Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 24.11.2003
Svátek má Emílie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Nulová tolerance
 >FEJETON: O přezouvání
 >KOMENTÁŘ: Kapr si rybník nevypustí
 >LIDŠTINY: Máte svoji sex-bombu?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Apollo XIII. v hotelovém podání
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítání zase jednou až moc bouřlivé
 >ZAMYŠLENÍ: Charlie Roger nebo Roger Charlie?
 >POLITIKA: ODS na výsluní preferencí a v temnotě budoucích spoluprací
 >NÁZOR: Je positivní diskriminace přežitek ?
 >NÁZOR: Podivíni z pražských realitních kanceláří
 >SVĚT: Hrstka malajských dojmů
 >NÁZOR: Podivný sedmnáctý listopad
 >PENÍZE: Stavební spoření? Bez dotazů a ještě letos!
 >NÁZOR: Sebechvála smrdí
 >POSTŘEH: O vaření

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
24.11. RODINA A PŘÁTELÉ: Apollo XIII. v hotelovém podání
Ondřej Neff

O víkendu jsem byl se Sněhovou Vločkou a její dcerou Malou Vločkou jakož i psicí Šogo na výletě. Přebývali jsme v hotelu. V noci ze sobotu na neděli vypuklo drama, které mi připomnělo příběh havarované kosmické stanice.

Drama vypuklo někdy kolem jedné v noci. Malá Vločka, která spala v samostatném pokoji, naťukala na náš pokoj. Co se stalo?
V koupelně jejího pokoje je ve stropě větrák a právě z tohoto otvoru začala téct voda. Nebyl to velký proud, ale taky to nebyly jen kapičky, žádné kap... kap... kap, ale spíš kapkapkap. Zkusila nejdřív sama s tím kapkapkap zápasit. Do koše na odpadky dala igelitový pytlík, jenže to kapkapkap pytlík naplnilo během pěti minut. Nehodlala vartovat celou noc u nějakého pytlíku a asistovat při kapkapkap a proto šla zaklepat na dveře našeho pokoje.

Vzpomněl jsem si na Apollo XIII. Pochopitelně netuším, kde v tom hotelu je uzávěr vody, ani to nechci tušit. Primárně mi šlo o to, aby Malá Vločka mohla spát a Šogo aby mohla spát a též Velká Sněhová Vločka a já jsme mohli spát a aby v koupelně nenastala velká voda čili potopeň. Je třeba najít nějaký prostředek! Napadlo mě, že bych mohl to kapkapkap svést nějakým korytem do odtoku sprchového koutu. Právě v tom okamžiku jsem si vzpomněl na Apollo XIII. Pátral jsem v pokoji, jestli tam nenajdu něco dostatečně tuhého a rozměrného a elastického, aby se z toho dalo udělat korýtko. Nenašel jsem.
Vyrazili jsme tedy s Malou Vločkou ven. Všude bylo protivně uklizeno. Až na dvoře jednoho domu jsem našel vyhozené dýhy! Nuže, z dýhy jsem udělal korýtko. Aby se dýka důsledkem bobtnání nenarovnala, vytáhl jsem z polobotek tkaničky a svázal jsem ji. Korýtko jsem opřel o židli a uvázal ji k opěradlu volným koncem tkaničky. Aby nesklouzla, zapřel jsem ji kovovým košem na odpadky (už zde hrál roli). Aby Malou Vločku to protivné kapkapkap nerušilo, vypolstroval jsem korýtko froté ručníkem. Poté jsme šli všichni spát.

Konec dobrým všechno dobré, jak zní název jedné mé mimořádně brutální povídky (vyjde už příští týden v povídkové sbírce Pravda o pekle). Koupelnu jsme nevyplavili. Vločka i Šogo spokojeně spaly. Ráno přišel majitel. Ukázal jsem mu, co se stalo. Velebil můj důmysl a dal nám flašku šampaňského na odškodnění. Takže, až dopíši, připiji vám všem na zdraví.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku