Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.7.2003
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >VĚDOHLED: Láčkovci to umějí! A co člověk?
 >GLOSA: Je chodec ohroženým druhem i na chodníku?
 >VÝSTAVA: Žena, žena a žena
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Chotěboř 2003 - Subjektivní zpráva z literární věže
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O francouzských a českých silnicích
 >PSÍ PŘÍHODY: Kolínka pro Barta
 > LEX SPECIALIS DOSTALIS: Právo
 >HUDBA A ZVUK: Hudební komunikace s novorozenci
 >SVĚT: Američtí multimilionáři
 >REAKCE: Olympiáda v Praze? Hahaha!
 >POSTŘEH: O focení za druhé
 >PENÍZE: Bezcitné lidské bestie?
 >ZAMYŠLENÍ: Poslanecká imunita - přežitek komunismu či výdobytek současných demokratů?
 >TÉMA: Reforma veřejných financí - cesta kupředu nebo trest za podnikání?
 >DOZNÍVÁNÍ: Od článku v Neviditelném Psu až k ústavní stížnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
8.7. HUDBA A ZVUK: Hudební komunikace s novorozenci
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 308

Úterý 8.7..2003

Forbína

Forbína jděte se podívat – přípodoteky Boni pueri v Itálii; Jana Boušková v Paříži a Německu; vyšlo 4. číslo His Voice – recenze Jiří Antonín Benda Der Dorfjahrmarkt (H. J. Rotzsch, Renata Krahmer, Renate Hoff etc. zpěv, Pražský filharmonický sbor J.Veselka, Pražský komorní orchestr Hans von Benda) – ftipy – Hudební komunikace s novorozenci……Marek Franěk


Forbína

Je k nevíře, co kulturních podniků všelikého druhu se v Praze na léto nachystalo, i ten FOK hrál na Staroměstském náměstí. Rád bych viděl návštěvnost a vůbec úroveň. Jenže už nemohu, takže apeluji na vás, co můžete- zkuste se tu a tam na něco podívat. Jestli se nepletu je taková relativní (nebo i absolutní?) hustota kultury v létě jevem snad jenom pražským a to ještě výjimečným.


Přípodoteky

Boni pueri do Itálie – jedou na týdenní koncertní cestu . Na pořadu je, na přání pořadatelů, čistě duchovní hudba. S italským orchestrem provedou Faurého Requiem a budou hosty festivalu Giuseppe Zeliolliho.

 

 

 

 Jana Boušková v Paříži. Naše nejúspěšnější harfistka Jana Boušková během své nedávné série koncertů po Evropě absolvovala i svůj první sólový recitál v renomovaném Théâtre du Châtelet v Paříži. Následně vystoupila na prestižním festivalu Spannungen v Německu, kam byla pozvána vedle řady dalších významných osobností světové klasické hudby. Na společných festivalových koncertech předvedli své umění společně s Janou Bouškovou mimo jiné Gustav Rivinius (violoncello), Christian Tetzlaff (housle), Sharon Kam (klarinet) či vítězka Pražského jara Andrea Lieberknecht (flétna). Všechny koncerty, včetně šesti na kterých se podílela Jana Boušková, byly nahrávány společností EMI. O velkém úspěchu jediné české umělkyně na tomto evropském festivalu svědčí kladné kritiky německých periodik i nadšený ohlas publika na repertoár vybraných skladeb Ravela, Martina, Saint-Saënse a dalších.  

 

 

His Voice vyšel letos počtvrté – jak tu je zvykem přináší řadu docela zajímavých článků i recenzí s hudebníky a o hudbě obecně neznámé a hlavně zájemcům (včetně mne) těžko dostupné. Možná by neměli spoléhat na distribuci obecně a ujmout se toho v rozumné míře sami. Takže tu je hlavně rozmluva s filosofem, tedy ne-muzikantem o moderní hudbě. Článek se jmenuje Moderní hudba je nepochybně možná a zpovídán je filosof Miroslav Petříček docent filosofie na FFKU , překladatel a autor několika knih. Je to rozmluva dost těžká, vyžadující znalost i soustřední, nicméně pro muzikanta – podle mne – ne až tak významná. Přece jen to jsou dva obory – a ovšem záleží i na tom, jak je filosof s hudbou sbratřen.O terminologii a nějaké ty nepřesnosti nejde, to je u mezioborového povídání vždycky. To, že se občas hudba jaksi obrozuje či očišťuje návratem ke svým původním kořenům a že tak činí se zvláštní sveřepostí víme dávno. Ovšem diškurs je mnohem bohatší – nechť si tedy čtenář udělá svůj názor, mně se to celé zdálo trochu – přes prokazatelnou šíři znalostí kulturního dění dnešní doby povrchní.


recenze

Jiří Antonín Benda Der Dorfjahrmarkt

H. J. Rotzsch, Renata Krahmer, Renate Hoff etc. zpěv, Pražský filharmonický sbor J. Veselka, Pražský komorní orchestr Hans von Benda

CD Supraphon SU 3737.

Komická opera o jednom dějství,která měla premiéru v roce 1775 v Gotě. Děj (originál německy, zpíváno v originále) se odehrává v jakési vesnici blízko Lipska. Je to vcelku jednoduchá zápletka: na jarmarku je plno lidí, i zámecký pán a také pár snoubenců, dívka upoutá zámeckého pána, který se vyptává jak se jíž žije. Ta se mu svěřuje se svými starostmi a mezi jiným i o tom, že poněkud zhýralý bratranec zámeckého pána, se ji snaží získat a jejího snoubence dát naverbovat. Vše ovšem dopadne, jak se na komickou operu sluší, zámecký pán potrestá bratrance a jeho pomocníka. Je to archívní snímek z roku 1968 jadrného zvuku (Burda), průzračný a čistý. Hudebně je povětšinou nadprůměrný, až na některá koloraturní místa v  zpěvních partech, která kdysi bývala zvládána běžně, dnes však přece jen působí potíže. Ale hlasy to jsou výborné.



ftip

Partitura – kompletní vydání často provozované hudební skladby. Její nejnovější

edice bývá okázale ignorována jak dirigenty, tak i komorními soubory. Kapesní vydání slouží ukojení pocitu vlastní důležitosti dosti početné skupiny posluchačů, kteří ji nosí na koncerty.

Pentatonická hudba – p. melodii poznáte už tím, že ji lze zahrát na dudy, pentatonická hudba sama o sobě sice nemečí, ale jen jaksi divně neladí.


Hudební komunikace s novorozenci

Marek Franěk

Rodiče na své novorozené děti nejen mluví, ale také jim zpívají. Ukázalo se, že tento zpěv vykazuje velmi specifické hudební rysy a je navíc z hlediska vývoje dítěte dosti důležitý.

 

Nejčastější hudební forma, s kterou přijdou novorozenci do styku, je ukolébavka. Je zajímavé, že ukolébavka je vždy velmi snadno odlišitelná od jiných druhů hudby. Ukolébavky různých kultur, včetně těch, které jsou si značně geograficky vzdáleny, se vyznačují velmi podobnými hudebně-strukturními rysy. Při výzkumech, kdy byly srovnávány ukolébavky z Afriky, Asie, Evropy a Severní Ameriky (severoamerických Indiánů),se ukázalo, že posluchači snadno odliší ukolébavku zcela neznámé hudební kultury od jiných forem hudby, které tato kultura používá. Řečová složka není pro rozpoznání ukolébavky podstatná, posluchači bez problémů určí ukolébavku i tehdy, když je zbavena textu a místo zpěvu zahrána na elektronický hudební nástroj. Charakteristickým rysem tohoto hudebního žánru je hudební jednoduchost a časté opakování melodických frází. Ukolébavky všech kultur se kromě toho ještě vyznačují sestupnou melodickou linkou (převládají sestupné intervaly), jsou v pomalém tempu a obsahují časté repetice (Unyk a kol.,1992).

 

Přestože pro rozpoznání ukolébavky není podstatná její řečová složka, existuje specifický ”interpretační” způsob, v různých kulturách značně podobný, který dospělí užívají při zpěvu dětem. Tímto způsobem nezpívají jen matky, ale i otcové, a případně i sourozenci. Hudební komunikace s dítětem souvisí přirozeně i s řečovou komunikací - stejně tak, jako typický způsob zpěvu, existuje určitý specifický způsob řeči, jakým mluvíme k malému dítěti ve srovnání s komunikací s dospělým člověkem. Tento styl zpěvu se vyznačuje intonací ve vyšší tónové poloze, pomalejším tempem a odlišnou barvou hlasu. Akustické analýzy zpěvu ukolébavky ukazují, že kolísá základní frekvence tónů a jejich intenzita, což je možné popsat jako ”rozechvělý hlas”. Všechny tyto projevy odpovídají zvýšenému emocionálnímu výrazu. Vyšší tónová poloha je spojena s představou štěstí, něžností i se zvýšeným emocionálním vzrušením. Emocionálnímu vzrušení odpovídá i kolísání frekvence tónů a intenzity zvuku. Pomalé tempo odráží klid a pozitivní emoce.

 

Masataka (1999) prováděl v Japonsku výzkum, při kterém zjišťoval, zda novorozenci ve stáří dvou dnů rozpoznají popsaný specifický způsob zpěvu a zda jej budou preferovat před písní zpívanou jiným stylem. Vybral takové děti, jejich rodiče byli od narození hluší a komunikovali spolu pouze znakovou řečí. Děti tedy neměly posluchačskou zkušenost s lidským hlasem či zpěvem, jak před narozením, tak po narození. Experimentátor ukázal dětem určitý vizuální objekt. Když k němu dítě otočilo hlavu, z reproduktoru stojícího v blízkosti tohoto objektu se ozvala píseň. V experimentu byly použity dvě verze zpěvu písně - první taková, která byla zpívána ”dětským” způsobem a druhá zpívaná tak, jako by byla určena dospělým. Experimentátor pak měřil, jak dlouho se děti dívaly na vizuální podnět, když byl doprovázen ”dětským” nebo ”dospělým” způsobem zpěvu z reproduktoru.

 

Ukázalo se, že novorozenci jednoznačně preferovali ”dětský” způsob interpretace písně.Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že novorozenci již mají vlastně určité hudební preference a zároveň, že dovedou rozpoznat velmi jemné rozdíly v interpretací určité písně, přestože neměly žádnou prenatální ani postnatální hudební zkušenost.

 

Zdá se, že ”dětský” způsob hudební interpretace se objevuje u matek zcela spontánně při přítomnosti dítěte. Trainor (1996) přehrával novorozencům dvě nahrávky písně zpívané ženským hlasem. První verze byla pořízena v okamžiku, kdy matka zpívala svému dítěti, zatímco druhá byla nahrána za situace, kdy totožná osoba zpívala píseň během nepřítomnosti dítěte. Novorozenci preferovali první verzi písně. Je zajímavé, že podobný experiment, kde byla využita nahrávka mužského hlasu pořízená za totožných podmínek, nevyvolal žádný rozdíl v reakci novorozenců.

 

Zpěv rodičů dítěti je jedna z nejzákladnějších forem hudby a rovněž i mezilidské komunikace. Pokud rodiče v technicky vyspělých společnostech namísto této činnosti dětem pouštějí reprodukovanou hudbu, seznamují je sice s podněty, které mohou být užitečné pro získávání jejich hudební zkušenosti či vytváření zájmu o hudbu, ale zbavují je toho, co může přinést bezprostřední hudební komunikace a interakce s dítětem. Raná sociální interakce s dospělými – časté mluvení na dítě, zpěv, různé hudebně-rytmicko-pohybové hry – nejen usnadňuje a urychlují začátek mluvení, ale také pozitivně působí na rozvoj perceptuálních a kognitivních dovedností včetně hudební (Papoušek a Papoušek,1987). Pomocí hudební interakce se navíc prohlubují vztahy mezi dětmi a dospělými a dítě se rovněž učí, že hudba je přirozená forma emocionálního výrazu i mezilidské komunikace.

 

 

Literatura

Masataka, N., (1999), Preference for infant-directed singing in 2-day-old hearing infants of deaf parents. Developmental Psychology, 35, 1001-1005

Papoušek, H. a Papoušek, M. (1987). Early ontogeny of human social interaction: its biological roots and social dimensions. In M. Von Cranach, K. Foppa, W. Lepenies a D. Ploog (ed.), Human Ethology, 456-478. London, Cambridge University Press.

Trainor, L.J. (1996). Infant preferences for infant-directed versus non-infant-directed play song and lullabilies. Infant Behavior and Development, 19, 83-92.

Trehub, S. E., Unyk, A. M., Kamenetsky, S.B., Hill, D.S., Trainor, L. J., Henderson, J. L.a Saraza M. (1997). Mothers’ and fathers’ singing to infants. Developmental Psychology,

33, 500-507.

Unyk, A. M., Trehub, S. E., Trainor, L. J. a Schellenberg, E. G. (1992). Lullabies and simplicity: A cross-cultural perspective. Psychology of Music, 20, 1, 15-28.


Lubomír Fendrych





Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku