Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.11.2003
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Smrt a pohled do očí
 >GLOSA: Polohrubá nabídka?
 >IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
 >SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s Plissonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekají nás rachejtle
 >FEJETON: Příběh Josefa K. aneb grand slam
 >KOMENTÁŘ: S komunisty se musí mluvit
 >SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
 >REAKCE: Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
 >POSTŘEH: O Praktice
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance
 >MEJLEM: Kupa vtipů kameňáků
 >CHTIP: Chytrý chlapec Suzuki
 >ŽIVOT: Vozíčkářka zve politiky na týdenní pobyt.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
27.11. IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
Jana Hybášková

Nemocnice v Basře na základě rozhodnutí vlády ukončila svoji činnost k 20.11. Na britské základně zůstane 80 českých vojenských policistů. Podle vojáků byla Basra dosud nejtěžší misí, kterou AČR plnila.

O vyslání se těžce rozhodovalo v dubnu, kdy ještě v Basře nebyla koaliční vojska.České politiky, hlavně předsedu Laštůvku, trápily otázky politické víc, než finanční: aby nemocnice nebyla na frontě, neúčastnila se bojů. Bylo těžké vysvětlovat, že v Basře nebyly ani žádné boje, ani fronta. Byla tam populace na hranici přežití, 12 let bez lékařského ošetření, v hrůzách masových hrobů a zpravodajského vydírání. Američané nám obratem sdělili, že je jedno, zda bude nemocnice pod mandátem Irácká, nebo Trvalá svoboda.

Po váhání kde být: Basra- Bagdád, připustila americká armáda, že zajistí přepravu nemocnice i do britského sektoru . Hledání místa, kde by mohla pomáhat lidem i rozvoji baserského zdravotnictví, trvala dlouho. Mediální tlak, parlament, způsobily, že letadla, rychle, rychle, odletěla dříve, než to americký Transcom odsouhlasil. "Urychlující letadla" platila AČR. Všech letadel nakonec bylo víc než 30. Stanoviště bylo zapotřebí zpevnit kvůli mokřadům, které jsou po celé Basře. Britští inženýři byli pomalí. Bylo zapotřebí 10.000 kubíků štěrku. Češi byli v Basře vůbec první, kdo rychle zaměstnala řádně zaplatil iráckou stavební firmu. Ve strašně těžkých počátcích se 7pn potýkala s nedostatkem elektřiny a klimatizace, na operačních sálech a JIP teploty stále přesahovaly 40 stupňů. Ještě větším problémem byla socializace. Nemocnice není stánek se zmrzlinou, aby ho bylo možné postavit kdekoli. Při potlačení šíitského povstání 1991 zemřelo na jihu 300.000 Iráčanů. Saddám jih uzavřel jako gulag. Baserské zdravotnictví bylo 12 let bez státního financování. Lékaři si navykli vybírat po svém.Češi přišli léčit zadarmo. Vojenským lékařům ze sousední nemocnice, zvyklým za prebendu léčit pouze členy strany Baas, se naše přítomnost také nelíbila. Islámská populace, nezvyklá na cizince, týraná a nedůvěřivá, se ostýchala.

Koncem léta se za speciálními chirurgickými úkony začali sjíždět lidé ze stovek kilometrů. 7pn vybrala děti ke speciálním operacím srdce do ČR. Počet život zachraňujících operací přesáhl 200. Ambulantních úkonů přibyly tisíce. Ošetřovali jsme těžké popáleniny, průstřely hlavy, mnohonásobné průstřely koaličních vojáků. chirurgické zákroky měly často cenu života. Přicházeli místní šejchové, s poděkováním, doporučovali nemocnici ve všech městech jižního Iráku. V žádném baserském zdravotnickém zařízení zatím nefunguje JIP na naší úrovni, neexistují tam operační sály a tým jakkoli srovnatelný s naším týmem. Nemocnice se stala záchranou pro jinak smrtelná zranění.

Popularita způsobila, že se proti ní zaměřil extremistický šejch Saídí, přívrženec Muqtadá as Sadra. Jím svolané protestní demonstrace se odmítly účastnit ostatní politické strany a hnutí. Kmenové deputace přinesly vyjádření podpory, včetně oficiálních míst. Odmítnutí extremistických protestů, podpora obyčejných Basřanů ukázaly náš význam a oblíbenost. O 7pn psal Washington Post, Finantial Times, Die Zeit, Christian Science Monitor. Bohužel, zcela nevyvážená reportáž ČTV v honbě "za událostí" přinesla domů jiný obrázek.

To už stejně bylo o osudu 7pn rozhodnuto. Na její odvolání celou dobu čekal sociální demokrat Laštůvka. Nenahlédl, že nemocnice nebojuje, ale léčí ty, kteří formují občanskou společnost Iráku. Nikdy ji nenavštívil, aby se nemohl přesvědčit. Ministr zahraničí byl při návštěvě překvapen malým počtem pacientů. Bylo jich o mnoho méně, než případů v Bagramu. Lze ale srovnávat chirurgické úkony na jihu Iráku s ambulantním ošetřením v Bagramu?

Na rozhodnutí se podepsali i samotní vojenští lékaři. Zdravotnictví je jednou ze tří specializací reformované AČR. Ani do první, ani do druhé rotace se lékaři nepřihlásili dobrovolně. Na rozkaz, daleko od rodin a od letních dovolených, v oblasti zamořené leischmaniozou, v ne zcela přátelském islámském prostředí, daleko od svých primariátů Střešovic, Brna, nebo Plzně, daleko od svých vybraných pacientů z generálního štábu, tuto misi nepodporovali. Pacienty odmítali s tím, že neodpovídají jejich specializaci, nemají příslušné léky.

Třetím absurdním faktorem je obecné ohrožení - zvyšující se útoky baasistických pohrobků, tlak vývozců íránské revoluce, nestabilní situace. Nikdy ale žádný přímý útok nebyl namířen na 7pn. AČR raději své vojáky, kvůli ,cituji, "zhoršující se bezpečnostní situaci" stáhne. Navíc, nemocnice, která se nehýbe, nepřináší zisk kontraktorům.

Nyní, kdy 7pn sklízí plody enormního lidského i finančního nasazení, kdy je socializovaná, usazená a oblíbená, kdy šíří a potvrzuje dobré jméno naší země, je stažena. Všichni v Basře vědí, kde je Česká republika, kdo jsou "tšíkí" lékaři. Právě nyní, kdy začíná rozdělování ekonomické transformace jihu Iráku, které by i trochu šikovní lékaři mohli svými kontakty ovlivnit, jedeme domů . Je stažena v době, kdy poskytuje zázemí dvěma vedoucím českým odborníkům, kteří by v oblasti vody a energetiky konečně mohli v Basře " dělat kontrakty pro české podniky." Přesně v době, kdybychom mohli začít sbírat zisky ze stamilionové investice, jedem domů. Vzdáváme se baasistickému a extremistickému nepříteli, který na nás nikdy přímo neútočil, pohodlnosti armádního zdravotnictví, bezpečnostním obavám AČR a nedostatku obecné politické vůle dovádět věci do konce. Armádu, která chce vydělávat a nechce bojovat, necháváme bez diskuse a bez demokratické kontroly. Proto jedeme domů.

Jana Hybášková,

velvyslankyně v Kuwaitu

Vyšlo v MfD 26.11., v NP zveřejněno se svolením autorky


Další články tohoto autora:
Jana Hybášková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku