Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 31.10.2003
Svátek má Štěpánka




  Výběr z vydání
 >KATASTROFA: Požár v Kalifornii
 >SPOLEČNOST: Jaký smysl má vládní pomoc Romům
 >SPOLEČNOST: Privatizace národního divadla
 >SPOLEČNOST: Parita k ničemu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá- Pionýr
 >PSÍ PŘÍHODY: Zlozvyky psů
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TRAMVAJE: Jak jsme naskakovali my
 >MOBY DICK: Poslední den v Českých Textárnách
 >SCIFI: co měsíc říjen (a nejen říjen) dal
 >Den s "banditou a teroristou"
 >PENÍZE: Hypotéka? Dvakrát měř, jednou řež!
 >GLOSA: Romadúr, TV Nova, banka - jak se to rýmuje ?
 >SPOLEČNOST: sLIZKÝ HMYZ
 >LIDŠTINY: Katolické běsnění v sexuologii a dalších vědách.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
31.10. RODINA A PŘÁTELÉ: RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá- Pionýr
Ondřej Neff

Do Pionýra jsem vstoupil ve čtvrté třídě, tedy v roce 1955. Ve čtvrté se začala učit ruština a vstupovalo se do Pionýra, celá třída - v naší škole, v Praze na Žižkově na Sladkovského náměstí. Učili jsme se nazpaměť pionýrský slib, učili jsme se pionýrsky salutovat (pravá ruka šikmo před čelo, kloub palce nad pravé obočí). Kroj sestával z bílé košile a dlouhých kalhot, respektive sukně pro holky. Šátek se kupoval v Dětském domě na Příkopech. Obřadu přijetí se říkalo šátkování - šátkovali nás v aule školy a pak už jsme byli pionýři.

Ve škole jsme měli chodit jenom s šátkem. Učitelé kontrolovali, jestli s ním nešeredíme. Měl být zavázaný speciálním pionýrským uzlem, a bylo zle, když ho někdo uvázal uzlem skautským. Ke kroji patřil i pásek, ten měl plechovou přezku okopírovanou ze skautské: byla do vypouklá placka se zářezem a do ní se strčila kulatá placička se znakem pionýrské organizace. Nezbedové nosili k pionýrskému šátku skautský pásek s lilií a s nápisem BUĎ PŘIPRAVEN. Taky jsem měl takový, s karabinkami pro nůž.

Druhý den po šátkování jsem jel tramvají do školy, s šátkem kolem krku. Průvodčí mi nevrle řekla:
"Ty máš určitě samý jedničky, když jseš pionýr!"
"Mám samé jedničky," připustil jsem. Vztekle se otočila a odešla ode mne. Podobné konflikty byly časté, a byla to pěkná masáž: ve škole chtěli, abychom šátek nosili a na ulici byl ošátkovaný pionýr předmětem posměchu.
Našlo se řešení. Šátek jsme na ulici nosili v kapse a natahovali si ho na krk teprve před vchodem do školní budovy. Což byla vcelku realistická výchovná průprava pro život s socialismu.
Jak čas plynul, pozornost kantorů otupěla a šátky pomalu mizely ze školního koloritu a našich krků. Čekalo se, že budeme po škole "chodit do pionýra", jenže ani toto se nekonalo - jaksi nebylo dost pionýrských vedoucích. Jinde měli pionýra" jako řemen, my tenkrát na tom Žižkově ve škole na Sladkovského náměstí jsme tomu bezbolestně unikli.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku