Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 23.12.2003
Svátek má Vlasta




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Dva vánoční tipy
 >FEJETON: A pak se dostaví dlouhá a opojná noc…
 >POHÁDKA: Jeden vesmír?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoce jsou za dveřmi
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart ve vánici
 >MROŽOVINY: Master and Commander: Odvrácená strana filmu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Na dlouho ztracené tváře
 >NÁZOR: Literární noviny stůňou
 >NÁZOR: Past veřejných zakázek.
 >MÉDIA: Žebráci z televize
 >POLITIKA: Hrozí Iráku občanská válka?
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování
 >FEJETON: Potřeba vyrovnávání
 >FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
 >FEJETON: Vzpoura proti dudlaj dudlaj

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
23.12. MROŽOVINY: Master and Commander: Odvrácená strana filmu
František Novotný

Námořní velkofilm "Master and Commander: Odvrácená strana světa" těží z literární předlohy, když příběh vychází z desátého dílu ságy spisovatele Patricka O´ Briana o kapitánu Jackovi Aubrymu a jeho příteli, přírodovědci a lodním lékaři Stephenu Maturinovi. Český divák nemá možnost srovnat, kolik dalších motivů z jiných dílů bylo ještě použito, když česky vyšly zatím jenom první tři.

Základním vizuálním dojmem z filmu je přízračné příšeří, jež má zřejmě navodit mystickou atmosféru. Vše se odehrává v šedém přítmí, od úvodního přepadu, kdy francouzská válečná loď "Acheron" Aubryho malou fregatu "Surprise" málem zničí, přes interiérové snímky těsného podpalubí až po přitlumené záběry Galapág a konečnou sekvenci mlžnatého Pacifiku. Jasné barvy a zářící slunce Jižních moří chybí i během bezvětří v přírovníkových tišinách a mystický nádech filmu posiluje i epizoda s "Jonášem" vyprovokovaná "proroctvími" starého námořníka, jehož talent se vyvinul poté, co mu dr. Maturin operoval zraněnou hlavu a otvor po trepanaci "záplatoval" stříbrnou mincí.
Druhým převažujícím dojmem, a to závažnějším, je chaos. Chaotická je úvodní bitva, chaotické jsou opravy, jež pak Aubryho posádka provádí, chaotické a pro laika nepochopitelné je i pronásledování, kde není vysvětleno, jakým způsobem pomalejší "Surprise" dožene rychlejší "Acheron", chaotický je, i když skvěle a realisticky nafilmovaný, průběh plavby v bouři k mysu Horn, když převažující větry zde vanou z opačného směru a obě lodě by se musely probíjet proti větru a nikoli se řítit s vichrem v zádech. A konečně chaoticky je snímán i závěrečný boj muže proti muži, kde se Aubry ani nepřesvědčí, zda je francouzský kapitán skutečně zabit.

A teď k jednotlivostem, které, jak uznávám, průměrného diváka bez podrobnějších znalostí lodní techniky a námořních bojů za napoleonských válek, nemusejí zajímat a jichž si vlastně vůbec nevšimne. Již základní schéma příběhu má jistou vadu. Kapitán Aubry dostal rozkaz pronásledovat až k pobřeží Brazílie francouzského privatýra a tam jej jakýmkoli způsobem likvidovat. Pro vysvětlení, privatýr je něco jako soukromá válečná loď nebo "státní" pirát, tj. soukromníkem vystrojená privátní válečná plachetnice, která má zmocnění od státu, jehož vlajku nese, ničit a zajímat obchodní plavidla protivníka. Část kořisti pak připadá majiteli a část státu.
Kvůli nákladům (a požadavku na rychlost) v roli privatýrů zpravidla vystupovala lehká a menší plavidla s výzbrojí do 20 děl malých ráží (do 9 liber), neboť na zadržení obchodní lodě více nebylo třeba. Ve filmu je ale divákovi v roli privatýra představena velká fregata o 44 dělech postavená v USA. To navozuje představu, že se jedná o plavidlo podobné americkým velkým fregatám třídy "Constitution", jež znamenaly převrat v konstrukci válečných lodí. Vyznačovaly se totiž mohutným a odolným trupem dvoupalubní řadové lodi o 80 dělech, ale tento trup nebyl vyhnán do obvyklé výše, takže jim jedna dělová paluba chyběla. Nicméně mohly nést od 40 do 50 těžkých děl a nízký dlouhý pevný trup jim kromě odolnosti proti ostřelování zajišťoval i vynikající plavební schopnosti. (Stejného typu byla slavná Pellewova fregata "Indefatigable", na níž sloužil Hornblower jako poručík. Vznikla tak, že starému dvoupalubníku o 64 dělech byly odříznuty nástavby a horní dělová paluba.) Pochopitelně stavba takové těžké válečné lodi byla drahá a žádný soukromník by si ji nedovolil, ani by si takovou loď, kdyby to bylo teoreticky možné, jako privatýra nenajal. Její palebná síla by prostě byla pro zajímání obchodních lodí zbytečná a žold pro nadbytečné dělostřelce penězi vyhozenými komínem.

Vnitřní logiku též postrádá úvodní bitva, kde je logika obětována povrchnímu efektu. Při boji mezi poli mlhy musí platit základní fyzikální pravidla pro oba protivníky. Když vidím protivníka a pálím na něho, musí mě vidět i ten protivník. Teprve, když ho nevidím a tudíž nemám kam střílet, nevidí on mě. Avšak tato pravidla neplatí pro Francouze. Ačkoli je skryt v mlze, ihned první salvou zázračně zasahuje "Surprise" každou ranou a to na maximální účinný dostřel tehdejších děl, který nepřesahoval 400 m, když běžně se bojovalo na vzdálenost 50 - 100 m. Divák nedostává žádnou informaci o podmínkách, např. jaká byla síla větru, jež by po prvním útoku Francouze hrála rozhodující roli. Podle stavu moře se dá soudit na bezvětří, čemuž nasvědčuje skutečnost, že Aubry nechá poškozenou "Surprise" odvléci do ochrany mlhy pomocí člunů. Jenže, co pak pohánělo Francouze během jeho přepadu?
Pokud Francouz postupoval s vlastním větrem, a i toto se na moři stává, měl by to divák vědět! Záhadné je také to již zmíněné spuštění člunů ihned na začátku boje, ještě dříve, než je "Surprise" vážně poškozena a ztratí kormidlo. Nevím o žádné směrnici, že by měl britský kapitán za napoleonských válek před bojem spustit čluny a vléci je v bitvě za sebou. Divákům se tak předkládá k víře, že Aubry byl jasnovidec - pokud vyloučíme pravděpodobnější možnost, že filmaři si pohodlně předpřipravili další scénu.

Vrcholem chaotické tvářnosti filmu jsou záběry oprav. Divák vidí chaoticky pobíhající námořníky se sekyrami a kladivy v rukou tu a tam cosi přitesávat nebo zatloukat. A ve velkém celku pak loď, jejíž lanoví je obsypáno postavičkami, jež opět cosi kutí.
Chybí zde jakákoli struktura, a to nejen faktická, ale i filmařská. Je mi jasné, o co režisérovi šlo, scéna má charakter klipu s prudce a chaoticky se střídajícími záběry - aby do kina nalákal teenagery! Jenže výpověď o skutečném, a de facto ještě dramatičtějším! charakteru oprav válečné plachetnice na otevřeném moři je nulová. Nemohu si odpustit, abych nepřipomněl tu skvělou scénu z Forresterova "Šťastného návratu", kde kapitán Hornblower řídí za bouře vztyčení náhrady za ustřelený zadní stěžeň a kde čtenář má plastickou a autentickou představu o hierarchii nutných úkonů a přičemž je v popisu až dechberoucí napětí. Proč, u všech čertů, Peter Weir nenafilmoval něco takového místo pitomého pobíhání matrosů po palubě "Surprise", jemuž musejí dodávat dynamiku opakující se prostřihy na čerpanou vodu?!

Klipovitou chaotičností trpí i závěrečná bojová scéna. I když je zde více méně oprávněná, protože boj muže proti muži se vždy zvrhne do chaosu. I zde je ale jeden hrubý prohřešek proti tehdejší taktice. I za 2. světové války bylo pro moderní dělo s optickým zaměřovačem obtížné zasáhnout komín, na nichž často bývaly nepřátelské pozorovatelny. O to nemožnější bylo o 150 let dříve zasáhnout stěžeň primitivním zepředu nabíjeným kanonem zaměřovaným podle oka - a ještě z kývající se lodi! Měla-li se tedy dělostřeleckou palbou zničit takeláž protivníka, sázelo se na to, že bude ustřelena hustá spleť stěhů a upínaček a stěžeň, zbaven svého ukotvení, se zlomí tlakem větru v plachtách. Pro ničení lanoví se používala speciální munice, jako byly řetězové koule. Bylo by tedy realističtější a pro diváka ještě atraktivnější, kdyby kapitán Aubry při rozpravě před bojem tuto metodu nařídil a malému lordovi Blakeneymu (omlouvám se, pokud je to jméno nepřesně) doporučil tuto munici použít ke zničení hlavního stěžně protivníka. Nechápu, proč toto pravdivější a zvukově i vizuálně nádherné řešení (zvláštní hvízdot spojených koulí za letu, to, jak trhají lana) odborní poradci režisérovi nedoporučili.

Co se týče ztvárnění lodě a života na ní, je film realisticky blízký pravdě, jak je to jenom možné. Stísněné prostory v polotmě - tak to asi na válečných lodích za napoleonských válek vypadalo a je dobře, že moderní kinosály mají sice zvukové multikanály, ale žádný čichový. Také na detailních záběrech takeláže jsem neshledal žádné filmové kašírování, a také to, že "Surprise" křižuje kolem mysu Horn jenom pod stěhovkami, odpovídá skutečné námořní praxi. Jen se obávám, že okamžik obratu proti západnímu větru, znázorněn jenom přesunutím čehosi na polici v kajutě, kde jedí důstojníci, pochopí jenom jachtaři, stejně jako Aubryho výzvu, aby při předchozím stíhání "Acheronu" se volná posádka přesunula na (návětrný) pravobok.
Velmi dobré jsou i scény na rozbouřeném moři. Mohly být ale ještě lepší, dynamičtější, kdyby neukazovaly "Surprise" vždy jen v dolu vlny. Připomínám mnohem dynamičtější a realističtější záběry z Petersenova filmu "Ponorka", když se za atlantické bouře potkávají dva U-booty, přičemž jsou jako na houpačce a jednu chvíli vyčnívající příď jednoho z nich visí nad druhým jako Damoklův meč. I "Surprise" by slušelo vystrčit svůj zoban z vlny, ukázat měď pod ponorem a pak v surfu sjet do vodní propasti.

Určitě bude mnoho komentářů k titulkům. I když jsou velmi nepřesné, zásadně odpovídají a snad nikde nematou. Běžnému divákovi určitě nebude vadit, že když Aubrey kormidelníkovi zadává kurz "jihojihozápad", čte si divák v titulku pouze "jihozápad". A hlášení "od pravoboku dvacet stupňů" je sice nemotorné, když by stačilo správné "pravobok dvacet stupňů", ale taktéž diváka nezmýlí. A do třetice jen poučený zájemce o námořní dějiny postřehne chybný překlad Nelsonovy vítězné bitvy u Nilu. Česky se totiž nazývá bitva u Abúkiru.

Závěrem se dá shrnout, že největší chybou bezesporu úžasného Weirova filmu je právě jeho úžasnost - za každou cenu. Efektu je zde podřízeno vše, průběh bojů i reálnost příběhu, takže z toho, co mělo být předností, se stává povrchní typicky hollywoodská manýra. Ovšem takto bude odvrácenou stranu "Mastera and Commandera" vnímat jenom nepatrná hrstka diváků, pro něž jsou válečné plachetnice celoživotním hobby a kteří z osobní zkušenosti vědí, jak vyhlíží Atlantik za desítky Beauforta.

Psáno v Praze 22. 12. 2003, den po shlédnutí filmu


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku