Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.11.2003
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Jak jsem si v ČR pořizoval ADSL
 >ŽIVOT: Jak jsem dělal zkoušku z vyhl.50/1978
 >INFO: Předvánoční pořad ve skanzenu - Radujme se, veselme se…
 >POSTŘEH: O hygieně
 >NÁZOR: Čtrnáct let po ...
 >GLOSA: Symboly Rady
 >CESTOVÁNÍ: Diktátoři na kolejích
 >POLITIKA: Jak EU pomohla demokracii
 >NEHODOVOST: K čemu je ministr Gross?
 >ŠACHY: Kasparov vs. X3D Fritz - remíza do začátku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - dětské hry
 >PSÍ PŘÍHODY: Rvačka se zachováním svatozáře
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >SVĚT: Tři muži za Osamou.
 >ZAMYŠLENÍ: Boris aneb České prostředí 3

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
15.11. ŽIVOT: Jak jsem dělal zkoušku z vyhl.50/1978
Václav Zaibert

Jak ví každý elektrikář, každé tři roky je nutno obnovit svoji kvalifikaci vykonáním zkoušky z vyhl. 50/1978 o odborné způsobilosti v elektrotechnice - takzvané padesátky. To v praxi znamená školení a následné přezkoušení ze znalosti základních elektrotechnických norem. Padesátka je rozdělena do několika paragrafů podle odbornosti, zhruba od pomocného montéra po samostatného projektanta. Firmy zařizují toto školení pro své pracovníky u subjektů k tomu oprávněných a koná se v časových odstupech podle potřeby. Letos jsem se přihlásil i já. I když pro moji nynější práci není padesátka nutná, bylo mi povoleno ji absolvovat v nejnižším paragrafu.
Akce měla být společná pro pracovníky několika firem a měla proběhnout od pátečního poledne do nedělního odpoledne v jakémsi bývalém rekreačním středisku. Byl jeden z pěkných podzimních víkendů a se svým o generaci mladším kolegou a zároveň nadřízeným jsme dorazili na místo mezi posledními. Už z parkoviště byl slyšet jásot a ryk. Jak jsme hned zjistili, v hale byl naražený sud piva (už druhý) a každý si čepoval sám.
Na začátek školení ve dvě hodiny se nás sešlo v jídelně z přibližně padesáti frekventantů asi pětadvacet a jak se později ukázalo, tento poměr vydržel po celou dobu kursu. Školitel se několikrát pokusil přivolat ostatní nebo je aspoň ztišit, ale jediná reakce byl čísi hlas, ať nám někam vleze. Protože i mezi přítomnými byl neklid, rozhodl se školitel číst žertovné pasáže z evropských elektrotechnických norem. Jak asi každý ví, mnoho z překladů evropských dokumentů se nedá pochopit logicky ani intuitivně, protože pologramotný překladatel neví, o čem je řeč a navíc sám autor se zřejmě vyhýbá jednoznačným formulacím. Zde spíše překvapilo, jak mnoho (a stále více) evropských norem je v něčem duplicitní nebo si naopak odporuje a jak rychlým tempem jsou vydávány nové a nové. Na přímý dotaz školitel odpověděl, že v současné době nemá smysl nějaké normy si pořizovat a dal několik příkladů, kdy norma v ceně několika set korun byla nahrazena jinou už po několika měsících. Protože je zakázáno jejich kopírování i otiskování výtahů nebo doslovných citací z nich, není pro řadového pracovníka snadné sledovat poslední vývoj a je odkázán na informace z druhé ruky. Vzpomněl jsem si na staré časy platnosti našich, stále aktualizovaných a zdokonalovaných norem, kdy nebylo například pro projektanta v elektroenergetice obtížné zatelefonovat autorovi a nechat si něco vysvětlit nebo i zkonzultovat - někdy se to pak odrazilo v dalším vydání normy. Autoři evropských norem jsou ale ze zákona utajení a snad by bylo trestné i po nich pátrat. Jak to funguje v Evropě? Nikdo neví. Jenom ten, kdo někdy přišel blíže do styku se západními odborníky a poznal jejich způsoby - třeba zásadu nikdy se nedostat do nejednoznačné situace, kdy by bylo nutno něco rozhodnout nebo jejich až dětinskou aroganci z nevědomosti, skrytou hned pod povrchem -, snad jenom ten může něco tušit.
Pomalu přišel večer a ukázalo se, že všechno pivo, zahrnuté v ceně školení, je vypito. Hala se vyprázdnila a jídelna byla najednou plná. Školitel měl ale všechno promyšleno. Po skončení se postavil do dveří a od každého vybíral po stokoruně na další pití. Jako asi jediný jsem nedal nic. Všeobecné agresivní tykání vyvolávalo pocit jakéhosi nebezpečí a šel jsem radši na večerní procházku, předčasně ukončenou objevením hospody v blízké vesnici. Přelézání vrat s ostnatým drátem nahoře na zpáteční cestě - největší moje dobrodružství posledních let.
V sobotu ráno přijel našemu školiteli na pomoc pracovník z příslušné krajské energetiky. Brzy se ukázalo, že mají spolu nějaké spory a když jeden domluvil, druhý ho s gustem začal opravovat. Příčina byla v různém výkladu některých norem a není zřejmě autorita, která by v tom dokázala rozhodnout. Přešlo poledne a začínal jsem být trochu nejistý. Zítra dopoledne by měly být písemné zkoušky a vzápětí ústní před komisí. Všechno zatím ale bylo bezkoncepční povídání spíše na efekt - kdy už začnou systematicky opakovat látku tak, jak ji vyhláška vyžaduje, včetně novinek a změn za poslední dva, tři roky? Někteří mladí montéři a projektanti tady dělají padesátku poprvé, nějakou literaturu jsem u nikoho neviděl a tohle školení by je mělo něco naučit.
Po obědě se dostavil další školitel - třetí a nejdůležitější, předseda zkušební komise. Po asi dvouhodinové přednášce o právní nezávaznosti všech norem a z toho plynoucího stále silnějšího tlaku ze strany investorů na jejich nedodržování skončil posteskem nad přežilostí tohoto druhu zkoušek, jejich chystaným zrušením a nahrazením jakýmisi kvalifikačními zápočty, udělovanými jednotlivými výrobci absolventům jejich školení. Čím víc zápočtů, tím větší odborník. Potom odešel a víc už se neobjevil. Připomněl jsem si, kdo asi bude ty zápočty udělovat. Jistě ne technici, projektanti a mužové praxe dávno zaniklých českých firem, ale mladí dealeři firem cizích, u nichž je jisté pouze to, že nedokážou podat objektivní informaci.
Náš školitel, náhle rozradostněný, řekl, že si testy napíšeme hned. Rozdal otázky, během čtvrt hodiny je probral a napsali jsme si správné odpovědi. Jeden soused neměl čím psát a když mu jiný nabídl tužku, řekl, že za ty peníze to oni za něj musí vyplnit. Viděl jsem potom, jak odevzdává prázdný papír. Po odevzdání testů se šlo zase pít. Několik nás zůstalo v učebně a zjistili jsme, že školitel nechal na stole vyplněná osvědčení o absolvování zkoušky včetně otázek, které byly každému položeny před komisí. Několik osvědčení (z jedné firmy více než pět) bylo na jména lidí, kteří na školení vůbec nebyli. Opsal jsem si svoje ústní otázky a šel do pokoje si je nastudovat. Zase - nešlo nevzpomenout na svoji první zkoušku z padesátky před více než dvaceti lety, jak jsme dofasovali příslušné normy, dělali výpisy, navzájem se zkoušeli, to vše několik měsíců předem, a přesto zkoušku skoro čtvrtina neudělala. Byl jsem tehda při ústní zkoušce na "potítku" a přede mnou zkoušeli vedoucího střediska. Měl pod sebou přes sto projektantů všech profesí, ale jako elektrikář si to musel odbýt. Neslevili mu nic, spíš naopak, a odcházel celý zpocený jako potom i já. A poslední moje padesátka před pěti lety - starý pán se omluvil, že tlak poměrů ho nutí vše odbýt ve zkrácené formě, ale nevynechal nic, svým zaujetím a poctivostí udržel pozornost po dvě odpoledne a nikdo neměl pocit, že má něco zadarmo.
Protože po odevzdání testů nikdo neřekl co dál a halas jako by utichal, šel jsem se podívat, co se děje. Zdálo se, že nás nějak ubylo, což bylo divné, protože pití bylo dost. Zkrátka - většina odjela domů ještě v sobotu večer, o ústních zkouškách už nepadlo ani slovo a v neděli ráno se nás v jídelně sešlo několik před trochu rozladěným školitelem, který už by to taky měl rád za sebou. Oznámil mi, že všechna osvědčení pro naši firmu už v sobotu odvezl jeden z vedoucích pracovníků a ať se zařídím podle toho. Bylo hezky, šel jsem pěšky po turistické značce na nádraží a bylo to příjemné. V pondělí ráno se mě kolegyně zeptaly "tak co" a já řekl, že jsem byl zneuctěn jako elektrikář i jako člověk. Odpoledne jsem byl předvolán k vedoucímu a ten mi sdělil, že si nemám pouštět hubu na špacír. Hůř dopadl můj kolega a nadřízený. Udělal zkoušku jako samostatný projektant (dobrý kamarád, jako bývalý montér pochopitelně nikdy neprojektoval ani k tomu nemá ambice, potřeboval jen ten certifikát), ale dodnes mu dotyčné osvědčení nebylo vydáno. Firma totiž zvýšení naší kvalifikace draze zaplatila a kdoví, k čemu by ten papír mohl být zneužit.




Další články tohoto autora:
Václav Zaibert

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku