Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 26.12.2003
Svátek má Štěpán




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovy Vánoce
 >MROŽOVINY: No difference
 >ARCHITEKTURA: Dva vánoční tipy
 >FEJETON: A pak se dostaví dlouhá a opojná noc…
 >POHÁDKA: Jeden vesmír?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoce jsou za dveřmi
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart ve vánici
 >MROŽOVINY: Master and Commander: Odvrácená strana filmu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Na dlouho ztracené tváře
 >NÁZOR: Literární noviny stůňou
 >NÁZOR: Past veřejných zakázek.
 >MÉDIA: Žebráci z televize
 >POLITIKA: Hrozí Iráku občanská válka?
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  
 
26.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den
Jan Kovanic

Vánoce začínají mnohem dříve, než nastane samotný Štědrý den. Předvánoční maraton vrcholí 23. prosince, kdy jsem i letos nakoupil čtveřici živých šupináčů - a zabít, prosím! Tentokrát byli v optimálním váhovém rozmezí 2,3-2,4 kg, což bylo poněkud více, než obvykle. Letos jsme si je chtěli nechat rozebrat profesionály, ale když jsme viděli jejich profesionální ceny, přešla nás chuť. Vyvržené ryby kupovati má několik zádrhelů - jednak se musí připlácet, jednak to strašně zdržuje frontu ostatních rybožravců. Když nechcete zdržovat a kupujete již vyvržené kapry, vězte, že kupujete mrtvé ryby. Už dlouho mrtvé. Taky mi jednou (polo)profesionálové roztrhli při vyvrhování vnitřností žluč, tedy porcovanému kaprovi.

Nakonec zůstala tradice zachována a kuchání ryb se ujala žena Ivana. Máme takový prastarý tlustý ocelový nůž s ostrým ostřím, na jehož tupou hranu lze tlouci kladivem. (Tak se nejlépe oddělují kapří hlavy.) Když byla žena s kapry v nejlepším, přestala téct voda. Naštěstí havárii vodního řadu ti pilní a šikovní hoši z vodáren po několika hodinách opravili, ale nerad bych tohle viděl jako novou tradici.

To jiná nová tradice se mi zamlouvá: Letos žena pro výrobu bramborového salátu zabrala škopíček na prádlo. Tak se jí v tom dobře míchají brambory, hrášek, fazolky, jablka, okurky, majonéza..., že se rozhodla učinit škopíček tradicí. Nejlepší míchací robot jsou - Ivaniny ruce (netýká se majonézy!!!).

Další nová tradice je mít pod stromkem - smrčkem ztepilým - vánoční papírový ubrus, letos už podruhé. Bude pak jednodušší likvidovat pichlavé jehličky. Velice pichlavé, jak zjišťuji každý rok při stavění smrčku do stojánku, což činím vždy v předvečer Štědrého dne. A při jeho iniciačním obřadu - totiž sprchování. Letos jsem ho sprchoval nově - v novém sprchovém koutu. Aby byl stromek osprchován dokonale a přitom nebyla zlita celá koupelna, zalezl jsem si na chvíli k němu a zavřel za námi skleněnou posuvnou stěnu. Tato studená sprcha se asi také stane novou tradicí.

Synek Janek si na strojení stromku bere pracovní rukavice, které jinak používá pouze při víkendovém tréningovém šermování v Prokopáči. A tak není popíchán a stromek je ustrojen skvěle. Letos už podruhé s novými blikacími svítítky (ale blikání lze vypnout - je tam na to speciální program, tuším číslo 8...), když se ta stará sada se skleněnými průsvitnými koulemi už definitivně rozpadla.

Konečně nastal Štědrý den. Ještě se vaří peče smaží - kapří řízky smaží dcerka Terka na dvou pánvích. Přijela kvůli tomu ze svého bydlítka už v devět dopoledne. Nakonec je vše připraveno už kolem čtvrté hodiny odpolední, podobně jako vloni. To jsem jel po večeři a rozdávání dárků na noční směnu, abyste mohli v klidu telefonovat a připojovat se na Internet, poslouchat rádio a televizi a sledovat předpověď počasí... Ale tentokrát neodjíždím já.

Dárky se rozdávají před večeří. Jenom dárky pro dcerku a od dcerky. Ale je to divné, stromeček nesvítí, ještě není po večeři. Jenom jsme si připili sherry, velmi suchým. A zazpívali jsme si jenom jednu koledu, tu s tradičním přeřeknutím: "Narodil se Kristus pán, vesel mesel!" Pak přijíždí pro dcerku její životní partner, pomáhá s odnesením dárků, zavařovačky s polívkou (z kotle příliš neubylo), umělohmotných krabic s bramborovým salátem (ani ze škopíčku se moc neztratilo), a plechových krabic s cukrovím. Však se ho Terka napekla už dlouho před Vánocemi, u nás doma. Jíst to všechno budou u sebe - doma.

Začíná naše večeře, pak se běží synek se ženou podívat se od zadních oken, jestli neuvidí v rondelu pobíhat Jéžiška, ale ten se zatím činí u stromku. Rozsvěcí světýlka, prskavky a zvoní na kozí zvoneček po babičce Marii.

A nastává tradiční rozdílení dárků, letos ve třech. Na druhém konci města vzniká nová tradice. Taky u nás si ji budeme muset upravit nově, nějak nám to v předvánočním chvatu úplně nedošlo, a tak mi připadal tenhle Štědrý večer nějaký neuspořádaný.

Už vím co - příště rozsvítím stromek a zazvoním i pro dcerku! Anebo... Uvidíme. Na další Štědrý den se musím připravit včas.

Přijde už za rok!

Klidné vánoční svátky všem čtenářům Neviditelného psa přeje
Šaman

Psáno na Boží hod vánoční, 25. prosince 2003

PS: Tak, a teď si jdu naložit horu salátu a pár kapřích řízků...


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku