Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.11.2003
Svátek má Martin




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Tee-pee na Václaváku
 >ARCHITEKTURA: O nejvyšší mrakodrap XVIII. - Taipei vítězí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pacoš si nestěžuje
 >LIDŠTINY: Návrh na kultovní film
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zatracená bestie mobilová!
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartova nová finta
 >ZAMYŠLENÍ: Zdravotnictví na pokraji propasti?!(Seriál - díl druhý: "Kam?")
 >POSTŘEH: O zlevňování
 >SVĚT: Moře příležitostí
 >EKONOMIKA: Většina firem překonala očekávání investorů
 >NÁZOR: Konec socialistického notáře
 >PENÍZE: Podnikatelské účty? Porovnány a seřazeny.
 >MEJLEM: Přežili jsme
 >FEJETON: Dobří učitelé
 >HOLANDSKO: Poslankyně Hirsi Ali.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
11.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Pacoš si nestěžuje
Jan Kovanic

Člověk se stane pacientem raz dva. V dubnu zaregistruje něco nepříjemného, v květnu se objedná ke specialistovi. Ten ho červenci pozve na zářijové vyšetření a v říjnu může nastat léčení. Člověk se stává pacošem a první dva dny se vznáší v euforii, že konečně nastoupil cestu k uzdravení.

Po dvou dnech ho euforie začíná opouštět a pacoš se začíná lecčemu divit. Diví se tomu, že třeba v nemocnici na záchodě infekčního oddělení není k dispozici toaletní papír ani mýdlo. Diví se tomu, že rozžhavený radiátor na pokoji nejde zavřít a okno pořádně otevřít. Pacoš dostane od lékaře přikázáno, že má hodně pít, ale není čaj. Pak je čaj a není cukr. Cukr v pátek odpoledne je problém - další bude až v pondělí. Cukr v nemocnici musí být hygienicky balen, nelze ho poskytnout v sypkém stavu. Pacoš se diví, proč má tedy na stolku dvě slánky.

Pacoš se raduje, že je léčen. Raduje se, že dostává veškerou péči, včetně stravy. Ale po nějaké době seznává, že mu strava připadá nějaká fádní. Jest to strava závodních a školních jídelen, kombinovaná s dávnou šetrností válečných generací. Pacoš postrádá vitamíny. Ale už o víkendu obdrží v rámci studené večeře jablíčko nebo pomeranč. (A každé ráno v šest injekci s vitaminy, takže je nepostrádá.) Pacoš poznává dávná jídla chudého dětství: Těstoviny s mákem a těstoviny na houbách. Hrách s párkem a čočka s vejcem natvrdo. Ryba a kuře zůstávají ve vzpomínkách, stejně jako tvrdé sýry. Příbuzní se smějí: "Měl jsi tolik čočky, jako my v koncentráku!" Pacoš ale nemá hlad. Každý den ve tři hodiny odpoledne přijde hodná paní a nabídne mu suchý rohlík.

Ale pacoš si nestěžuje. Proti tomu, co vidí kolem, je vlastně zdráv. Většina pacošů nejí vůbec, nebo jen malinko. Pacoš je rád, že ho léčí. Je rád, že ho pouštějí na vycházky. Smí si pracovat na notebooku a může si číst záplavy knížek, na které si brousil zuby třeba i třicet let. Příbuzní mu donesou jablek a nektarinek, pomerančů a grepů, že neví, co s nimi. Na vycházce si koupí sýrů a limonád, co hrdlo ráčí. Může si dokonce uvařit vlastní čaj a nalít si do něj vlastní mléko! Konvici i ledničku má k dispozici. Pacoš je vděčný, dříve bývalo hůř.

Pacoš ví, že skoro každé specializované vyšetření přijde na tisíce i desetitisíce korun. A absolvuje jich tucty. Vidí, že se mu věnuje deset doktorů a záplavy sestřiček. Ví, že by za to v Americe zaplatil desetitisíce dolarů. Tady to má "zadarmo". Nemocnice vlastně taky: Léčení zaplatí pojišťovna. Včetně stravování. Ale ani pojišťovna nezaplatí všechno, co by měla. Na něčem se musí ušetřit. Pacoš je rád, že se nešetří na vyšetření.

Pacoš si čte noviny a dovídá se, že se mají nemocnice oddlužit i tak, že dluhy zdravotních pojišťoven, kterým dluží státní podniky, zaplatí rovnou stát. Pacoš si nestěžuje. Ale občan ano. Občan volá: Platím daně, platím pojištění, jsem připraven si zaplatit i za to, abych místo čočky s vejcem dostal kuře s bramborami a zeleninovým salátem! Proč mám platit ještě jednou dluhy neschopných podniků a pojišťoven, které věnují stamilióny na vybudování reprezentativních sídel?

Když je firma nesolventní, je na ní vyhlášen konkurz. Správné by bylo, aby byl vyhlášen konkurz na dlužníka, který nesolventnost způsobuje. Lékárníci nedostávají peníze od nemocnic, nemocnice od pojišťoven, pojišťovny od firem, jež patří státu. Zavřete ty firmy nebo vyhlašte konkurz na stát, volá občan po četbě novin. Pak se zase stává pacošem a trochu ho rozhodí, když na záchodě pozdě zjistí, že si na pokoji zapomněl papír.

Psáno v Praze na Bulovce dne 22.října 2003

Vyšlo v Hospodářských novinách dne 6. listopadu 2003 pod názvem "Správný pacient si přece nestěžuje". Zde otištěno se svolením redakce HN.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku