Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 17.6.2003
Svátek má Adolf




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Kouzlo pražské periferie - Libeňský přístav
 >TÉMA: O svobodě vyjadřování
 >SPORT: Speciální olympiáda Irsko 2003
 >GLOSA: Vyvolení a vyvalení.
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Dotáhnout započatou práci
 >GLOSA: Škromach bez soudnosti i fyzické kondice
 >HUDBA A ZVUK: Richard Wagner II. - Legenda, kult, odkaz...
 >DANĚ: Patnáctiprocentní iluze
 >EKONOMIKA: Letní korekce by mohla být nákupní příležitostí
 >NÁZOR: Tak jsme tedy tam a tečku zazpívala Špidla
 >PENÍZE: Jak při koupi nemovitosti nepřijít na buben
 >NÁZOR: Nadprůměrný politik o průměrných novinách
 >NÁZOR: Symbol energie a pocit bezvýhradného souznění euroradosti
 >POSTŘEH: O pupeční šňůře
 >CHTIP: Jimmy Joe a Bubba

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
17.6. HUDBA A ZVUK: Richard Wagner II. - Legenda, kult, odkaz...
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 305

Úterý 17.6.2003

Forbínadovolená a CD– přípodoteky Barokní Evropa; Dvořákova Vanda v Holandsku - recenze Kryštof Harant: Missa quintis vocibus; Maria Kron; Qui confidunt in Doimino; Crucifixus trium vocum - Jacob Handl-Gallus: Harmoniae morales; Missa super Elisabethe impletum est tempus (Pražští madrigalisté – M. Venhoda, Musica Antiqua Vienna – R. Clemenčić) – ftipy – Hamonie na červen - Richard Wagner II. Odliv. Legenda, kult, odkaz…..LF


Forbína
Blíží se doba dovolených, vydavatelství povolují ve svém úsilí vydat co nejvíc CD, a tak si oddychnu i recenzenti. Vynasnažím se, aby i v tento čas recenzní část hudby a zvuku neusnula.Doufám, že se přece jen najde několik dobrých CD na trhu….


Přípodoteky
Evropa barokní

Začátky koncertů v 19.30 hodin

  PRAHA

Harmonia Ecclesiastica

(J.J.I. Brentner, A. Caldara, J.D. Zelenka, A. Reichenauer, A. Lotti)

COLLEGIUM MARIANUM (Praha)

Jana Semerádová – umělecká vedoucí

Marta Fadljevičová – soprán

 

Neděle, 29. 6. 2003, Zrcadlová kaple Klementina, Praha 1

  VENEZIA

Sacri affetti

(Cl. Monteverdi, D. Castello, T. Merula, G. Cavaccio, G. Picchi, A. Grandi, F. Turini)

MORE MAIORUM (Belgie)

Peter van Heyghen – umělecký vedoucí

Constanze Backes – soprán

 

Úterý, 1. 7. 2003, Kostel sv. Havla, Havelská ul., Praha 1

 BARCELONA a TARRAGONA

Hudba katalánských katedrál

(F. Valls, J. Pla, J. Moreno, A. R. de Hita, S. Duron, J. de Herrando)

COMPENDIO HARMONICO – vokálně-instrumentální soubor (Španělsko)

Jordan Fumadó Jornet – umělecký vedoucí

 

Středa, 9. 7. 2003, Bazilika sv. Jiří, Pražský hrad, Praha 1

(za DRESDEN

Virtuosové na saském dvoře

(J.D. Zelenka, F.M. Veracini, G. Brescianello, J.D. Heinichen, J.G. Pisendel)

Xenia Löffler – barokní hoboj, Daniel Deuter – barokní housle, Györgyi Farkas – barokní fagot, Pablo Kornfeld – cembalo

 

Pátek, 11. 7. 2003, Barokní knihovní sál, Melantrichova 19, Praha 1

 LONDON

Hudební rozptýlení

(H. Purcell, J. Weldon, J. Blow, W. Croft, T. Baltzar, J. Eccles)

FLORILEGIUM (Velká Británie)

Ashley Solomon – umělecký vedoucí

Julia Gooding – soprán

 

Neděle, 13. 7. 2003, Zámek Troja, U Trojského zámku 1, Praha 7

(za podpory The British Council a ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy)

WIEN

Musica Caesarea

(H.I.F. Biber, J.H. Schmelzer, G.B. Viviani, A. Bertali, G. Muffat)

ARS ANTIQUA AUSTRIA (Rakousko)

Gunar Letzbor – umělecký vedoucí

Pondělí, 14. 7. 2003, Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha 1

PARIS

Folies!

(N.-A. Lebegue, Sainte-Colombe, F. Couperin, J.-P. Rameau, M. Marais)

LES VOIX HUMAINES

Susie Napper a Margaret Little – violy da gamba (Kanada)

 

Čtvrtek, 17. 7. 2003, Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha 1

ROMA

Cantate e sonate

(A. Scarlatti, G.F. Händel, A. Caldara, F. Gasparini, T. Vincent)

I VIRTUOSI (Polsko)

Marek Niewiedzial – umělecký vedoucí

Anna Mikolajczyk – soprán

 

Neděle, 20. 7. 2003, Vrtbovská zahrada, Karmelitská 25, Praha 1

VERSAILLES

Balet pro krále Slunce

(J.B. Lully, A. Campra, J.F. Rebel, M.R. Delalande)

COLLEGIUM MARIANUM – hudební a taneční soubor

Jean-Marc Piquemal (Francie) – choreografie a tanec

Jana Semerádová – umělecká vedoucí

Markéta Stormová – kostýmy

 

Sobota, 26. 7. 2003, Dvořákova síň Rudolfina, Náměstí Jana Palacha, Praha 1

  

- INFORMACE A REZERVACE VSTUPENEK

Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1, 1. patro, TEL.: 224229462, 224220207, e-mail: marianum@tynska.cuni.cz, www.tynska.cuni.cz

 

 

 

Dvořákova Vanda v Holandsku. Ne právě často hraná opera byla vysílána po celém Holandsku dvaatřiceti rozhlasovými stanicemi: hrál Holandský symfonický rozhlasový orchestr a sbor, Pražský komorní sbor a sólisté - řídil Gerd Albrecht. Samozřejmě byla to holandská premiéra. Vandu uvede příští sezónu Národní divadlo s týmž dirigentem.


recenze

Kryštof Harant: Missa quintis vocibus; Maria Kron; Qui confidunt in Doimino; Crucifixus trium vocum

Jacob Handl – Gallus: Harmoniae morales; Missa super Elisabethe impletum est tempus

Pražští madrigalisté – M. Venhoda, Musica Antiqua Vienna – R. Clemenčić

CD Supraphon SU 3716

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a na Pecce, jeho milosti římského císaře rada a komorník (1564 - 1618) byl velkým cestovatelem, ale hlavně hudebníkem co do svých schopností profesionálním a ovšem všestranným. Jeho eventuální přínos české hudbě není ještě definitivně zhodnocen – to co tu uslyšíme je renesance a průřez z toho, co napsal. Jeho další osud: – popraviště na Staroměstském náměstí a konfiskace veškerého majetku.

Jacob Handl-Gallus (1550 – 1591) slovinský skladatel působící po řadu let v Praze, věnoval se katolické duchovní hudbě, ale byv na sklonku života přemluven přáteli vydal i několik svazků (cca 100 skladeb) světských. Nikterak rozpustilých, ale uměřených a umných.

Interpretace se drží dobového názoru, že nejen těmto skladbám, ale i celé renesanční hudbě svědčí, či přinejmenším neškodí velký zvuk početných těles, takže například madrigal, což byla záležitost několika zpěváků, a tedy komorního žánru, tu zpívá mnohohlasý sbor. Tím se z komořiny stává koncertní kus – jakkoli jsme si na to zvykli v oblasti hudby instrumentální (sinfonie), zde to byl – když opadlo první okouzlení novým zvukem - problém. Už v jisté těžkopádnosti s níž přednášeny jednotlivé hlasy, nesoucí leckdy slova nepříliš vzletná a dbající spíš na text než na hudbu.

Je to ale nazpíváno profesionálně, v  emocionálně působícím zvuku: ostatně máme už dnes leckdy možnost srovnání obou pojetí, můžeme si tedy vybrat.



Ve škole se ptá paní učitelka: “Čím je váš tatínek, děti?”

Přihlásí se Honzík a říká: “Můj tatínek je zedník.” - “No výborně, Honzíku, a čím pak je tvůj tatínek, Janičko?”

Janička na to: “Můj tatínek je inženýr.”

Paní učitelka odpovídá: “No výborně, Janičko! A čímpak je tvůj tatínek, Pepíčku?”

A Pepíček: “Můj tatínek chodí do gayclubu.”

Paní učitelka se vyděsí a o přestávce si zavolá Pepíčka na chodbu a říká mu: “Ale Pepíčku, to nesmíš říkat takhle nahlas, to se přece nedělá!”

A Pepíček na to: “No, víte, paní učitelko, můj tatínek je violista, ale my se za něj stydíme ...”


Harmonie na červen

Charles Mackerrs říká: mým štěstím byl Václav Talich a má jistě pravdu. Dále tu je zajímavý a doufejme, že dobrý vítr přivolávající článek: Evropské miliony pro českou kulturu.

Přehledný článek Svět opery má daleko k pesimismu. Seriál Dvanáct tváří polyfonie dospěl k renesanční polyfonii v Čechách, skladatelem měsíce je Johannes Brahms. Z osobností tu vzpomenutých uvádím Petera Schreiera a Zuzanu Růžičkovou.

A ještě jazzová příloha a recenzní rubrika.


Richard Wagner II.

Odliv

Revoluční vystoupení, která lze zaznamenat na mnoha místech Evropy byla poražena a republiky nevznikly. Richard Wagner se protlouká v emigraci a –nutně - přehodnocuje vyhlídky, které mají jeho umělecké záměry, jimž dával vždy absolutní přednost, a koneckonců i perspektiva osobní. Ani jedno nebylo teď, ani v delším horizontu povzbudivé. Nejvíc ovšem byly ohroženy záměry umělecké, na jejichž realizaci bylo třeba vlivných styků a peněz.

Dosavadní snahy nalézt jakýs předstupeň náznak reformních snah v evropské operní tvorbě se už dřív ukázaly planými a tak se Wagner vrací k původní hudbě německé – Beethoven, Weber.

To jsme posledně už říkali: Wagner ovšem podle svého zvyku vždy promýšlí své příští kroky předem a tak hledá i teď: své původní revoluční názory neopouští rád, ale svět je už jiný a koneckonců samotný průběh těch revolucí ukázal, že leccos je jinak, než jak hlásaly tehdy začasté módní anarchisticko socialistické teorie jimž věřil a jimž obětoval kariéru.

Když se v roce 1854 seznámil s knihou německého filosofa Schopenhauera Svět jako vůle a představa nesouhlasí zprvu s jeho pesimismem a odmítavým postojem k sociálnímu hnutí. Ale jeho estetikou a vztahem k hudbě byl nadšen. Schopenhauer totiž stavěl hudbu ze všech odvětví umění na první místo a přisuzoval jí vlastnosti, které se v mnohém podobaly Wagnerovým vlastním názorům na společenskou úlohu, výrazovou a emocionální sílu hudby. V písni a opeře ukazuje hudba podle Schopenhauera

…hned svojí moc a vyšší schopnost, poskytujíc citu, vyjádřenému slovy, nebo ději v opeře nejhlubší, poslední nejtajemnější vysvětlivky,vyslovujíc jejich pravou skutečnou podstatu a poučujíc nás o v vnitřní stránce příběhu a události, jejichž pouhé tělo a plášť poskytuje jeviště…”

Je to názor formulovaný v duchu novoromantismu, jeho estetiky, a už tím přitažlivý.

Ovšem měl svůj rub: Schopenhauer totiž bytostně ztotožňoval hudbu s metafyzikou, čímž striktně odděloval hudbu od života, od skutečnosti, a vedl své příznivce do říše

abstraktních idejí. V tehdejší společenské situaci nebylo divu, že své příznivce měl a stále nalézal.

Mezi tím se stalo cosi nečekaného. Wagnera vzal pod ochranu král Ludvík Bavorský II.– blouznivá bytost a na trůně neřízená střela v oblasti politiky, financí i umění. Jeho obliba Wagnera se rovnala zbožňování: dal mu vše potřebné k životu, ba víc, prostředky k realizaci jeho díla. Wagner měl tedy své divadlo – ne ovšem zvlášť honosné, ale důležité tím, že se tu měly hrát jeho opery.

A ty následovaly – jako vzpomínka na první etapu svého života to byli Mistři pěvci norimberští (1867) – životná věc, bytostně cizí Schopenhauerově pesimismu, ale čím dál víc proniká do Wagnerova díla (tetralogie Prsten Niegelungů), tragika, pesimistické tóny. Neviňme z toho Schopenhauera, Wagner byl příliš velký umělec a osobnost na to, aby se dal tak dalece ovlivnit někým jiným. Ten pesimismus pronikal do jeho díla zvenčí, ze života, který šel tak, jak šel i se svými emocemi a celkovou náladou poražených idejí potvrzován stavem mysli svého autora.

Wagner se teďupnul zcela na své dílo: zdokonalována forma, technika leitmotivů, definitivní místo získává orchestr, party pěvců jsou čím dál specifičtější, jednotlivé části tetralogie nabývají monumentální až nelidské rozměry “díky”přeceňování výrazových možností použitých prostředků a zřetelným vytvářením virtuálního života odehrávajícího se na pouze jevišti,nikoliv v životě samém.

Legenda,kult, odkaz

Politické kruhy, které měly zájem na vytvoření velkého Německa potřebovaly krom zbraní i ideje - ber kde ber. Tak to ostatně bývá. Opera jako reprezentativní dramatický žánr se k tomu přímo nabízela: Wagner sám se sice dost dobře nehodil – pro svou revoluční minulost a koneckonců i pro celkovou víceznačnost a stále ještě nezvyklou novost svého díla. Ale byl ze všech největší, jeho genialita se nedala popřít.Bylo tedy třeba vytvořit legendu – mýtus ve jménu velkého jednotného Německa a němectví. K tomu bylo třeba vcelku málo – trocha té přízně nejvyšších monarchistických kruhů projevovaných Wagnerovu geniu: diskuse vyzdvihující Wagnera až někam do božských výšin se pak v kulturní sféře rozeběhly jakoby samy sebou.

Co zůstalo?

Nesporný pokrok v oblasti hudebního dramatu, který ovlivnil podstatnou část hudební sféry, nové hudební prostředky a jejich užití, řada myšlenek o sociální dimenzi hudby. Mnohé platí dodnes a zdá se, že i trvale.

Je to málo, nebo hodně?

LF

Lubomír Fendrych





Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku