Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 24.11.2003
Svátek má Emílie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Nulová tolerance
 >FEJETON: O přezouvání
 >KOMENTÁŘ: Kapr si rybník nevypustí
 >LIDŠTINY: Máte svoji sex-bombu?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Apollo XIII. v hotelovém podání
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítání zase jednou až moc bouřlivé
 >ZAMYŠLENÍ: Charlie Roger nebo Roger Charlie?
 >POLITIKA: ODS na výsluní preferencí a v temnotě budoucích spoluprací
 >NÁZOR: Je positivní diskriminace přežitek ?
 >NÁZOR: Podivíni z pražských realitních kanceláří
 >SVĚT: Hrstka malajských dojmů
 >NÁZOR: Podivný sedmnáctý listopad
 >PENÍZE: Stavební spoření? Bez dotazů a ještě letos!
 >NÁZOR: Sebechvála smrdí
 >POSTŘEH: O vaření

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
24.11. FEJETON: O přezouvání
Petr Kersch

Sleduji na televizní obrazovce, jak manželé Bushovi stoupají po schodech Buckinghamského paláce, očekáváni Jejím Veličenstvem Alžbětou II. a princem Filipem. Ano, už jsou tam. Stisky rukou, Laura se usmívá, Alžbětina ústa pronášejí něco královsky vznešeného, George v postoji pistolníka připraveného tasit proklatě nízko zavěšené kolty na kohokoliv, kdo by dámy ohrožoval, princ - manžel se sklopenou hlavou pozoruje prezidentovy polobotky…
"Vidíš," povídám ženě, "nepřezouvají se."
Manželka patří totiž k zastáncům důsledného přezouvání návštěv. K tomu účelu je v naší komoře připraveno několik párů papučí, pantoflí a bačkůrek.
"Co ty můžeš vědět," pochybuje moje choť, "třeba se přezují až za dveřmi paláce, tam se reportéři nedostanou."
Posměšně reaguji: " Představ si paní Bushovou v jejím skvělém bleděmodrém kompletu a na nohách má trepky."
"Ale kdyby přišla k nám do paneláku, stejně bych jí nějaké papučky nabídla. Řekla bych jí, že bydlíme nad sklepem, máme nové topení a studenou podlahu, mohla by nastydnout. Posledně Stáza taky málem nastydla."
Stáza je manželčina nejlepší kamarádka z dob, kdy spolu chodily do školy. V předsíni na ni čekají vždy ty samé pantoflíky s opelichanou labutěnkou. Jak ty roky letí, paní Stáza přibírá na váze a pantofle jsou pěkně rozšmachťané. Nabízíme jí nový, zatím nenošený pár. "To už nestojí za to," říká a myslí tím svou aterosklerózu. Jinak je ovšem Stáza veselá kopa a v žulíkách jednička.
Návštěvy, které přijímáme pravidelně, nepředstavují z hlediska přezouvání žádný společenský problém. Nakonec - když jsme k nim pozvaní my, musíme se přezout stejně, fifty - fifty. Horší situace nastává, přicházejí-li do naší domácnosti lidé, kteří tu ještě nikdy nebyli. Pokud se jedná o studentskou mládež z okolí, mezi kterou mám pověst člověka, který umí - fakt, vole! - vysvětlit, jak se počítají ty blbý integrály - ta má připravenou domácí obuv hned v zádveří. Tu s pohrdáním odmítnou a chodí v ponožkách. Bývaly doby, kdy ponožkám kvetla na patě díra, zapocená chodidla zaváněla - dnes takové faux pas nezaznamenáte; to je ten pokrok, jak zpívá Jitka Molavcová.
Skutečnou společenskou maturitou je taktně přezout osobu, která není, tak říkajíc, v domácnostní databázi. Agentka stavební spořitelny, nový soused, bývalý kolega, slečna, která chce studovat dálkově a potřebuje nějaké školení… Když spatřím ty střevíčky na jehlových podpatcích, je mi trapně - nechám vysvětlování přezouvacího rituálu raději na manželce, a když ta není doma, tak lžu: nezouvejte se, prosím, u nás návštěvy nemusejí…
Námitka příznivců přezouvání návštěv - kdopak u vás po návštěvách asi luxuje, co? - je irelevantní. Luxuji já, protože moje žena má potíž s plotýnkou, a ten, kdo ví, co znamená pro meziobratlové ploténky torzní pohyb těla, musí uznat pádnost takového argumentu.
Návštěva, která je obuta do elegantních střevíců, ladících s ostatním oblečením, je mojí obsesí. To se ví, pravila žena, až budeš mít vilu, před ní příjezdovou cestu, vysypanou suchými křemennými oblázky, co tak báječně chrastí pod pneumatikami přijíždějícího linkolna, a ke vchodu natažený červený kokosák - pro mě za mě, ať ten Bush si klidně nechá třeba kovbojské boty i s těmi stříbrnými ostruhami. Sednete si spolu dole v pánském salónu, nabídneš mu něco, co on rád chlastá a já vám pak přinesu kafe. Silnou arabskou kávu - myslím, že se k té vaší debatě bude hodit.

© Petr Kersch, Děčín, listopad 2003




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku