Předchozí díl

Delacroix (1798 - 1863) řekl, "Skutečným počátkem moderního umění je Michelangelo." Tento výrok je pravdivý. Michelangelo svojí tvorbou nezrodil pouze baroko, ale opravdu mnohem víc. Možná k tomu už byl předurčen i místem, kde se narodil. On je potomek Říma i Řecka. Tady jsou jeho prameny a zde je rovněž vysvětlení a pochopení jeho rozporuplné osobnosti a umělecké geniality. Umělec je rezonanční deskou i svého národa.

Dá se říci, že římské sochy byly jeho první školou. Studoval je už jako čtrnáctiletý chlapec v medicejské zahradě u kláštera San Marco. Zde se v Bertoldově sochařské škole připravoval na svoji hvězdnou dráhu. Sám toto studium antických originálů pokládal za nejlepší školu. A k těmto dílům ho antika inspirovala:

Další Michelangelovo setkání s Antikou se uskutečnilo před jeho jednatřicátými narozeninami. Přesně 14. ledna 1506 bylo v Římě na vinici blízko Titových therem vykopáno sousoší Laokoonta a on byl při tom. Toto umělecké dílo ho utvrdilo ve správnosti jeho vlastní práce. Sochař - genius nazývá Laokoonta zázrakem.

Římské umění bylo v poantické Evropě velice ceněno a mnoho umělců se hlásilo k umění Říma. Poněkud se tím zapomnělo na Řeky. A přitom Řím čerpal hlavně z řeckých tradic a umění. Klasická řecká kultura byla za císařského Říma pokládána za hodnotově neměnnou, byla zárukou kvality. V každé římské domácnosti, která se chtěla zvát kulturní a vzdělanou muselo být nějaké originální řecké dílo. Razilo se heslo, co je řecké to je hezké a vesele se kopírovali řečtí mistři a myslitelé. Toto ovšem muselo vést a vedlo k určité duchovní stagnaci Římanů. Ono ale v hodnocení historiků nebylo nikdy Římanům blízké duchovní přemítání jako Řekům.

Římané jsou hodnoceni jako národ jehož hlavním povahovým rysem je pevná vůle, disciplína, universalismus a hlavně touha a vůle po moci. Karel Svoboda v knize "Antika a dnešek" píše: "Proto nevytvořili Římané ani filosofii ani teoretickou vědu, nýbrž světovou říši..."

Římané byli dobří organizátoři a praktici. Využívali rozumu dalo by se říci pro ulehčení a zdokonalení normální denní práce. Rolnictví, vojenství, užitkové stavitelství. V tom vynikali. I jejich umění bylo až otrocky realistické a věcné.

Věcnost, střízlivost, přísnost na sebe i okolí, důslednost - to všechno je takzvaná římská povaha. A to je úplně jedna část Michelangela. A ta druhá?
Řekové oproti Římanům byli svobodomyslní a individualističtí. Jejich povaha je vášnivá, divoká. Jejich energie je bržděna rozumem. Rozum je u nich stavěn na nejvyšší příčky hodnot. Proto oni vytvořili filosofii, čistou vědu, mýty a oduševnělá umělecká díla ze všech oborů. Jejich umění bylo oproti římskému idealistické plné subjektivního pocitu. Jejich věda je zase spíše čistě teoretická.

Známý autor sci-fi a vědec Artur C. Clarke o Řecích napsal:

"... Kdyby bývali Řekové dokázali proniknout do podstaty věcí ve stejné míře, v jaké se uplatňovala jejich vynalézavost, k průmyslové revoluci mohlo dojít tisíc let před Kolumbem..."

S tímto názorem se dá úspěšně polemizovat. Demokritos pojmenovává atom, Archýtas věděl, že Země je koule... řečtí učenci hledají podstaty a příčiny věcí. Vyzdvihují rozum. Jejich snažení není v mnoha případech jen na poli teorie. Archimedés na základě svých teoretických poznatků vynalezl vodní šnek, kladkostroj, obranné i útočné stroje. Archýtas z Tarentu (400 př.n.l.) sestrojuje mechanickou automatickou hračku - létající holubici. Ovšem každý z těchto vědců by raději zemřel, než by svůj vynález předal někomu jinému.

Přemýšlivost, sobectví individualismu, prudkost, vysoké duševní schopnosti, umělecký talent - to jsou Řekové. To je Michelangelo. Ten samý Michelangelo, který právě před pěti sty lety psal Lorenzovi de Medici z Říma následující řádky: "V neděli pak přišel kardinál do nového domu a dal si mě zavolat: přišel jsem a on se mne vyptával, co si myslím o těch věcech, jež jsem tam viděl. Řekl jsem mu o tom své mínění... Kardinál chtěl pak vědět, troufám-li si udělat něco pěkného. Odpověděl jsem, že bych nerad hodně sliboval, ale že uvidí, co dovedu. Koupili jsme kus mramoru na postavu v životní velikosti, a v pondělí se dám do práce..." A pak vytvořil "Baccha" a "PIETU".

Co dodat? Sochaři a malíři vyzdobili tomuto umělci katafalk svými díly. Na jednom obraze u Michelangelových nohou leží bůh řeky Arna a v ruce drží list s Dantovým veršem - Všichni se mu obdivují, všichni mu vzdávají čest. Slova platná i po půl tisíciletí. Ať už vyznáváme jakýkoliv výtvarný styl, musíme opravdu jeho dílo obdivovat. Není jen dokonalou ukázkou řemeslné techniky, je to cit v hmotě. V ušlechtilé hmotě - mramoru.

Řím, 28. prosince 1563

Lionardo. - Dostal jsem tvůj poslední list i dvanácte sýrců kozích pěkných a dobrých, začež ti díky vzdávám: potěšení maje, že zdrávi jste, a podobně i se mnou je. A že jsem dostal od tebe několik listů a neodpověděl, to proto, že mi ruka neslouží, pročež od nynějška dám psát jiným a já pod to jméno své napíšu.
Jiného nic nemám.

Já Michelagniolo Buonarroti.

Toto je poslední jeho dochovaný dopis za 52 dnů umírá.

 dokončení v pátek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku