Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.11.2003
Svátek má Kateřina




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Komu na Rusi žiť charašo?
 >POLITIKA: S komunisty ne?
 >ŽIVOT: Pohled do očí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hlas věcí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Baconova výstava ve Vídni
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi ohněm a hlubokou vodou
 >ARCHITEKTURA: Kouzlo starých továren - holešovická teplárna
 >POLITIKA: O autistech a našich médiích
 >POLITIKA: Kdo a proč nenávidí Židy
 >EKONOMIKA: Všechny sledované trhy porostou
 >FEJETON: Nemocnice na okraji publicistické slušnosti
 >POLITIKA: Protiameričtí Američané v Praze
 >POSTŘEH: O nákupních vozíčcích
 >FEJETON: A léta běží, vážení
 >PENÍZE: Budou dárky letos na dluh?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.11. FEJETON: A léta běží, vážení
Michal Štrobl

Seděli jsme s mým desetiletým synem Míšou u oběda. Tyto chvíle jsou pro mne poměrně vzácné. Jednak proto, že přes týden se se spolu moc nevidíme, jednak proto, že většinou i když jsem doma tak něco dělám, takže obědvám ve spěchu a mnohdy i v jinou dobu. Nebo jsem doma, obědváme společně, nechvátám, ale jsem nabručenej jako obvykle. Tohle byla naprosto skvělá kombinace všech okolností - syn přinesl výbornou z matematiky, neudělal žádný průšvih (alespoň se nepochlubil), moje maličkost byla doma a náladu jsem měl skvělou až výtečnou. Možná i trochu sentimentální. Takže jsem ihned hodlal dohnat ve výchově a komunikaci s ním vše, co jsem za posledních deset let zameškal. Bavili jsme se u jídla o všem možném, až jsme se dostali na jeho čerstvě vypsané pero. Vlastně žádné pero, dnes se ve škole používá inkoustový roller, jak jsem byl obratem poučen. Krásně se s ním píše, vydrží několik měsíců, dá se zmizíkovat a nedělá kaňky. Když se vypíše, tak se jednoduše vyhodí a koupí se nové. Zjistil jsem, že moje dítě nikdy nepsalo plnícím perem!

Okamžitě jsem si vzpomněl na dvě naplněná pera a hadřík se skvrnami od inkoustu , kteréžto věci jako takové každý řádný penál musel obsahovat. A ořezávátko, ostré tužky, kulaté nůžky a později i kružítko. Takové pero bylo skvělá věc. Dalo se s ním beztrestně vstát z lavice a jít si "odcáknout inkoust" do umyvadla v rohu. Dalo se během hodiny rozebírat na prvočinitele a pokoušet se ho opětně složit tak, aby psalo. Když se to nepovedlo, v penálu bylo ještě jedno! Daly se celé školní hodiny pozorovat kresby, které inkoust vytvářel na prasklinách jeho červeného, zeleného nebo žlutého povrchu. Daly se s ním vyrábět na pijáku krásné kaňky. Každý kluk (holky nebyly taková čuňata) měl pořád modré nejenom ruce, ale většinou i obličej. Pera jsme si pravidelně plnili doma, ale naše milovaná paní (tehdy tedy soudružka) učitelka měla ve velké zamčené voňavé a trochu tajemné skříni s lepidy, temperami a dalšími skvělými věcmi óóóbrovskou láhev s inkoustem, ze které jsme si mohli kdykoliv pero naplnit. Láhev byla velká, pero malé, takže to bylo vážně dobrodružství dostat jejím naklápěním více inkoustu do pera než na lavici. Samozřejmě jsme začali používat školní inkoust hlavně proto abychom viděli a cítili vnitřek té skvělé skříně. To nám vydrželo právě tak dlouho, než na sebe zbytek láhve někdo při plnění pera velmi záhy chrstnul, brečel a šel se domů o velké přestávce převléct.

Během tohoto hovoru s Míšou jsem si uvědomil, že se na mě dívá jako průvodce v muzeu třetihor, asi jako když jsem já v jeho věku četl knihy Karla Maye. Sice se mu to líbí, zajímá ho to, ale je to pro něj neskutečně vzdálená mrtvá historie. Tak jsem se to rozhodl zachránit. "Míšo, to není nijak dlouho. Fakt. Vždyť je to takových…no…vlastně…tak asi čtyřiadvacet let." Fakt silnej argument pro desetiletého chlapa. Asi jsem to ani neměl počítat.

Všechno to nějak ujíždí a utíká a upaluje. Jsem zvědavý, jakou humornou historkou o jeho rolleru bude za pár let pro změnu zase Míša krmit svoje děti. No, určitě na něco přijde, a vsadím se že bude o moc lepší než ta moje.
Vůbec totiž nejde o to, čím děti píšou. Důležité jsou jenom ty vzpomínky. A ty nejdůležitější a nejkrásnější jsou právě z dětství.




Další články tohoto autora:
Michal Štrobl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku