Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.8.2003
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >ROZHOVOR: O manželství gayů a lesbiček
 >POLITIKA: Kolik zdravých stran má naše Česko ?
 >NÁZOR: Stávka učitelů neřeší v postatě nic
 >STORY: Smutný osud dítěte vyhozeného do odpadků dojal mnohé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenuté přilby
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem chtěl uspíšit běh událostí
 >Z CEST: Kultura u níž chybí její ministerstvo
 >GLOSA: Česká nezávislost
 >POLITIKA: Obětí propagandy jsou občané!
 >MÉDIA: Miloš Zeman potřetí usvědčen ze lži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 9.
 >LITERATURA: Čile obchodovaný šmejd
 >PENÍZE: Ruleta měnového rizika
 >CHTIP: Překlad inzerátů na byty a nemovitosti
 >TÉMA: Konec povinné školní docházky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Francie  
 
8.8. Z CEST: Kultura u níž chybí její ministerstvo
Jan Beneš

Po pravdě řečeno jel jsem do Gaskoňska hlavně proto, že mne při pohledu na mapu napadlo, že jsme až dosud tuhle část Francie vždy vynechávali. Takže popatřit cosi, co dosud neviděno. Také jsem se doslechl, že tam někde prý v létě pravidelně pozpěvuje Jiří Dědeček, a že na něj třeba narazíme. Když ještě zpívával doma, udivovala mne vždy jeho poetika víc než jeho zpěv a byl jsem zvědav, jak si s tím poradil v cizích krajích.
Kromě toho jsem se, a to až ve svém, dnes už značně pokročilém mládí a vzhledem ke svému od věků militaristickému zaměření i ku svému zahanbení dozvěděl, že d´Artagnan není pouhá románová postava pana Dumase a zatoužil podívat se po jeho stopách, tam kde gaskoňští kadeti jsou. Kvůli Janu Husovi přece také zajíždíme do Husince. D´Artagnanovo rodné místo se jmenuje Lupiac, ale podobně jako u Husa nevíme přesně kdy se vlastně narodil. Padl při fran-couzském dobývání Maastrichu roku 1672. Dumas čerpal (opisoval) jeho osobní zápisky. Inu, nic není v rozumu, co dosud nepoznaly smysly.
Byl to dobrý výlet, už vzhledem k tomu, že kraj jest přes svou malebnost turisty opomí-jen, tak jako i my jsme ho až dosud opomíjeli. I cesta sama stojí za to, neboť mezi Gaskoňskem a námi, leží mezi mnoha územími rovněž kraj Beaujolais, což automaticky značí také Chevallierovy obecně proslavené Zvonokosy, neboli Clochemerle. Ves se sice jmenuje Vaux, ale s ohledem na turisty, se ono Clochemerle už běžně připojuje i uvádí na mapách. Při cestě je i Albi, kde se naro-dil a žil Toulouse-Lautrec. Tam naleznete nejen jeho rodný dům, ale i největší sbírku jeho obrazů.
Jsou tu ostatně připomínky Valdenských i Katarů, místa kde byli upalováni Templáři, abychom si nestěžovali, že historie byla odjakživa nemilosrdná právě jen k nám. Katedrála v Auch a Pau i v tom nikoli gaskoňském Albi, ostatně rovněž stojí za návštěvu.
Ne, na Jiřího Dědečka jsme nenarazili, ale jeden tklivý teplý sobotní večer, v městě Sama-tan, nás upoutaly průvody žen i mužů (nikoli modré a bílé a dokonce i červené šátečky pionýrů zde nebyly) směřující ke kostelu. Ejhle, koná se zde koncert české sopranistky z Opavy, Olgy Procházkové (na klavír doprovázel František Šmíd). Jak se dozvídáme, nejsou zde poprvé, chrá-mek velikosti našeho Sv.Václava na Smíchově je narván k prasknutí a těžko se uplacírujeme. Dav organizuje sympatický kněz a organizuje, ku prospěchu věci, s rázností poddůstojníka Cizinecké legie.
Pak přijde vystoupení, které je tou nejhezčí ukázkou naší kultury, na jejímž řízení si mi-nisterstvo k tomu určené a za to placené, arciť ani neškrtlo. Můžeme tak soudit proto, že žádný pilný úředník český se tu nemíhá a rozhovor s oběma umělci po koncertu ten dojem potvrzuje.
Ne, nejsem hudební kritik, ale výčet rozličných Ave Maria (seznam operní divy jich uvádí na dvacet) udivuje. Operní árie zvládnuté rozsahem a možnostmi tohoto hlasu vzbuzují stejné nadšení a účinek je místy tak silný, že přináší přes těch dosud hodně Celsia ve sluncem přes den rozpáleném kostele i pocit mrazení v zádech. Francouzi bouří nadšením a sólistka i její doprovod musí, po více jak dvou hodinách nelehkého koncertu, zbroceni potem, ještě přidávat. Prostě zá-žitek, jakých bylo v životě opravdu málo. Různí šerpami vůdcovskými ozdobení funkcionáři se zde míhají, jsou pronášena slova díků.
Olga Procházková a František Šmíd zde representovali českou kulturu a její úroveň na své vlastní triko, na své vlastní náklady a díky jedné místní středoškolské učitelce - české emigrantce, která na ně upozornila. Byli úspěšní loni a tak přijeli i letos a přijedou zas napřesrok. Otázkou tedy zůstává, kde je ta nezastupitelnost našeho ministerstva afér kulturních. Netvrdili ostatně prví polistopadoví ministři, že chystají jeho zrušení? Nepatří to tedy také náhodou mezi ony naděje, které listopad nenaplnil?
Neboť bývaly doby, kdy jsme neměli žádné takové ministerstvo, ale mívali jsme Thálii skoro v každé vsi a divadelní představení v sokolovnách, nemluvě o Kašpárcích a jiných dětských radostech, peníze poplatníkova, ani ministerstva nevyžadující. Kulturu totiž nemohou dělat a nikdy nedělají úředníci, ale lidé, kteří ji dělat chtí. Třeba i ten Jirka Dědeček s kytarou, že ano? Že na to dnes už nejsou poměry? Zajisté, mnoho sokoloven bylo bolševikem ukradeno a zdaleka ne všechny byly vráceny. Nebyla TV, video ani žádné takové vynálezy. Zajisté, že nejvíce rozšířeny jsou tyto technické hračky (ale herce a zpěváka pro budoucno zaznamenávající) rozšířeny v USA. A představte si že v okrese Monterey, jinak tež Steinbeck County, existuje 42 amatérských diva-del, včetně baletu a opery. A jak už je ta země hamburgerů a Coca-Coly zaostalá, představte si to, představa jistě i rozpočtově hrůzná, vůbec žádné ministerstvo na kulturu.
Pokud jde o to naše ministerstvo, doslechli jsme se, že budoucnost našeho Slezského di-vadla v Opavě, domovské scény předmětné sólistky, je v péči tohoto ministerstva, značně nejistá. Možná, že péče o naši kulturu, když už tu na ni ten úřad máme, by se neměla vyjadřovat organi-sacemi akcí dosahujících velikosti poloviny zeměkoule, ale spíše péčí o denní chléb, těch nená-padných a nemelagomanských našich institucí kulturních.

A když bylo po roce
Nějak už jsem netoužil vyzkoumat jak si s francouzským posluchačstvem poradí Jiří Dě-deček. Ostatně ani nevím, zda se tomu ještě věnuje. Od časů kdy na stránkách LN vyjádřil svou hrdost otce nad dcerunkou, jež neváhala jít podpořit hodného iráckého Saddáma proti zlým Američanům a zmohl se ve shodném listu na pravidelnou rubriku veřejného intelektuála, už pro mne nějak ztratil onen poutavý pel nevinnosti, který jsem mu přičítal. Ale Olga Procházková, jejíž soprán za ten rok nabyl určité dramatičnosti - řekl bych, kdybych se ve zpěvech vyznal víc než vyznám, i její kolega Šmíd pořádali své turné i letos. Gaskoňcům se líbili a přáli si vidět je opět a jim opět stálo za námahu urazit těch cosi přes 2000 kilometrů. Ta námaha byla díky panujícím vedrům větší a koncertovat při 38 Celsia ve stínu v kostelích jejichž středověká opuka si pone-chává žár dne i na pozdní večer, rovněž není věc jednoduchá.
Loni jsem dostal vynadáno jednak od různých úředníků toho ministerstva přes kulturu a bylo mi vyloženo jak velké a záslužné činy konají. Taktéž jsem byl požádán, abych o těch letoš-ních aktivitách dal vědět našemu zastupitelství v Paříži. Přáli si české umělce nějak podpořit:? Taktéž mi bylo vyčteno, že ta zmíněná česká exulantka vyučující ve Francii francouzštinu a fran-couzskou literaturu (!) není žádná pouhá učitelka, ale řádná profesorka. Takže to nyní napravuji. Taktéž zastupitelstvu bylo dáno vědět, ale nějak se už neozvali. Předmětnému muži mezi našimi lidmi v Paříži budiž přičteno k dobru (jak jsem zvěděl později), že zřejmě jako vůbec první mezi našimi lidmi v Paříži právě v té době odcestoval do normandského Arromanches navštívit česko-slovenskou exposici v místním Památníku vylodění.
Gaskoňsko bylo smutnější, rozlehlé lány slunečnic čekající na nového Van Gogha letošní žár nevydržely a zaschly, stejný osud potkal i kukuřici a jiné plodiny. Na plochy zbídačelého roští namísto za sluncem se otáčejících květů je vcelku neradostný pohled. Řeka Baise v Néracu vy-schla natolik, že musely odpadnout projížďky na výletních lodičkách. Taktéž zákonodárství stro-hé co do poskytování služeb krmě jež cestoval potřebuje, zdálo se tam být mírnější než v oživlej-ších a turisticky čilejších částech země francouzské. Jinak, kromě zmíněného Lupiacu letos rovněž zjištěno, že jako rodné míst d´Artagnanovo vyskytují se v Gaskoňsku ještě další tři obce. Suvený-ry, včetně figury slavného mušketýra v téměř životní velikosti, nabízené tam jsou však, tak jako v Lupiacu bez vyjimky Made in Taiwan.
Což tedy zatím nijak nevyřešilo ani francouzské ministerstvo kultury, tak jako od listopa-du 1989 vlastně ani nevyřešeno, aniž vyšetřeno, proč takové ministerstvo máme rovněž. Naše vrcholová sólistka z Opavy se bez něj zřejmě obejde, či obejít musí. Takže jsem panu ministru našich afér kulturních navrhl, aby jí za ministerstvo k těm oceněním jež dostala jinde, věnovali aspoň lahvičku sidolu na jejich leštění.
5.VIII.2003




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku