Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.6.2003
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Sudetští Němci - etymologie a historický, geografický a geopolitický vývoj obsahu pojmu a smyslu jeho užívání
 >MROŽOVINY: Čísla, o která jde až v první řadě
 >EKONOMIKA: Málo obchodů s dluhopisy i s korunou
 >POLITIKA: Další předčasné volby
 >ZAMYŠLENÍ: Co mají společného Albrecht z Valdštejna a naše armáda po roce.
 >HUDBA A ZVUK: Něco středověku
 >MUZIKA: Hello, Moby, kam běžíš, Moby?
 >NÁZOR: Nepodceňujme odborové bossy.
 >NÁZOR: Příspěvek k veřejným financím
 >EKOLOGIE: Skončí oceány prázdné?
 >LÉTO: Opalovat či neopalovat?
 >PENÍZE: Dluhy - cesta do pekla
 >INFO: Mimořádný provoz Rodičovské linky v den vysvědčení
 >MÉDIA: Jaká by mohla být Česká televize
 >POLITIKA: Už dost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
25.6. MROŽOVINY: Čísla, o která jde až v první řadě
František Novotný

Byť pondělní protest Českomoravské konfederace odborových svazů skončil stejně chabě jako předchozí demonstrace Asociace samostatných odborů, když před Strakovkou manifestovalo méně než tři tisíce lidí, odborářští bossové nepřestávají vyhrožovat, že kvůli reformě veřejných financí vládě ještě pěkně zatopí.

Na nutnosti omezit deficit státního rozpočtu se shodují všichni, nicméně každý chce, i když to naplno neřekne, aby reforma postihla ty druhé. Proto odboráři požadují, aby nárůst platů státních zaměstnanců nebyl stopnut a náklady uhradilo vyšší zdanění živnostníků, nu a ti by zase chtěli, jako všichni podnikatelé, aby byly zkráceny dávky sociálního a zdravotního pojištění, které platí za své zaměstnance.
V rétorice, jež v těchto dnech hřmí kolem nás, je pak těžko se vyznat, natož když člověk není ekonom. K nejasnosti, kdo státní kasu plní a kdo se naopak na státním rozpočtu veze, přispívá i skutečnost, že státní rozpočet se svými kapitolami s desítkami a stovkami miliard je pro obyčejného smrtelníka cosi abstraktního, o čemž se ve Sněmovně hádá pár poslanců, obvykle ministr financí a jeho opoziční stín, zatímco většina zákonodárců pospává.
Proč tomu tak je, odhaluje jeden ze zákonů profesora Parkinsona. Pokud se v nějakém orgánu projednává třeba stavba veřejného záchodku za 50 tisíc, jsou jeho členové schopni se hádat hodiny a hodiny o každou korunu, pokud je ale na programu miliardová investice, schválí se obvykle za 10 minut. Co se týče finančních jednání Sněmovny, česká média o nich referují zcela v parkinsonském duchu. Kupříkladu parlamentním tahanicím kolem Havlova důchodu v hodnotě necelého milionu (ročně) noviny věnovaly větší plochu a po delší dobu než jednotlivým kolům podzimnímu projednávání letošního státního rozpočtu, kde šlo o téměř 800 miliard!

Ruku na srdce - kdo z nás, byť jen rámcově, zná výdaje jednotlivých státních institucí? Kdo z nás se byť jen na 10 minut zamyslel nad výší a hlavně poměrem jednotlivých položek, aby zjistil, že některá tradovaná "lidová moudra" - např. když zrušíme Senát, bude vymalováno - patří do říše bajek? Kdo z nás má alespoň elementární přehled o tom, kolik nás stojí státní aparát, kolik školství a kolik důchody? A přitom stačí jenom kliknout na www.mfcr.cz/static/Zakony/PrilohySR03.

Kdo si tam pak klikne, zjistí, že ten neustále otloukaný Senát stojí daňové poplatníky 580 milionů, což je 0,07 % státního rozpočtu. Pokud připočteme Sněmovnu, Kancelář prezidenta a Úřad české vlády, dá se lehce spočítat, že demokracie a vládní aparát nás přijde na necelé 2,5 miliardy, což jsou 3 % rozpočtu.
Podívejme se na ministerstva. Zamini utratí 4,6 miliardy, vojáci 52 miliard, finance přes 14 miliard (z čehož vyplývá, že česká finanční správa pracuje s účinností 98,2 %), Grossovo vnitro 43,5 miliard, životní prostředí 4,1 miliardy, místní rozvoj 4,6 miliardy, průmysl a obchod 10,2 miliardy, doprava a spoje 9,2 miliardy, zemědělství 14,4 miliardy, školství více než 90 miliard, kultura 6,1 miliardy, zdravotnictví 10 miliard a spravedlnost 16,7 miliard. Jak je vidět, na školství jde téměř 2x tolik než na armádu a 9x více než do zdravotnictví. A když si člověk uvědomí, že z "výrobní"sféry spolkne nejvíce zemědělství, 2,5x více než kultura, neubrání se pocitu, že nejlépe umí natahovat ruku zemědělci.
Na umořování státního dluhu jde 23 miliard, na státní finanční operace 29,7 miliardy a ve všeobecné pokladní správě se skrývá pro různé a nečekané výdaje 168 miliard (z tohoto účtu je např. hrazen státní příspěvek k tzv. "stavebnímu spoření" ve výši 12,7 miliardy).

To všechno jsou ale prkotiny proti kapitole, kterou jsem záměrně přeskočil, abych si ji ponechal na konec. Možná si už některý čtenář povšiml, že ve výčtu chybí ministerstvo práce a sociálních věcí, v jehož čele stojí exodborář Škromach. Kapitola tohoto ministerstva pak tvoří vůbec tu největší položku státního rozpočtu, když dosahuje výše 277,6 miliardy!, tedy 34,9 % z toho všeho, co stát na daních vybere.
Jestliže si člověk z PrilohySR03 klikne na Priloha4/Kap313.htm, objeví se mu strukturální tabulka výdajů Škromachova ministerstva. Z ní vyplývá, že lví podíl nákladů ministerstva práce a sociálních věcí tvoří důchody - 220 miliard. Takže kdybychom zrušili nejen Senát, ale i Sněmovnu, mohli bychom z "ušetřených" peněz zaplatit jenom 0,6 % důchodů. Pokud vztáhneme důchody na celý státní rozpočet, zatěžují jej celými 27,7 %, tedy tvoří více než čtvrtinu všech státních výdajů. Tato neradostná bilance se kvůli nevýhodnému demografickému vývoji bude neustále zhoršovat a zde je jádro finančních problémů České republiky, toto jsou ta čísla, která přinutila Špidlův kabinet, přestože je z většiny sociálně demokratický, přistoupit k reformě veřejných financí a k důchodové reformě, která má navazovat.
O tom, jak je bláhové si myslet, že za finanční krizi může rozbujelá státní správa, což je opět "evergrýn" hospodských kritiků, svědčí údaj o platech zaměstnanců státní správy, který dosahuje výše 2,8 miliardy, což je 0,35 % státního rozpočtu a pouze 1,2 % sumy vyplacené na důchodech. Sociální dávky činí také docela slušnou sumičku - 36 miliard. Takže i kdyby Česko neprohrálo arbitráž s CME kvůli televizi Nova, stačily by "zachráněné" peníze pro méně než třetinu nezaměstnaných, ale, na druhou stranu, by pokryly všechny výdaje ministerstva zdravotnictví.
Z hlavy tabulky pod názvem "Souhrnné ukazatele" vyplývá, že stát na sociálním pojištění a na příspěvcích na státní politiku zaměstnanosti vybere 266,7 miliardy, takže v tomto roce se již musí na činnost ministerstva práce a sociálních věcí z jiných dávek doplácet 11 miliard. V případě důchodového pojištění pak činí záporná diference téměř 15 miliard (vybrané důchodové pojištění 205,2 miliardy oproti vyplaceným důchodům ve výši 220 miliard). Na pasivní a aktivní politiku zaměstnanosti vydá Škromachovo ministerstvo 10 miliard a nestátním subjektům poskytujícím sociální služby zaplatí 1,2 miliardy.

Kromě reformy veřejných financí schválila vláda v pondělí i další úspory ve výši 20 miliard, nicméně kvůli ožehavosti tématu a hrozbě některých ministrů, že podají demisi, bylo rozhodnutí, kterých konkrétních ministerstev se budou škrty týkat, odsunuto a ministr Sobotka odklad omluvil prohlášením, že ještě nebylo rozhodnuto o vládních prioritách. Jak je vidět z výše citovaných údajů (a ještě lépe z tabulek jednotlivých rozpočtových kapitol), není to tak jednoduché, jak nám připadá od hospodského stolu. Ostatně čtenáři si to mohou zkusit - vyjádřit se v komentářích, kde by škrtali oni.

Psáno v Praze 24. 6. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku