Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.7.2003
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >VĚDOHLED: Láčkovci to umějí! A co člověk?
 >GLOSA: Je chodec ohroženým druhem i na chodníku?
 >VÝSTAVA: Žena, žena a žena
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Chotěboř 2003 - Subjektivní zpráva z literární věže
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O francouzských a českých silnicích
 >PSÍ PŘÍHODY: Kolínka pro Barta
 > LEX SPECIALIS DOSTALIS: Právo
 >HUDBA A ZVUK: Hudební komunikace s novorozenci
 >SVĚT: Američtí multimilionáři
 >REAKCE: Olympiáda v Praze? Hahaha!
 >POSTŘEH: O focení za druhé
 >PENÍZE: Bezcitné lidské bestie?
 >ZAMYŠLENÍ: Poslanecká imunita - přežitek komunismu či výdobytek současných demokratů?
 >TÉMA: Reforma veřejných financí - cesta kupředu nebo trest za podnikání?
 >DOZNÍVÁNÍ: Od článku v Neviditelném Psu až k ústavní stížnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
8.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Chotěboř 2003 - Subjektivní zpráva z literární věže
Jan Kovanic

Literární Vysočina

Minulej víkend jsem strávil na Parconu/Avalconu v Chotěboři. No, víkend a no, na Parconu! Ve skutečnosti jsem se v pátek večer a převážnou část soboty vyskytoval v ZUŠce na náměstí TGM, kde probíhal Literární festival Vysočina . Šlo zde hlavně o setkání lidí, kteří píšou, tisknou a organizují literatutu zejména v regionech.

Po oba dva dny projížděla kolem vystavených obrazů Mistra Rotrekla Tramvaj načerno. Na uvedeném odkazu se můžete pokochat literaturou - a dokonce i veršema. Zaujaly mne (natolik, že jsem si je koupil) třeba ty brněnského barda Petra Moučky, které si sám vydává a sám prodává v "ekonomickém samizdatu" - osmerkové sešítky po dvacetikačce. (Pokud budete courat letos po jihomoravských sklípcích, třeba tam někde Mistra potkáte a budete si je moci koupit taky.)
Své písničky tu hrál i kantor z Vysočiny Pavel Lutner, ale nejlepší bylo, když improvizoval kytarový doprovod a zpěv básní Milana Sochora. Ty se, představte si, rýmovaly. Ó, jak se to recenzentům nelíbilo! Ale nám jo.
Povídky hybatelky Tramvaje načerno Zory Šimůnkové najdete i na stránce amatérského literárního umění zvané Písmák.
S vtípky Jana Kučery, jste se mohli v minulosti setkat i na Psu, teď je z něj však básník Albireo.
Fotografický doprovod literární tramvaje tvořily koláže Pavla Švarce.

Pak jsem si taky koupil jedno číslo časopisu pro současnou poezii Psí víno. Psí vinař se jmenuje Jaroslav Kovanda, dlí ve Zlíně, uveřejňuje i povídky a - prý - je dokonce i platí! Zatímco básně by se snad ani platit neměly - protože složenka vyjde pomalu dráž, než odeslaná suma... Nicméně, chcete-li být tištěni, můžete to v tom psi.vino@volny.cz zkusit. Zkoušejí to tam i Rusové, celí šťastní, že se někde v Evropě tisknou ještě stichy - a velebí "Sobáčnoje vinó"... Je pěkně graficky vypravené, každé číslo má komplet na starosti jeden výtvarník.

Pěkné byly i záletné povídky Martiny Bittnarové, která se podílí na stránce města Neratovice. Zde najdete jak Poezii, tak Prózu - (jenom se do seznamu odkazů mezi ně vklínila "Povodeň"...) Na této stránce právě hledají nové autory.

Zakoupil jsem i knížku povídek Souhvězdí lásky od místní rodačky (z blízké Malče) paní Marty Urbanové. Dlouhá léta pracovala na "vejboru", takže má místní lidi přečtené. A popsané. I tu svou kolegyni, která byla expertem na nezdaněné psy. Chotěboř má asi 10.000 obyvatel, čili i dost psů. Ale Emilka, když nějakého psa viděla, hned věděla, že je nezdaněný. Hádala se s plátci/neplátci poplatků: "Vy máte psa. Já ho slyším!" Odpověď zněla: "Psa nemám, štěkám sám." Dokonce ji ti psi i psali! Jeden mopslík: "Když jsem s novou daní seznámil pána, trefil ho šlak." Už se ani na televizi dívat nemohla. Vidí Mackie Messera - a vedle něho je nezdaněný pes! Víc knížek paní spisovatelka a básnířka sepsala, ale prohlédnout a koupit si je můžete asi jen v Chotěboři. (Btw: Chotěbořské internetové noviny jsou též psí noviny. Roznáší je - a prý taky píše - bobtail Harry. Chotěboř - město psích spisovatelů!)

Jak možná patrno, autoři z Neratovic, ze Zlína, z Brna, z Chotěboře se sešli a četli si. A protože současně tvořili i většinu diváctva, neodcházeli, ale hezky čekali, až na ně přijde řada, a pak zase slušně vyslechli kolegu. V sobotu jsme to vydrželi dvě a půl hodiny. Bylo to moc pěkný, užíval jsem si té lázně - ale to je jistě subjektivní pocit, protože jsem tu také četl svá "Slova, která jsou slyšet"...

Takže Prahu zastupoval liberecký rodák Šaman z Neviditelného psa. (Zapadl jsem :) Prahu též zastupoval předseda Obce spisovatelů Ivan Binar, který ale jen diskutoval - a strašně se divil, že mladí autoři, byť ověnčení literárními cenami, cítí přehradu u místních odnoží Svazu, pardon, Obce - neboť zasloužilí spisovatelé nesnesou konkurenci. "Máte u mne dveře otevřené," pravil pan Binar, který se kormidla Obce chopil vloni na podzim. "Stačí jen zaťukat." Asi bude u něj, v pražské Železné ulici číslo 18, brzo nával.

V sobotu před šestou večer jsem zamířil konečně do sokolovny na hlavní náměstí Parconu. Literáti byli fajn. Ale, jaksi, byli jsme tak trochu ve své věži ze slonoviny - v několika různých věžích. Vždyť naši posluchači byli zase většinou - kolegové spisovatelé. Když jsem přicházel do toho "gheta" fandomu, jaksi jsem pookřál, vida na ulici zbrojnoše v brnění, trekkies v jejich uniformách, starwarsáky se světelnými... tyčemi a Xeny v sexy tričkách. Říkal jsem si:

Konečně zasejc mezi normálníma lidma!*

Psáno v Praze dne 6. července 2003

(Příště by měla být Subjektivní zpráva z fandomu. Kdo se chce dozvědět objektivní informace o skutečném Parconu, měl by spíš zavítat na Sarden.)

* - Tvůrčí spisovatelé se jistě neurazí. To je jen povzdech nad bafuňářským požadavkem na vládu "1 % rozpočtu pro gultůru" a "gultůra muší mít vážnost"...


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku