Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.11.2003
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Smrt a pohled do očí
 >GLOSA: Polohrubá nabídka?
 >IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
 >SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s Plissonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekají nás rachejtle
 >FEJETON: Příběh Josefa K. aneb grand slam
 >KOMENTÁŘ: S komunisty se musí mluvit
 >SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
 >REAKCE: Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
 >POSTŘEH: O Praktice
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance
 >MEJLEM: Kupa vtipů kameňáků
 >CHTIP: Chytrý chlapec Suzuki
 >ŽIVOT: Vozíčkářka zve politiky na týdenní pobyt.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
27.11. POSTŘEH: O Praktice
Ivo Rýznar

Jsou tomu už dva roky, co selhala a odmítala další poslušnost. Zkolabovala. Už tehdy jsem jí vzhledem k jejímu věku začal říkat stařenka. Umínil jsem si sice, že ji nechám vbrzku opravit, ale to "vbrzku" se holt protáhlo.

Nebylo to ovšem poprvé. Už v dobách svého mládí mi totéž dvakrát provedla. Podle zákona schválnosti právě ve chvíli, kdy jsem ji potřeboval nejvíc. Nezbylo než najít rychloopravnu a svěřit ji do rukou zkušených odborníků. A zacálovat na tehdejší dobu dost velké peníze, celou pětistovku. Československou. Musím však uznat, že mi posloužila dobře. Ovšem pouze do doby, kdy uplynula záruka na opravu. Vztekal jsem se jako čertík, ale to mi nebylo nic platné. Vyhledal jsem přes známé známých jiného specialistu, který mi sdělil sladké tajemství: "Tohle zablokování někteří opraváři uvolní tak, že... Jenomže po krátké době se závada objeví znovu." Když jsem dotyčnému sdělil jméno onoho rychloopraváře, jen se pousmál. Znal jej. A pak mi stařenku opravil tak, že se stejným způsobem neprojevila více než patnáct let. Až předloni.

Včera jsem s ní zašel do jiného, dávno již zprivatizovaného servisu. V kapse jsem třímal peníze na opravu. Jo, některé koníčky se zkrátka prodraží. Podal jsem stařenku opraváři, ten ji prohlédl a odnášel si ji do dílny. Nesměle jsem se zeptal, jestli ji nehodlá opravit stejným způsobem jako ten kdysi. Zavrtěl hlavou. Po minutě čekání za pultem jsem z dílny zaslechl známé zvuky mechanismu. Za chvíli se vousatý technik vrátil a podával mi opět fungující aparát. Do dlaně mi pak přidal maličký šroubek, který se v těle stařenky uvolnil a zablokoval chod její závěrky. A vysvětlil mi, co a jak se stalo. Ač je to k nevíře, ač všude kolem nás řádí kapitalismus, za opravu nic nechtěl. Prý to nestojí za řeč. Poděkoval jsem a vyšel na ulici. Šťastný jako blecha. Zkrátka a dobře, rád bych onomu opraváři ještě jednou moc a moc poděkoval. Mám? Nemám? Raději ne, ale Praktiku mi opravil na rohu Náměstí Jiřího z Poděbrad. Stařenka opět ožila.

A s ní i já...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku