do toho já bych prosím rád vstoupil…"
Krutost mě u něho poněkud překvapila, ale částečně jsem ho pochopil, když mi ukázal, jak mu svými klikyháky - odborně se tomu ale prý říká grafitti - ozdobili nově omítnutou stěnu domu do ulice. Prý se tomu říká tagy a kdo umístí svůj tag někam, kam se skoro nedá dostat, je nejlepší. Ostatní sprejeři mu závidí a vysoko ho hodnotí.
"Kdybych ho chytil," pravil psychiatr ponuře, "tag mu dám přes držku."
Byl jsem nedávno někde na severu a prohlížel si krásný dřevěný kostel asi ze 13.století, takzvaný sloupový, což znamenalo, že klenba je nesena vyřezávanými dubovými sloupy. Mladá dáma, která nás provázela, se omlouvala, že se od nás nehne, ale jinak to prý nejde: lidi ten kostel moc poškozují. A ukázala na ve sloupu křivě a neohrabaně vydrápaný nápis: Hans war da, 1734. Honza tu byl, 1734. Totiž, na ten jsem se zahleděl já, ona ukazovala na jiný, mnohem mladší. Nejmenoval se Hans, ale to byl ten jediný rozdíl.
Moje babička říkávala vždycky "jména hloupých na všech sloupích". Vysvětlila mi, že když někdo neumí nic, čím by na sebe upozornil pozitivně, léčí svou ubohost aspoň tím, že někam píše svoje jméno, na každý sloup. Hloupost tím ovšem nevyléčíte, jen dáte najevo.
Uklidňoval jsem příště, když jsme se znovu setkali, přítele psychiatra, že se nesmí hněvat na hlupáky, jsou součástí světa a s tím se nedá nic dělat.
"Podívej,"říkal jsem, "když někdo pomaluje blbou betonovou plochu, je to výraz jeho výtvarného cítění, třebas ho ta šeď urážela - ale kdo počmárá historickou památku, sochu, kámen, něco úhledného, nebo kdo riskuje život, aby počmáral okno u metra, to je přece chudák, nemocný a nešťastný blbeček a toho nemůžeš nenávidět a bít, nebo mu nedejbože uřezávat malíček… Jsi lékař duší, snaž se ho pochopit…"
Psychiatr se něžně usmál.
"Ale já už ho pochopil… Víš, dnes v noci jsme se sousedem toho sprejera chytili, soused ho podržel, já mu vzal sprej, stáhnul jsem mu kalhoty a na holej zadek jsem mu namaloval svůj tag… Není to úspěch? Taky se tam každej nedostane, historickou cenu to nemá… Mám dojem, že jsem první sprejer-humanista."
K tomu nebylo co dodat.


Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku