Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.10.2003
Svátek má Renáta




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Moji spolucestující
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Seď doma Solvino!!!
 >POLITIKA: Haider si zaslouží omluvu
 >ZDRAVÍ: Vysoké podpatky vedou k artróze nebo erotice?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy jsem byl zombivcem
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak Vločka venčila Barta
 >FINANCE: Špidlův blahobyt
 >ŠVÉDSKO: Koho chrání švédská demokracie
 >BEZPEČNOST: Máte také doma trojského koně na prodej viagry?
 >NÁZOR: Majetková přiznání
 >GLOSA: Proč nevěřit odborářským předákům.
 >Kuplíři míří na východ
 >FILM: Pláč, sníh, krev
 >REAKCE: Vstup do EU omezí demokracii i svobodu
 >CO JE DEFINITIVNÍ aneb zamyšlení pouhé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
13.10. FILM: Pláč, sníh, krev
Ondřej Stratilík

Ondřej Trojan se po dlouhé odmlce vrátil k režírování celovečerních filmů. A na Želarech je vidět, že se o přestávce nenudil a svůj um neustále zdokonaloval. Film nabízí nesmírně silný příběh.

Letošní rok je na výborné filmy opravdu bohatý. To se zase v české kotlině nestává často, a tak můžeme být jen rádi. Ať už je to Pupendo, Nuda v Brně, nebo právě Želary (všechny tři byly shodou okolností českými akademiky vybrány do užšího seznamu pro nominace na Oscara). A to ještě letošek zdaleka nekončí!
Autorka knižní předlohy Květa Legátová získala loni Státní cenu za literaturu. Jistě i toto stojí za úspěchem filmu. Ondřej Trojan však do Želar vtiskl i svou stopu, a proto můžeme říci, že jde o dvě rozličná díla. Petr Jarchovský musel dokonce napsat sedm verzí scénáře, než se text zalíbil jak Legátové, tak Trojanovi.
Režisér si dal velkou práci už s přípravami. Sehnal padesát milionů korun, hledal vhodnou lokalitu. "Nejdříve jsme hledali v Beskydech, bohužel se tam těch čtyřicet let komunismu podepsalo," stýská si Trojan. Nakonec našel výhodnou lokalitu na Slovensku. Krajina je to opravdu malebná a pamětníkům jistě navodí pohled na Beskydy, které my už neznáme. Záhumenky, políčka, ale hlavně tvrdý život daleko od civilizace, kde vy a vaši sousedi tvoříte komunitu, která zaručuje život.
Velice pěkně působí také to, když uslyšíte poprvé hovořit lidi nářečím. Trojan se inspiroval u dětského souboru Grůnik z Ostravice. Z plátna jako bychom slyšeli promlouvat naše babičky nebo prababičky. Vše je srozumitelné, ale zanechává to v nás pitoreskní dojem blízkosti. Ač se podstatná část příběhu odehrává za protektorátu, na horách ubíhá život svým tempem. V průzračně čistých potocích se nacistický teror spíše jen z dálky odráží, a proto až hrůzostrašně působí scéna, kdy jednotka SS přeruší mši, vyžene věřící z kostela a před jejich očima popraví místního "blázna" pro přechovávání partyzánů. To však zdaleka není ten hlavní problém, který partyzáni zapříčinili.
Eliška (Aňa Geislerová) je nedostudovaná lékařka, a proto pracuje jako zdravotní sestra. Má milostný poměr s úspěšným chirurgem Richardem (Ivan Trojan). Oba dva jsou zapojeni do domácího odboje. Jedné deštivé noci přivezou Richardovi na pracoviště těžce poraněného horala Jozu (György Cserhalmi). Ztratil mnoho krve a potřebuje krevní transfůzi. Joza má stejnou krevní skupinu jako Eliška. Už zde sledujeme prvopočátky silného příběhu. Sestřička navázala pokrevní pouto se zdánlivě hrubým horalem, který je však v nitru nesmírně ohleduplný.
Odbojová skupina, kde Eliška i Richard pracují, je prozrazena. Chirurg utíká ještě v noci do ilegality (ani se s milenkou nerozloučí), zatímco Elišce připravili přátelé nemilé překvapení. Má odjet s Jozou do hor, kde bude v relativním bezpečí. Od této chvíle sledujeme nesmírně strastiplnou cestu vývoje vztahu obhroublého Jozy a jemné Hany (z důvodu anonymity si Eliška změnila jméno). Ti dva působí jako smírek a bavlna, Joza by ji mohl klidně "rozdrtit".
Vztah se jeví jako jarní horská příroda. Potůčky se pomalu zbavují ledu, ze zelených strání slézá bílý sníh a nahrazuje ho zelená tráva a barevné kytičky. Pěkná představa, ale i tu nejzelenější louku může poničit nebo narušit "vetřelec". Ať už se jedná o závistivé nebo nepřející sousedy, ale, a to především, o hrozbu v podobě narušitelů v uniformách. Jak v modrých uniformách s lebkami, tak v zelených vaťácích. Německých vojsk se bojí všichni nejvíce, ovšem tu největší tragédii způsobí v horské vesničce partyzáni. Když už si Joza i Hana myslí, že je po všem, že sovětské kalašnikovy mají vše pod kontrolou, přichází katastrofa. Opilí vojáci postřílí několik lidí (včetně faráře), ostatní obyvatelé vesničky se skryjí v bažinách. Zde vyčkávají až do příchodu umírněnějších vojáků - osvoboditelů.
Film se ze začátku opravdu jeví jako komorní milostné drama. Ale po zhlédnutí díla si divák uvědomí, že přece jen působí velikášsky. Ale krásně velikášsky! Bez kýčovitosti! A to mají Američané rádi! Tak přejme filmu v lednu ve Spojených státech hodně štěstí! Trojan i Legátová si to zaslouží!

Hrají: Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Ivan Trojan, Iva Bittová, Jaroslav Dušek, Miroslav Donutil, …
Režie: Ondřej Trojan
Scénář: Petr Jarchovský na motivy knihy Jozova Hanule Květy Legátové
Kamera: Asen Šopov
Hudba: Petr Ostrouchov




Další články tohoto autora:
Ondřej Stratilík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku