Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.10.2003
Svátek má Havel




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Bravo, policie!
 >ZAMYŠLENÍ: Ústava EU neboli debata o prázdnu
 >NÁZOR: Nebojme se bát Evropské ústavy (I.)
 >GLOSA: Klidná síla v akci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výhoda výhod
 >PSÍ PŘÍHODY: Mněňák
 >STŘÍPKY: Střípky o holandských problémech s problematickými přistěhovalci.
 >ŽIŽKOV: Barák roste do krásy
 >PENÍZE: Úspěšná banka bez poboček
 >SVĚT: Čínský pokrok tancem
 >HUDBA: Němci nejsou studení
 >FILM: Tichý potlesk
 >CHTIP: Jeden o právnících...
 >CHTIP: Seniorova pomsta
 >MROŽOVINY: Dokonale "korektně" politická volba

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
16.10. FILM: Tichý potlesk
Ondřej Stratilík

Jiří Macháček, Ivan Trojan a David Ondříček. Už tato jména sama o sobě by měla být lákadlem k návštěvě filmu, ale jak se říká, není všechno zlaté, co se třpytí.

Jedna ruka netleská je scénáristický debut Jiřího Macháčka. Ovšem při tvorbě mu hbitě pomáhal David Ondříček. Poskytoval mu jakési zábrany, aby Macháček omezil tok své fantazie. A té je tam opravdu hodně. Divák se často přistihne, že je na rozpacích, jestli je film myšlen jako absurdita, či nám nabízí pohled na život normálních Čechů a Češek. Ten, kdo by čekal avizovanou návaznost na kultovní Samotáře, se musí ubránit hned několika věcem. Ještě před začátkem představení se připravit na to, že to nebude zas taková sranda, že sice uslyší pár hlášek a energických dialogů, avšak to mu zřejmě nebude stačit, že si najde svá oblíbená místa, ale v těch bude málokdy narozdíl od Samotářů účinkovat Macháček nebo Trojan (spíše uvidíme Marka Taclíka, kterého Ondříček objevil na fotbale). Ozkoušený motiv drog se ovšem opět použil. A zase u něj byl charismatem oplývající Macháček.
Film začíná zápletkou, když dlouhovlasý závozník Standa (Jiří Macháček) a řidič David Matásek ilegálně převážejí přes hranice orly. Jsou přistiženi a čeká je odsouzení. Majitel firmy (Ivan Trojan), pro kterou jezdí, se s nimi férově domluví, aby vzali vinu na sebe, že se prý s nimi po skončení trestu vypořádá ("pořádek dělá přátele"). Ale u soudu čeká na Standu překvapení. Řidič svou vinu odmítá a vše je svaleno na závozníka. Po půldruhém roce je propuštěn a teprve teď začíná film. Bezdomovec mu poradí, aby se pomstil. Na to je však Standa moc měkká a férová postava. To by ale nesměl potkat Ondřeje (Marek Taclík). Ondřej pracuje v ochrance jednoho supermarketu. Standa mu pomůže chytit zloděje. Když však lupiče vedou zpět do obchodu, šikovně se dostane z pout, kouzelnickým trikem sváže oba dva "nálezce" a utíká. Ještě týž den je Ondřej propuštěn.
Už zde se začíná Standovi lepit smůla na paty. Avšak jeho nový kamarád je ještě větší smolař, než si dovede připustit (jestli to ovšem vůbec dovede). A co je lepší? Když o tom víme, nebo když žijeme v nevědomosti a netrápíme se tím?
Začíná série příhod, kdy má Ondřej chorobnou touhu Standovi pomáhat, ale vždy mu ublíží (při přebírání slíbených peněz od majitele firmy v nočním holešovickém doku, příhoda na hrázi Sedlecké přehrady, …).
Postupně se objevují další postavy - dvě dívčiny, které Standu vyloví, Standův otec v podání znovu oprášeného Jana Třísky. Ti (samozřejmě včetně Ondřeje) mu pomáhají pomstít se za orly. To se mu částečně daří a částečně nedaří. Ve výsledku jsou ale spokojeni všichni. Někteří sice za cenu vězení, někteří za cenu znovuhledání sebe sama, někteří za velkou daň v podobě useknuté ruky a někteří si dokonce najdou nové partnery.
Samozřejmě že u filmu nepůsobí směšně jen dialogy. "Někdo se může smát celý film a někdo zase naopak nepohne ani brvou," říká Ondříček. A to je pravda. Je úsměvné, když má Macháček dlouhé vlasy, když se vyptává a chová jako kretén a když to všechno umí podat s excelencí sobě vlastní. Bylo by však zajímavé dát Macháčkovi roli, ve které by se pevně musel držet na uzdě, ve které by se neprojevil jeho úsměv (např. Návrat idiota). Není to propastný rozdíl? V Gedeonově filmu oslovil jistě jen zlomek lidí (zde však musíme uvažovat s poměrně malým hereckým prostorem). Dostáváme se však k významné otázce. V čem spočívá mistrovství herce? Je základ umu to, když plně rozvíjí svou roli pod mantinely ohraničeným vedením režiséra, nebo když si se svou postavou brilantně "pohraje"? Na to zřejmě umí odpovědět ti nejzkušenější, kteří začínali pod ostrým vedením a pak se už jen slastně svou rolí bavili.
Herci poskytli filmu Jedna ruka netleská obrovský vklad. Vklad, který bude k nezaplacení. Tak jako září hvězdy na noční obloze, tak září plejáda českých umělců v Ondříčkově filmu. Na nebi však hvězdy vytvářejí souhvězdí, zatímco ve filmu je o různé provázání výkonů jen snaha. Film má vytříbenou hudbu, Jan P. Muchow si dal s jejím výběrem velkou práci. Muzika zde, stejně jako v Samotářích, působí hned několikrát. Kde už není místo pro slova, tam vše vyřeší píseň, přibarvuje atmosféru a zrychluje (popř. zpomaluje) děj.
Jedna ruka netleská bude jednou zcela jistě patřit do zlatého fondu české kinematografie. Ale tam je už mnoho jiných filmů, se kterými se bude jen těžko srovnávat.

Ondřej Stratilík

Hrají: Jiří Macháček, Ivan Trojan, Marek Taclík, Isabela Bencová, Kristina Lukešová, Klára Pollertová - Trojanová, Jan Tříska
Režie: David Ondříček
Scénář: David Ondříček, Jiří Macháček, (roli Jana Třísky Ivan Trojan)
Kamera: Richard Řeřicha
Hudba: Jan P. Muchow
ČR, 2003




Další články tohoto autora:
Ondřej Stratilík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku