Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.11.2003
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stát systematicky ničí nemocnice.
 >ŚKOLSTVÍ: Vysoké školy nepotřebujeme?
 >POLITIKA: Blamáž hejtmana Bendla
 >POLITIKA: Irácká otázka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - ježdění v tramvaji
 >PSÍ PŘÍHODY: Prací pomocník Šogo
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >MEJLEM: Vysněný pravicový politik
 >DOPRAVA: Spolek přátel plavby počítá se zánikem české lodní dopravy
 >GLOSY: Tři příběhy z Česka
 >REAKCE: Česko - pokrytců ráj
 >POSTŘEH: O alkoholu
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance II.
 >CHTIP: Ve chvílích upřímnosti
 >CHTIP: Jaký je rozdíl mezi mužem a ženou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
28.11. VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
Václav Vlk

Klika a veksle

Tuhle příhodu znám v mnoha variacích. Kdo ji zná jako příhodu s klikou zahozenou přes zeď do Olšanských hřbitovů, zná tu nejkrásnější a nejpoetičtější verzi. Ale než se k ní dostaneme, udělejme si jasno! Šlo o to, že soužití řidičů tramvají, konduktérů a průvodčích s cestujícími nebylo vždy idylické. Tak jako existovali tramvajáci veselí a rozšafní. Třeba jako jeden, kterého jsem znal, který vyvolával stanice s neodolatelným šarmem. Možná to byl ten samý, o kterém moje matka vyprávěla, jak za okupace, když bylo okupanty nařízeno nejprve hlásit německy a pak česky, hlásal "Troja -Brücke-most" a všechno hezky dohromady. V naší době, když komunisti přejmenovali Strossmayerovo náměstí na náměstí Václava Kopeckého, hlasitě hlásil "Strossmayerovo náměstí Václava Kopeckého"!

Leč byli i tramvajáci a vůbec lidé kolem MHD (městské hromadné dopravy), kteří byli protivní a nerudní.
Hlášení průvodčího: "Jedeme jako pětka!!" když jste nastupovali do čtrnáctky, to by rozběsnilo každého. Zvláště, když už mrznul na nástupním ostrůvku půl hodiny a tramvaj žádná. Pak jich jelo šest za sebou - to jak tramvajáci na konečné mazali karty a vyrazili teprve až dohráli mariáš. Také tramvaje označené jako "X" byly k nas... rozčílení. Nikdo nevěděl kam jedou, proč tam jedou a které lístky na ně platí. To byla pastva pro blbce v tramvajáckých uniformách. Protože blbec, ten se najde všude. I mezi tramvajáky.

A tak ona po Praze vyprávěná příhoda zněla, že jednou, když opět došlo k nějaké slovní potyčce mezi osádkou tramvaje a pasažéry, došla cestujícím trpělivost. Řidiči tehdá v těch starých tramvajích měli vepředu takovou malinkou kabinku a tramvaj řídili, tedy její rychlost, takovou klikou od reostatu. Ta byla vyndávací. A řidiči tramvají ji nosili s sebou, protože bez kliky tramvaj prostě nejela. V onu památnou noc prý se rozzuření cestující zmocnili kliky a protože tramvaj právě stála na stanici u Olšanských hřbitovů, kdosi z nich mrštil tuto kliku za zeď do staré části hřbitova.Tam, kde už léta rostlo všelijaké husté houští a roští. Pachatelé onoho činu pak sdělili, co si myslí o městské dopravě obecně a o posádce tramvaje zvlášť a odešli.

Když nejela jedna tramvaj, nejela po té koleji žádná tramvaj! A tak té noci přelézali tramvajáci a přivolaní policisté zeď, hledali ve tmě ztracenou kliku, což se nedařilo, pak sháněli jinou kliku a vůbec. Pražáci se touto historkou bavili a každý druhý přísahal, že zná někoho, kdo zná někoho jiného, který u toho zcela zaručeně byl.

Nám lezli na nervy někteří pitomí průvodčí, takže jsme uvažovali o tom, jak by to bylo krásný, kdybychom mohli někam některýmu z nich tu kliku taky zahodit!! To by bylo žúžo!

Jednoho dne jsme nedobrovolně přestupovali "U Heydricha" do tramvaje do Kobylis. Původní trojka, v které jsme jeli, "obracela", což byl jeden z oblíbených fíglů tehdejší MHD.
"Obracíme", zahlásil průvodčí a všechny pasažéry vyhodili ven. Podzimní sychravý večer, tma jako v hrobě, no, to přesně úplně ne, to my jen tak říkali pod vlivem národně-buditelské literatury.
Poprchávalo a ovzduší mezi cestujícími houstlo. Až konečně přijela další trojka jedoucí na konečnou. Do vozovny.

"Tydle lístky vám neplatí", obořil se na kluky, kteří měli studentské legitimace na čtrnáctku. "A vám tydle taky né", sdělil nám, kteří jsem měli lístky z tramvaje, z které nás vysadili.
"Mně nezajímá". Otevíral si na nás hubu. "My jedeme normálně a řikat, že nějaká jiná trojka votáčela, to by moch každej", rozkládal průvodčí a donutil nás koupit si nové lístky.Tedy jízdenky.
"Mně pěkně sere", pravil Pavel a ostatní přikyvovali.
"Hele! Co klika?!?" zazněl návrh ze skupinky.
"To nepude, si jí teďka hlídaj", zněla odpověď.
Několik mladých čel se svraštilo usilovným přemýšlením, co bysme jim teda provedli. Tramvajákům. Nešlo o 60 halířů, ale o zjevnou nespravedlnost.V našich očích.

Předposlední stanici, pěkně pod kopcem, jsme zachmuřeně vystupovali. V tom z přítmí zazněl vítězoslavný výkřik: "Veksle!"
Chvíli bylo ticho, než to ostatním došlo. U každé tramvaje totiž byla vepředu dole, zvenku, zastrčená v pouzdru silná tyč s rukojetí namazaná šmírem. Tou se přehazovaly "veksle"! Tedy výhybky. Když přijela tramvaj k výhybkám, pokud nebyly nastavené tak, jak řidič potřeboval, musel vystoupit, vytáhnout tyč, nasadit výhybkářskou tyč do otvoru v koleji a zapáčit, což dělali často tak, že jí prostě pomohli zadkem a bokem. Prostě bez tyče na vekslování to nešlo. A tramvaj, když vjížděla do vozovny, kam právě mířila, musela mít správně nastavené veksle. No a když neměl řidič tyč, nemohl "vekslovat" a tudíž… tudíž vypadal jako blbec, který si nechal ukradnout tyč. Nehledě na průser ze "ztráty majetku v socialistickém vlastnictví".

Luboš vyrazil jak střela, hmátl pod předek tramvaje, rozpřáhl se a húúúú, už letěla tyč obloukem do tmy na hřiště Admiry. Což byl - a je - fotbalový klub. Kolem hřiště hustě rostly bezinky a od ulice odděloval pozemek fotbalového hřiště drátěný plot. Takový ten s těmi oky.

Řidič, nadávající z plných plic, vystartoval k plotu a skokem se snažil... co, to nevím, snad jej přeskočit, snad něco jiného .V každém případě však doskočil tak do dvou třetin drátěného plotu .A to neměl dělat.
Plot kolem hřiště byl oněch letech dělán jako všechno v "Akci Z", které se posměšně říkalo "Zadármo" (vyslov Cadármo), a podle toho to vypadalo. Každý dělal to, co spolehlivě neuměl. Soustružníci sázeli květiny, úředníci natírali lavičky a advokáti betonovali. Výsledky bývaly úžasné!!
I v tomto případě byla kvalita práce vynikající. Špatně napnutý plot se nahoře vytrhl z napínacího drátu od sloupků, prostřední napínací drát však vydržel a tak se horní díl plotu pomalu skláněl do ulice a na něm, zaklesnutý za prstíky nahoře a "traktorem" na pracovních botách dole visel řidič jako opičák Muk. Plot se nejprve naklonil do ulice, pak se pomalu opět vrátil nahoru a zase se zpomaleně klopil do ulice. Na této kolébačce se ze všech sil držel řidič a ječel:

"Vole, pomoz mi! Dělej! Spadnu! Vyser se na ně! (čímž myslel nás, po kterých se sápal řidič). "Kurva, dělej," sípal a jeho hlas stoupal a klesal jak se plot nakláněl sem a tam.
"Pane, upadne vám kolega," volal Honza v běhu a ukazoval za záda supícího průvodčího, který nás hnal nahoru do kopce. Průvodčí v běhu už jen sípal, protože měl na sobě těžký kabát, boty křusky a na břiše brašnu s drobnýma. A taky mu bylo, dědkovi jednomu, už nejmíň čtyřicet. Kam se hrabal na nás.
"Von hapá a praští se do hlavy," ukazoval Jan za jeho záda, až se průvodčí ohlédl a viděl, jak se řidič, visící na plotě zády k zemi, houpe jak jo-jo. Nahoru a dolu. A řve.
"Drž se, drž se," začal vykřikovat průvodčí a hnal se nazpátek z kopce. Což opět neměl dělat. Jak již bylo řečeno, těžký kabát, nevhodné boty a ta těžká brašna na břiše... V okamžiku, kdy jižjiž chytal jojojujícího řidiče, buď zakopl a strčil do něj, nebo se řidič pustil a padal, to nebylo v tom šeru dobře vidět. Co však bylo vidět, jak sloní nohou zakopl o dopadnuvšího řidiče a flákl sebou jak široký tak dlouhý. Gejzír drobných a jízdenek vytryskl z jeho brašny a rozlétl se jako konfety.

Rychle jsme se provlékli pod plotem, věděli jsme kudy a přinesli tu veksli. Mezitím průvodčí a řidič s několika cestujícími sbírali na udusaném hliněném chodníku drobné v žlutém světle pouliční lampy.
"Promiňte pane," pravili jsme a Pavel řidiči podal vekslovací tyč.
"Proč..." začal řidič.
"Protože nám nechtěl uznat lístky," zněla odpověď.
"Ty kreténe! Už zase!" zařval řidič a zvedl vekslovací tyč nad hlavu a otočil se k průvodčímu.
Dali jsme se na ústup do tmy. Za námi znělo: "Ty debile blbej, kolikrát sem ti řikal..."

Chvíli jsme šli zamlkle. Pak se rozpačitě ozvalo:
"Hele, volové, ale jak se tam na tom plotě houpal..." A do ticha ulice se ozval osvobozující smích.

Vážení přátelé,
nedávno jsme si vám dovolil nabídnout svoji velkou, barevnou a representační knihu Krby v interiéru a zahradě z nakladatelství Euromedia, která stojí 290.- Kč, jako možnost dárku pro někoho blízkého anebo pro sebe. Máte-li ovšem o krby, kachlová kamna, grily, pece atd. zájem, můžete si kliknout na www.grada.cz a když zadáte ve vyhledavači uvedená slova, objeví se vám většinou knihy, které jsme napsal já.
S příslovečnou skromností dodávám, že se jich už prodalo více než 130 000, slovy „stotřicet tisíc" kusů a protože i jejich cena je velice příznivá, jistě mi pomůžete, abych se dostal již brzo mezi autory, kteří v nakladatelství GRADA prodali již více než 150 000 knih. Mnoho jich není. Jinak vám ovšem přeji, abyste se u mých povídání co nejvíce bavili.
Václav Vlk



Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku