Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.11.2003
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Špína pod Mrožovým kobercem
 >KOMENTÁŘ: Vyplácí se nepracovat?
 >SPOLEČNOST: Potraty a odpovědnost
 >POLITIKA: Kdo mluví a nemluví s komunisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TÉMA: Zimní a letní čas
 >POSTŘEH: O klusu
 >GLOSA: Chovají se československy a o zákony se nijak nezajímají
 >PŘÍBĚH: Kmotr
 >PENÍZE: Dluhopisová panika
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VRAŽDA JFK: Velké mystérium i po čtyřiceti letech
 >IZRAEL: Na obzore plachta. Bílá?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.11. POSTŘEH: O klusu
Ivo Rýznar

Většina z nás má nějakého koníčka. Dokonce znám i takové, kteří mají jako koníčka koníčka. Nebo koníčky. Dcera mých přátel tato zvířata miluje natolik, že dokonce nepřečte knihu, v níž by se alespoň jeden lichokopytník dějem nemihnul.

Já takový koníčkář nejsem. Ne že bych se koní snad bál, tak maličký nejsem, ale na malíček by mi klidně nějaký zdivočelý mustang šlápnout mohl. Před pár lety jsem se s dětmi zúčastnil akce, kde měly možnost se na koních povozit. Klouček byl ještě malý, do třmenů nedosáhl, a tak jsem kráčel vedle a trochu jej přidržoval. Bylo léto, slunce pálilo, teplota se pohybovala na hranici tropických veder a komáři sáli. Proto se koni, který vezl synka, ani nedivím že se po dotěrném hmyzu stále oháněl oháňkou. Kdo by čekal že jsem dostal facku ocasem je vedle. Tak dlouhý ocas, aby dosáhl k břichu totiž koně nemají. A tak se tu a tam drbal levou přední nohou. Rána kopytem do mého stehna byla děsivá...

Nemohu však říci, že by mne koně a vše co s nimi souvisí nikdy nezajímali. V době těsně postpubertální jsem hltavě louskal jednoho Francise za druhým. Tedy ty knihy, které byly v dobách front k mání. Věděl jsem co je to steeplechase nebo padok. Ale jinak mne dostihy nikdy nebraly. Na žádném jsem osobně nebyl a v televizi jsem je nesledoval. Jenom jednou jsem zahlédl ve sportovním zpravodajství kousek klusáckých dostihů, komentátor právě komentoval nedovolený přechod (přeskok) jednoho koně z klusu do cvalu. Věřil jsem mu, sám bych to nepoznal.

Dnes ráno cestou na tramvaj jsem kráčel asi tři délky za nějakou mladou paní, když se ozval zvuk přijíždějícího dopravního prostředku. Paní poskočila a rozběhla se co nejrychleji to šlo k zastávce. Pravda, moc rychle jí to ale nešlo, protože měla boty na vysokém podpatku. Blahořečil jsem svým prestižím, když jsem ji tryskem předbíhal. Ona zatím poskakovala jako Humbertovi lipicáni v manéži.

Jenom nevím, jestli klusala nebo cválala...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku