Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.6.2003
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Zmanipulované referendum
 >GLOSA: Jak jsme přes všechny kladené překážky nakonec zvítězili
 >POLITIKA: Program ODS a potrefený komentátor.
 >MROŽOVINY: Tunel pod životem
 >GLOSA: Nechtěný prezident
 >EKONOMIKA: Nízká inflace v Česku umožňuje snížení sazeb
 >SVĚT: Jak funguje multikulturistika v praxi (2).
 >SVĚT: Rozhodnutí padlo v Casablance
 >REAKCE: AUTOROVI a čtenářům
 >PENÍZE: Penzijní fondy - výnosná investice, o které se neví
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O lidech z metra
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák
 >NÁZOR: Jaký zákon o nájemném z bytů potřebujeme?
 >CHTIP: O tchýni

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
18.6. MROŽOVINY: Tunel pod životem
František Novotný

Ke zlatému fondu literatury SF patří i povídka Frederika Pohla s názvem "Tunel pod světem". Jejím hrdinou je spořádaný otec rodiny žijící v nějakém malém americkém městečku, který zjistí, že jejich život tvoří jeden, neustále se opakující den. V překvapující pointě hrdina odhalí, že nejen on, nejen jeho rodina, ale i všichni sousedé, zkrátka celé městečko je pouze na stole umístěná miniaturní kybernetická reklamní kulisa, která slouží pro ověřování reklamních kampaní.

Na tuto povídku, která letos slaví třicetileté jubileum, jsem si vzpomněl, když jsem si ve víkendové příloze MF Dnes přečetl rozsáhlý článek o akci komerčního rádia City, jež si vymyslelo reklamní hru "Holka na vdávání". Po sedm týdnů stanice předhazovala svým posluchačům mladé ženy, ochotné nabídnout své námluvy a svatbu veřejnosti. Jinými slovy ochotné učinit ze svých citů a intimního života reklamní rekvizitu.
Ze tří finalistek, jež vybralo rádio, pak nevěstu zvolili sami posluchači. Její hlas znali z každodenních rozhlasových pořadů té komerční stanice, tvář z internetu a novin. Z nabídky ženichů pustila porota do finále deset kandidátů, nevěsta jejich počet zredukovala na tři a po společném víkendu si vybrala toho "pravého". Z reklamních důvodů musela být svatba ještě nápadnější a "veřejnější" než celé seznamování - došlo k ní v balonu na Staroměstském náměstí v Praze.

Reklama je fenomén moderní doby, neoddělitelnou součástí tržní ekonomiky. Pokládáme za normální, že obvykle mediálně úspěšní lidé - herci, královny krásy, filmové a sportovní hvězdy - propůjčují svůj hlas, svoji tvář a své tělo reklamě a mění svoji tělesnou schránku v reklamní rekvizitu, v bezduchou figurínu, na niž si zadavatel pověsí, co chce, co žádá jeho byznys. A je to věc každého, jeho sebeúcty, zda do reklamy a do jaké jde, nebo nejde. O chamtivosti tenisového páru Agassi - Grafová, kteří na billboardech jukají z každého rohu, si člověk může myslet, co chce, ale zakázat celebritám účast na reklamě by bylo asi tak účinné jaké zákaz potratů, když názor na obé je věcí toliko morálního postoje jednotlivce a nikoli jednotnou normou. Nicméně cítíme, že existuje určitá mez, která by neměla být překročena - na rozdíl od interrupce je odhození novorozence do popelnice nepochybně věcí zavrženíhodnou a tedy trestnou.A obdobné meze má stejně nepochybně i reklama.

Možná je výše uvedené přirovnání příliš silné, když v případě "Holky na vdávání" prý nešlo o nic jiného než o atraktivní "seznamku", která měla dívkám dát šanci potkat někoho, s kým by se třeba nikdy neseznámila, nechala se slyšet dáma, která hru v rádiu City organizovala. Podle mého soudu se ale jedná o účelové prohlášení, jak říkají právníci. Skutečné seznamovací kanceláře nikdy nejdou se svými aktivitami na buben, jejich devizou, které si klienti nejvíce váží, je naopak diskrétnost. A také svým klientům nenabízejí honosné dary v hodnotě několika set tisíc korun jako rádio City, které vítěznému páru slíbilo na rok pronajatý dvoupokojový byt, svatební hostinu a noc v luxusním hotelu, snubní prstýnky a líbánky u moře. A žádná seznamovací kancelář také nedává snoubencům nůž na krk - v případě "seznamky" rádia City museli nevěsta a ženich podepsat smlouvu, že, pokud by na poslední chvíli couvli, zaplatí komerční stanici stotisícovou pokutu a uhradí náklady akce, jež prý šly do milionů. To pro protagonisty znamenalo, že jim prakticky byla odříznuta cesta zpět.
Znamenalo to také, a vedení rádia City se tím nijak netajilo, že v prvé řadě nešlo o "seznamku", o službu pro nekonvenční páry - ani o institut smluvených svateb, které v některých kulturách i dnes domlouvají rodiče, leč u nás je zcela cizí - ale o reklamní kampaň, o zviditelnění rozhlasové stanice, mezi nimiž je především v Praze silná konkurence a tedy panuje nelítostný boj na život a na smrt o sledovanost, o každého posluchače.

A tím se zase dostáváme k otázce, na které hranici se reklama zastaví, zda jednoho dne se náš život nebude skládat z ničeho jiného než z toho dne, když všichni, celý svět, budeme jen rekvizitami v globální reklamní kampani - jako v povídce Frederika Pohla. Soudím, že v případě "Holky na vdávání" rádio City tu únosnou mez překročilo, když k vlastní propagaci využilo nejen tváře či těla nějaké manekýnky, ale člověčích citů - když učinilo reklamní rekvizitu z prožitků, které patří k těm nejniternějším.
Onen mladý pár, který s takovým halasem rádio City minulý týden na Staroměstském náměstí sezdalo, neudělal nic jiného, než že si v rámci rozhlasové "hry" vytuneloval svoje soukromí. A o tom, že čerství novomanželé, nehledě na slova o skvělém adrenalinovém pocitu, si jsou vědomi reklamní "umělosti" svého stavu, svědčí i skutečnost, že si ponechali původní příjmení a bydlí odděleně. Výhru, roční pronájem bytu, pak vyměnili za pronájem osobního auta.
Nehodlám kritizovat jejich chování, ani jinak moralizovat. Jednak by to bylo zbytečné, jednak to třeba těm dvěma vyjde - a jakkoli bizarní způsob seznámení, pokud vede k úspěchu, je dobrý. Nicméně šedesátka na krku mi dává právo předpokládat, že i když se především té mladé ženě podaří zasypat tunel, který si prostřednictvím rádia City vykopala pod svým životem, zůstane jí někde hluboko uvnitř jizva. Uvědomí si ji až po letech, teprve až dozraje a naváže skutečné citové pouto. Pak cenzura, s níž bude obcházet vzpomínky na reklamní „svatbu“, jí vykolíkuje rozměry té jizvy. Kde ale v té době bude rádio City?

Psáno v Praze 16. 6. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku