Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 22.11.2003
Svátek má Cecílie




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Sebechvála smrdí
 >POSTŘEH: O vaření
 >MOBY DICK: Politika otevřených dveří
 >Nulová tolerance v New Yorku
 >NÁZOR: Disidenti jako guerrillos
 >REAKCE: Špína pod Mrožovým kobercem
 >KOMENTÁŘ: Vyplácí se nepracovat?
 >SPOLEČNOST: Potraty a odpovědnost
 >POLITIKA: Kdo mluví a nemluví s komunisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TÉMA: Zimní a letní čas
 >POSTŘEH: O klusu
 >GLOSA: Chovají se československy a o zákony se nijak nezajímají

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.11. POSTŘEH: O vaření
Ivo Rýznar

Když jsem před lety kupoval poprvé v životě mikrovlnnou troubu, připravil jsem se na uvedený akt velmi pečlivě. Po prostudování dostupných materiálů jsem věděl, že mikrovlnný ohřev spočívá v tom, že se vysokou rychlostí rozpohybují molekuly vody v potravinách, čímž dojde (zřejmě jejich vzájemným třením, asi jako když si v zimě zahříváme mrazem zkřehlé ruce) ke kýženému efektu. A také jsem se dozvěděl, že není radno do trouby vkládat cokoli kovového, například nádobí se zlatým nebo stříbrným proužkem na obvodu. O neblahém účinku mikrovln na kov jsem se záhy přesvědčil, když jsem si dal na chvilku "povolit" máslo i s obalem, aby se dalo dobře roztírat na chleba. Průhlednými dvířky jsem zahlédl někol záblesků a... A od té doby jsou dvířka (zatracený plast) očouzená a propálená. S velkým vikřičníkem se v návodu zapovídalo vkládat do trouby celá vejce. Prý se rychlým ohřátím jeho obsahu pod skořápkou může změnit v handgranát. Nemám pyromanské sklony a zkoušet to nehodlám.

Vejce. Tuhle jsem se dozvěděl, že vajíčko je největší buňkou v každém živém organismu. Nechtěl jsem tomu věřit, když si představím takové slepičí vejce (o pštrosím nebo dinosauřím ani nemluvě), představa tak ohromné buňky mne až děsí. Záhy jsem však byl náležitě poučen. Buňkou je pouze střed žloutku (terčík?) a všechno to kolem je prý toliko budoucí potrava zárodku. Jakási amorfní menáž. Takové amarouny... :-)

Ale zpět k mikrovlnce. Předevčírem jsem po nějaké době opět vyráběl esíčkovou roládu. Na jeho krémovou náplň jsem si vyndal z lednice máslo, kus jej odkrojil a vložil do misky, přidal vaječný žloutek. Až jsem se divil, že se mi povedlo jej neporušený oddělit od bílku. Ale máslo bylo tak tuhé, že by se nedalo vůbec rozetřít. Nechtělo se mi čekat až převezme něco joulů z okolního vzduchu, a tak jsem misku i s obsahem vložil do mikrovlnné trouby, zavřel dvířka, nastavil nejmenší intenzitu ohřevu a na minutku troubu zapnul. Pak to cinklo. V domnění že už bude hmota měkká jsem přestavil knoflík výkonu zpět na maximum a misku s budoucím krémem jsem vyjmul. Přišlo však velké zklamání, máslo bylo stále tvdré, že by se s ním daly zatkoukat hřebíky. Vrazil jsem tedy nádobu zpět a zapnul ještě na minutku. Po chvilce se ozvala dutá rána. Otevřel jsem dvířka a strnul jsem. V misce plavala část ztuhlého žloutku v rozpuštěném másle. Opravdu jenom část.

Tu zbývající jsem totiž musel záhy seškrábat ze stěn trouby...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku