Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.5.2003
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >LITERATURA: Místo v cirkuse
 >LETECTVÍ: "Tetička Ju" zavítala do Prahy
 >ARCHITEKTURA: Secesní pohádka v Darmstadtu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Oběti nacismu, oběti komunismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pár poznámek ze sobotního výletu
 >PSÍ PŘÍHODY: Hodina mezi Vojtou a Brokem
 >POLITIKA: Dezinformace MFD kolem reformy veřejných financí
 >POLITIKA: Rozděl (opozici) a panuj
 >HUDBA A ZVUK: Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění
 >NÁZOR: IQ test novinářů 2003
 >EKONOMIKA: Převládá očekávání růstu
 >POSTŘEH: O rocku
 >NÁZOR: Snad každému…
 >PENÍZE: Klidné spaní za 4 tisíce ročně
 >CHTIP: Malý synek přemýšlí o kapitalismu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
27.5. HUDBA A ZVUK: Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 302

Úterý 27.5.2003 Forbína Neošiďte své děti, ani sebe - přípodoteky České klarinetové kvarteto mělo úspěch v Belgii; Vyšel HIS Woice - recenze Smetana Čertova stěna, komplet opery (Bednář, Mixová, Žídek, Šubrtová, Votava, Domanínská, Berman, Mráz, Sbor a orchestr Národního divadla - Zdeněk Chalabala) - ftipy - Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění…s Iljou Šmídem
Forbína
Dnešní článek o práci s mládeží - tedy o tom, jak ji přivést k hudbě, je i pro mne objevem. I když těch cest je nepochybně víc, - viztež třeba Hudební mládež, nebo Šporcl, čí dětské pěvecké sbory, tahle se mi zdá být velice účinná právě u těch, kdož nemíní ukázněně nacvičovat ve sboru, nebo se učit na nějaký nástroj, jít na houslový koncert, byť s obrázky, jim nic neříká. Takže zkuste přijít do Rudolfina se svou "nehudební" ratolestí. Zároveň upozorňuji na článek v minulém čísle o dispozicích vnímání hudby u těch nejmladších.

Podpořte ten vývoj nešiďte své ratolesti, aby hudební svět v plné, kultivované šíří a hloubce nemuseli hledat sami - až někdy ve svých třiceti letech….tohle znám z dosti osobních reakcí čtenářů Hudby a zvuku, ale i odjinud. Škoda té tolik let trvající černé díry.


Přípodoteky
České klarinetové kvarteto mělo úspěch v Belgii se svým programem Jazz in Clasic Clasic in Jazz, který je průsečíkem mezi tvorbou klasických Mistrů , současných autorů a vlastní tvorbou souboru. Bylo to oficiální příležitost pod záštitou českého velvyslance a v rámci EU.

HIS Voice - dvouměsíčník pro současnou hudbu přináší rozhovory s dvěma pozoruhodnými hudebníky. O svých hudebních projektech hovoří lídr populárních The Klezmatics - Frank London. Nejen o své formaci VRRM se rozhovořil kytarista Vladimír Václavek.

I v novém čísle se HIS Voice věnuje soudobé vážné hudbě, elektronické hudbě, post-jazzu, improvizaci a World Music. Kromě jiného přináší zprávu o hudebních aktivitách Milana Knížáka, článek čerstvého držitele ceny F. X. Šaldy Karla Theina o Beethovenových variacích na Diabelliho téma v podobě, kterou jim nově vetknul Uri Caine, nechybí recenze knih Český jazz mezi tanky a klíči a Na východ od Rakouska.

Rubrika recenzí CD nabízí například pohled na nahrávku zajímavého projektu thuunderboy!, či na novou nahrávku Freak In, kterou má na svědomí trumpetista Dave Douglas.

Obsah čísla včetně on-line verzí některých textů najdete na internetové adrese www.hisvoice.cz. Již stálou součástí stránek je i aktualizovaný glosář (HISBlog) ze světového tisku.


recenze

Smetana Čertova stěna, komplet opery

Bednář, Mixová, Žídek, Šubrtová, Votava, Domanínská, Berman, Mráz, Sbor a orchestr Národního divadla - Zdeněk Chalabala.

2CD Supraphon SU 3627

Na první pohled nejsilnější pěvecká sestava s osvědčeným dirigentem, ovšem nahrávka je už z roku 1960.

Sám děj opery (premiéra 1882) svádí režii k experimentům, bohužel co vím, tak spíš povrchním. (Obrácení Vltavy, zboření zdi, loďky, ďábel pase ovce….). Podstatná je hudba, která je vskutku novátorská a ukazuje až někam k Schönbergovi , geniální je odlišení ďábla od lidí užitím zvětšených kvintakordů a mnoho dalšího na což tu není místo. Smetana psal za neobyčejně svízelných podmínek ve dne v noci hučení v uších, víceletá absolutní hluchota, postupující nervová nemoc, kdy bylo zázrakem udržet v paměti (sluchu už dávno Smetana pozbyl) i jen několik stránek partitury a kdy někdy nedokázal napsat víc, než jeden řádek. Vzniklo však dílo ucelené. A je to poselství - víra v lepší osud nejen svých hrdinů, ale i svůj - to se projevuje v jeho pozdních operách zvlášť zřetelně - nyní ovšem v situaci zdravotně i osobně beznadějné.

Druhou věcí je náročnost té opery: nejrůznější situace a emoce vyžadují svrchované umění, nejen čistě pěvecké. Scénické požadavky byly ve své době vlastně nesplnitelné a jejich "řešení" přivádělo posluchače spíš k smíchu. I když kapelník Čech nastudoval operu - měl na to dvacet dní - hudebně slušně, premiéra neměla úspěch.

Tato nahrávka disponuje výbornými hlasy, nicméně nelze nezaznamenat určitou nevyrovnanost v dynamice a ne dost zřetelnou prostorovou dramaturgií, třeba dodat, že některé situace (poustevník + rarach) vyžadují přece jen vizuální vjem.

Myslím, že i pro hudební režii s jejími dnešními možnostmi a zkušenostmi by to byl místy oříšek k nerozlousknutí. Jenže co naplat, nahrávka opery je příliš nákladná záležitost a českých oper, které by zasloužily novou nahrávku je příliš mnoho. Navíc vskutku kvalitních hlasů dnes přece jen tolik není.

Takže doporučuji.



Ftipy (ze života)

Projednávalo se na AMU přijetí uchazeče oboru velice vzácného - tenoristy. Profesoři se radili a nebyli jednotni.

"Což o to, hlas to je" uznával jeden,

"…ale když on je tak hloupý", namítl druhý. Profesor dějin na to:

"Vy jste někdy potkal chytrého tenoristu? Já ne."

To neměl říkat - přes stůl se na něj pobaveně díval profesor - tenorista.



Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění
>………..s Iljou Šmídem

>Jakže nalákáte mládež na své koncerty?

Pro mládež pořádáme koncerty dvojího druhu, a tak i způsob "lákání" je rozdílný. Na začátku ovšem stojí samotný program, jeho hudební a především mimohudební dramaturgie. Při přípravě těchto programů vycházíme z přesvědčení, že programy musí mladé posluchače především bavit. Musí tudíž být pestré, "akční", tak trochu zkratkovité - čili odpovídat tomu, čím jsou děti vychovány moderní dobou. Nejsou to tedy "výchovné" koncerty, ale hudebně-zábavné pořady.

Zásadně nehrajeme skladby delší než 5 minut, volné, lyrické skladby musí být ještě kratší nebo ozvláštněny např. instrumentačním "fórem" (tj např. ji zahraje s orchestrem krásná harfistka). Průvodní slovo není suchým rozborem skladeb, ale dynamickým textem se spoustou mimohudebních či hudební gagů a s prvky scénické akce.

Příklady:

V loňském cyklu Uteč, pane skladateli už sama "zápletka" byla "akční": v podstatě historická témata (hudba baroka, klasicismu, romantismu, 20. století) se ukazuje na pozadí příběhů 4 skladatelů (Händela, Mozarta, Dvořáka, Martinů), kteří museli z různých důvodů opustit svůj rodný dům, město, zemi. V pořadu o Martinů vejde moderátor na pódium po úvodní skladbě v bílém plášti, s kloboukem, s obrovským kufrem - tak, jak vystoupil skladatel jednoho zářijového dne na pařížském nádraží.

V koncertech Na co hraje orchestr vyrobí moderátor přímo na pódiu hudební nástroj z koštěte, a zahraje na něj jako na violoncello - spolu s dětmi jej pak nazve "košťafon" (a příští týden dostáváme dopisy, v nichž si maminky stěžují, že jejich děti doma vyrábějí ze smetáků hudební nástroje…). Atd.,atd. Každý koncert musí mít několik výrazných gagů, v každém koncertě zveme děti na pódium, kde hrají, kreslí, soutěží, úkolujeme je i na doma, takže si na příští koncert přinesou píšťalky, na další rámusítka apod.

To samé aplikujeme v koncertech pro školy. Zde je to těžší, protože nejsou přítomni rodiče a školáci nejdou na koncert dobrovolně. Ale učitelé nám děkují, zvládáme to celkem v pohodě.

Skvělým trikem je angažovat jako sólisty studenty hudebního gymnázia či LŠU, tedy prakticky vrstevníky posluchačů - měl byste vidět, jak rozverní uličníci z osmiček zmlkli, když se na pódiu objevila sedmnáctiletá (a velmi pohledná) houslistka z gymnázia Jana Nerudy a vystřihla Sarasateho Cigánské melodie. A ten bouřlivý aplaus a pak do konce koncertu klid v sále. Ono také samozřejmě pomáhá, že náš orchestr je věkově mladý.

Na takovéto koncerty se pak láká docela dobře. Koncerty pro rodiče s dětmi v Rudolfinu jsme v tomto 4. roce měli již téměř vyprodané, rodiče si to mezi sebou řeknou navzájem, navíc plakátujeme a abonujeme a anoncujeme v koncertních přehledech.

Školní koncerty oznamujeme školám dopisem.

Co se děje pak?

Posluchači většinou přijdou. Myslím si, že nyní už máme v této činnosti po Praze docela dobrý zvuk, koncertů by mohlo být více. Ještě chceme zlepšit propagaci školních koncertů.

… pozitivní zpětná vazba přímo na koncertě?

Ta je v upřímném potlesku, smíchu dětí, jejich zaujetí, v tom jak se překotně hlásí jít na pódium. Když jsme začínali, bylo ze sálu těžké někoho vytáhnout na pódium Rudolfina. Nyní musíme bránit chumlu dětí…

Zpětná vazba za čas?

Krásné dopisy rodičů i dětí, kresby, které přinášejí na příští koncerty - nejlepší z nich se stane výtvarným základem plakátu dalšího koncertního cyklu.

Repertoár?

Viz výše. Nebojíme se v případě nutnosti krátit (to není "svatokrádež", ale vědomá snaha dětem poslech usnadnit), nebojíme se ani moderní hudby - v posledním cyklu třeba zazněl Krček, Kokoška (Koncert pro marimbu), Martinů, Janáček ad.

… nehudební prostředky?

Viz první otázka - samozřejmě, to je nutné! Hudba je sice hlavní, ale zaznívá jaksi mimochodem, uvedena vtipně. Třeba skečem, v němž je moderátor v kostýmu jako cestovatel v Africe uvázán u kůlu a čeká na snědení lidojedy - pak zazní skladba pro skupinu bicích nástrojů nazvaná "Lidojedi", v nichž se dětem předvede skupina bicích jako sólových nástrojů.

Lubomír Fendrych





Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku