Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.11.2003
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Špína pod Mrožovým kobercem
 >KOMENTÁŘ: Vyplácí se nepracovat?
 >SPOLEČNOST: Potraty a odpovědnost
 >POLITIKA: Kdo mluví a nemluví s komunisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TÉMA: Zimní a letní čas
 >POSTŘEH: O klusu
 >GLOSA: Chovají se československy a o zákony se nijak nezajímají
 >PŘÍBĚH: Kmotr
 >PENÍZE: Dluhopisová panika
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VRAŽDA JFK: Velké mystérium i po čtyřiceti letech
 >IZRAEL: Na obzore plachta. Bílá?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.11. VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
Václav Vlk

"Že jsem stvořil staré báby...

...to mne nejvíc mrzí, nepřestanou-li mne trápit, zahladím je brzy!" říká bůh Perun ústy Karla Havlíčka Borovského. A měl recht. Protože žena když zestárne, může být buď "babička", starší dáma, anebo baba. Babičky milujeme, starší dámy obdivujeme a babizny nenávidíme. Pravdou ovšem je, že některá doba přeje babičkám, některá elegantním starším dámám, no a některá babiznám. V některých dobách vítězí, aspoň navenek, babizny.

Vzhledem k láci MHD za našeho mládí někteří důchodci - tedy řečeno přesně důchodkyně - měly jízdu tramvají jako hobby. Moc to nestálo, jízdenka byla za 60 halířů a jelo se z konečné trojky na druhou konečnou hodinku a půl. U staré trasy čtrnáctky někdy i déle.

Po válce (a hlavně po Únoru vůbec) se vynořilo obrovské množství zlých, potměšilých a vůbec děsivých bab. Každý "Uliční výbor", který rozhodoval o bytí a nebytí kdekoho, od toho, zda smí jít dítě na školu anebo ne, až po kontrolu vyvěšování vlajek, byl plný zapšklých ženštin. Jeden chlap v Uličním výboru anebo jeden "Domovní důvěrník" připadal na devět babizen v této funkci. Tihle institucionalizovaní šmejdi, vlastnící a vyplňující "Domovní knihy", kde se musel zapsat každý, kdo zůstal v domě přes noc nebo déle než 24 hodin, měli, spíše tedy "měly", pré. Ve fabrikách to bylo podobné, no a ty, co se nechytily ve funkcích anebo byly i na tohle udavačství, které bolševici podědili po Hitlerovi, neschopné či blbé, se chodívaly vyžívat do tramvají. Mládež už je poznala. A snažila se jim oplatit stejnou mincí. Takže každý mladý muž, který nastoupil do tramvaje, jakmile spatřil tuhle babiznu - dědci byli mezi nimi také, ale byli v menšině - předstíral, že usnul tak tvrdým spánkem, že jej neprobudí ani Internacionála.

Jakmile baba vstoupila do tramvaje, neomylně vyhlédla někoho mladšího kdo seděl a stoupla si nad něj a spustila o chuligánech, kteří jsou ostudou socialistické mládeže, pištěla a ječela a i když dotyčný mladík či dívka vstali a pustili ji sednout pokračovala v "politicky korektních" - tehdy se říkalo "uvědomělých" a mělo to stejný význam - kecech a nadávala většinou i v době, kdy dotyčná mládež raději vystoupla.

Nastoupili jsme jednou s Mírou, Honzou a dalšími kluky do tramvaje a hurá do Kobylis. V poloprázdné tramvaji jsme si sedli, když tu u Bulovky přistoupila typická "frontová bojovnice", jak se jim říkalo podle to, že jednou z dalších vášní těchhle bab, bylo stát kdykoli a kdekoli frontu na cokoli.

Míra coby student průmyslovky s sebou měl prkno (rýsovací) v deskách a zastrčil je mezi lavici a křídlo otevřených dveří. To šlo, měl to vyzkoušené. V ruce držel příložník. Baba neomylně vyrazila k nám. Stoupla si nad Míru a spustila:
"No to je dneska mládež, starýho člověka nepustí sednout, studuje si to za dělnický peníze, no to by se chtělo podívat z jakýpak rodiny tenhle chuligán je..."
"Promiňte paní " zvedl hlavu Míra a příložníkem zaklepal na rýdovací prkno. Ozval se hlasitý zvuk dřeva klepajícího o dřevo. "Já mám prosím, dřevěnou nohu!" prohlásil Míra s kamennou tváří.

Baba předvedla neuvěřitelnou proměnu:
"Ježíš, to promiňte mladý pane, to já netušila, jen seďte. Proboha, jakpak se vám to jen stalo mladý muži?" třásla se baba nedočkavostí v očekávání podrobného líčení drastických scén.
"To víte paní", pravil Míra smutně. "Byl jsem hloupý a nerozumný a neposlouchal rodiče a vyskakoval jsem z tramvaje..."
"Šmarjá, to je neštěstí, " kvílela baba, "a vona vám ta tramvaj ujela nohu, no to muselo bóólet," orgasticky se chvěla babizna .
"No hrozně," smutně děl Míra.

Baba se začala vyptávat na hrůzné podrobnosti, které by jí poskytly materiál na mnoho dlouhých rozkošných večerů rozhovorů a probírání takovéhle bezvadnosti se svými kamarádkami. Ale my už jsme to nemohli vydržet a přestože jsme se dekovali co nejdál, slabší povahy už se začínaly smát skoro nahlas.

Míra pokyvoval souhlasně hlavou na všechny otázky, které na něj babizna chrlila, pak tiše povzdechl:
"Promiňte, paní, ale já už budu muset vystupovat," a silně kulhajíc dobelhal se na schůdky.
Tramvaj stále jela. Do kopce, pomalu ale jela. Míra se zasmušile ohlédl a pravil:
"Děkuji vám za účast, milá paní! A nashledanou!!" a vyskočil z tramvaje s prknem v deskách pod paží. V okamžiku jsme za jízdy vypadli z tramvaje za ním a úprkem-prk jsme mizeli mezi vilkami.Z tramvaje po malé chviličce, než se baba zorientovala, se ozýval řev:
"Chuligáni, syčáci, esenbáky na vás, grázlové...!" A nám to znělo jako rajská hudba. Baba jedna!

Také na mladé dívky měly staré baby spadeno...
Tahle squadra starých bab dělala mladým maminkám, zvláště když to na nich ještě nebylo moc vidět a potřebovaly si sednout, ze života peklo. Běžným obrázkem bylo, jak stará baba v taškama, v kterých tyhle báby vždycky něco někam vlekly stojí nad mladou maminkou a na její slova, že je těhotná, ječí na celou tramvaj: "No jenom aby, to by mohla říct každá, nic na tobě není vidět..." a podobně.

Holky s kočárkama, to taky byl cíl těchle Bab Jag. A jak se jich někdo zastal, hned to byl důvod pro předvedení cirkusu na celou tramvaj.

A tak jsme ocenili v praxi předvedený starý fór od naší kamarádky Jáji .Nastoupili jsme jednou v podvečer s celou partou do tramvaje, pochopitelně plné jako skoro vždycky. Kamarádka, co byla s námi, se zatvářila silně zadumaně když spatřila typickou tramvajovou babici, jak buzeruje nějakého mladšího chlápka a snaží s jej vyhnat z místa. Dotyčný třicátník už pod náporem keců, vyhrožování, mentorování a také spršky slin, kterou na něj baba chrlila, vstával, když tu se naše kamarádka postavila tak, aby, jak dotyčný pán vstane, mohla usednout na jeho místo.

A taky to promptně provedla. Baba, připravená o kořist, chvíli nevěřícně zírala a pak začala hlasitě na celou tramvaj ječet:
"No tohle, taková holka, vona si sedne a my starý zasloužilí pracující si nemáme ani kde sednout, to je dneska mládež, kam to spěje, takový chuligáni, do fabriky to poslat a ne se vozit tramvají..!"
Sedící dívka se tvářila stále vážně, chvíli počkala, až začne celá tramvaj sledovat co se děje a pak holčičkovsky "nevinně" špitla:
"Já jsem prosím těhotná."
Baba se zarazila a začala jí očima prozkoumávat. Protože byla zima a všichni byli v kabátech, nebyla věc tak jasná. Baba podezíravě prohlížela mladici a ta předstírala, že neví o co jde a že zrovna myslí na vzdálené příbuzné.

Po nějaké době to bylo babě podezřelé a také protože nemohla strávit prohru, začala si nejprve pod fousky (měla je) cosi brumlat a když dívka nereagovala, přidávala na hlase. Nakonec už nahlas ječela:
"No to se mi moc nezdá, že by si byla těhotná!!" a rozhlížela se po tramvaji, aby zkontrolovala jaký dojem to dělá na přihlížející.
"To prosím jsem, to náhodou vím," pravila nejneviňoučtěji dívenka. Baba hučela, ale nemohla nic dělat, noviny byly plné článků o tom, jak je potřeba mnoha nových socialistických občánků. To baba nemohla riskovat, že by dostala někde stranického sprďáka.
Hučela si tedy celou cestu i když briskně získala místo k sezení hned kousek od nás. Vrčela a sledovala nás i v okamžiku, kdy jsme s celou partou i s naší kamarádkou vystupovali. Jak se dívka zvedla ze sedadla, baba ji začala měřit očima a pak, jak to nevydržela, zasyčela:
"No to by mně zajímalo, jak dlouho ty si těhotná!?!!"
"To já paní přesně vím," pravila ctnostně dívka a podívala se na náramkové hodinky. Vykročila ke dveřím a otáčejíc hlavičku dozadu pravila: "Teď už přesně třičtvrtě hodiny!"
Očima se důvěrně obrátila na naši skupinku skládající se z neurčité množiny uhrovitých, zarostlých a všelijak se klátících postpuberťáků a "způsobně" špitla:
"Že jo, kluci ?!?"

A vystoupili jsme. Motor tramvaje zaržál, jak řidič při rozjezdu do kopce přidal a zevnitř osvětlená tramvaj, jak ponorka v té podvečerní podzimní pražské mlze, se vydala k světlým zítřkům. To se tak tehdá říkalo.

Za oknem jsme viděli hlavu držkaté báby jak po nás nevěřícně kouká a v meloucích pootevřených ústech se ji přitom viklá z místa na místo zubní protéza.
Nad Prahou vycházel měsíc.

"Ty seš fakt těhotná?!" zeptal se nedůvěřivě Láďa .
"To je ale debil!!" prskla Jája a odcházela k domovu a její zadeček, vlnící se při chůzi ze strany na stranu i pod kabátem, zřetelně vyjadřoval nesmírné holčicí pohrdání pitomým klukem a uraženou dívčí čest.
"Ty si ale debil!!" pravili jsme my a šli jme do hospody.
A Láďa stál na ulici s výrazem "dyť sem toho snad tolik neřek´, ne?"

Začaly padat první sněhové vločky. Ráno zas nepojedou tramvaje.V Praze totiž bude pět cenťáků sněhu. A to za všech režimů už od dob našich prapradědů znamená, že v Praze vypukne kalamita.

*****************************************************************************************************************

Vážení přátelé,
nedávno jsme si vám dovolil nabídnout svoji velkou, barevnou a representační knihu Krby v interiéru a zahradě z nakladatelství Euromedia, která stojí 290.- Kč, jako možnost dárku pro někoho blízkého anebo pro sebe. Máte-li ovšem o krby, kachlová kamna, grily, pece atd. zájem, můžete si kliknout na www.grada.cz a když zadáte ve vyhledavači uvedená slova, objeví se vám většinou knihy, které jsme napsal já.
S příslovečnou skromností dodávám, že se jich už prodalo více než 130 000, slovy „stotřicet tisíc" kusů a protože i jejich cena je velice příznivá, jistě mi pomůžete, abych se dostal již brzo mezi autory, kteří v nakladatelství GRADA prodali již více než 150 000 knih. Mnoho jich není. Jinak vám ovšem přeji, abyste se u mých povídání co nejvíce bavili.
Václav Vlk



Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku