Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.11.2003
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Špína pod Mrožovým kobercem
 >KOMENTÁŘ: Vyplácí se nepracovat?
 >SPOLEČNOST: Potraty a odpovědnost
 >POLITIKA: Kdo mluví a nemluví s komunisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TÉMA: Zimní a letní čas
 >POSTŘEH: O klusu
 >GLOSA: Chovají se československy a o zákony se nijak nezajímají
 >PŘÍBĚH: Kmotr
 >PENÍZE: Dluhopisová panika
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VRAŽDA JFK: Velké mystérium i po čtyřiceti letech
 >IZRAEL: Na obzore plachta. Bílá?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
21.11. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
(eff)

Nevzpomněl bych si na to, jenže dnes jsme v kavárně Rybka na to zavedli řeč.
Je fakt, že jsem v roce 1950, kdy mi bylo pět let, onemocněl spálou a léčili mě na Bulovce penicilinem (toto sdělení vyvolalo podiv: tehdy byl penicilin? Samozřejmě že byl, vždyť vyhrál 2. světovou válku! A když mě propouštěli, byl jsem jediné dítě, kterého sestřičky oblékaly do punčoch s podvazkovým páskem! Tedy, neměl jsem nějakou bokovku, byl to řemínek s podvazky, strašná to hanba! Maminka mi to vnutila jen proto, že mě vezli v mrákotách sanitkou, jinak bych se byl ubránil.

Důstojné odění byly punčocháče. Měly barvu hnědavou, na zadku takový zvláštní oblý šev, ve byly stylu unisex, bez ohledu na to, zda holčičí či klučičí, naprosto stejné! Pletené, myslím si. Jednou mi maminka koupila v Dětském domě (dodnes existuje) v Praze na Příkopě bílé punčocháče. Tehdy jsem se vzepřel a byl bych raději zemřel, než bych je oblékl. Zvítězil jsme tehdy.

Punčocháče jsem nosil, myslím, ještě v první třídě, pak nastoupily trenýrky. Všichni kluci nosili trenýrky. Co nosily holky nevím, přinejmenším do první Spartakiády - tehdy byly zavedeny červené trenýrky pro kluky a holky nosily modré kalhotky s gumou u pasu i kolem nohou. Nástup trenýrek byl pozvolný. Pravda, měl jsem je, myslím, dříve než jiní kluci. Pamatuji si, jak jsem jednou chodil na snídaně ke spolužákovi Slávkovi (už nevím proč, nějak to tak bylo) a přišel jsem tam jednou ráno ve chvíli, kdy ho maminka soukala do punčocháčů. Stál na stole a ona ho do nich soukala jako do pytle.

K odívání v padesátých létech se ještě vrátím, pochopitelně. Myslím ale, že ty punčocháče byly nejpotupnější součástí oděvu a na nás všech zanechaly neblahou charakterovou stopu.


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku