29.5. ZAJÍMAVOST: O majonéze a tatarské omáčce
Michael Storek
Mnohé oblíbené přílohy, bez nichž si nedokážeme naše jídla ani představit, pochází z poměrně nedávných dob. Tak například brambory se rozšířily ve střední Evropě až koncem osmnáctého století. Zprvu se na ně hledělo s nedůvěrou, ale nakonec lidé brambory přijali jako jednu z hlavních potravin. Ačkoli jen o bramborách se dají napsat celé romány a ne pouze jeden krátký odstavec, dnes se podíváme na historii majonézy a tatarské omáčky.
Vznik majonézy a původ jejího jména je obestřen tajemstvím. Podle nejrozšířenější verze majonézu údajně poprvé připravil francouzský kuchař pro hostinu oslavující vítězství vévody Richelieua*, který dobyl přístav Mahon. S Mahonem padl celý ostrov Minorka, do té doby v britském držení. Protože vévoda byl typický francouzský gentleman, nedal zajaté britské důstojníky uvrhnout do kobek, ale pozval je na hostinu, kde jednou z příloh měla být omáčka ze žloutků a smetany. Nešťastný kuchař ale nesehnal smetanu, proto ji nahradil olivovým olejem. Francouzi si na nové příloze pochutnali a pojmenovali ji na počest dobytí Mahonu "mahonnaise", z čehož později vzniklo slovo "mayonnaise". Zda chutnala i Britům prameny neuvádějí, ti asi měli po prohrané bitvě poněkud jiné starosti.
A tatarská omáčka? V devatenáctém století se ve Francii rozšířil tatarský biftek ze syrového hovězího masa. Známá historka tvrdí, že Tataři pokládali plátky syrového masa pod sedla a takto naklepané maso snědli. Pravda je ale trochu jiná - Tataři používali syrové maso jako jakousi náplast na poraněná či otlačená místa svých koní, ale toto maso nekonzumovali. K tatarskému bifteku byla podávána omáčka, jejímž základem byla majonéza, nasekaná zelenina, ocet, víno, citronová šťáva a další složky. Protože pojmenování obávaných tatarských válečníků pochází z latinského označení pekelných míst (tartaros), můžeme nebohou tatarku přejmenovat na pekelnou omáčku.
Michael Storek
* Louis François Armand de Vignerot du Plessis, vévoda Richelieu (1696-1788) byl vzdálený příbuzný kardinála a vévody Richelieua (1585-1642) známého z Dumasových Tří mušketýrů.
| 
