Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.12.2003
Svátek má David




  Výběr z vydání
 >POHÁDKA: Karkulína
 >CHTIPY na závěr roku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chystání na Silvestra
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo a rachejtle
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Nečekaný dárek
 >NÁZOR: Stíhačky nepotřebujeme
 >GLOSA: Co, kromě vzdělance, může u nás znamenat označení intelektuál.
 >FEJETON: Na co spoléhat v novém roce
 >KOMENTÁŘ: Vyšetřovací komise na štíru s logikou
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zabitý Ježíšek
 >PSÍ PŘÍHODY: Odpočinek válečníků
 >MOBY DICK: Chvilka vánoční poezie
 >SVĚT: Předvánoční plavba I. - Loď, lidi
 >UMĚNÍ: Pozvánka na výstavu: Zdena Roztočilová
 >Radčin světelný gramofon: Mystika pro mrazivé zimní večery

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
30.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Nečekaný dárek
Jan Kovanic

Dárky jsou na Vánocích asi to nejlepší. Totiž ne jejich vymýšlení, shánění, shánění peněz na ně, balení a skrývání, ale jejich rozbalování. Sledování rozbalování dárků a rozbalování dárků, které člověk dostane sám, pochopitelně. Aby nedocházelo ke křížení darů, stalo se u nás zvykem psát Jéžiškovi přáníčka v dopisech, totiž na papíry, které přimagnetováváme na dveře ledničky. Dobré je, že nikdo nedostane jednu věc dvakrát, ale zase se ztrácí ten moment překvapení.

Nejlepší jsou přitom ty nečekané dárky. Takže někdy se pod stromečkem objeví vyložené hlouposti. Tak třeba letos jsem ženě nadělil malou bruselskou krajku, kterou jsem přivezl z Bruselu. Jinak dávám hlavně knížky, kde není možno se netrefit. Knížky jsou nejlepší dárek, protože si je pak většinou přečteme všichni. Ale i to má své zádrhele - myslel jsem si, jak po letní rekonstrukci bytu odbřemením naše knihovny tím, že z nich odejmu nečtené klasiky. Klasiky jsem zasunul do jinak zakázané druhé řady. Ale poličky jsou už zase plné, a to jsme nedovybalili všechny banánové krabice, ve kterých spočívá zbytek naší knihovny!

Sám jsem dostal od dcerky Terky nečekaně velmi užitečný a potřebný diktafon (škoda, že jsem ho neměl v tom Bruselu, kde jsem rozbil vypůjčený diktafon), a od synka Janka fotografickou publikaci Měsíce (přivezl mi ji z Londýna). Jsou tam fotky z programu Apollo, nově zpracované staré negativy, které byly vybrány hlavně dle své výtvarné hodnoty. Nejdříve jsem si říkal: Škoda, že jsem ty obrázky neměl před měsícem, když jsem dokončoval svoji čtvrtou knížku - tentokrát scifi román, ve kterém se můj hrdina taky prochází, projíždí a lyžuje po Měsíci. Ale po úplném prohlédnutí knížky Full Moon jsem usoudil, že je to naopak dobře, protože to bych se pak asi neodvážil popisovat tak lehce měsíční scenérie. (Ale myslím, že se mi to podařilo docela věrohodně.)

Letos byl nějaký divný Štědrý den, jak už jsem psal posledně. Dcerka odjela v pět ke svému stromečku, žena šla spát už v devět, synek v deset, jen já jsem si prohlížel Měsíc až do půlnoci.

A ráno na Boží hod vánoční jsem dostal poslední dárek - opravdu nečekaný. Když jsem se probouzel, cítil jsem takové zvláštní pálení na pažích od loktů až po dlaně a na nohách pod koleny až k chodidlům. Cítil jsem, že cítím! Totiž: už jsem se tu svěřoval, jak bojuju s borelií. U mně se projevila v dubnu tím, že jsem takhle jednou večer při usínání začal přestávat cítit ruce a nohy.

Polyneuropatie se tomu odborně říká. A nic to není. Vůbec neznemožňuje používat vám vaše údy. Jsou zcela zachovány jejich fyziologické funkce. Akorát, že je na povrchu necítíte. A při usínání necítíte ruku, položenou ve své dlani... Polyneuropatie by mohla být způsobena otravou léky (které jsem neužíval) či mým alkoholismem (jednou týdně dvojka červeného - nejsem alkoholik!). Zejména skrývaným a nepřiznaným alkoholismem!!! Anebo i borelií, což jsme všichni (já a deset různých lékařů) uznali za možné, zejména proto, že jsem byl po loňském uštknutí klíštětem borelicky pozitivní...

Jenže to všechno je moc složité, lymskou boreliozu jsem možná ani neměl, jak mi po dvou týdnech prolévání krystalickým penicilinem sdělili v říjnu na Bulovce, a moje choroba jest nejisté etologie. Borela nebyla prokázána asi pěti nezávislými způsoby - ani zbytky její DNA se nenašly. Ale to neznamená, že ji nemám. Tedy že jsem ji neměl, penicilin by ji měl zahubit - pokud jsem ji měl! Polyneuropatii mám - naměřili mi ji aspoň na šlapkách, jest klinicky doloženo, že ji mám, že si tak úplně nevymýšlím. Ale zase z větší části se jedná o psychosomatické potíže, takže... Takže polyneuropatii můžete dostat už jenom z toho, že vám řeknou, že máte polyneuropatii. Anebo když vám odborník neurolog z Homolky, když se po (zbytečné?) léčbě borély chcete pustit do té polyneuropatie do telefonu sdělí, že "polyneuropatie se neléčí"...

Naštěstí odborník na Bulovce prohlásil "ale léčíme její příznaky" a předepsal mi nějaké další prášky. A dověděl jsem se, že jestli byla polyneuropatie způsobena borelií, začne ustupovat až po měsících. Jako u té pani, která po prolití penicilinem necítila žádnou změnu. Až asi po dvou měsících zašla k zázračnému léčiteli, ten jí draze prodal cukrovou vodu - a hle, pani se vyléčila!

No já to dostal jako nečekaný vánoční dárek od samotného pravého Jéžiška, protože správně se snad dárky mají dávat právě v noci ze Štědrého dne na Hod boží. Ne, že bych se okamžitě zázračně vyléčil. Ale pocítil jsem změnu směru, znamínka. Zlom.

Už cítím podanou ruku ve své dlani.

Zdraví v novém roce 2004 všem čtenářům Neviditelného psa přeje
Šaman

Psáno v Praze dne 28. prosince 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku