Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.7.2003
Svátek má Magdaléna




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Potvrdí trhy Greenspanův optimismus?
 >POLITIKA: Strategie přežití
 >ARCHITEKTURA: O jedné letenské zajímavosti
 >APOLLO 11: Reminiscence z mládí
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobytek v Průhonickém parku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten pes špatně slyší, zato houbeles vidí
 >HUDBA A ZVUK: Klavíristů není nikdy dost
 >GLOSA: Hrátky kolem Ústavního soudu.
 >POLITIKA: Finta s DPH
 >HUDBA: Barkaroly a krepdešín
 >NÁZOR: Špidlův smrtící koktejl
 >NÁZOR: Domácí škola opět v ohrožení
 >PENÍZE: S čím jdou banky na klienty
 >CHTIP: Varování před medvědy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
22.7. HUDBA A ZVUK: Klavíristů není nikdy dost
Lubomír Fendrych

Hudba a zvuk 310

Úterý 22.7.2003 Forbína zpěvem k politice - přípodoteky Boni pueri rozbouřili v Itálii politické vášně; Rusalka v Londýně - recenze Sylvie Bodorová Terezin Ghetto Requiem for baritone and string quartet, Concierto de Estio for quitar and string qurtet; Ronald Stevenson String Quartet "Voices Vagabnundae"(Cliffe, Siewers, Martinů kvartet) - ftipy - Klavíristů není nikdy dost, když mají co říci…s Adamem Skoumalem
Forbína
Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti a také k politice - Boni pueri k tomu přišli jako slepý k

houslím. Však si přečtěte v přípodotecích - co se taky může stát.Ostatně tohle byl dejme tomu renonc, ale byly v historii situace….o tom ale jindy. Kupodivu bude řeč i o opeře.


Přípodoteky
Vystoupení BONI PUERI rozbouřilo v Itálii politické vášně.

Velkolepou slavnostní mší v neděli 13. července za účasti biskupa skončil pětidenní Festival Corale Europeo v severoitalském Leccu. Český chlapecký sbor Boni pueri, jenž byl letos čestným hostem tohoto festivalu, se zde představil v Requiem Gabriela Faurého ve slavné basilice S. Maria Maggiore v Bergamu a v bazilice S. Nicolo v Leccu za řízení PierAngela Pelucchiho. V krásných prostorách kostela S. Lorenzo v Mandello del Lario posléze vystoupil v sólovém duchovním programu. Úplnou senzaci mezi temperamentními Italy však způsobila píseň "Bella, ciao!", kterou na výslovné přání pořadatelů festivalu sbor nastudoval a provedl v rámci open air koncertu na Plaza Garibaldi v Leccu. Z milostného textu se totiž "vyklubala" levicová revoluční píseň z roku 1945. Její provedení vzbudilo mezi Italy naprosté nadšení, zapříčinilo však pravou italskou roztržku mezi pořadatelem festivalu a pravicově smýšlející radnicí. Doufejme jen, že hlavy nebudou padat ani na jedné, ani na druhé straně.

Rusalka měla premiéru v Anglii v Královské opeře Covent Garden. V koncertním provedení a česky, Kněžnu zpívala Eva Urbanová, řídil sir Charles Mackerras. Myslím, že bylo jen dobře, že to bylo koncertní provedení, nejsem přítelem obzvláštňování klasických oper subjektivistickými,ba i narcistními projevy režisérů a výtvarníků toužících se zviditelnit. Tahle to nejspíš byl opravdu Dvořák.


recenze

>Sylvie Bodorová Terezin Ghetto Requiem for baritone and string quartet, Concierto de Estio for quitar and string qurtet; Ronald Stevenson String Quartet Voices Vagabnundae

N. Cliffe zpěv, Maria Isabel Sievers quitar, Martinů quartet

CD ArcoDiva UP 0052

Terezin Ghetto Requiem je součástí skladeb věnovaných holocaustu (ta vrcholí oratoriem Juda Makabejský), užívá židovských prvků: je to a ani nemůže nebýt velice emocionální skladba. Concierto di Estio - je věčný zápas a zároveň symbióza přírody a lidí. Autorka se tu představuje jako člověk schopný svou hudbou navodit velké emoce - jev mezi našimi skladateli řekl bych skoro výjimečný.

Voices vagabundae R. Stevensona jsou přesně tím, co hlásá jejich název. Snahou vyjádřit nezávislost, touhu po volnosti jako základní, kategorický a aktuální lidský požadavek. Myslím ale, že i když není užito nějaké avantgardní skladebné techniky, která by odrazovala, nebo byla v rozporu s "programem", přece jen postrádá oné "Bodorovské" bezprostřednosti a tím trochu na přesvědčivosti. Zvukově všechny nahrávky dobré, ba lepší než dobré. Doporučuji hloubavějším povahám - je to však hudba přístupná obecně.


Ftipy Provedení - je to, co skladatelé dělají s melodií, když potřebují - kvůli honorářům ovšem - zvýšit minutáž. Jde to při troše obratnosti až neuvěřitelně hladce. Horní mezí ovšem je trpělivost posluchačů.

Prstoklad - božstvo povýtce pedagogické, povýšené nad všechny aspekty jiné. U instrumentů strunných, kde o kvalitě tónu prsty spolurozhodují, je žádoucí, aby hráči víc než důchodového věku dostali revma zavčas.

Recitativ - východisko z nouze, které znamená, že skladatel podlehl libretistovi popřípadě jiným tlakům a vycpal dodatečně svou operu spoustou zbytečného textu.


Klavíristů není nikdy dost, když mají co říci
s Adamem Skoumalem
Zaujaly mne nahrávky s poněkud neobvyklým obsahem. Však jsem o nich psal. O klavíristovi vím jen, že není tradiční ani výběrem repertoáru, ani jeho pojetím a podáním a taky vím, že je mocen nejen klavíru, ale i slova, což se projevilo v bookletu,

takže se ptám Je ten výběr až tak promyšlený, nebo spíš jde o to,co se nejlépe zdařilo? Nebo že by firma?

Rachmaninovův 3.koncert hraji už delší dobu, a pokud vím, tak na CD se ještě u nás s českým interpretem tento koncert neobjevil. Také si myslím, že na tomto koncertu pianista může ukázat všechno, co v něm je - jak po technické stránce, tak po výrazové. Zbyla otázka, kterým koncertem CD doplnit, a nakonec jsme dali přednost neobvyklé kombinaci s Bachem, v úpravě od Busoniho - současníka Rachmaninova. Tuto kombinaci jsem doplnil další úpravou sólového Bacha, tentokrát v úpravě Rachmaninova.

Bach - ten jistě rád s hudbou zacházel po svém - se svou i cizí, takže to teď "musí dovolit" i jiným, dokonce v době, která preferuje originalitu.Vy se nejspíš domníváte, že by to mohlo být podle jeho gusta a že se někde na obláčku docela baví.....

Bach byl známý tím, že často upravoval nejenom díla cizí, ale i svá vlastní. Dokonce jeho koncert d moll, který je na mém CD, je už úpravou jeho staršího houslového koncertu. Proto si myslím, že by Bach nebyl proti jakékoliv transkripci a spíš by ho zajímala její kvalita.Busoni, slavný italský virtuóz byl fanatickým propagátorem Bachovy hudby a jeho slavný přepis Bachovy Ciaccony má své pevné místo v klavírní literatuře. Koncert d moll v jeho úpravě je málo hraný zřejmě proto, že se zde pokusil změnit charakter barokního stylu a přiblížit jej poněkud romantickému pojetí. Především se chtěl vyhnut dobové praxi continua a vypouští klavírní part tam, kde sólový instrument hraje unisono s orchestrem, Jinde vytváří jakýsi protihlas…jaký zločin volají jedno a přec si myslím, že by Bach, kdyby znal možnosti dnešního klavíru, postupoval stejně. Jen kdyby žil o sto let déle……

Rachmaninov - jste ten typ? Mám dojem, že trochu ano, jen ten Busoni mne mýlí. Ten se Vám hrál jak? Stylově odlišený byl, to ano a velice zřetelně.

Rachmaninova velmi obdivuji, zvláště tu jeho tvrdohlavost, se kterou psal díla v romantickém stylu, díla, kde harmonie a melodie pořád hrají důležitou roli. Navíc byl skvělým klavíristou a dirigentem… takových osobností se v hudební historii moc nenajde.

Jak stavíte repertoár?Vím, že tu jsou požadavky pořadatelů pořád na totéž.....

Snažím se vždy zařadit aspoň jednu "moji" skladbu, aby to nebylo pořád, jak říkáte, "totéž".

Jak zvládáte ten kolotoč: koncerty, cesty, cvičení, eventuálně nahrávání - toto je Vaše první CD? Nejspíš ne…

Není to mé první CD, ještě jsem nahrál před asi 7 lety CD se skladbami Schumanna, pro firmu Matouš, a několik CD s komorní hudbou (Janáček, Dvořák, Rejcha, Smetana).

Lze dnes vůbec plánovat další?

Mám samozřejmě plány do budoucna, ale nechci je prozrazovat.

Lubomír Fendrych





Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku