Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.5.2003
Svátek má Vilém




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: 55 let českého Oskara
 >SPOLEČNOST: Národní IQ
 >ZAMYŠLENÍ: Co když řekneme Ne?
 >MROŽOVINY: Před 50 léty komunisté vykradli republiku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oprava hypnózou
 >PSÍ PŘÍHODY: Počasí, že by psa nevyhnal
 >FEJETON: Výhled do Chamonix
 >EKONOMIKA: Další revize čísel ČSÚ
 >PRÁVO: Polepší se Senát?
 >VÝSTAVA: Rubikon staví most přes Rubikon
 >GLOSA: O neviditelných věcech
 >PENÍZE: Poradcům tiká budík
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >CHTIP: Sokrates a tři síta
 >LITERATURA: Místo v cirkuse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Francie  
 
28.5. FEJETON: Výhled do Chamonix
Václav Vlk

V životě muže nastanou chvíle,kdy se zvedne od stolu, u kterého sedí s přáteli, případně vlastní ženou a veden nutkavou potřebou vyrazí ven, pryč ze zakouřeného lokálu, do svěží přírody. U básníků a pisatelů velké literatury to předznamenává okamžik, kdy hrdina, vnitřně rozerván, hnán běsy či VELIKOU MYŠLENKOU musí realizovat svůj ČIN.
U Pavla na chalupě ,kam často večer zajdeme, se takovýto okamžiku opakuje poměrně často.Ovšem v našich malých českých poměrech. Většinou nejdeme "bořit zkostnatělou dobu" ale ulevit svým ledvinám. Také se tomu říká "jít s čajem" . Dámy si "chodí přepudrovat nosík" . Se píše v literatuře.Dámské.
U nás,když nastane ona doba,kdy je nutno jít … vyráží pánská část ven před chalupu a vyhledá nějaký vhodný strom a křoví či podobně. Konec-konců, nezatěžujme tak odpadní systém objektu a potom taky , venku je čerstvý vzduch. Vlasta, dříve než vyrazíme, prohlásí… tedy aby nedošlo k omylu, Vlasta je TEN Vlasta .. "Jdeme se podívat na Chamonix"(vyslovuje se Šamoný) . V charakteristickém postoji pak chvíli setrváme , až tělo a příroda vykonají své . A hledíme přitom dolů, do údolí. Kopce naproti nám jsou černé, dole se klikatí silnice, na které se občas zalesknou světla aut, na protějším kopci dole u jeho úpatí svítí vesnice a v dálce jsou vidět světla městečka .A elektráren.A nad hlavou máme hvězdy. Krásný výhled. Jako do Chamonix. Pokud někdo z vás nebyl nikdy v Chamonix, nejlépe ho lze popsat tak, že je to takový francouzský Špindl. A protože Francie je veliká,tak je městečko větší a i kopce jsou nad ním větší a místo Sněžky je Mont Blanc . Ale stejně "procovské" a důležitě se tvářící ,jako Špindl.
Mont Blanc je ovšem Mont Blanc.ÓÓÓbrovský kopec . Strašně moc obrovský.A majestátní. Sněžka je taková milá, domácí, ale Mont Blanc je obr. A pokud máte štěstí, je vidět i z dálky, Třeba z Ženevy. Když jsme do ní prvně přijel, z domu kde jsem bydlel u známých byl Mont Blanc vidět z balkonu. Přes střechy ženevských domů, nad kterými se dala zahlédnout špička vodotrysku bylo vidět hradbu Alp a nad nimi bílou, růžovou , zlatou a nebo modrající se špičku hory-obra. To podle toho, jak na ni svítí slunce. A zda je ráno anebo podvečer. Moji hostitelé říkali, že tenhle pohled není zase moc běžný, že Mont Blanc není vidět někdy i celé měsíce. Já se na něj díval z toho balkonu každý den.
Když jsme přijeli po nějaké době do Ženevy na lyže.. Klídek, v Ženevě se samozřejmě na lyžích nejezdí, ale po dálnici je to na jedné straně jen asi třičtvrtě hodiny do Alp na Flén a nebo ještě méně na druhou stranu do Jurského pohoří, podobného Krkonoším. Stejně zarostlého smrky a skoro stejně vysokého.
Po našem příjezdu do Ženevy vysvitlo slunce, obloha byla modrá a Mont Blanc byl celý týden vidět tak krásně, až jsem měl pocit že se na mne hostitelé začali dívat trochu podezíravě.
Z domu ležícím na pomezí čtvrtí Grand Sacconex a Petit Sacconex (doufám,že se to tak píše), kteréžto snacha Helenka bičomrskně překřtila na Velký Pytlíkov a Malý Pytlíkov jsme nejen pozorovali z dálky nejvyšší horu Evropy ,ale i vyráželi do Flén na lyže.
Mimořádně inteligentní a všímavý švýcarský celník,když jsme kolem něj třetí den ráno projížděli, zavelel "Stop" Odborným celnickým zrakem pohlédl na vršek auta,kde byly na nosiči lyže, dovnitř na nás, kde už jsme seděli v lyžařském, zadním okénkem důležitě prohlédl naházené hůlky, lyžáky, rukavice, čepice a podobně a pak pronesl cosi ve francouzštině. Nevím co, neumím francouzsky. Hluboce se tedy zamyslel, v ruce naše pasy , poodstoupil kousek od auta , prostudoval espézetku a protože byla bílá , sám sobě pokýval hlavou, že jako už ví a o co jde a pomalu artikulujíc pravil:
"Vó fáren zí ?" Zamrkal a opravil se: "vóhin fáren zí ?" Geniální otázka vzhledem k tomu , jak jsme byli oblečeni a co jsme vezli. Tvářil se přitom tajemně jak strážce hradu v Karpatech.
"Vír fáren nach Flén" odvětil jsem . "Šífáren" dodal jsem coby světák.
"Ja gút" , odvětil celník, poplácal auto po boku,jako by to byla kobyla a vrátil nám pasy.
Když jsem tuto příhodu vyprávěl jednomu ženevanovi, odvětil, že to je normální. U nich že celníky dělají většinou ti nejhloupější sedláci, co i v tom jejich systému dokáží zkrachovat.A optal se,jak je tomu u nás. Odpověď jsme mu zatajil,abych neprozrazoval státní tajemství.
Lyžovat ve francouzských Alpách, zvláště je li sluníčko je rozkoš. Prostě francouzské Alpy jsou francouzské Alpy. Pohledů na Mont Blanc se nelze nabažit. Vyjeli jsme tedy nahoru ,kde kousek od vrcholu lanovky byl "bufáč " kde prodávali kafe a sendviče a tak a u něj plato s výhledem na Mont Blanc a kousek i na Chamonix. Ovšem Francouzi jsou Francouzi, takže hledat tam rakouskou aseptickou čistotu a fungující toalety u lanovek nelze.
Rozhodl jsem se hýřit a pozval jsem syna a jeho ženu na kávu a sendvič. Snacha váhala , snad s ohledem na to, že jediný použitelný WC byl kdesi dole v údolí a jít se vyčůrat na rozlehlých sněhových pláních,kde není jediný strom a nebo skalka jak už se po kávě stává, není pro dámy žádná vábná vyhlídka.
Zato z plata u toho bufáče byla vyhlídka! Mont Blanc jako na dlani, dole Chamonix -spíš tedy tušené než viděné- slunce nad hlavou , horká káva v hrnku a křupavý sendvič v ruce.
Opájím se pohledem, dám si hlt kávy a zakousnu se do sendviče z obložené bagety. Obracím sousto v ústech a tiše si pro sebe hučím:" Sakra, zatracení Francouzi, takhle chřupavé to mít nemusí. Nebo že by jsem měl v hubě kousek skořápy vajíčka,který jim tam zůstal?" Opatrně jsme vyndal inkriminovaný předmět. Byl to kus mého zubu!Zatracená křupavá bageta, zatracený Francouzi, hrom aby vzal celý Mont Blanc ! To mi ten vejlet může přijít draho! Za ty peníze, co chtějí v Ženevě zubaři by se dala v Praze pořídit operace srdce !
Vrazili jsme dolů z kopce, protože káva jako vždycky udělala své. Lyže špičkama po svahu, přikrčit se a po alpských obrovských sjezdovkách co nejrychleji vstříc svému cíli. WC. První toto zařízení bylo v horské moderní restauraci . Po schodech vytesaných do kamene sestoupíme do podzemí. Vše z hrubého betonu, otesaných skal. Kdeže jsou vykachlíkovaní rakouské záchodky?! I se sprchama! S papírovými ručníky a nebo ofukovačema rukou?! A s ústředním topením?! Kdeže loňské sněhy a záchodky jsou?
Na zemi sníh a led, na stěnách rampouchy. Záchodky typ "kadibudka" vytesaná ve sále. Před záchodky fronta .Společná . EU sem EU tam, Francouzi si na oddělené záchodky moc nepotrpí. Mládež i starší trpělivě čekají ž na ně přijde řada. Kdy se "kabinka " uvolní se dá lehce poznat . Dvířka WC začínají asi tak dvacet čísel nad podlahou a končí těsně nad krkem sedící osoby. Nic se neutají, žádná zbytečná pruderita. Tomu odpovídalo i řešení,když oddělení "pro pány" s pánskými mušlemi-ovšemže z nějaké litiny či čeho, bylo k nahlédnutí přes nízkou dřevěnou ohrádku. Jistý mladý muž se tam sice šel jen vyčůrat ,ale na druhé straně z něj při této činnosti vycházely takové dunivé zvuky, že snad aby je přehlušil,zvedl jednu ruku nad hlavu, opřel se s ní o zeď začal hlasitě zpívat něco ,co pro mne znělo asi jako Marseillase. Či jiný bojový francouzský popěvek.
Nikdo se nepohoršoval, skupinka mladých dívek se hlasitě chechtala a pitomě se tvářil jen jakýsi zrzavý Angličan a nebo to byl snad Ir. A já.
A tak když stojím v noci za jistým účelem u Pavla kousek od jeho chalupy a hledím na kmitající se světýlka tam dole v údolí a na tmavé kopce před sebou, často mi na mysl , co by se stalo,kdyby na mne přišly podobné problémy jako na onoho mladíka. A kdyby, co četr nechce ,se zjevily nějaké cizí osoby. Možná by také nezbylo než si hlasitě zazpívat . Nikoliv ovšem bojovou francouzskou píseň. V našem prostředí by se spíš hodila píseň,kterou nás chalupáře naučil kamarád Karel. Zní takto:
(zadumaně a pomalu)
Jestli já svou milou nedostááánu,
Vylezu na kopec a skočím dóólu.
Vylezu na kopec,
Rozepnu poklopec,
Pómaloučku budu čůrat dólu,
Tak na svoji milou zapoménu.
Ref:
A vylezu na kopec, umcacaccaca
Rozepnu poklopec, umcacaca……..

Vlasta má pravdu ,je odtamtud od u nás, z toho místa, kam chodíme, jako výhled na Chamonix. Jen jsme tam prozatím vždycky jen sami chlapi. Ve Francii na sjezdovce na Flén se takovéhoto dění zúčastňují i dámy. Holt: jiný kraj,jiný mrav. Já už jsem na zvyky, které platí v některých státech EU připraven
To je keců, že je všechno v EU stejný. Není přátelé, není. A Špindl je sice menší než Chamonix,ale už dneska skoro stejně krásný. A záchodky (některé) už má dokonce i lepší!Ale našemu kopci, s jeho "výhledem do Chamonix " se to nevyrovná.



Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku