Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 19.6.2003
Svátek má Leoš




  Výběr z vydání
 >Ondřej Neff zdraví z cest.
 >POLITIKA: Evropané s.r.o.
 >NÁZOR:USA by neměly Írán zahánět do úzkých
 >POLITIKA: Vládou zamlčovaná fakta o výsledcích referenda
 >PENÍZKY: Stát nečinně přihlíží nenasytnosti našich bank
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Boj proti alkoholu - další šílený nápad ministerstva zdravotnictví
 >TÉMA-EU: Chybila skutečně jenom Babeta?
 >GLOSA: Máma mele tátu
 >LITERATURA: Blogy- žurnalistika svépomocí
 >NÁZOR: Je naše místo v hloučku extrémistů?
 >NÁZOR: Menšina nebo většina?
 >NÁZOR: Stop evropskému federalismu
 >ÚVAHA: Exil jako důsledek totalitarismu
 >ZDRAVÍ: Obejde se Christopher Reeeve bez ventilátoru?
 >PENÍZE: Není penze jako penze

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.6. ÚVAHA: Exil jako důsledek totalitarismu
Václav Chýský

1. Exil v povedomi ceske spolecnosti.

Dnesni ceska verejnost ma jen mlhave predstavy o emigraci, jevu tak tesne spjatem s ovzdusim totalitnich systemu, ktere od roku 1939 suzovaly nasi vlast a svym dlouhodobym ucinkem ovlivnovaly postoje ceskych lidi . Ac se nejedna o okrajovy spolecensky jev, zjistujeme, ze dejiny ceskoslovenskeho politickeho exilu se nestaly soucasti ceske dejinne pameti, ale ze naopak postupem casu z vedomi lidi pomalu ale jiste vypadavaji. Zda se , ze o exilu prevladaji nadale predstavy spise pausalne negativni, nez jenom mlhave. Ucelem tohoto eseje je vzbudit zajem politologu, sociologu, psychologu, demografu, pravniku a historiku o systematicke interdisciplinarni zpracovani historie emigracnich vln 1938/39, 1948 a 1968 a tez pripomenout politicke pozadi, atmosferu a motivy hromadnych odchodu ze zeme. Do textu tohoto eseje prolinaji tez subjektivni nazory autorovy, coz je pro uvahy pametnika legitimni.

Prace psane v exilu jako na priklad « Politicka emigrace v atomovem veku « od Pavla Tigrida( 1) a nemecky publikovana studie "Struktura a program ceskeho a slovenskeho exilu" od Zdenka Sladecka ( 2 ) nemohly cerpat ze statistik a archivu ministerstva vnitra a jinych instituci komunistickeho statu. Proto je treba doplnit historii exilu novymi poznatky. Dejiny exilu jsou soucasti narodnich dejin a diferencovane pohledy zevnitr a zvenci na epochu nesvobody by zostrily a ucelily pochopeni tohoto fenomenu.

Domnivam se, ze je zapotrebi vypracovat jisty druh exilove encyklopedie , protoze je velice nesnadne vyhledavat dokumenty, prameny a literaturu, roztrousene v pocetnych exilovych periodikach a publikacich. Zasluznou praci v tomto smeru vykonal team autoru Lucie Formanova, Jiri Gruntorad a Michal Priban, kteri sestavili katalog periodik ceskeho a slovenskeho exilu « Exilova periodika « , obsahujici pres tisic titulu , jmenny rejstrik nejcastejsich exilovych autoru, jakoz i nazvovy a vydavatelsky seznam jednotlivych publikaci (3). Strazcem pokladu exilove literatury je knihovna Libri prohibiti (4 ).

Vyzkumnou cinnosti dejin politickeho exilu se zabyva « Ceskoslovenske dokumentacni stredisko nezavisle literatury », sidlici v prostorach zamku Schwarzenberg v bavorskem mestecku Scheinfeld, ktere od roku 1986 soustreduje dokumenty na komunistech nezavisle ceske a slovenske duchovni produkce. Tato instituce, zalozena historikem Vilemem Precanem si navic dava za ukol zaclenovat ceskou a slovenskou kulturu do kontextu kultury evropske. Casti sbirek « Ceskoslovenskeho dokumentacniho strediska » byly jiz preneseny do Dobrichovic u Prahy.
Projekt « Dejin ceskoslovenskeho politickeho exilu « a jeho tematicke vyzkumne okruhy predstavil Vilem Precan pri prilezitosti sestisetpadesateho vyroci zalozeni Univerzity Karlovy 29. - 30 . cervna 1998 na » Sympoziu o ceskem vystehovalectvi, exulantstvi a vztazich zahranicnich Cechu k domovu « , jez bylo soucasti univerzitnich oslav. Precanem predneseny vyzkumny projekt prosel uspesne evaluacnim rizenim, na jehoz zaklade predsednictvo Grantove agentury Ceske republiky rozhodlo o udeleni grantu. Tematicka napln sympozia, hojne navstiveneho zahranicnimi Cechy je shrnuta ve sborniku " Cesi za hranicemi na prelomu 20. a 21. stoleti « ( 5 ). Priznacny byl nevalny zajem domaciho publika i medii o toto sympozium.
Zminky si zaslouzi ctyrdenni seminar " Emigrace z ceskych zemi", poradany 22. -25. 06. 2000 z iniciativy Okresniho muzea v Mlade Boleslavi. Vetsina prednasek shrnutych ve sborniku se tyka hospodarsky motivovaneho vystehovalectvi starsich obdobi. Do tohoto eseje, zamereneho na politicky exil tematicky zapada prace Romana Zaorala "Soupis krajanskych a exilovych spolku v Torontu po roce 1945".( 6 )
Ukolem zpracovani exilove problematiky se zabyva tez « Centrum pro ceskoslovenska exilova studia" pri Filozoficke fakulte Univerzity Palackeho v Olomouci. Autori studie "Exilova politika v letech 1948 - 1956 " ( 7 ) Z. Jirasek a M. Trapl v zaveru sve prace z roku 1996 konstatuji, ze « historiograficke zvladnuti problematiky exilu je dosud v nasich podminkach na uplnem pocatku ». Bohuzel maji dodnes pravdu .
Nove impulzy ke studiu ceskeho a slovenskeho exilu chce prinest Spolecnost pro kulturu a dilog K 2001 se sidlem v Brne ,ktera pod zastitou prezidentu Vaclava Havla a Rudolfa Schustera pripravuje projekt « Cesky a slovensky exil 20. stoleti » , jehoz naplni budou expozice v brnenskych vystavnich prostorach, prednasky ve spolupraci s Masarykovou univerzitou , dokumentarni filmy a diskusni panely. Organizatori, v jejichz radach jsou vyznamni zastupci kultury a politiky se obraceji na instituce i jednotlivce, aby prispeli k obohaceni projektu. Podrobne informace o programu ziska zajemce na adresach E-mail : K2001@K2001.cz ; WWW.K2001.cz ).

2. Motivy odchodu ze zeme. Povalecna politicka atmosfera. Unor 1948.

Povalecna emigrace pocala de facto jiz v roce 1945, nebot nektere skupiny exulantu druheho odboje ( na priklad general Lev Prchala ) se po skonceni valky do vlasti vubec nevratily, nebo
ji vzapeti opet opustily v opravnene predtuse totalni zavislosti Ceskoslovenske republiky na stalinske politice.

Specifickou problematiku emigrace predstavovaly povalecne odchody Zidu z historickych zemi. Z predvalecneho poctu 130 000 zidovskych obcanu se navratilo do republiky z koncentracnich taboru a ze sluzby v zahranicnich armadach necelych 20 000 a ti nebyli zacasto prijati ceskymi spoluobcany s otevrenou naruci. Nezridka a jen s nechuti se puvodnim majitelum vracel do uschovy predany zbytek majetku ( 8 ). Po zachrane holeho zivota, casto bez osobnich dokladu, museli valkou rozpraseni bezdomovci (" displaced persons « ) celit byrokratickemu sikanovani uradu. Neni divu, ze nekteri dali prednost odchodu do politicky a vojensky nejiste Palestiny, kde se tehdy vytvarely predpoklady pro vytvoreni zidovskeho statu Israele.

Z prvnich povalecnych voleb vysla, diky demagogickym slibum, zejmena malym rolnikum, KSC vitezne. V nasledujicich dvou letech mnozi prohledli verolomnost komunistickych metod. Protoze v ocekavanych svobodnych volbach by byla KSC o svoje prvni misto s nejvetsi pravdepodobnosti prisla, urychlila a zesilila snahu o uchvaceni moci pred temito volbami. Volby z kvetna 1948, tedy po komunistickem puci, uz nebyly svobodne. .
Presto, ze se nad unorovymi udalostmi 1948 v me pameti rozprostira padesatilety zavoj, jsou nektere chmurne vzpominky tehdy osmnactileteho studenta jasne a nevymazatelne. Povazuji za nutne se o nich zminit vzhledem k vseobecne rozsirene selektivni pameti a selektivnimu vnimani, vytesnujicimu vedome i nevedome neprijemna fakta. Lide stredni a mladsi generace, kteri nezazili stalinsky teror, nybrz jen pozdejsi marasmus komunistickeho systemu, maji sklon zlehcovat jeho brutalitu i verbalnimi novotvary, mluvice na priklad o "totaci". Selektivni pamet postihuje i nektere emigranty.

V jakoby surealistickem filmu se v mych vzpominkach stretavaji formace ozbrojene delnicke milice se skupinami demonstrujicich studentu, prochazjicich 22. unora 1948 Vaclavskym namestim a Narodni tridou na Hrad. 12 000 jich tehdy pry bylo, kdo to dnes muze jeste spocitat. 118 studentu bylo zatceno a poznalo tridni vyprask etablujici se proletarske diktatury ( 9 ). Z oken mavali ti, kteri se neodvazili zaradit do pruvodu mladych lidi. Protikomunisticka opozice nemela tuseni o dusledne promyslene a provedene strategii komunisticke strany na ceste k ziskani moci a o Stalinove nalehani, aby Gottwald pozadal sovetskou vladu o vojenskou pomoc v pripade puce. Sovetske jednotky byly jiz pripraveny u madarskych hranic. Gottwald tehdy Stalinovu vyzvu odmitl, protoze se oduvodnene spolehal na disciplinovanou silu vlastni strany. Trestuhodnou politickou nezodpovednost projevili predaci nekomunistickych stran, kteri naivne verli v parlamentni zpusob reseni krize. V rozhodnych momentech se venovali vedlejsim cinnostem mimo Prahu a proto nebyli schopni ovlivnit dalsi politicky vyvoj. Drive tak energicky president Benes se po komunistickem puci, jemuz nebyl schopen zabranit, uklidil na znameni protestu do sve vily v Sezimove Usti. I jeho prilis dlouho odkladana abdikace do 7. cervna 1948 byla nakonec oduvodnena jen zdravotnim stavem, nikoli nevoli nad ztratou svobody. Peti mozkovymi mrtvicemi byla zivotni baterie Eduarda Benese vybita. Zesnul 3. zari 1948.
Komunisticka strana naproti tomu zmobilizovala sve privrzence. Na chodnicich se to hemzilo chodci s nove razenymi zlatorudymi odznaky komunisticke strany na klopach kabatu. O politice mela rozhodnout ulice. Nic nebylo ponechano nahode, ani nacasovane razeni "musilku", vnejsich poemajlovanych symbolu politickeho smysleni.
Vaclav Lacina se ve svych versich ucelove mylil, kdyz psal : " …a srdce, srdce se porad nosi, hned pod odznakem". Pod " musilkem " , jak byl casto stydlive nazyvan stranicky odznak, se neskryvalo srdce, nezridka prevazoval oportunizmus a strach. "Rude pravo" se vychloubalo, ze v kriticke dobe mezi lednem a breznem 1948 prijala komunisticka strana 190 138 novych clenu. Diky oportunistum a zastrasenym dostala jednotna kandidatka pri volbach 30. kvetna 1948 89,2% hlasu. ( 10) Cesky narod a jeho politici si pripravovali svuj osud sami tim, ze zavcas nevyrobili ucinne protilatky proti hrozici diktature jedne strany. Tolik opevovne demokraticke tradice byly likvidovany ceskymi lidmi. Ceskoslovensti komuniste nastolili svou totalitni moc za podpory velke casti obyvatel. ( 9 ).
Byly to moje prvni volby, ve skutecnosti prvni ze serie volbnich frasek. Sel jsem tehdy v Libenskem zamecku volit za plentu, sledovan kosymi pohledy clenu volebni komise a hodil do urny bily listek. Byl jsem rozechvely, ale bylo mi dobre u srdce, ze jsem nezradil svoje mladi. Mel jsem instnktivni strach pred nekontrolovatelnou moci jedne strany, mev jste v cerstve pameti diktaturu nacistickou. Na moji vlast opet spadla klec.
Nastaly trudne casy. Cesky narod se volbami rozhodl pro popreni individuality a aktivne pomahal zavadet spolecensky model totalitniho hmyziho statu, ve kterem bude mit kazde individuum prikazene misto a ukol jako v termiti kolonii. Predepsan byl i cas k povinne adoraci strany a jejich vudcu. Vzorem, bez ohledu na ztraty, bylo obrovske sovetske termiti hnizdo s naprosto odlisnou historii spolecenskeho vyvoje. Potiz vsak spocivala v tom , ze termiti, zvani tez vsekazi, organizuji sve spolecenstvi po miliony let stereotypne na zaklade nemennych instinktu, nedovolujicich odchylky od normy, zatim co clovek pervertuje rigidni ideologicka schemata realneho socialismu v politickou pretvarku , pokrytectvi, v korupci, parazitizmus a v ceskem pripade ve vychytraly svejkismus. Na tento morbus mel socialisticky stat po hruzach stalinizmu za ctyri desetileti neslavne uhynout.
Na vysokych skolach radila mezi studenty a profesory inkvizice Jiriho Pelikana ( v roce 1998 mu byla udelena k 28. rijnu statni cena !? ), ktera na akademicka mista dosazovala devotni posluhy a v ramci " demokratizace " vylucovala nekonformni studenty ze studia. Pres 10 500 studentu bylo vylouceno nebo nepripusteno k imatrikulaci ( 11 ). 600 pedagogu bylo vyhozeno z vysokych skol a gymnasii. Nacisty zdecimovana duchovni elita naroda dostala dalsi ranu. Akademicka mladez ztratila pluralitni vzory pro hledani zivotni orientace.

" Akcni vybory ", do dvacateho stoleti prenesena varianta stredoveke inkvizice ( inquisitio haereticae pravitatis - vysetrovani kacirskych nepravosti ) prosivaly jmeno po jmenu, aby rozdelily obcany na " pokrokove" a na " tridni nepratele". Vysledkem stalych cistek a procesu bylo propousteni odborniku. Do vysokych funkci statniho aparatu a zestatneneho hospodarstvi pronikali lide s nizkymi odbornymi znalostmi, vynikajici pouze bezvyhradnou poslusnosti komunisticke strane. Nezadrzitelne se prosazoval trend k plebejstvi ducha a spolecenskych norem. Jako priklad muze slouzit armada, kde po cistkach kolem roku 1954 pouze 25% dustojniku melo stredoskolske vzdelani a 11% nemelo vojenske vzdelani zadne. Z celkoveho stavu dustojniku v roce 1954 nastoupilo 75,4 % do armady po unoru 1948. ( 12)
" Zitra se bude tancit vsude" sliboval v castuskach mladeznicky agitpropcik a pozer Pavel Kohout, prototyp stalinskych slaviku, jehoz klikata biografie charakterizuje smutnou dobu. Byl to saman salby a chronickeho sebeobelhavani, na jehoz sebestredne zivotni filozofi se mela orientovat ceska spolecnost ( 13).
Neptal se jak tancilo 280 000 muklu ve stalinskych vezenich a 80 000 nevolniku poslanych do pracovnich taboru bez soudu. Nezajimalo ho jak bylo do tance dveste tricetictyrem obcanum oficialne odsouzenym tridni justici k smrti. Tematem jeho her nebyly nepředstavitelné poměry v ženských věznicích, o kterých píše Dagmar Šimková ve své knížce Byly jsme tam taky (14)
4 000 lidi zahynulo v koncentracnich taborech a vezenich, 300 jich zemrelo ve vysetrovaci vazbe. 60 000 lidi odslouzilo vojnu u pomocnych technickych praporu a 281 obcanu ( jiny udaj vycisluje 327 jmen) bylo odvleceno do Sovetskeho svazu (15,16,17 ).
"Tem, kteri mysli, ze komunisticke rezimy ve stredni Evrope jsou vytvorem zlocincu, unika zakladni pravda: zlocine rezimy nevytvorili zlocinci, ale nadsenci, presvedceni, ze objevili jedinou cestu vedouci do raje. Hajili ji udatne a popravili proto mnoho lidi. Pozdeji vyslo vseobecne najevo, ze zadny raj neexistuje a nadsenci byli tedy vrahove. " To pise Milan Kundera, sveho casu take literarni stranicky nadsenec.( 18 )

Lide tedy prchali v osmactyricatem pres kopecky ( proto se jim rikalo" kopeckari") pred nadsenci, kteri se zmenili v nasilniky, vrahy a lhare, coz byla motivace k odchodu, kerou je nutno brat smrtelne vazne. 176 "kopeckaru" bylo zastreleno na zapadni hranici pri pokusu o prechod, 88 jich zahynulo v ostnatych ci elektrickych dratech. ( 15,16). Take na strane pohranicniku byly ztraty. 645 jich prislo o zivot, z toho vsak jen 70 zahynulo v primem stretu s uprchliky. 575 ztratilo zivot pri operacich v minovych polich a elektrickych zabranach. Nemalo jich spachalo tez sebevrazdu. Tato data pochazi z predbeznych prehledu "Uradu dokumentace a vysetrovani zlocinu komunismu ( 16 ) A tak " holubici" cesky narod dosahl rekordu v poctu povalecnych justicnich vrazd - s vyjimkou jine bratrske slovanske zeme, Sovetskeho svazu.( 19 )

Po srpnu 1968 sice jiz nebyla ohrozena biologicka existence politicky nekonformniho obcana, ale do sveraci kazajky "normalizace" byl sesnerovan smysl, napln a kvalita jeho zivota. Odchod do svobodneho sveta byla sance oprostit se od vsudypritomnych vlivu zkornatele ideologie a uniknout vynucovane litosti nad "politickym pomylenim", jez byla vyzadovana ode vsech, kteri se behem "Prazskeho jara" svobodomyslne projevili. Stredovek pripominajici vynucene priznani k politickou herezi a odsouzeni sveho vlastniho politickeho presvedceni vyvolavalo u charakternich lidi moralni sok. Dostal jsem do zahranici nekolik dopisu od pratel, kteri se pod politickym tlakem zrikali meho pratelstvi, coz oduvodnovali mym zradnym odchodem. Texty techto dopisu pravdepodobne predlozili prislusnym organum. Chapal jsem jejich situaci a nikdy jsem se o teto veci nezminil. Je toto perverzni ponizovani obcana uz zapomenuto ?Na povazenou je proto nepochopiteny vyrok Jiriho Dienstbiera , ze " nikdo emigrovat nemusel". " Si tacuisses, philosophus mansisses (kdybys byval mlcel, byl bys zustal filosofem" pane exministre !

3. Psychologicke problemy emigrace

Kdo dchazel s predstavou brzkeho navratu, neuvazoval realisticky. Studena valka a atomovy pat velmoci paralyzovaly politicky vyvoj bez vyhlidky na radikalni zmenu. Bylo proto nutne planovat dlouhodoby pobyt v cizine , coz vyzadovalo vnitrni pripravenost prijmout jinou jazykovou kulturu, zvyky a spolecenske normy hostitelskych zemi a aktivne se s nimi szit. Integrace nevylucovala udrzeni vlastni narodni identity Naopak, musime- li se vyporadavat s novou kulturou, dava nam to prilezitost, dukladne se zamyslet nad kulturou vlastni i nad chodem narodnich dejin. Nutnost porovnavani kultur je duchovni vyzva, ke ktere clovek zustavsi ve vlasti neni v teto mire provokovan. Kazda rec a kultura, kterou jsme obohatili vedomi, rozsirila nas horizont. Mira a rychlost adaptace a integrace v novem prostredi je schopnost vyslovene individualni. Adaptace a integrace je totiz prirozena odpoved myslici bytosti na nove prostredi. Kdo ji nebyl schopen, ochudil se o rozvoj sve osobnosti syntezou puvodnich a nove ziskanych kulturnich vlivu. Psychologickou strankou emigrace, jakozto extremni zivotni sitaci se zabyvali psychologove Jiri Diamant a Miroslav Kabela, oba zijici od roku 1968 v Nizozemi (20,21 ).

Premysli -li clovek, ktery odesel pred vice nez triceti lety do emigrace ( nekteri pred pul stoletim ) o smyslu tohoto kroku, nevyhne se jeho hodnoceni subjektivnim pohledum. Jsou to pohledy zakonite odlisne od predstav obcanu , kteri zustali ve stare vlasti. Zivot emigranta byl ovlivnovan zcela jinymi socialnimi tlaky, jez vyzadovaly jinou zivotni strategii, nez obcanskou pasivitu, vynucene ohybani hrbetu, klickovani a vyrovnavani se s ideologii a praxi totalitniho statu. Disidenti vytvareli svoji vlastni specifickou strategii, odlisnou od vetsiny spolecnosti, ale ani oni se nemohli psychologicky vymanit z tenat vsudypritomneho komunistickeho systemu.
Emigrace neni pro kazdeho. Emigrace neni utek, tak jak to nezridka formuluje hovorovy jazyk ( i kdyz prekotne opusteni vlasti bylo zacasto jedine vychodisko jak si zachranit zivot), ale zavazne rozhodnuti pro zasadni zmenu zivota a prevzeti odpovednosti nejen za sebe, ale i za osud rodiny v novych neznamych podminkach. Jako kazda stresova situace, emigrace urychluje zrani charakteru, nebo jej naopak lame. Ztrata socialniho zazemi vedla zacasto k reaktivnim depresim, ktere se rozplynuly teprve po vytvoreni novych socialnich vazeb, ovladnuti jazyka hostitelske zeme a po uspesnem zapojeni do pracovniho procesu. Rozhodujici pro uspech ci ztroskotani byl multifakterielni ranec individualnich predpokladu, ktere si kazdy z nas do zahranici nesl, spojeny s jednim velmi silnym faktorem, ktery muzeme nazyvat stesti, nebo nahoda. Zadny z nas na zacatku nasi emigrace netusil, jaky psychologicky dopad bude mit integrace v nove zemi na strukturu nasi osobnosti osvojovanim nove reci a postupnym prijimanim kultury, zvyku a spolecenskych norem hostitelskych zemi, ktere se postupne stavaly druhou vlasti. T.G. Masaryk vedel, ze: " ... kazda emigrace prijima charakter zeme, ve ktere zije".
Mnoho z exulantu , kteri ziji desitky let v zahranici pozoruji urcite rozstepeni ducha, maji-li odpovedet na otazku, kde jsou vlastne doma. V pripade, ze v zahranici zije jiz treti generace jedne rodiny, je pochopitelne, ze se zakorenuje cely rodinny klan do nove zeme. Tutu otazku musi zodpovedet kazdy sam za sebe. Zde neexistuji zadne kategoricke imperativy.
Protoze cesti lide zakotvili v desitkach nejruznejsich zemi, probihala jejich integrace za nejruznejsich politickych , kulturnich a klimatickych podminek. Jiz proto neexistuje jednotny emigrantsky zorny uhel na starou vlast. Emigranti nejsou jednolita spolecenska skupina s homogennim skupinovym nazorem a minulosti. Predstavuji cele siroke spolecenske spektrum ceske spolecnosti s jejimi klady a zapory , coz znamena, ze se do ni primotala i takova individua, ktera pomohla komunistickemu rezimu do sedla a dnes trpi totalni politickou amnesii, ve smyslu - ja nic, ja muzikant. Politicka delici cara tudiz nejde jen mezi emigraci, a domacimi, vec je daleko komplikovanejsi. U nejednoho souputnika jsem mel duvod se zamyslet nad tim, jakyze byl vlastne duvod jeho odchodu z vlasti.

Jak hluboky, v podvedomi kolektivne sdileny zarez do psychiky emigrantu predstavoval odchod z vlasti demonstruje typicky, "emigrantsky sen", v individualnich variantach sneny skupinovy prozitek, s takrka uniformnim zakladnim scenarem: fantazie podvedomi prenese sniciho do prostredi stare vlasti mezi pratele. Setkani probiha harmonicky az do te chvile, kdy si snici nahle uvedomi neblahe dusledky sveho navratu. Horecne s hruzou premysli, jak se dostat z komunisticke klece pres hlidane pohranicni zatarasy zpet do svobodneho sveta. Vysvobozeni z nocni mury prinasi probuzeni. V podvedomi totiz nataci snove filmy nezvany rezizer, jehoz prace je neovlivnitelna a nezavisla na vedomem stupni integrace emigrantovy do nove splecnosti. Proto jsou tyto sny zajimave jako projev skupinove psychologie. Casem se frekvence snu snizovala, az s otevrenim hranic tento horror nocturnus v podvedomi vyhasl.

4. Emigrace nebo exil ?

V ceskych diskusich o emigraci se setkavame se soubezne pouzivanymi pojmy emigrace a exil. Tuto pojmovou dichotomii jine jazyky neznaji. Exil je cestinou vniman jako pojem uslechtilejsi, nebot v historicke souvislosti s dobou pobelohorskou a priori vylucuje ekonomicke pohnutky odchodu z vlasti. Proto byl prednostne pouzivan protikomunistickmi politiky a intelektualy, kteri odesli po unoru 1948. Komuniste naproti tomu mluvili o "zradne emigraci".

Antonin Mestan jde teto pojmove dichotomii na kloub ve sve studii " Ceska emigrace, cesky exil a ceska exilova literatura"(22 ). V rimskem pravu , pise Mestan, byl exulant ten, kdo byl nucen se vystehovat z Rima z narizeni soudu, nebo pod administrativnim tlakem. Opustil-li nekdo Rim bez tohoto donuceni, byl emigrantem. Pobelohorska situace v ceskych zemich nutila ty, kteri nebyli ochotni konvertovat ke katolicizmu, opustit zemi. Byli tedy exulanti.

Motivy k opusteni domova byly v jednotlivych fazich komunisticke diktatury ruzne. Ve stalinske pounorove epose slo mnohym obcanum o holy zivot nebo o dlouholeta vezeni. Nebyli tedy k odchodu z domova prinuceni zakonnymi nebo administrativnimi prostredky, nybrz prchli pred politickym terorem. Hospodarsky nevykonny system vyhanel tez lidi, kteri si chteli overit svoje schopnosti v podminkach trzniho hospodarstvi. Podle rimskeho prava byli jak prvni, tak ti druzi emigranti. Po roce 1968 byly nektere rezimu politicky neprijemne osoby bud administrativnim donucenim vypuzeny, nebo tez nevpusteny zpatky do komunistickeho statu. Podle definice rimskeho prava se jednalo o exulanty.

Retrospektivne se da rici, ze zivot v pluralisticke spolecnosti zapadu byl smysluplnejsi, nez utek do vnitrni emigrace a existence v sedem kolobehu normalizacniho zivota. Odchod do exilu byl - pri vsi individualnosti motivu a forem - vyrazem svobodne vule individua utvaret zivot podle vlastnich predstav a nikoliv podle ideologickych formuli strany a podle jeste daleko horsi a brutalnejsi politicke praxe totalitniho systemu. Byl to protest svepravnosti zbaveneho obcana proti zivotu v kleci. Bylo to odmitnuti drezury reagovat na prikazy strany podminenymi reflexy.

" Byt vzdelancem a pozadovat svobodu je naprosto jedno a totez a to v podminkach kazde vzdelanosti, to je soupodstatnost racionalni a mravni. Spolecnost, jez vzdelanci v sobe vykazuje zdanlive misto ale svobody ho zbavuje, lze sobe i jemu a je pouhym mravenistem bez kulturniho opravneni rozumoveho a mravniho". ( 23 ) Tento postulat Vaclava Cerneho bych rozsiril na prirozeny narok kazdeho svebytneho obcana na svobodu. Svoboda totiz neni privilegiem vzdelancu.

5. Zpusoby prechodu pres hranice. Uprchlicke tabory. Pocty uprchliku po unoru 1948.
Dulezitou roli pri odchodu do exilu hraly zejmena v prvnich letech po komunistickem puci prevadecske skupiny, ktere vyuzivaly svych znalosti prubehu hranic a velmi ucinne pomahaly potrebnym osobam v odchodu pres hrance s Nemeckem a Rakouskem. Z valne casti skoncily v rukou komunisticke policie a v dlouholetych vezenich. ( 24 ). Ne vsechny prevadecske skupiny byly motivovany snahou pomoci svym bliznim. Naopak, vyuzivaly a zneuzivaly politicke situace k brutalnimu sebeobohaceni.
Vladimir Skutina zpracoval zaznamy Jozky Pejskara " Uteky zeleznou oponou". ( 25 ) Pripomeneme alespon nektere spektakulerni odchody jako "Vlak svobody" , ktery podobne jako opraveny pancerovy vuz skodovackeho montera prorazil pohranicni zatarasy u Ase. Mezi 1950 a 1984 zazanamenava Skutina 28 unosu letadel, z cehoz byly tri dopravni Dakoty. Ladislav Feierabend se proplavil z Usti nad Labem sovetskou zonou do Hamburgu schovan v ricnim clunu. Tragicky byl pripad mnisterskeho predsedy Sramka a monsignora Haly, jejichz odlet , organizovany francouzskym velvyslanectvim, byl sledovan komunistckymi agenty. Misto ve svobodnem svete skoncili v komunistickem vezeni.

Za sumavskymi hvozdy necekala na emigranty zeme zaslibena, ale ohorele trosky nemeckych mest. Podle hlaseni bavorske pohranicni policie a zaznamu americke okupacni vojenske spravy ( Military Government) prechazelo po unoru 1948 do Bavorska na sto ceskych a slovenskych " Illegal Border Crossers" denne za velmi nepriznivych meteorologickych podminek. V unoru 1948 lezely na Sumave a v Bavorskem lese dvoumetrove vrstvy snehu. Komuniste predvidali masove odchody na zapad a aby je znemoznili, prohlasil tehdejsi komunisticky ministr vnitra Vaclav Nosek vsechny cestovni pasy ceskoslovenskych obcanu za neplatne, jak vyplyva z hlaseni americkeho velvyslance Steinharda z 23. unora 1948.

Ve velmi fundovane studii " Zur Aufnahme der Flüchtlinge aus der CSR in der US - Zone Deutschlands nach der kommunistischen Machtergreifung von Februar 1948" lici Roland J. Hoffmann za pouziti nemeckych a americkych dobovych dokumentu udalosti, ktere definitivne rozdelily Evropu na dva nepratelske bloky. ( 10 ). Bavorska pohranicni policie a americka armada nebyly pripravene na situaci vyvolanou unorovym pucem. Pece o uprchliky a jejich stravovani muselo byt narychlo organizovano.

26. unora 1948 dostalo 80 "special agents" ukol zachycovat, vysetrovat a roztridit ceskoslovenske uprchliky podle politickeho vyznamu na " High Level " a " Low Level Category".
Do " High Level Category" byly zarazovany prominentni ceske a slovenske politicke osobnosti, s nimiz se melo jednat s obzvlastni vstricnosti, protoze s nimi bylo pocitano pro nastavajici ideologicky boj. V uprchlickych lagrech nepobyli dlouho, nekteri byli bezprostredne po zachyceni presunuti do hlavniho stanu "European Command " ve Frankfurtu nad Mohanem , kde byli vysetrovani. Ubytovani byli v "Alaska House", v Oberursel , v miste nedaleko Frankfurtu nad Mohanem.( Alaska House byla puvodne ubytovna pro pensionovane ucitele. Po valce zde cekali nekteri nacisticti pohlavari na Norimbersky proces). Po zotaveni v Alaska-House, byli" High level refugees " prednostne vystehovani do USA, Velke Britanie a do Francie. Ne vsak vsichni. Pavel Kosatik v biografii " Ferdinand Peroutka " ( 26 ) lici nuzne pomery , ve kterych vegetovali prislusnici ceske politicke elity v parizskem hotelu treti tridy, kde zeny praly spolecne v bidetu spinave pradlo. Bez francouzskeho obcanstvi nemohli emigranti legalne pracovat a proto se prechodne octli na spolecenskem dne.
Na radove emigranty "Low Level Category" cekal jeste prozaictejsi osud. Podel 356 kilometrove hranice mezi ceskoslovenskem a americkou okupacni zonou byly zrizeny a adaptovany uprchlicke tabory na priklad v Deggendorfu, Rezne, ve franckem Schwabachu, Langwasser u Norimberka, v Hof - Moschendorfu, Marktredwitz, Bayreuthu, Eichstattu atd. atd. V pohrancnim tabore ve Furth im Wald bylo internovano 2 260 osob. V tabore Schwabach - Vogelherd II. bylo umisteno 981 uprchliku. Unorovy puc i odchody Nemcu, kteri nebyli vypuzeni tesne po valce.
Bavorska policie a americka vojenska sprava se teprve musely ucit oddelovat v lagrech od sebe ceske a nemecke etnicke skupiny. Na priklad v Rezne napadla skupina sudetskych Nemcu ceske uprchliky na ulici a uprchlicky tabor, kde byli Cesi internovani, musel byt hlidan bavorskou policii. Tato brizantni situace je podrobne dokumentovana ve zminene praci Rolanda J. Hoffmanna ( 10 ). Proticeske emoce Nemcu vyhnanych z ceskych zemi byly tehdy jeste prilis cerstve.
Osobni zazitky dramatickeho prechodu pres hranice, v naproste zavislosti na prevadeci, bezohledne vyuzivsiho bezbrannost uprchliku k osobnimu obohaceni jakoz i zivoreni v lagrech emigrantske "Low level category " v roce 1949 lici Bozena Samankova ve svych vzpominkach " Utek z domava " ( 27 ) . Devet mesicu cekala rodina pani Samankove na vyrizeni imigracnich formalit do Australie, ktera se ji stala druhou vlasti.
Mesice cekani na vyrizeni imigracnich papiru pri hladove a jednotvarne strave v uprchlickych lagrech si nekteri mladi Cesi a Slovaci chteli zkratit vstupem do Francouzske cizinecke legie. Zkratili si cekani, ale zdramatizovali si osud ucasti na valce ve Vietnamu. Je neuveritelene, ze pres valecne hruzy, ktere tam zazili, byli schopni po propusteni z legie vest normalni a uspesny zivot. ( 28 ). I tyto osudy by si zaslouzily zvlastni monografii.
Podle "Report on Refugees and Displaced Persons in Land Bavaria prepared by Office of Military Government " bylo v cervnu 1948 z vice nez deviti milionu obyvatel Bavorska jedna ctvrtina nebavorskeho puvodu, z nichz hlavni kontigent tvorili Nemci z ceskych zem. Jako priklad muze slouzit okresni mesto Schwabach ( Mittelfranken ), kde pripadalo v roce 1946 na 16 992 obyvatel 4 374 vyhnancu ( 25, 7% ) vypovezenych z vychodni a stredni Evropy, prevazne vsak z ceskych zemi.( 29, 30)
Mezi vyhnanci, ceskoslovenskymi emigranty a domacim bavorskym obyvatelstvem panovalo napjeti a neduvera. Bavorsti rodice si neprali, aby se jejich deti pohybovaly poblize objektu, osidlenych " privandrovalci", jejichz etnicky puvod presne nerozlisovali. Aby se Bavorsku odlehcilo, byli ceskoslovensti emigranti presunovani do jinych zemi americke okupacni zony, prevazne do Baden - Würtenberska.

Ve Spolkovem urade pro uznani zahranicnich uprchliku ( Bundesamt für Anerkennung ausländischer Flüchtlinge ) jsou dokumentovany pocty ceskych a slovenskych emigrantu, prosedsich po unorovem puci zapadonemeckymi lagry. Presnost, ci lepe receno nepresnost teto dokumentace odpovida tehdejsim nedokonalym povalecnym registracnim moznostem.
.
Vetsina udaju se shoduje na tom, ze pri pounorove emigracni vlne odeslo z Ceskoslovenska 60 000 osob . ( 1 , 2 , 17 )" Tato tak zvana stara emigrace mezi roky 1948 ( nebo take 1945 ) a 1967 odesla dale do zamori, protoze v Nemecku a v zapadni Evrope se pro emigranty nedostavalo pracovnich prilezitosti. Da se predpokladat, ze 15 000 techto staroemigrantu odeslo do USA, 12000 do Kanady, 12 000 do Australie, 12 000 emigrovalo do Velke Britanie , 18 000 se rozeslo do dalsich zemi, z nichz pres polovicku naslo pravdepodobne utulek ve Spolkove republice Nemecko a v Rakousku.

6. Posrpnova vlna odchodu z vlasti. Pocty a odborna kvalifikace posrpnovych emigrantu. Integrace do hospodarskeho systemu hostitelskych zemi. Navratilci a upravenci.

Odchody z vlasti po invazi armad Varsavskeho paktu 21. srpna 1968 se odehravaly za uplne jinych podminek, nez po unoru 1948. Liberalnejsi politika Dubcekovy prechodne administrativy umoznovala vyjezdy do zahranici a tak se v prazdninovem obdobi srpna 1968 nachazelo vice nez 200 000 Cechu a Slovaku mimo republiku. Podle Sladecka( 2 ) preslo do Rakouska v panice 180 000 lidi, z nichz se vsak mnozi po tydnech a mesicich kolisani opet vraceli. Mezi srpnem 1968 a rijnem 1969 zustavaly cs. hranice relativne pruchodne, nesrovnatelne "propustnejsi" nez pred srpnem 1968. . Nepochybne se svolenim Sovetu, za ucelem umoznit odchod tech, kteri nesouhlasili s okupaci a meli odvahu emigrovat.

Data o poctech posrpnovych emigrantu se dosti rozchazeji. Demografove pracuji proto prevazne s odhady. Za nejjistejsi zpusob zjisteni ilegalnich odchodu se povazuje pouziti zakladnich demografickych dat bezne domograficke evidence, t.j. udaju o prirozenem prirustku obyvatelstva a o povolenem stehovani do zahranici a jejich srovnani s vysledky scitani lidu. Tato neprima metoda je proto nutna, protoze evidence komunistickeho ministerstva vnitra o ilegalnich odchodech je prekvapive neuplna. Ministerstvo vnitra se ve sve dokumentaci soustredilo na pripady vysetrovani, nikoli vsak na registraci ilegalnich odchodu. Proto neodpovidaji zaznamy minsterstva vnitra pozadavkum kladenym na vedecke demograficke zkoumani( 30).
Autori " Dejin obyvatelstva ceskych zemi " ( 17 ) uvadeji, ze po unoru 1948 odeslo kolem 60 000 obyvatel, podle ministerstva vnitra to bylo jen 36 000. Na zaklade demografickych udaju pro udobi mezi unorem 1948 a koncem padesatych let dochazi L. Paukertova k odhadu, ze odeslo 260 000 obcanu.( 31 )
V letech 1968 - 1989 odeslo do zahranici ilegalne dalsich 245 000 osob, z toho 104 000 hned v letech 1968- 1969. Podle techto odhadu tedy ilegalne emigrovalo z komunistickeho Ceskoslovenska v letech 1948 - 1989 asi pul milionu Cechu a Slovaku. ( Pro stejnou dobu udavaji prameny ministerstva vnitra 146 000 ilegalnich odchodu.)

Pavel Tigrid ( 1 ) uvadi, ze posrpnova emigrace cita 100 000 lidi, mozna vice. Odvolava se na citat Neue Züricher Zeitung z 9, 11. 1972, zalozenem na udajich oficialni cs. Statisticke rocenky, dokumentujici 127 000 osob. Nemecti autori K. Muenz a H. Fassman vycisluji posrpnovou emigraci na 162 tisic..
.
V tabulce 1 jsou data " Spolkoveho uradu pro uznani zahranicnich uprchliku"( Bundesamt für die Anerkennung ausländischer Flüchtlinge") o zadostech o udeleni azylu v Nemecku pro ceskoslovenske obcany ve v letech 1970 - 1990. Podle techto cisel pozadalo ve Spolkove republice Nemecko od srpna 1968 behem 21 let 27 622 ceskoslovenskych obcanu o azyl, ktery byl udelen v 22 654 pripadech. Statistika prvnich dvou let po invazi 1970 - 71 uvadi 8 350 uznani azyloveho statutu, coz znamena, ze v prvnich dvou letech po invazi ( 730 dni ) bylo denne prumerne uznano pravo azylu 114 osobam. (32)
.
Oproti prvnim katastrofalnim povalecnym rokum pulzovala v sedmdesatych letech Spolkovou republikou Nemecko trvala hospodarska konjunktura, zmenivsi porazenou zemi v " hospodarsky zazrak" . To byla prilezitost pro emigrujici ceskoslovenske odborne pracovniky k rychlemu zacleneni do pracovniho procesu a tim i k rychle integraci.( Po prichodu 9. prosince 1968 do Schwabachu, jsem pracoval jiz za tyden jako veterinar prohlidky masa v norimberskych jatkach. Podobne se vedlo ostatnim krajanum z okruhu mych znamych).
V dusledku konsolidovanych politickych a hospodarskych pomeru nenarazeli posrpnovi emigranti ve Spolkove republice Nemecko na nacionalisticky motivovanou nepratelskou animozitu. Naopak, pokud mohu soudit z vlastni zkusenosti a zkusenosti mych pratel, byli jsme v Nemecku prijati se sympatiemi a dostalo se nam ucinne pomoci. Moje manzelka a ja jsme byli prijati pod strechu lidi, starousedliku mesta Schwabach, kteri v letech 1945 - 1948 sve deti nalehave nabadali nezdrzovat se v blizkosti uprchlickych taboru. My, dvacet let pozdeji, jsme se stali takrka jejich rodinnymi prislusniky. Tempora mutantur nos et mutamur in illis.( Casy se meni a my s nimi). Negativni zazitky jinych emigrantu nemohu vyloucit, nejsou mi vsak znamy.

Ztraty kvalifikovanych pracovniku pro ceskoslovenske hospodarstvi lze demonstrovat na prikladu lekaru. Podle statistik zacatku sedmdesatych let byli ceskoslovensti lekari poctem pres 1000 osob po Irancich druhou nesilnejsi skupinou zahranicnich lekaru ve Spolkove republice. Aktualni statistika Spolkoveho ministerstva zdravotnictvi pro rok 1998 vykazuje stale jeste 355 ceskych ( slovenskych) lekaru. Toto snizene cislo si lze vysvetliti jednak faktorem starnuti, jednak zmenou statni prislusnosti, to jest nabytim prislusnosti Nemecke spolkove republiky. ( 33 )

Vzhledem k odborne kvalifikaci ceskoslovenskych emigrantu, byl jejich rocni prijem koncem 80 let o 20% vyssi, nez byl prumer zapadonemeckeho obyvatelstva a nezamestnanost postihovala jen 3,5 % emigrantu. Odbornym a ukoncenym akademickym vzdelanim prevysovali emigranti dvojnasob zapadonemecky prumer. V delnickych zamestnanich pracovalo jen 1,8 % Cechu a Slovaku. (34). I ve Svedsku meli imigranti z Ceskoslovenska jiz v roce 1970 ( tedy dva roky po prichodu do zeme) znatelne vyssi prijmy, nez byl svedsky narodni prumer. Vetsina Cechoslovaku mela totiz vysokoskolske vzdelani. ( 31, 34, )
Kvalitativne byly tedy narodohospodarske ztraty ceskoslovenskeho statu zpusobene emigraci jeste zavaznejsi nez ztraty jeji pocetnosti.

Tento esej je psan z pohledu autora, zijiciho pres tricet let v Nemecke spolkove republice. Je nutno doplnit data a statistky pro ostatni cilove zeme, do kterych smerovala ceskoslovenska ( ceska ) emigrace.
V Australii vysla tisicistrankova encyklopedie o australskem narode a jeho multikulturnich korenech Muj kolega - zverolekar - Dr. Milos Ondrasek ktery pracoval v Tanzanii, Botswane, ve Vietnamu, v Papua Nove Guinei a ktereho nakonec osud zaval jako veterinarniho hygienika do Australie napsal kapitolu o vystehovalcich a politickych emigrantech z Ceskoslovenska v Australii. Pojednani pocina prvnim pristehovalcem z ceskych zemi z roku 1793 a konci poslednim scitanim lidu v roce 1996, tedy jiz po rozdeleni Ceskoslovenska. Bera v uvahu formulacni nepresnost australskeho dotazniku , ktera davala moznost uvest za rodnou zemi Ceskoslovensko, Ceskou nebo Slovenskou republiku, dochazi Ondrasek k zaveru, ze v Australii podle posledniho censu zilo 6 980 obcanu pochazejicich z ceskych zemi a 2188 ze Slovenska. Rodnou zemi u 1033 zbyvajicich osob ceskoslovenskeho puvodu nelze upresnit. Na rozdil od Nemecka a jinych evropskych statu je v Australii vstup do vysoce kvalifikovanych povolani ztizen, nebot Australie neuznava akademickou kvalifikaci ziskanou na evropskych vysokych skolach. Kdo chtel navazat na svoji predchozi profesni cinnost, musel se podrobit svizelnym kvalifikacnim zkouskam( 35 ).

Pavel Tigrid ( 1) charakterizuje motivaci k odchodu u posrpnove emigrace a zarazuje ji do tri skupin:
1. lide diskriminovani rezimem , kteri vyuzili moznosti opustit zemi s rodinami, vcelku bez rizika, v obave z noveho pronasledovani.
2. odborne kvalifikovani pracovnici , kteri nechteli nadale snaset nivelizacni "kadrovou politiku" vsemocne strany.
3. aktivni ucastnici reformniho hnuti, vetsinou funkcionari KSC , novinari, publiciste, umelci.
Dvacet let neblahych zkusenosti s komunizmem v Ceskoslovensku zamichalo lidskymi osudy i zranim politickych nazoru tak, ze se v zahranici setkali " vitezove unora " s porazenymi a ponizenymi. Nadsenci, o nichz hovori Kundera, pote co rozbili porcelan struktury ceske spolecnosti a pote co se marne a neumele pokouseli roztristenou vazu opet slepit , odesli do onech krajin, ktere pred tim po leta v ideologickem zaslepeni nekriticky zatracovali. Tato setkavani politickych protivniku predstavovala a nadale predstavuji nesnadny psychologicky problem

Bylo i nemalo pripadu, ze se lide v zahranici at uz z jakychkoli duvodu neuchytili a vratili se do Ceskoslovenska. Podle setreni " Uradu dokumentace a vysetrovani zlocinu komunismu" se v ramci amnestii v letech 1955 - 1987 vratilo do republiky 9 566 osob. I tyto osudy a jejich pocet je nutno zkoumat a dolozit, jaky postoj k navratilcum zaujal komunisticky rezim. Jina kapitola je dokumentace motivu a podminek, za nichz si mohli emigranti" upravit stav " a cena, kterou za tyto "odpustky" zaplatili. V nekterych spolkovych zemich Spolkove republiky Nemecko bylo nabyti nemeckeho obcanstvi spojeno se zreknutim se obcanstvi ceskoslovenskeho. V takovych pripadech byl ceskoslovensky obcan donucen chte nechte vyjednavat s komunistickym zastupitelskym uradem a zaplatit " vykupne". I tato data nejsou doposud statisticky vyhodnocena. Nezanedbatelny je i pocet zen, ktere se do svobodneho sveta provdaly. Nebyla to vsak vzdy vylucne laska k formalne ve svatebnich dokumentech jmenovanemu zenichovi.. Svatba se zapadnim cizincem nezridka zastirala jine motivy.

7. Komunisticka propaganda a protiexilova literatura

Komunisticka propaganda se skodolibe pasla na stretech mezi ceskoslovenskymi pounorovymi emigranty a sudetonemeckymi vyhnanci, kteri se po unoru nezridka setkali v jednom uprchlickem lagru. V paradoxni situaci na sebe narazely skupiny vitezu druhe svetove valky se svymi porazenymi protivniky. Synonymem pro bidu ceskych a slovenskych politickych uprchliku byl v komunistickych mediich tabor "Valka" u Norimberka, kde byly kavalce jeste teple po lotysskych a estonskych repatriantech. Tito pojmenovali svuj prechodny utulek po meste Valka , lezicim na estonsko-lotysske hranici (36).
Emigrantska tematika propagandisticky zabrousila tez do slovesne tvorby socialistickeho realismu:
" Opustis-li mne zahynes" byl oblibeny rezimni slogan, po leta pouzivany jako hrozba kazdemu, kdo by pomyslel na moznost zit mimo hranice komunistickeho statu. Znel velmi pusobive a tem, kteri ho zneuzivali vubec nevadilo, ze pochazel z pera Viktora Dyka, basnika, ktery stal v parlamentu prvni republiky na konzervativnim polu stranickeho spektra a ktereho " narodni myslenka za prvni republiky postavila do nejreakcnejsiho kridla nacionalistickeho tabora" . (37)

" Opustis-li mne zahynes" je vers z Dykovy basne " Zeme mluvi", kterou basnik napsal ve videnskem garnizonnim vezeni, kdyz cekal v procesu s Karlem Kramarem a Aloisem Rasinem na rozsudek za protirakousky odboj. (38) Verse vytrzene z historicke souvislosti odbojove cinnosti prvni svetove valky pouzil v roce 1957 Zdenek Pluhar jako titulu pro roman o emigrantske bide.
Exil byl konjunkturalni thema: " S peceti zrady, zklamani a zkysli, cekate, az vam srdce zprachnivi... Takovy trest si nikdo nevymysli, k jakemu jste se odsoudili vy!" (39)
Tak versoval o emigraci Pavel Kohout v basni "Trest emigrantuv" ze sbirky " Cas lasky a boje" v roce 1954, tedy v dobe, kdy obcane jiz meli zkusenosti se stalinskymi "monsterprocesy" a kdy komunistickou stranou narizene rezoluce pracujicich zadaly tresty smrti pro spiklence, zaskodniky a zradce lidu. Propaganda odena do umeni socialistickeho realismu sla ruku v ruce s terorem. " Calumnia audacter, semper aliquid haeret" ( Statecne pomluvej, vzdy neco utkvi )" rika latinske prislovi. Ono utkvelo. Jeste dnes je vryto do pameti ceske verejnosti ono odium zrady emigrantu , ktere rozsevali komunisticti propagandiste.
V zajmu spravedlnosti - napsal mi pritel, ktery lektoroval muj text - nezapominej, ze se Pavel Kohout ze sve mladistve zaslepenosti probral. Ano, ale po leta svadeli on a jemu podobni "Schreibtischtäter", majitele poslednich pravd, moji generaci a spolecnost do stavu, ze ktereho se jeste dnes tezce probira. Sami ideologicky obluzeni, obluzovali verejnost v politickych funkcich, za coz byli odmenovani statnimi cenami a rady. Zaridili se v systemu jako prasata v Orwellove " Farme zvirat". Ve sluzbach karikatury socialismu se jejich literarni produkty samy stavaly karikaturou Nelze pochybovat o tom, ze lide zraji a distancuji se pozdeji od exremnich nazoru sveho mladi. Tato stat ma vsak upozornit na nebezpeci nekritickeho prijimani ideologii jakehokoli zabarveni. Politicka nekriticnost je osobni prvotni hrich, za ktery pak trpi masy nevinnych.
Hannah Arendt upozornuje ve sve praci " Puvod totalitarismu" ( 40 ) na fakt, ze totalitni rezimy byvaji podporovany elitami, coz je vice zneklidnujici nez entuziasmus, ktery se jim dostava ze strany deklasovanych zivlu a mas. Tim dochazi k prekvapivemu spojeni spolecenske elity s luzou. Neudivi proto Goebbelsova uprimna vira " ze nejvetsim stestim, ktere muze dnesniho cloveka potkat, je bud byt geniem nebo geniovi slouzit". Carmina ancillae dictaturae!. Literatura v roli sluzky diktatoru a ideologie, tak si to predstavuji vsechny totalitni rezimy. Devotnost ceskych a slovenskych literatu se nelisila od predstav Goebblsovych. Tato stranka a mira kolaborace ceskych a slovenskych kulturnich pracovniku, kteri se zmenili v inscenatory organizovaneho partajnickeho nadseni neni jeste dostatecne vedecky zpracovana.
Biografie "Fenomen Kohout" od Pavla Kosatika je jistym pocatkem, vrha pohled na egocentrickeho mladistveho komunistickeho nadsence, politickeho fanfarona, ktery se ve zralejsi fazi sveho zivota pokousel nove interpretovat skutky sveho politickeho mladi. Jako mlady propagandista byl vyznavacem pochybne pansofie, ktera si delala narok na vyklad a reseni vsech aspektu pozemskeho byti. Kdyz tato nefungujici "Weltanschauung " pocala kolabovat, pocal se Kohout od sve zaslepenosti odtahovat a konstruoval pravdy relativni, jez inscenoval na divadelnich podiich. I v teto pozdejsi fazi je vsak patrna Kohoutova permanentni snaha inscenovat se do stredu pozornosti. Je nesporne, ze Kohout urychlil tok udalosti Prazskeho jara, tim ze vyzval Antonina Novotneho jmenem stranicke organizace svazu spisovatelu k odstoupeni. Je tez nesporna Kohoutova zasluha na existenci Charty 77 Jeho pokusy vest dialog s totalitnim rezimem z elitni pozice prominenta vsak pusobi jako Don Quijotuv boj proti vetrnym mlynum. Opajel se predstavami, ze i po kolapsu komunistickeho systemu bude hrat v nove vladni sestave roli, ktera mu podle vlastniho mineni nalezi. Biograf Pavel Kosatik v kapitole Samet rika: "Neni tedy zcela pravda, jak se nekdy rika, ze Kohout po listopadu 1989 odmitl vstup do politiky s poukazem na svoji politickou minulost v padesatych a sedesatych letech - respektive je pravda, ze to odmitl , ale zacal v tom smyslu na verejnosti mluvit az na podzim 1990. Do te doby se naopak do politiky primo snazil - Havlovym prostrednictvim hned v prvnich revolucnich tydnech, ale take pozdeji -, nebo pripadne s moznosti vstupu do politiky koketoval."( 13 ) Kohoutovi je v tomto eseji venovana zvlastni pozornost proto, protoze je to jedna z paradigmatickych figur nestastne epochy nasich dejin. Sely vitr a sklidily destrukci spolecnosti.

8. Limitovane politicke moznosti emigrace v epose Studene valky ( 1945 - 1989 )

Politicti emigranti prvni i druhe svetove valky mohli predpokladat, ze valecne udalosti v pomerne kratke dobe prispeji k uskutecneni politickych cilu, pro ktere odesli z vlasti. Naproti tomu lide, kteri odesli z vlasti pred komunizmem opousteli sve domovy za stavu studene valky bez jakychkoli casovych predstav navratu. Pro predstavitele politicke emigrace z roku 1948 ( 1945 ) byla navic sklicujici predstava, ze s komunisty sympatizuje a dobrovolne kolaboruje znacna cast naroda.
Tri prameny umoznuji pohled do pretezkych pocatku organizovani treti emigrace, do politickych proudu, programu, osobnich rozepri i rozkolu mezi ceskou a slovenskou emigraci.

Prvnim pramenem je jiz klasicka studie Pavla Tigrida" Politicka emigrace v atomovem veku" (1 )

Druhym z techto pramenu je biografie o Ferdinandovi Peroutkovi od Pavla Kosatika, priblizujici tez praci a vyznam rozhlasove stanice Radio Svobodna Evropa a jejiho spiritus movens Ferdinanda Peroutky. (26)

Tretim z pramenu je jiz zminena nemecky psana monografie " Struktur und Programm des tschechischen und slowakischen Exils" Zdenka Sladecka z roku 1976 (2 ), ktera saha jeste dale do konce druhe svetove valky a analyzuje zarodky udalosti, zapricinivsich vznik tretiho exilu. Tato monografie je vetsine zainteresovanych ceskych ctenaru pravdepodobne neznama.
Proto o ni podavam kratkou informaci.
Zdenek Sladecek ( * 1901 ve Slezske Ostrave) , byl dustojnik generalniho stabu ceskoslovenske armady, za valky velitel ceskoslovenske delostrelecke jednotky ve Francii a clen londynskeho ministerstva obrany. Ve zminene studii lici personalni, ideovou a organizacni problematiku, jakoz i mezinarodni ramec v nemz se odvijel pounorovy exil. Narazely na sebe jednak nevyresene problemy pomeru cesko-slovenskeho, ale i zasadni postoje ke ( ztroskotanemu ) konceptu vztahu Ceskoslovenska k Sovetskemu svazu, prosazenemu prezidentem Benesem. Sladecek byl zbaven 1944 vojenskych funkci pote, co oponoval podepsani Moskevske smlouvy prezidentem Benesem. Presel do polske zahranicni armady a po demobilizaci v roce 1947 se pripojil k Ceskemu narodnimu vyboru generala Lva Prchaly.

Abychom pochopili duvody, proc se nekteri ceskoslovensti emigranti ( na priklad vojaci zapadnich armad ) po skonceni valky roku 1945 nevratili do vlasti, nebo ji v zapeti opet opustili, je nutne si vsimnout protagonisty teto skupiny generala Lva Prchaly. Politicke procesy proti dustojnikum , koncici tez rozsudky smrti , svedci o opravnenosti Prchalovych obav. U slovenskych emigrantu prevazovaly duvody separatisticke.

General Lev Prchala (* 1892 v Moravske Ostrave, + 1963 ), byla jedna z vyraznych postav protinacistickeho a protikomunistickeho odboje. Prchala byl politickym oponentem prezidenta Benese od pocatku protinacistickeho exilu. Jak komunisticka, tak probenesovska oficialni historiografie licila Prchalu v cernych odpadlickych a zradcovskych barvach. Precteme si, co o nem soudi jeho spolubojovnik Zdenek Sladecek: " Jako mlady rakousky dustojnik sel Prachala 1914 do valky . 1916 padl do ruskeho zajeti a vstoupil do ceskoslovenskych legii. 1918 se stal velitelem divize. Jako jeden z mala legionarskych vysokych dustojniku studoval po skonceni valky na parizske valecne skole. Prevzal vrchni veleni vychodni casti republiky a byl pozdeji jako zastupujici sef generalniho stabu povolan do Prahy. 1938 velel jiznimu kridlu ceskoslovenske armady. Ve druhe republice ( rijen 1938 - brezen 1939) ) se stal ministrem pro Zakarpatskou Ukrajinu. Po obsazeni tohoto uzemi Madary a po okupaci zbytku Ceskoslovenske republiky odesel Prchala do Polska, kde zorganizoval ceskoslovenskou legii o po vypuknuti valky proti nacistickemu Nemecku byl uznan polskou vladou jako jeji velitel. Z Polska odesel Prchala do Rumunska a odtud 1940 pres Francii do Londyna. Kdyz Eduard Benes pod Mnichovskym diktatem kapituloval, chtel Prchala bojovat.(Kniha "Benesova cesta k Mnichovu" od Igora Lukese, profesora bostonske university, analyzuje podrobne jako doposud zadna jina historicka studie presidentova obrovska politicka zklamani nad farizejskym jednanim smluvnich spojencu Francie a Sovetskeho svazu, jakoz i slepe nadbihani politiku Velke Britanie nacistickemu Nemecku a sleduje do podrobnosti Benesovu trnitou cestu ke kapitulaci ).( 41)
Dorozumeni mezi obema muzi v emigraci nebylo mozne . Prchala se i v Londyne opiral o polskou vladu a generalitu a predvidal, ze diky Benesove prosovetske politice bude po valce nacisticka diktatura nahrazena diktaturou komunistickou. Proto zalozil 14. dubna 1945 Cesky narodni vybor v Londyne. Prchala tez nesouhlasil s kolektivnim odsunem Nemcu z ceskych zemi na zaklade politiky Vae victis ( beda porazenym). Cesky narodni vybor v Londyne zastaval nazor, ze pro souziti Cechu a Nemcu v ceskych zemich je nejvhodnejsi model svobodnych okresu podle svycarskeho kantonalniho vzoru. Take tomuto problemu je venovana cast Sladeckovy studie z roku 1976, tedy z doby, kdy jiz byl ceskoslovensky exil omlazen novou vlnou emigrantu po ztroskotanych nadejich "Prazskeho jara ".

9. Prinos exilove literatury pro ceske pisemnictvi..

Sance politicke emigrace vytvaret svebytnou politiku a programy za podminek atomoveho patu velmoci byly temer nulove. Vyznam obou emigracnich vln se realizoval prevazne na poli kulturnim , zurnalistickem a na poli ideovem, jak to doklada katalog " Exilova periodika " ( 4 ) V personalnim rejstriku tohoto katalogu je zachyceno kolem tri a pul tisice jmen autoru, kteri prispivali pravidelne do exiloveho tisku a neuveritelnych dvacetsest stran se jmeny vydavatelskych instituci a jmeny vydavatelskych pracovniku . Exilova media davala tez moznost publikovat disidentum, domacim spisovatelum a vedcum.

Antonin Mestan (22 ) konstatuje, ze" politicky exil z let 1948 az 1989 znamenal za vice nez ctyri desetileti existence vyznamny prinos pro vyvoj ceskeho pisemnictvi. Vyslo-li za sest let druhe svetove valky trinact vyznamnejsich knih v exilu, pak bychom mohli ocekavat, ze za temer dvaactyricet let protikomunistickeho exilu vyjde asi 85 knih. Exilovi autori z doby komunisticke diktatury vydali vsak asi 250 vyznamnych knih - bilanci teto tvorby stale jeste nemame." Neni divu, ze svoboda mysleni v exilu vydavala literarni plody, vzdyt v dobe protikomunistickeho exilu z let 1948 - 1989 se na Zapade ocitlo devadesat, ci spise sto ceskych literatu. Podobne ceka na vyhodnoceni vyznam prace rozhlasovych stanic jako "Svobodna Evropa", " Hlas Ameriky" BBC a "Deutsche Welle", ktere v kleci komunistickeho statu podporovaly v politicky myslicich obcanech odvahu a viru v budoucnost.

10. Divergencni jazykove a mentalni proudy mezi exilem a domaci spolecnosti. Stret dvou myslenkovych svetu po padu Zelezne opony.

Jazyk se chova jako zivy organizmus, vyviji se, zakrnuje a pod vlivem socialni atmosfery se meni semantika pojmu. Za tricet, nebo za padesat let se s reci deji neuveritelne promeny, postrehnutelne lepe lidmi , kteri svoje jazykove zazemi opustili a konzervovali materstinu v cizine v izolaci rodiny a pomerne malych krajanskych krouzcich. Do emigrantovy reci vnikaji volens nolens pojmy z noveho jazykoveho prostredi. Pres literarni styk s materstinou dochazi u emigrantu k jistemu ochuzovani puvodni reci o mene pouzivana slova, jez vsak nejsou zapomenuta, nybrz zasunuta do pomyslneho ( trochu zapraseneho) archivu.
Zatim ve stare vlasti zije jazyk jako ryba ve vode( i kdyz je voda jakkoliv kalna), vytvari a prebira nova slova , slovum dava nove obsahy, meni se melodie, intonace a vyslovnost. Jiny je ton reci i socialni komunikace, kdyz na priklad vul se v hovorove reci stal symbolem pratelskeho osloveni. Plebejske metamorfozy jazyka, lajdacka retorika a prohresky proti gramatice zasahly povolani a spolecenske vrstvy , pro ktere by mel byt jazyk profesnim nastrojem. (42) Je vzdy nebezpecne zevseobecnovat, ale poslechnete si pozorne tok reci a formulaci mnohych soucasnych ceskych politiku.
Po otevreni hranic na sebe narazily dva myslenkove a tudiz i dva rozdilne, navzajem se iritujici jazykove svety." V exilu se nam zastavily hodiny " lapidarne popsal rozdilny tok casu ve vlasti a v exilu spisovatel Jan Benes , v rozhovoru napsanem pro Lidove noviny ( 42).
Ota Ulc mluvi o " hodinkach, ktere se rozbily o hranicni patnik". Josef Skvorecky v satyre "Ze zivota ceske spolecnosti" s nadsazkou ironizuje divergencni jazykove proudy cestiny "upravencu" ve stretu s ceskymi obcany, poznamenanych "normalizaci".

Velky vyznam pro udrzeni ceske a slovenske kulturni identity mely ruzne krajanske spolky s nadregionalnim i regionalnim vyznamem. Vsechny kontinenty obepinala Ceskoslovenska spolecnost pro vedy a umeni, ktera se snazila podchytit vse vyznamne z kulturniho a vedeckeho zivota ceskeho a slovenskeho exilu. Velky vyznam mely tez masove telovychovne organizace jako zahranicni Sokol a Orel , ale i nepocetne skupiny jako na priklad zednarske loze, ktere take zprostredkovavaly pocit zakotveni exulantu v novem prostredi a navazovaly kontakty k hostitelskym narodum.
Vyznam a ulohu exilu vystihl spisovatel Arnost Lustig:" Exil je za urcitych okolnosti duse toho, co je doma jen telo. Exil je hlas, kdyz domov onemi".

Zkoumat onu dusi v jejich sirokych aspektech je predevsim ukolem akademickych instituci . Univerzity a jina vyzkumna strediska se zhosti tohoto ukolu nejlepe tim, ze budou zadavat exilova themata (vcetne studia protiexilovych akci komunistickeho statniho aparatu) pro diplomove, dizertacni a habilitacni prace a tim zacleni konecne exil do ceskych dejin.
Je velmi uspokojujici, ze studovnu " Libri prohibiti" navstevuji prevazne mladi lide.

11. Zaverem.

Muj esej "Uvahy emigrantovy" je poznamenan vlastni biografii a je tudiz psan z pohledu noveho domova - Spolkove republiky Nemecko. Pokousi se shrnout nektere hlavni rysy emigrantskeho zivota po druhe svetove valce bez naroku na uplnost. Mely by nasledovat zkusenosti z jinych hostitelskych zemi. Emigrace nebyla jen negaci komunisticke diktatury , ale stavala se tez jedinecnou sanci preklenovat starodavne nacionalni animozity, coz v pripade Nemecka, jako vecneho a nevymenitelneho souseda je pro cesky stat zivotne dulezite. V dobe, kdy hlas domova byl ve svete skutecne slaby, emigranti se smutkem konstatovali , ze cesky narod mizi za zeleznou oponou z povedomi Evropy. Ztracel se v mlze vice nez Polaci a Madari. Lide ceskeho puvodu ( zajiste ne vsichni ) pomahali v zahranici udrzovat kontinuitu prezence naroda v jinem svetle, nez tak mohlo cinit jeho umlcene telo. Kdyz se vsak po letech duse s telem opet setkaly, zjistily, ze se v mnohem odcizily. Poucily se, ze ve Vltave uplynulo mnoho vody a ze - receno s Herakleitem - exulantum nebylo mozno vstoupit do teze reky.

I Rynem, Labem a Dunaji proteklo za minule pul stoleti mnoho vody, s niz se menilo slozeni exulantskych generaci. Cesi i Slovaci postupne ziskavali nemecke obcanstvi a tak mizeli z cizineckych statistik. Po kolapsu komunistickeho systemu se prudce zvysil pocet Cechu a Slovaku ( jsou stale jeste vedeni spolecne ), hlasenych ve Spolkove republice. Nejpocetnejsi jsou vekove skupiny mezi 25 az 45 lety. Tito lide vsak jiz nejsou emigranti, nybrz migrujici pracovni sily, ktere pisi novou kapitolu Evropy. Tato svobodna migrace svedci o nove kvalite naseho kontinentu, jenz neni jiz rozdelen na politicke bloky, ale ktery se stmeluje na zaklade svobodneho pohybu evropskych obcanu.

Spolkovy statisticky urad ( Statistisches Bundesamt) podchytil nasledujici pocty vydelecne cinnych Cechu a Slovaku ve Spolkove republice mezi lety 1975 - 1999. ( 44)

rok 1975 1980 1985 1990 1995 1999_
pocet 7000 8000 12 000 11 000 21 000 43 000

Exil a emigrace splnily ukol, ktery byl za danych historickych podminek mozny. V soucasnosti doziva svoji roli prostrednika mezi ceskym narodnim telem a okolnim svetem a ustupuje novym generacim Evropy, jejichz poslanim je odstranovat zbyvajici balvany, stojici v ceste politickeho sjednocovani naseho kontinentu.
Myslim, ze stoji zato fenomen emigrace v cele jeho siri prozkoumat.


Venovano me zene Libusce, s diky za statecnou podporu v nesnadnych zivotnich etapach a bavorske rodine Inge a Waltra Hertricha ze Schwabachu za prijeti pod strechu , za pomoc pri prvnich krocich v neznamem terenu a za trvale pratelstvi.

Za kriticke spolecne premysleni a nejednu ideu dekuji Prof. MVDr. Ivo Kunstyrovi z Hannoveru, MUDr. Vlastimilovi Cermakovi z Wuppertalu a pani Michaele Swinkels - Novakove z Achel v Belgii.




Další články tohoto autora:
Václav Chýský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku