Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.4.2003
Svátek má Anastázie




  Výběr z vydání
 >BOMBARDOVÁNÍ: Najděte devět rozdílů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Komunikace je život
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Protiklady potomka antiky (1)
 >POLITIKA: Česká republika nebude hodným chlapečkem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stinná stránka krásného dne
 >PSÍ PŘÍHODY: Nastala minuta přísnosti
 >ARCHITEKTURA: Římská architektura - lamborghini, jaguar a další pamětihodnosti
 >EKONOMIKA: Irák - problém odstraněn
 >FEJETON: Kde je ta soudružka, co dávila ?
 >ZAMYŠLENÍ: Vypořádání s minulostí, odpuštění provinilcům
 >NÁZOR: S námi odejde zákon
 >POSTŘEH: O rozespalosti
 >FILM: Tak horké to nebude
 >INFO: Veřejná soutěž o Drážďanskou cenu lyriky
 >FEJETON: Náš soused je V.I.P. - pomoc!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství  
 
15.4. O CHYTRÝCH LIDECH: Protiklady potomka antiky (1)
JITA Splítková

Michelangelo *6.3.1475-†18.2.1564, italský sochař, malíř, architekt a básník
Maloval a tesal malebná mužská těla, protože je miloval...




1. dubna třináctiletý kluk, později nazývaný titán, génius, výjimečný talent, Michelagniolo di Ludovico di Lionardo di Buonarorroti Simoni, známý jako Michelangelo nastupuje do učení v umělecké dílně malířů Domenika a Davida Ghirlandaiových.

Umělec je rezonanční deskou své doby. On vyrůstal ve zvláštní době - Evropa byla seznámena s Afrikou  a Amerikou, zdokonalilo se hornictví a úpravárenství rudy, na soustruzích se objevily primitivní suporty nesoucí nože. Pivo se začalo vařit ve velkém. Petr Henlein sestrojuje kapesní hodinky (1505). V Evropě končí epocha budování strážných hradů. V Bologni Cavallino vynalézá řádkový secí stroj. V prosinci 1484 papež Inocenc VIII. vyhlašuje Bulu o čarodějnicích (Summis desiderantis). Když bylo ošklivo, neúroda, nemoci, uhynul dobytek, bylo tady jediné univerzální řešení, kdo to dělá - čarodějnice. V této době nebylo radno, být myslícím vědcem. Mozek je pro církve a všechny ortodoxe a -ismi tím největším nepřítelem, proto šup s ním do lihu, či si ho opečeme.

A do toho všeho se v Itálii s přestávkami válčí - francouzský král Karel VIII. s Benátskou ligou (1495), francouzský král Ludvík XII. a aragonský Ferdinand II. s neapolským královstvím (1501), Evropská koalice poráží Benátky (1509)... V Americe bojuje Evropa proti Indiánům.

Rozporuplný, jako jeho doba, byl i sám Michelangelo. Něžný lyrik i neotesaný a hrubý vůči svému okolí. Byl sobecký, byl altruista. Pokaždé jiný. Chtěl být pouze sochař, ale byl nucen malovat. Bouří se, reptá a podvoluje se tomu. Byl velice pracovitý, ale mnoho děl nedokončil. Zakládal si na své práci, na svých dílech. Byl sám na sebe hrdý. Přesto některá svá díla sám rozbil pro svoji nespokojenost s nimi. Michelangelo psal krásné básně, ale za svého života je nevydal. Chystal se k tomu v letech 1540 - 1544. Smrt jeho přátel Colonniho a Ricciho, kteří ho k vydání básní, dalo by se říci ponoukali, zmařila tyto jeho plány. Kniha s Michelangelovými verši vyšla až v roce 1623. (Českým čtenářům představil Michelangela - básníka až Jaroslav Vrchlický ve svém výboru v roce 1889. Po tomto výboru vychází další až v roce 1940 v nakladatelství Toužimský a Moravec a celá básnická tvorba tohoto geniálního umělce je zachycena v knize Titan a člověk z roku 1941 vydané v ELK.)

Miloval, nenáviděl. Byl šťastný i zoufalý. Hledal porozumění, přátelství, lásku. Chtěl všechno, hned, najednou a nebo nic. Buď a nebo - "Oč menší bolestí by byla rychlá smrt, než tisícerou smrtí umírat, když ona, lásku nechtíc, chce můj pád!"

A jinde píše: "Prchněte, milující, před plápolem! Krutě žhne výheň, smrtelná je rána, jakmile úderem je rozeplána, nestačí síla, vtip, ni útěk polem. Prchněte, pryč už, však ten nápor znáte mohutné paže a ty břitké šípy, co čeká vás, má tvář vám v paměť vštípí, co vzejde z té hry, jalové a klaté. Prchej, jak uzříš jen, a všeho nech: já mínil, že navždy budu pokoj mít, teď vizte mě, jak hořím v plamenech."

Toto je tedy Michelangelo, stále sahající na horká kamna, aby si sám zjistil, že pálí.

Chtěl za každou cenu vytvořit dokonalost, krásu ... To byl jeho životní motor, který ho jednou popoháněl dopředu a dával mu energii. A jindy ho tlačil dolů a bral mu životní sílu.

"Žiji v největším nepohodlí a trampotách převelikých a nemyslím na nic jiného, než na práci ve dne v noci, a zakusil jsem takové trápení a ještě zakouším..." z dopisu bratrovi z r.1507.

"Trpím víc, než kdy člověk vytrpěl. Jsem nemocen a trampotu mám převelikou a přece chovám naději, že dojdu k cíli žádoucímu..." Bratrovi roku 1512.

"... Malířství a sochařství, námaha a věrnost mě zničily, a ty mé věci pořád od zlého k horšímu se chýlí. Líp bych byl udělal ve svých letech časných, kdybych byl louče dělal, nebyl bych teď v takovém soužení zlém!" Napsal v roce 1542 Luigimu del Ricciu, ale to patří k jeho rozporům. Stěžuje si, chystá se na smrt, ale plně žije a pracuje. I v básni naříká na své povolání: "Teď teprv vidím, jaký to byl klam, ta představa, dle níž jsem viděl stále v umění svojí modlu, svého krále, ta touha, jíž se člověk ničí sám..."

Pochybuje o smyslu své práce. Žít bez ní ovšem nikdy nedokázal a nedokáže. V jedné ze svých znělek napsal o sochařství: "Umění, nad každé jež přednost mělo a libé citu vyspělému: halí tvář, postoj ve vosk, hlínu, v útes skály a kouzlí údů hru a lidské tělo..."

Znovu jako sedmdesátiletý bere dláto a vytváří "Ukřižování sv. Petra" a své poslední "Piety". O Michelangelovi se dá říci, že pracoval do posledního dechu. Ještě 12. února 1564 celý den vytesával sochu (podle všeho Pietu Rondanini - viz obr.).
14. února si vyjel na koni, patnáctého dostal horečku a osmnáctého února, před svými 89. narozeninami, zemřel.

Leccos nechtěl Michelangelo dělat a nakonec práci nuceně přijímá a odvádí geniální výkon. Snad tomuto rozporu mezi nechutí k něčemu jinému, než je sochařina a jeho ctižádostí i víře ve svůj talent, touze dokázat, že zvládne každou práci, vděčíme za architektonické a malířské skvosty.

Kdo se v Sixtinské kapli s hlavou zakloněnou dívá na jeho fresky jistě si říká, že je pro nás štěstím, že byl k tomuto dílu papežem Juliem II. donucen. I když on sám tím velice pochyboval a trpěl. Své pocity vyjádřil jako vždy básnicky: " Z té trýzně krk mi zduřel, vole vláčí, to kocourům tak roste v Lombardii či jinde kdes, kde škůdnou vodu pijí, a pupek vzdýmá se a k bradě tlačí. K nebesům vousy ježím, témě stáčí v týl se mi, prsa mám jak od harpyjí, a štětec, jak se z něho barvy lijí, přejnou mě strakatinou shůry smáčí Kyčle mi vyhřezly v břich a dech mu ouží a na zadek mě rovnováha zmáhá a jak bych bez očí byl vrávorám. Kůže má povislá se v předu dlouží a vzadu zase na dost nedosahá jak syrský luk se křivím, napínám. A tak, co v hlavě mám, vyjde co tvar jen potvorný a zlý. Kdo z hlavně křivé rovně vystřelí? Ten výtvor mrtvý, mdlý ty, Jene, obhaj, čest mou a mé chtění. Nejsem zde na místě. A ve mně malíř není."

Koncem října 1512 byl odhalen po necelých třech letech jeho práce celý strop Sixtinské kaple a Řím nešetřil obdivem. Celou práci provedl vlastní rukou, dal do ní kus sebe, svoje pocity a tím vytvořil nadčasové dílo. Ovšem nikdy se nepovažoval za malíře a ještě v roce 1552 píše svému synovci, že nikdy nebyl malířem a to už měl za sebou realizaci dalších maleb.

V roce 1547 mu byla svěřena stavba chrámu sv. Petra jako v pořadí čtvrtému staviteli.

Jeho kupole se stala poznávacím znakem tohoto chrámu, udělala z něj to co je - stavitelský skvost. Ovšem i tuto práci dělal Michelangelo proti své vůli na výslovný příkaz papeže Pavla III. A přesto u této práce, za kterou nikdy nežádal a tedy nikdy nedostal plat či peněžitou odměnu, vytrvá až do roku 1560, kdy píše kardinálu di Carpimu:

"... Ale poněvadž sobectví mé a pokročilý věk můj by mě mohly omýlit, a já bych tak proti vůli své mohl té stavbě svrchu řečené být na škodu neb újmu, hodlám, jakmile se jen možnost nahodí, poprositi Jeho Svatost, aby mě propustil..."

Kde je Michelangelova namyšlenost, ctižádost, velikášství a víra v sebe jako geniálního a neomylného umělce? Michelangelo zestárnul, zmoudřel? Ne, jen vše podřídil své tvorbě. Víme, že už nemá moc času. I on to ví, a tak spěchá.

Pokračování:

Delacroix (1798 - 1863) řekl, "Skutečným počátkem moderního umění je Michelangelo."




Napsáno pro nový e-mailový časopis: IQ hádanky http://www.mensa.cz/cze/page0403.php

ukázkové číslo zdarma eIQ ke stažení zde

Časopis IQ hádanky

Před dvěma lety přestal vycházet časopis IQ a nahradily ho knížečky IQ MENSA. Důvodem zániku časopisu byly problémy s distribucí a nízkou cenou. Nicméně na webu Mensy byla stále možnost si časopis objednávat a po celé dva roky neexistence časopisu ji lidé hojně využívali - následně zklamáni, že časopis již není. Rok se s rokem sešel a dnes se domnívám, že doba již dozrála pro obnovení časopisu IQ a to v elektronické podobě. Název nese IQ hádanky a vychází (je rozesílán mailem/ke stažení) vždy 13. dne každého měsíce. Je v PDF formátu a v HTML verzi, popřípadě dle domluvy se čtenářem i ve formátu jiném.

Obsah:
Soutěž - Dr. Mozek
Test Inteligence
Zábavný test
Znalostní test
2D a 3D úlohy
Verbální úlohy
Postřeh/vnímání
Logické úlohy
Numerické úlohy
Aktuality související s IQ
Znalostní kvíz
Články o chytrých lidech, věcech, možnostech …
Prostor dáme i čtenářům s jejich tvorbou.

Pokud vás výše uvedené informace navnadili, můžete si časopis objednat přes web Mensy, popř. mailem na vaclav.fortik@mensa.cz.


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku