Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.7.2003
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Nekriminalizovat interrupce
 >POLITIKA: Vládní koalice: normální je lhát
 >SVĚT: Instruktáž o kanibalismu
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Se Zhoufem na výletě
 > PSÍ PŘÍHODY: Zrodil se nový rituál?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co odešlo k nožům
 >HUDBA A ZVUK: Pražská mobilní zvonohra
 >PRAHA: Starostenská zlovůle
 >PRAHA: Anonymní galerie v tunelu
 >EKONOMIKA: Trhy čekají na impuls
 >GLOSA: Kdo se nestará
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Epidemie stavebního spoření
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Hudba a zvuk  
 
29.7. HUDBA A ZVUK: Pražská mobilní zvonohra
Lubomír Fendrych

HUDBA A ZVUK: Pražská mobilní zvonohra Forbína Kterak propagovat v zahraničí českou zvonohru bez ztráty květinky - přípodoteky Iva Bittová v opeře, světová premiéra opery Don Juan in Prague - recenze Dvořák Symfonie č. 6, Můj domov, Husitská ouvertura, Karneval (Česká filharmonie Karel Ančerl). - ftipy - Pražská mobilní zvonohra, roztrpčený rozhovor s jejím hráčem Radkem Rejškem

Hudba a zvuk 311

Úterý 29.7.2003 Forbína Kterak propagovat v zahraničí českou zvonohru bez ztráty květinky - přípodoteky Iva Bittová v opeře, světová premiéra opery Don Juan in Prague - recenze Dvořák Symfonie č. 6, Můj domov, Husitská ouvertura, Karneval (Česká filharmonie Karel Ančerl). - ftipy - Pražská mobilní zvonohra, roztrpčený rozhovor s jejím hráčem Radkem Rejškem
Forbína
Toto je hudební časopis, kterého zajímají nové možnosti, jež hudbě dává impozantní shromáždění zvonů, eventuálně i co tomu uplatnění brání. Viztež dnešní rozhovor. Do nehudebního zákulisí však hloub vstupovat nebude. Samozřejmě, že slyšena musí být - pokud o to stojí - i druhá strana - ta nehudební. Ale myslím, že především tam, kde se to patří - v politickém denním tisku. Docela rád ovšem uveřejním výsledek eventuálního dialogu i zde.


Přípodoteky
>IVA BITTOVÁ v opeřeV těchto dnech se na americké univerzitě Bard College (www.bard.edu), stát New York, dokončují poslední přípravy modernisticky pojaté operní produkce na mozartovské téma "Don Juan in Prague" v rámci letního festivalu Summer Scape, letos zaměřeného převážně na českou kulturu. Nabídku producentů ztvárnit hlavní roli Donny Elviry přijala přední představitelka hudební alternativní scény Iva Bittová (www.bittova.cz), která se v současné době, po týdenním studiovém zkoušení na newyorském Manhattanu, již na místě účastní scénických zkoušek. Samotná opera je netradičně zpracovanou verzí Mozartova díla "Don Giovanni", které mělo premiéru v pražském Stavovském divadle před více než 200 lety. Operu adaptoval a režíruje David Chambers. Duchovní otec festivalu Jonathan Levi, ředitel Richard B. Fisher Center for the Performing Arts (www.bard.edu/fishercenter), kde se festival koná, se o dosavadním průběhu spolupráce s Ivou Bittovou vyjadřuje takto: "Iva je jako vždy skvělá. Je to naprosto neuvěřitelný pocit uspokojení pracovat s tak vynikající umělkyní!"

Celý festival bude zahájen 23.července a potrvá do 17.srpna. Světová premiéra opery Don Juan in Prague (http://summerscape.bard.edu/donjuan), napjatě očekávaného vrcholu festivalu, byla stanovena na 29. července 2003. Kromě dalších repríz ve dnech 30.7., 2.8. a 3.8. se Iva Bittová návštěvníkům představí i při svém sólovém nočním koncertu 26.7. na univerzitní půdě s programem složeným z klasických, jazzových a lidových skladeb. Vedle ní se v sále Fisher Centra představí řada dalších uznávaných umělců vybraných na tento projekt z USA i Evropy (mimo jiné i smyčcový kvartet z New Yorku "Ethel" a ruský divadelní soubor "The Moscow New Generation Theatre"). Na festivalu bude dále ke shlédnutí festival českého filmu (včetně filmů s Ivou Bittovou) a série koncertů a dvou oper Leoše Janáčka. O velkém zájmu americké veřejnosti o "český" ročník SummerScape (http://summerscape.bard.edu/) festivalu a o osobnost Ivy Bittové svědčí téměř vyprodaná představení festivalu, který se mimo jiné podařilo dát dohromady i za přispění Českého centra v New Yorku (www.czechcenter.com) podílejícího se na této významné zámořské přehlídce české kultury jako oficiální zástupce České republiky v USA.


recenze

Karel Ančerl Gold Edition

Dvořák Symfonie č. 6, Můj domov, Husitská ouvertura, Karneval

Česká filharmonie Karel Ančerl.

CD Supraphon SU 3679

Titul věnovaný Dvořákovi již plně zvládajícímu proud své živelné hudebnosti a to i v oblasti hudby programní. Symfonie č. 6 ukazuje s jakou lehkostí zvládá nejnáročnější koncertní formu - vyšla mu hudba bezprostřední sdělná, živá, u Furianta zvedající posluchače ze sedadel, vřele vlastenecký Můj domov spojuje dvě melodie - na oslavu dob v niž byla dnešní naše hymna Kde domov můj nejoblíbenější vlasteneckou písní a Na tom našem dvoře zase písní, kterou zpíval Tylův Švanda dudák, nejoblíbenější postava vlasteneckého divadla. Dnes - pravda - je význam obou melodií nesouměřitelný - to trochu brání pochopení Dvořákovy hudby - proto zde připomínám její historické kořeny. Husitská byla - podle dobového ne bez obav vysloveného soudu, že byla psána husitskými sudlicemi a palcáty věru (v tomto smyslu aspoň) skladbou věru programovou. Karneval je zase čistě radostnou hudbou "absolutní"- (ovšem nabízí se námitka, že to je o tom, jak si my, Čechové, představujeme a přejeme karneval slaviti J ).

Interpretace maximálně česká asi v tom smyslu jak se píše, že Dvořáka s úspěchem zahraje každý, ale doopravdy chytí za srdce teprve tehdy, když jej hraje český orchestr s českým dirigentem. A tady je nahrávka muzikantsky z nejlepších. Ani nevíme, co máme.


Ftipy Rubato - zastaralý způsob hry extrovertů připomínající houpání parníku - občas i s příslušnými následky.

Rytmus - základ hudby, cit pro něj musí mít muzikanti i posluchači (ten kdo si pomáhá vyťukáváním botou o podlahu jej zpravidla příliš mnoho nemá) kritici se nemohou shodnout, která sorta hudebníků jej má nejméně vyvinut, zda dirigenti - operní zpěváci či… Z muzikologického hlediska to je stále ještě ve všech svých důsledcích záhada.


Přináším poněkud roztrpčený rozhovor: nejsem schopen ten spor rozsoudit, nicméně nemyslím, že by věci měly být drženy pod pokličkou. Zvláště, když se za svá tvrzení autor staví plnou vahou a zřejmě i zkušenostmi. Je to tedy na něm. Ale slyšena by měla být i druhá strana cože to brání vycestování těch kumštýřů do Evropy.

Pražská mobilní zvonohra
s hráčem Radkem Rejškem

Snad nejdřív něco základních údajů:
Pražská mobilní zvonohra je ze čtyř funkčních nástrojů v Evropě největší, a zároveň je největší funkční mobilní zvonohrou na světě. Má celkem 57 zvonů - největší váží 860 kg, nejmenší 6 kg. To znamená, že má hudební rozsah 57 tónů, notovaný od c0 (malé c) do a4. Protože tónem největšího zvonu je f1, je znějící rozsah od f1 do d6.

Jsem vyznavačem mnoha myšlenek vyjádřených v knize A.de Saint Exupéryho "Malý princ". Jednu z nich vyjadřuje věta "my, kteří chápeme život, nestaráme se o čísla". Neznám tedy zpaměti míry a váhy, pro mě jako hudebníka to nejsou důležité údaje. Pokud je chce někdo znát, najde je na stránce www.carillon.cz.

Jak to je s čistotou ladění? Už samo o sobě je vyřešení tohoto problému malý zázrak….
Ladění je provedeno s přesností na 1/100 tónu a je mnohokrát ověřeno a překontrolováno. Zahraniční hráči, kteří měli možnost nástroj poznat a porovnat s jinými, se shodují v názoru, že jde o jeden z nejlépe naladěných a zvukově vypracovaných nástrojů vůbec. Pokud se někomu zdá zvonohra falešná, je to díky charakteristickému složení zvukového spektra zvonu jakožto zdroje zvuku. Vydalo by to na odbornou přednášku a já si dovolím odkázat na svůj článek otisknuty ve 3.čísle loňského ročníku časopisu "Opus musicum", kde tuto problematiku velmi podrobně rozvádím. To se opravdu nedá vysvětlit na ploše krátkého odstavce o pěti řádcích.

Jak si chráníte uši? Vím, že se zvukem to umíte, ale přece jen:
Jsem na zvuk zvonů zvyklý a vím, jak své uši chránit, přestože žádné ucpávky zásadně nepoužívám. Vycházím z profesních zkušeností - jsem hudební režisér. Zvuk zvonů je sice mohutný, ale jiné zdroje intenzivních zvuků, které nás obklopují a denně zahlcují decibely, mají účinek mnohem ničivější. Procházka podél magistrály kolem Národního muzea poškodí sluch mnohem více než hodinový koncert, při němž sedím mezi dvěma největšími zvony. Důležitý je směr vyzařování zvuku u zvonů a já jsem díky konstrukci nástroje chráněn mnohem více než posluchači, kteří stále nechápou, že zvonohru je nutné poslouchat i z estetických důvodu z větší vzdálenosti (nejméně 20 metrů!) a při každém koncertě jsou na nástroji doslova nalepeni. Není divu, že některé již po deseti minutách bolí hlava!

Nemám představu, co na ten instrument lze zahrát - rozhodně se musí počítat s delším dozvukem….
Lze zahrát úplně vše v rozsahu nástroje. Zvonohra je naprosto rovnocenným hudebním nástrojem a umožňuje totéž jako kterýkoliv jiný klávesový nástroj. Rozdíl je jen v tom, že se při hře používají pěsti a nohy. Toto si vynucují hmotnosti srdcí zvonů, která by ani při důmyslně řešené mechanice nemohla být ovládána prsty. Ale uplatňují se zde úplně stejné pohybové a dynamické principy jako třeba u klavíru. Je však třeba zohlednit délku vyznívání jednotlivých tónů a tomu se musí přizpůsobit i stylizace úpravy nebo skladby. Vícehlas není žádným problémem, ale díky složení zvonového hlasu a délce vyznívání se musí vědět, co lze uplatnit tak, aby výsledek byl pro posluchače přijatelný, a co nikoliv. Většina skladeb, které na koncertech hraji, jsou úpravy a do značné míry také improvizace (jsem líný psát a mnoho mých "notových materiálů" má charakter skic, v nichž se vyznám pouze já - má to i své výhody, protože pro případného konkurenta nebude tak jednoduché proniknout do mého "know how"). Původní literatura pro zvonohru sice existuje, ale… Dovolím si opět odkázat na svůj článek ve zmíněném čísle "Opus musicum".

Jezdíte prý i na koncertní cesty - po Čechách či také v zahraničí? Dost dobře si stěhování tak hmotného nástroje představit nedovedu…
Koncertní cesty bychom podnikali velmi rádi a ze strany zahraničních partnerů by o ně byl veliký zájem, ale díky současné naprosto děsivé legislativně-korupční situaci nemáme šanci nástroj dostat přes hranice. Ano! Je to čistě legislativně-korupční záležitost, na tomto označení merita věci trvám a bude-li zájem, klidně adresně a konkrétně vylíčím naše zážitky s celní správou a obchodní komorou! Rád bych věřil tomu, že s naším vstupem do EU se toto změní, stav věcí je neúnosný! Takže zatím jezdíme "pouze" po Česku. Ale i to je krásné a to, jak jsme posluchači z řad "obyčejných" lidí přijímáni, nám kompenzuje aroganci a šikanování ze strany našich nenažraných byrokratů!

--
(Toto prosím doslova otisknout, případné následky si osobně zodpovím)!
Jaké máte obecenstvo - určitě především zvědavé, ale jestli také hudební?
Obecenstvo se skládá z lidí všech společenských vrstev, profesí, vzdělání a zaměření. Je jednak zvědavé (někdy jsme zaskočeni otázkami, na které není lehké odpovědět - asi jako když se dítě zeptá "proč má strom zelené listy"), ale musíme počítat s tím, že se v jeho řadách setkáme i s odborníky. Někdo má rád vážnou hudbu, jiný jazz, jiný lidové písničky. I když se snažím, aby program byl žánrově co nejpestřejší, není zrovna jednoduché všechny beze zbytku uspokojit.

Kdo měl ten nápad?
Tento nápad není vůbec starý a v hlavě jsme ho spolu se zvonařem Petram Rudolfem Manouškem nosili nezávisle na sobě každý několik let. Spolupracujeme spolu od r.1990 na rozhlasovém projektu "Zvony" a za tu dobu jsme se velmi spřátelili. Proto jsem mu v r.1997, kdy se v Barceloně konal festival hráčů na zvonohry "Eurocarillon", navrhl, aby jel se mnou. Tam již naše společná myšlenka dostala velmi konkrétní podobu a příležitostí k její realizaci se ukázala akce "Praha 2000 - evropské město kultury". Stavba koncertní mobilní zvonohry byla přijata jako oficiální projekt této akce a jejím managementem byla přislíbena finanční částka na realizaci. Protože stavba zvonohry je záležitostí náročnou i po časové strance a podílely se na ní i dvě zahraniční firmy (Royal Eijsbouts z Nizozemí a Clock-o-matic z Belgie), muselo být s pracemi započato co nejdříve, aby se vše stihlo v termínu. Jak je ale pro naše poměry typické, v době plné rozpracovanosti konstrukce a když již byla odlita asi polovina zvonů, nám bylo oznámeno, že slíbenou finanční částku nedostaneme. Následovaly peripetie, které stále nejsou u konce a řada čtenářů jistě leccos zachytila ve sdělovacích prostředcích. O objektivitě těchto správ si může udělat názor pouze ten, kdo je v celé věci nějak zainteresován a já se obávám, že ani sami redaktoři a pisatelé zveřejněných příspěvků mnohdy pořádně nevěděli, o čem vlastně píší. Ať už se říká a píše cokoliv, já celou tuto záležitost považuji za jeden z nejpodlejších podrazů vůči ušlechtilému umění, které je proti intrikám mocných zcela bezbranné! Zvonohru jsme vyráběli s jediným cílem - importovat do země svébytný obor hudebního umění a uvést jej do povědomí veřejnosti! Nic jiného! Se skutečností, že prostě došly peníze, bychom se nějak smířili, ale zprávy o tom, že management výše uvedené akce údajně vrátil do státní pokladny částku, která by bohatě stačila na stavbu několika takových zvonoher, mě přivádějí k zuřivosti. Nejpodstatnější na tom všem je, že dořešit vzniklou situaci je úkolem těch, kteří k tomu přišli, jak se lidově říká, "jak slepí k houslím". Nicméně - zvonohra fyzicky existuje a já jen stále věřím tomu, že se to vše snad jednou nějak "zlomí" (Petr Manoušek mi říká, že jsem naivní snílek - bohužel, zatím vše nasvědčuje tomu, že má pravdu).

V Jindřišské věži je cosi - podobného, nebo zcela jiného?
V poslední době se dost mluví o zvonkohře na Jindřišské věži. To je nástroj diametrálně odlišný od Pražské mobilní zvonohry a zároveň také zcela odlišný od historické zvonohry na Loretě. Mohl bych tedy říci, že mám jako hudebník k dispozici tři nástroje, přičemž každý z nich je úplně jiný. Nenazýval bych zvonkohru na Jindřišské věži "komorní obdobou Pražské mobilní zvonohry". Je to opravdu něco úplně jiného a ve své kategorii rovněž unikátního. Je to asi jediná zvonkohra tohoto typu, která je zamýšlená pro interiér, podle čehož jsou konstruovány i samotné zvony a bicí mechanismus.

Řekl bych, že teď to je - aspoň tedy u nás - hudební atrakce, která si časem musí vydobýt své vážné renomé - tj. získat zájem dobrých skladatelů….
Každá nová věc musí najít ve společnosti své uplatnění a vydobýt si své místo. To platí i o carillonérském umění (umění hry na zvony). Že to nebude jednoduché, jsem věděl, ale bizarnost a neskutečnost některých překážek, které neustále musíme v této zemi překonávat, daleko předčila i mé nejbujnější sny a fantazii. Tiše závidím dvěma mladým kolegyním, které prosazují tento umělecký obor v Polsku! Tiše závidím kolegům carillonérům v Rusku a Číně!
Ač mají tito moji kolegové a kolegyně ve svých domovech jistě jiné starosti, takové házení klacků pod nohy při své umělecké činnosti neprožívají!
Letošní rok je pro nás skutečně kritický! Je to i díky loňské povodni, která zničila zvonárnu Petra Rudolfa Manouška. Je fatální ostudou, že se tento přední evropský a dnes již i světový zvonař nedočkal vůbec žádné pomoci nejen ze strany Magistrátu Hlavního města Prahy, ale ani zastupitelstva Zbraslavi, které dělá ve světě již dnes stejné jméno jako Vančura nebo Vejvoda! Jak Magistrát, tak zbraslavské zastupitelstvo by si měly uvědomit, že jméno "Manoušek" je ve světě velmi známé a osud jeho nositele je bedlivě sledován! Výsledek? Zděšení na straně zahraničních partnerů a rostoucí pochybnosti o tom, zda jako národ a země jsme vůbec hodni nějaké důvěry!
Trochu jiným problémem je přijetí tohoto žánru hudební i laickou veřejností. Hra na zvony není ve světě ničím novým - v Nizozemsku a Belgii sahá tato tradice až do 16. století a nebývalý rozmach toto umění zaznamenalo v 60. a 70. letech století 20., tedy v době, kdy jsme žili za "železnou oponou". Díky nedostatku informací máme tedy pocit, že jde o umění nové, ale my vlastně jen znovu "objevujeme Ameriku" a naše poznatky se zde, "na poli neoraném", snažíme uplatnit. Zde se však ukazuje být velikým problémem výše nezbytných nákladů nutných pro provoz zvonohry, které Petr Manoušek prostě musí inkasovat jen proto, aby zvonohru vůbec "udržel při životě". Nikdo z těch, kteří s námi diskutují o oprávněnosti či neoprávněnosti našich požadavků, vůbec netuší, jak nákladná je pouhá údržba nástroje, a to i když pouze nečinně stojí a není používán!! Zatím vše dotuje tento zvonař ze svých vlastních prostředků a já nabývám podezření, že je dost lidí, kteří čekají na jeho pád. Stále ještě věřím, že čekají zbytečně (toto tvrzení opírám o odstavec v tučné kurzívě výše). Všude se teď šetří každou korunou a údajně nikde nejsou peníze… Já jsem přesvědčen, že v této zemi je peněz nadbytek, ale většina jich je již v nedohledných a nedobytných hlubinách černočerných tunelů… V kultuře tedy zřejmě skutečně nejsou (za kulturu odmítám považovat showbusiness, z něhož vzešla i řada dnešních pseudopolitiků). Důsledek je ten, že o zvonohru mají zájem pouze solventnější subjekty a na solidní akci, která by měla garantovanou i uměleckou úroveň, se dostaneme jen málokdy především díky insolventnosti pořadatele. Nešťastné předvolební období z nás navíc udělalo tak trochu "pouťovou atrakci" sloužící k vyvolání "senzace" na předvolebním mítinku, což je opravdu až to úplně poslední, čemu by zvonohra, jakožto svébytný hudební nástroj, měla sloužit! Je to bludný kruh a řešení bude vyžadovat možná bolestivý, ale velmi radikální řez… Jak by měl vypadat, zatím nevím. Vím však jedno - ještě nikdy ve svém životě jsem tak intenzivně neuvažoval o odchodu z této země, přestože právě tento krok by byl pro mě nejbolestivějším. Naše země je krásná, ale hloupost některých lidí jí nevýslovně ubližuje!

Radek Rejšek

Lubomír Fendrych





Další články tohoto autora:
Lubomír Fendrych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku