Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.5.2003
Svátek má Vilém




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: 55 let českého Oskara
 >SPOLEČNOST: Národní IQ
 >ZAMYŠLENÍ: Co když řekneme Ne?
 >MROŽOVINY: Před 50 léty komunisté vykradli republiku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oprava hypnózou
 >PSÍ PŘÍHODY: Počasí, že by psa nevyhnal
 >FEJETON: Výhled do Chamonix
 >EKONOMIKA: Další revize čísel ČSÚ
 >PRÁVO: Polepší se Senát?
 >VÝSTAVA: Rubikon staví most přes Rubikon
 >GLOSA: O neviditelných věcech
 >PENÍZE: Poradcům tiká budík
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >CHTIP: Sokrates a tři síta
 >LITERATURA: Místo v cirkuse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
28.5. MROŽOVINY: Před 50 léty komunisté vykradli republiku
František Novotný

Chodil jsem do 3. třídy, 1. června 1953 bylo pondělí a do prázdnin chyběly 4 týdny. Když jsem se vrátil ze školy, měli rodiče dohromady 120 nových korun, aby s nimi celá rodina vydržela minimálně 14 dní do další výplaty. Toho dne odstartovaná měnová reforma totiž dovolovala vyměnit jenom 300 starých korun za 60 nových na osobu, pokud ta dotyčná osoba někoho nezaměstnávala (třeba sedlák čeledína nebo majitel obchodu prodavače). Pak byla pokládána za vykořisťovatele a mohla si vyměnit peníze v poměru 1 : 50. A v tomto poměru se měnila zbývající hotovost všem.

To byla ovšem jenom teoretická možnost. Většina lidí, zbavených komunistickým podvodem i posledních zbytků jistoty, větší ušetřené obnosy, které uchovávali doma, pak v zoufalství pálila, neboť se (oprávněně) domnívala, že kdyby si je přišla vyměnit, nebo byly u nich nalezeny, byla by zatčena jako keťasové a poslána do Jáchymova kopat uran pro Sověty.
Pamatuji si, že později odpoledne v to pondělí jsem šel s rodiči k babičce, neboť táta věděl, že má doma veškeré úspory ve výši několika set tisíc korun. Také tyto peníze ze strachu před StB vyletěly komínem. Doslova.
Nové peníze patřily k nejošklivějším, jaké kdy existovaly. Sada obsahovala i papírovou korunu, což s papírovými tříkorunami a pětikorunami byly jediné bankovky, které se mi mohly dostat do rukou. Stovky, což byla nejvyšší hodnota, jsem viděl jenom tehdy, když táta donesl výplatu.

Jedině čerstvé vklady do výše 5000 se taktéž měnily v poměru 1 : 5, do 50 000 pak v poměru 1 : 30 a vyšší sumy, uložené mezi 16. a 30. květnem 1953, v poměru 1 : 50. Zvláštní kapitolou byly vázané vklady. Již si nepamatuji, jestli hned po volbách v roce 1946, nebo až po únoru 1948, byla všechna občanská konta různých spořících programů, i předválečných a mnohdy založených již za Rakousko-Uherska (např. penzijní připojištění) zmražena převedením na vázaný vklad. Měnovou reformou z 1. června 1953 se pak tyto vázané vklady bez náhrady zrušily, což znamenalo loupež asi 80 miliard korun.

Některé vklady se měnily v poměru 1 : 5 bez ohledu na výši. Týkalo se to vkladních knížek závodního spoření, spoření žáků (takže jsem měl místo uspořených 80 korun najednou 16) a vkladů laureátů státních cen. Běžné platy, důchody, stipendia, daně, půjčky a pojistné se přepočítaly v poměru 1 : 5.
Kromě dokonalého "oholení" občanů, kteří si šetřili na stará kolena, komunisté zrušili platnost všech státních dluhopisů, předválečných i poválečných, domácích i zahraničních. Tím komunistické Československo bezprecedentně porušilo civilizované zvyklosti, KSČ získala další miliardy a definitivně pohřbila konvertibilitu koruny.

Ačkoli mělo být vydáno 8,2 miliardy nového oběživa, vyměnili si občané jenom 1,4 miliardy nových korun. Zbytek, tj. asi 300 miliard starých korun, lidé nevyměnili - ze strachu, že budou obviněni z kapitalistického obohacování a odsouzeni do pracovních táborů. K těmto 300 ukradeným miliardám starých peněz je třeba připočítat 3 miliardy z převodu vkladů, necelou miliardu z pojistek a miliardu z domácích dluhopisů (již v nových penězích). Podle ekonoma Pavla Kohouta z PPF stát tímto způsobem nepřímo zkonfiskoval přes 700 miliard starých peněz a s předchozími 80 miliardami z vázaných vkladů činil lup zhruba 800 miliard korun - asi 22 miliard v nových korunách - tedy 15 x více, než činila hodnota nové oběživa . Jinak řečeno, z národního bohatství ukradli komunisté 94 % a jenom 6 % lidem blahosklonně vrátili!

V týdnu po tomto "černém" pondělí došlo v několika městech k protestním demonstracím, neboť reformou nebyli postiženi kapitalisté, ale plošně všichni občané - především dělníci. Největší demonstrace se uskutečnila v Plzni, kde Lidové milice musely zasáhnout proti 20 000 lidí. 331 organizátorů pak bylo odsouzeno v politických monstrprocesech. Pokud si ještě vzpomínám, v Brně došlo snad ve středu k demonstraci na "Svoboďáku", jejíž účastníky si ještě před policejním zásahem StB důkladně nafilmovala kamerami ukrytými na balkonech a střechách okolních domů.

Důvodem tohoto vykradení republiky, která se takto stala výhradní kořistí KSČ, nebyly ekonomické potíže, ale ideologické cíle. Úkolem reformy bylo ožebračit veškeré obyvatelstvo a učinit je totálně závislým na mizivé mzdě. Tím vznikla snadno manipulovatelná armáda novodobých otroků, otřesených v základních životních jistotách a proto neschopných nějakého odporu. Ubohé mzdy (táta jako řidič sanitky měl 800 Kč hrubého, babička starobní důchod 170 Kč) sotva stačily na "obnovu pracovní síly", abych použil marxistický termín, osobní spotřeba klesla na minimum, takže nakradené peníze se daly cele použít k rozjetí "výstavby socialismu", což bylo v komunistickém newspeaku označení pro budování zbrojního průmyslu a masivní zbrojení.
Z lupu žili komunisté následujících 10 let, a když se v polovině 60. let objevily ekonomické potíže, bylo to i proto, že nakradené peníze došly. Nezbylo než "vykopat" pohřbené ekonomické nástroje, čímž se ale začaly párat švy ideologické kazajky, až se na jaře 1968 ukázalo, že "císař je nahý" a musely přijet sovětské tanky.

K čemu je dnes takové vzpomínání dobré? Přinejmenším k tomu - až zase někde na veřejnosti začnou soudruzi Ransdorf, Grebeníček, Filip, Dolejš, Exner a další "třešničky" napadat dnešní režim za to, že nezabránil různým tunelům - abychom věděli, že lidé, kteří jsou politickými dědici těch, jež 1. června 1953 vykradli celou republiku, nemají žádné morální právo se rozhořčovat nad zlodějnami, jež proti zlodějnám jejich otců zakladatelů jsou přece jen prkotinami.

Psáno v Praze 27. 5. 2003, údaje o reformě z článku "Státní bankrot vzor 1953" Pavla Kohouta v Respektu č. 22


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku